CharlesWard komentáře u knih
Největší problém tohoto románu jsou jeho četné nudné části. Od přečtení mě málem odradily hned na začátku, a i se zatnutými zuby nehty, mi kvůli tomuto nešvaru, jeho přečtení trvalo něco málo přes dva měsíce. Situaci bohužel nic nepomáhá ani závěr románu, který naprosto staví na hlavu celou, do té doby vybudovanou, a svým způsobem i zajímavou zápletku. Knihu tedy beru jako jednu velkou čtenářskou výzvu. Jen tak docela nevím, zda mám být rád, že jsem u knihy s přestávkami vydržel, zakousl se a knihu zdárně dočetl. Nejsem si tak docela jist, že to stálo za to.
Jedna z těch zajímavějších wallaceovek. Jen mi příjde úsměvné, že chytrý vyšetřovatel vždy odhalí i tu sebemenší pletichu každého zločince.
Na začátku četní jsem si říkal, super to bude takový levoboček Mlčení jehňátek. Nadšení ale někde v polovině knihy rychle vyprchalo. Vrah se na spoustě stran vůbec nevyskytoval a jeho bleskurychlé odhalení v závěru, mi přišlo až do očí bijící. Jakoby se autor už postavy chtěl rychle zbavit a celou knihu narychlo ukončit. Škoda, když jsem s knihou začínal, uvažoval jsem i o třech hvězdách...
Zbytečně roztahané, zdlouhavé. Na mnoha místech se navíc autor vyhýbal pokračování v ději, a místo něj knihu prodlužoval hromadou linek s vedlejšími postavami. Konec sice nebyl z těch nejhorších, ale co to pomůže, když celou knihu přemýšlíte o tom, zda odložit či dočíst.
Sbírka průměrných povídek. Z průměru pak vystupují povídky Kód číslo 2, Královský Brahm, Muž, který se zabil a Bojovný Pérák Reilley.
No nevím. Po mé třetí přečtené wallaceovce, už mi začínají všechny jeho knihy připadat na jedno brdo. Nějaká detektivní zápletka, mužská postava, padouch, ženská postava a závěrečné romantické vyústění. 2.5 hvězdy.
Zajímavé povídky, které bohužel mnohdy kazí poněkud strohý závěr. A jak už to u sbírek bývá, některé jsou zdařilejší, než ty druhé.
Problém pana F. spočívá v tom, že píše o atraktivních věcech velice neatraktivním způsobem.
Citát na přebalu knihy tvrdí: ,,Carlssonovi kolegové z branže na něho budou žárlit!" O tom dost pochybuji.
Do závěrčného odhalení, jsem absolutně netušil, kdo by mohl být oním tajemným Žabákem. A to jsem měl dokonce 3 pracovní teorie. Po Smečce děsu moje druhá wallaceovka a právě díky ní jsem rád, že u mně Edgar dostal další šanci.
Prasopes v rámci fantastické literatury pro děti. Celou dobu jsem váhal, zda to nakonec budou 2 nebo snad 3 hvězdičky. Není to sice tak sterilní jako neskutečně průměrný první díl, ale místy jsem se do čtení musel až nutit. Celkovému hodnocení nic nepřidává ani vyústění příběhu, který , z důvodu nedostatku vhodných slov, musím označit jako podivný. Právě v takových případech, jsem neskutečně vděčný za naší knihovnu. Člověk se tak vyvaruje koupi něčeho, co by přečetl jen jednou, aby mu pak takováto padíla, zabírala cenné místo v knihovně! Už aby byly venku ty 2 filmy!
Největším tahákem knihy jsou jednoznačně povídky E. A. Poa a A. C. Doyla, které jsem už bohužel četl v jiných sbornících. Poněkud nadprůměrné mi pak přišly povídky Maska, Negotium Perambulans a Amina.
S Sherlockem se tohle ani zdaleka nemůže měřit. Chápu, že po všech těch letech, si Doyle asi potřeboval na chvíli od Holmse oprostit, ale E. G. asi nebyla ta nejvhodnější volba. Příběhy jsou velice strohé a když už dojde na akci, je tato velmi rychle odbyta a jede se dál. Po neotřelém detektivovi, představuje francouzský důstojník krok zpět. A to je škoda.
Jako každá Berryho kniha. Tajemství, vraždy, pokud možno vícero soupeřících stran. Po zmatené srajdě, kterou jsem od něj četl předtím, konečně jedna, která alespoň zdánlivě dávala smysl.
Většina Berryho knížek, mi připadá, jako nějaká špatná studentská parodie na Roberta Ludluma. Ani Kolumbova záhada není vyjímkou. Velice průměrné.
Odpočinkové šestákové čtení.
Zpočátku poměrně zamotaná detektivka, kterou poněkud oslabují téměř identická jména některých postav.
Zajímavý historický román o radostech a strastech rodiny Pilasterů ve 2/2 19. století. Po dlouhé době pročítání nejrůznějších odpočinkové literatury, byl pro mě tento román skutečnou výzvou. Ke konci mi už ale čím dál víc začínal připomínat červenou knihovnu. Za přečtení však jako taková určitě stojí, jen je třeba počítat s jistou dávkou stereotypu, který se u mně dostavil někde v první třetině a jen velmi těžko se překonával. Potěšil hlavně konec. Nakonec tedy jeho četby nelituji.
Nemít už přečtených zbývajících 9 knih, asi bych po přečtení knihy projevil trochu víc nadšení. Takhle jsem jen víceméně rád, že už je to za mnou. Ve zkratce: vrah, podstrčený vrah a několik stovek stránek balastu, který slouží jako podklad pro další díly. Knihy měla být evidentně minimálně o 200+ stran kratší.