certik003

Příspěvky

ChaloupkyChaloupkyŠtěpán Javůrek

Nalákala mě obálka i anotace. Počáteční množství postav se mi moc nelíbilo, ale dalo se v nich zorientovat. Jenomže jak jsem četla dál, udělala jsem něco, co dělám hodně výjimečně - podívala jsem se na komentáře, jestli se to zdá jenom mně nebo jestli má problém s touto knížkou i někdo jiný. A mám pocit, že to L.Helena napsala za mě. Měla jsem pocit, že čtu učebnici dějepisu, v které jsou nějaké postavy, aby to nebylo tak suchopárné. Co mi vadilo snad ještě víc, je to černobílé vykreslení charakterů. Postavy byly buď svaté nebo svině, co se postupně neštítí vůbec ničeho. Němci byli až na úplnou výjimku všichni špatní, Češi až na dvě černočerné ovce v každé rodině hotoví svatouškové. A teď si představte, že jejich dvě velmi hodné, a jak autor nezapomene zdůraznit, spravedlivé děti, si po skončení války taky najdou svoje Němce, aby si do nich mohli zakopat. Vím, že se tohle dělo, že to dělala spousta lidí, i dětí, a nikdy bych si nedovolila je za to soudit, ale to předchozí zdůraznění jejich kladných vlastností potom zní jako špatný vtip. V té době jsem pochopitelně nežila, prarodičů jsem se jako malá na tyhle věci neptala a teď už se nemám koho zeptat, ale tak nějak žiju v domnění, že v každém národě (jakékoli skupině) jsou lidi povahově velmi různorodí. Na knížku jsem se moc těšila, měla od ní velká očekávání, ale pro mě to bylo zklamání. Nejenom způsob vypravování, ale právě i ten do očí bijící kontrast. Napřed neustálé vyzdvihování sounáležitosti, protože jinak to na horách nejde, potom celá jedna skupina šikanuje druhou, aby se to po válce obrátilo. Nepochybuju ale, že knížka bude mít spoustu fanoušků a bude mít velmi vysoké hodnocení.

01. září


Dívka v zrcadleDívka v zrcadleKatarína Gillerová

(+ SPOILER) Chtěla jsem letní oddechové čtení, to bych dostala, kdyby autorka neměla potřebu do jedné knížky nacpat všechno špatné, co si jenom dokážete vymyslet. Přitom stačil příběh Olivie a Jonáše a jeho velké rodiny a do toho znovuobjevený kamarád z dětství. Ale to asi nestačí, musíme dostat kamarádku s šíleným osudem a když si najde přítele, musí ho taky nutně potkat šokující tragédie. I kapelu z toho nelze vynechat. Autorka zřejmě chtěla stupňovat napětí, jenomže to dělá úplně špatně. Jako kdyby si říkala: čím bych ještě svoje čtenářky mohla šokovat? Co jsem sem ještě nehodila? Jo, už to mám, ještě pedofil, to bude ono, to budou čtenářky čumět! Jenomže scéna z kotelny už jenom vyvolává údiv, jestli to fakt myslí vážně. Ke cti autorky musím dodat, že jsem na konci čekala epilog, kde se Olivie potká s Jonášem a toho bude doprovázet jeho manželka Majka se třemi dětmi, ale tady mě teda příjemně překvapila. Jinak knížce nemůžu upřít čtivost a chápu, že autorka má spoustu nápadů a inspirace kolem sebe. Je ale nutné všechno použít v jednom příběhu?
21/2

26. srpna


TchyněTchyněSally Hepworth

Ve vyprávění se střídají dvě ženy, navíc se střídá linka ze současnosti a z různých časových období z minulosti. Od knížky jsem neměla vůbec žádná očekávání, čekala jsem průměrnou vztahovou knížku, na začátku to tak i vypadalo. Lucy se strašně snažila zavděčit, přála si druhou maminku, ale její naivita, že se to stane mě docela iritovala. Její tchyně byla sice odtažitá, ale to byla ke všem a navíc jí neprováděla nic hnusného, že by ji musela nenávidět. Oproti tomu Diana byla opravdu odtažitá, až tvrdá, což jsem postupně chápala, ale ona taková byla i k vlastním dětem, a to je pro mě nepochopitelné. Naopak se mi líbilo, že je odmítala rozmazlovat penězi, jenomže pak nastala situace, kdy mi v tomhle ohledu připadala až bezcitná. No prostě jsem si říkala, že čtu průměrnou vztahovku, přitom by stačilo si promluvit,ale jak se postupně odkrývalo z jejich minulosti víc a víc, nemohla jsem se odtrhnout. Nejenom popsané vztahy mezi všemi členy rodiny, to jak se vyvíjel vztah Lucy a Diany se mi moc líbilo, to že se absolutně nedalo odhadnout, co se vlastně stalo a kdo je vrah, dělalo tuhle knížku velmi čtivou. Vadila mi vlastně jenom ta poslední kapitola, jinak bych dala plný počet bodů.41/2

21. srpna


KlíčKlíčKathryn Hughes

Sledujeme dva příběhy, ten z minulosti vypráví o Amy a dalších pacientkách a jedné začínající zdravotní sestře v psychiatrické léčebně. Z pohledu dnešního člověka dost šílené, že se do uzavřené léčebny mohl dostat člověk, který vlastně vůbec nebyl blázen, ale stejně tam byl zavřený do konce života. Nicméně taková byla doba, "péče od duši" byla v plenkách a v té době nebylo zvykem se hrabat v něčích citech a pocitech. Linka ze současnosti pak ukazuje Sarah, která píše knížku právě o této klinice, která se má bourat. Osud Amy je pochopitelně ten stěžejní a zajímavější, nicméně způsob, kterým se obě linky propojí a hlavně osoba, která je spojí, mě teda hodně překvapil, tohle jsem nečekala. Celkově jde o čtivý, i když vlastně dost smutný příběh.

21. srpna


Je-li toto člověkJe-li toto člověkPrimo Levi

Románově padané vzpomínky jsou nejspíš čtivější, nicméně si myslím, že bezprostřední sepsání je autentičtější a má větší vypovídací hodnotu. A pomáhá tomu i ten věcný styl vyprávění. Také jsem čekala, že knížka bude zpochybňovat, jsou-li ještě lidmi věznitelé a ne vězni, kteří se sice dokázali chovat hnusně, pokud chtěli přežít, na rozdíl od svých věznitelů, ale neměli na výběr, nemohli odejít.

21. srpna


NěmciNěmciJ. Katalpa (pseudonym)

Tak jak mám ráda pestrost v literárních žánrech, tak ji mám ráda ve stylech psaní a úsporné psaní autorky mi sedí, proto jsem se na knížku těšila. Lákalo mě vyprávění ve dvou časových rovinách a pátrání po rodinném tajemství a hlavně jsem byla zvědavá, jak bude autorka líčit odsun Němců ze Sudet. Katalpa vlastně národnosti vůbec nijak neřešila, historické události byly tak nějak na pozadí příběhu a stěžejní byly spíš složité lidské vztahy a osudy. Knížku můžu doporučit, přestože Klára moc sympatií nevzbuzovala, konec autorka nechala na čtenáři, což mi trochu vadí, na druhou stranu je uspokojivý pro obě literární hrdinky, protože každá si může nechat svoji pravdu.
41/2

21. srpna


Zádušní mše za hraběnkuZádušní mše za hraběnkuJiří Holub

Úplně mi nesedl styl psaní, ale to zase vyvážil čtivý a zajímavý příběh. Co mi na něm nesedělo a připadlo mi to až násilné, byla ta romantická linka, tu bych vynechala. Taky konec byl dost rychlý. Napřed sledujeme vše minutu po minutě, pak se ani nedozvíme, jak skončili všichni protagonisté. Následuje velký skok v čase a právě ta poslední kapitola se mi líbila ze všeho nejméně.
3

21. srpna


Jeden den Ivana DěnisovičeJeden den Ivana DěnisovičeAlexandr Isajevič Solženicyn

Je neuvěřitelné, jak dokáže autor popsat hnusné a hrůzné události v jediném dni vězně gulagu. Pro nás absolutní peklo, pro Ivana vlastně hodně šťastný den.

21. srpna


RozetměníRozetměníJay Kristoff

Jako musím říct, že autor se toho nebojí, klidně nechává umřít jednu postavu za druhou, toho se odváží málokdo.  Ashlin byla ještě víc na zabití a míň sympatická než v předchozím díle. Tric mě štval vlastně taky, protože kdyby byl chlap, tak ji prostě zabije. Chápu, že je to fantasy, ale na mě je ta závěrečná bitva spíš nepřehledná, abstraktní a hlavně dost nudná. Líbila se mi zmínka o předchozích dílech, poznámky pod čarou jsem vynechala a přestože nejsem puritán, tak bonusovou kapitolu jsem už neměla sílu číst. Abych zhodnotila celou sérii - první dva díly jsou úžasné, tento to prostě zabil a tím pádem se k ní nejspíš nikdy nevrátím.

21. srpna


Chlapec, krtek, liška a kůňChlapec, krtek, liška a kůňCharlie Mackesy

Bylo to takové krátké pohlazení po duši s hezkými ilustracemi a místy k zamyšlení, kupodivu mě nejvíc oslovila slova v úvodu.

21. srpna


451 stupňů Fahrenheita451 stupňů FahrenheitaR. Bradbury (pseudonym)

Od knížky jsem měla hodně velká očekávání, bohužel se úplně nenaplnila. Téma bylo skvělé, ale pro mě místy rozvleklé, což je u tak útlé knížky překvapení. Navíc místy i nudné. Jinak teda doufám, že tahle vize se nikdy nenaplní, už tak mi přijde jako peklo každá domácnost, kde televize hraje jako zvuková kulisa a my se při tom zvuku přeřváváme. Hnusný zvyk.
31/2

21. srpna


Heřmánkové údolíHeřmánkové údolíH. M. Körnerová (pseudonym)

Dospívající dívku její jediná, i když předtím nikdy neviděná rodina doslova krutě hodí do života.  I když na malou chvíli to vypadalo, že měla i tak Anna štěstí. Bohužel ji ale čekal hodně těžký život, ale ona byla nezdolná a nikdy se nevzdávala a přestože si nikdy nepostěžovala, často jí někdo nezjištně pomohl. Čtivý příběh o nelehkém údělu žen té doby.

21. srpna


SatanSatanMario Mendoza

Od knížky jsem čekala něco jiného, ale na mě to bylo strašně překombinované, i když knížce nemůžu upřít určitou čtivost. Samozřejmě jsem chtěla vědět, jak všechno osoby dopadnou. nicméně kdyby z toho autor udělal dvě nebo tři knížky udělal by podle mého názoru lépe.

21. srpna


Kráska a zvířeKráska a zvířeAn Leysen

Známá pohádka s krásnými ilustracemi. Pobavila mě vnučka, když se při pohledu na jednu z ilustrací zeptala: babi, proč má ta paní ráda kozu?

21. srpna


...a naposled konvalinky...a naposled konvalinkyJarmila Pospíšilová

Milý dojemný příběh, který se moc dobře čte.
31/2

21. srpna


Hlasy mých otcůHlasy mých otcůHelena Šmahelová

Třetí díl se mi líbil nejméně. Autorka své předky líčíbohužel tak, že si k nim nějak neumím najít cestu a jsou mi nesympatičtí.V předchozích dílech se mi líbilo, jak se naše i světové událostipromítají v životech obyčejných lidí, tady ale té politiky bylo někdy ažpřespříliš a občas jsem měla pocit, že místo románu čtu úryvky z novin.Naštěstí po tom, co v ději umřel pan Rada, se to zlepšilo. I konec mipřijde odbytý, ráda bych věděla, jak dopadla Božka a popravdě jsem z koncevůbec nepochopila, koho má autorka být potomek, což je hodně velká škoda a dostmě to zklamalo. Celkově ale sérii hodnotím jako hodně povedenou, hezky popisujevšední život i strasti obyčejných lidí.
31/2

21. srpna


Jarní oběťJarní oběťAnders de la Motte

Poslední díl ze série se mi četl trochu hůř, v první polovině knížky mi docela vadily ty úvody. Až po částečném odhalení děje mi začaly dáva tsmysl a přestaly mi vadit. Autor jako vždycky napsal velmi čtivý a napínavý román, v kterém se střídá minulost s přítomností. Popis okolí, zejména močály, dodávají tajemný a strašidelný nádech. Zápletka i její rozuzlení nemá chybu, jenom ten konec už je trochu moc překombinovaný. Ale líbilo se mi dovysvětleni všech linek na konci příběhu.

21. srpna


Bílá pastBílá pastMaureen Johnson

Poslední díl byl opět čtivý, napětí gradovalo, hodně tomupomohlo, že se závěr odehrál v zasněžené a odříznuté akademii. Viníka jsemneodhalila a zápletka byla uvěřitelná. Opět mi vadila jenom romantická linka,ale mně prostě neseděl David, tyhle typy lidí nemusím. Jinak můžu celou sériidoporučit náctiletým a klidně i dávno dospělým, jako jsem já, kterým nevadí dějroztažený do třech dílů a chování hrdinů adekvátní jejich věku.
31/2

21. srpna


Dětské dušeDětské dušeAngela Marsons

Tentokrát možná víc než detektivku oceňuju prostředí, v kterémse odehrávala. Mám ráda, když se při čtení románu dovím něco nového, líbí semi, že líčí jejich pocity, to jak se na ně dívá okolí. Tentokrát mě ze začátkudost nudila linka s Pennem, i když rozuzlení jeho vyšetřování už bylo ok.

21. srpna


MalorieMalorieJosh Malerman

Jako vždycky když se mi moc líbil první díl, u pokračování mám obavy, kam autor postavy nasměřuje. A tady byly ty obavy zbytečné. I tentokrát má děj spád, je zajímavý a i když hlavní postavy opět cestují, nemám pocit, že by se děj opakoval. Občas jsem si říkala, že je Malorie moc bojácná a hysterická, pak mi ale došlo, že taková být musí, protože ji formovaly zážitky a dlouhá doba prožitá v nepřiměřeném napětí. Občas byl na zabití Tom, ale i toho jsem chápala, choval se adekvátně svému věku, navíc byl zvídavý a chtěl jít svou vlastní cestou. No a co dodat ke konci? Neměnila bych jedinou větu.

21. srpna


Devadesát dnů za železnou oponouDevadesát dnů za železnou oponouGabriel García Márquez

Byla jsem hodně zvědavá na pohled někoho z úplně odlišného světa na socialistické státy. Místy byl popis hodně zajímavý, občas mě nudil, část z Německa byla pro mě hodně zmatečná, občas jsem netušila, v které části se autor nachází. A občas jsem měla pocit, že socialismus hodně obdivuje. Nejvíc se mi samozřejmě líbila část, která se týkala naší republiky.
31/2

20. srpna


Dlouhá traťDlouhá traťViktorie Hanišová

Povídky moc nemusím a bohužel jsem nedávno před touhle knížkou dočetla Smrtholku. A číst dvě takhle destruknitní knížky po sobě je už vážně moc. Knížka určitě stojí za přečtení, je zajímavé se vcítit do myšlenek lidí, kteří se rozhodnou, že už nechtějí dál žít, nicméně jsem měla čtení odložit na později. To ale není chyba této knížky.

20. srpna


Ne tak úplně soukromé e-maily Coco PinchardovéNe tak úplně soukromé e-maily Coco PinchardovéRobert Bryndza

Bryndza je oblíbený autor mého přítele, já sama ho nečtu, ale když vyjde nová knížka, vždy ji pro přítele objednávám. Tentokrát mi bylo jasné, že tohle nebude čtení pro něho, ale že nebude ani pro mě. Nicméně úkol je jasný, zajistit nové knížky jeho oblíbených autorů, navíc se mi to hodilo do čtenářské výzvy. Můj předpoklad byl správný, netvrdím, že jsem se občas nepobavila, to ano, ale jinak mi to přišlo prostě pitomé, naštěstí byla knížka psaná formou dopisů a tím pádem jsem ji přečetla docela rychle. Nevím, jestli si od autora někdy přečtu detektivku, to možná ano, ale tohle už nikdy.

20. srpna


Muž z ostrova LewisMuž z ostrova LewisPeter May

Tím, že jsem se napřed dostala ke třetímu dílu, jsem se částečně připravila o napětí. I tento díl jsem poslouchala a  opět musím zkonstatovat, že se mi na této trilogie nejvíc líbí ten popis minulosti jakékoli z postav, obzvlášť ta bezvýchodnost situací, v kterých se ocitají děta a náctiletí. Detektivní linka je spíš navíc a vůbec by tam nemusela být, i tak by to byly úžasné romány.

20. srpna


V podezřeníV podezřeníMichael Robotham

Knížka mi byla tak moc vychválená, že jsem měla asi přehnaná očekávání. Začátek byl slibný, děj jsem docela hltala, až přišla část, přes kterou jsem se nějak nemohla přenést. Závěr byl pak už zase čtivý. Bylo to seznámení s Josephem, takže asi muselo být rozvláčnější, uvidím, jak se mi budou líbit další díly.

20. srpna


Jen trochu láskyJen trochu láskyKatarína Gillerová

Oddechové čtení, které trochu komplikuje víc postav s podobnými jmény a skákání v ději, navíc je hlavní hrdinka docela nesympatická, i když postupem času začne být snesitelnější.

20. srpna


Smrtící útesSmrtící útesGregg Dunnett

Začátek mě docela vyděsil, protože vypravěčem byl malý kluk a autor velmi věrohodně vyprávěl tak, jak by to dělal malý kluk, což sice bylo čtivé, ale občas otravné Holt nejsem malý kluk. Když se však přidalo vyprávění z pohledu detektivů, začal děj nabírat spád. Je pravda, že některé věci byly dost předvídatelné, některé zavádějící, aby nakonec byly úplně jinak, bylo tam pár nelogických věcí. Konec byl překombinovaný, navíc něco hodně nereálné, ale celkově byla knížka hodně čtivá, takže jí ty zápory odpouštím.
31/2

20. srpna


Myšlenky za volantemMyšlenky za volantemMarek Eben

Milá oddechovka, psaná hezkou češtinou, která místy pobaví.

20. srpna


Kreutzerova sonátaKreutzerova sonátaLev Nikolajevič Tolstoj

Ruská klasika mě jako studentku minula, což bych ráda změnila, ale i tak mám respekt, proto jsem si vybrala tuhle útlou knížku s vysokým hodnocením a popravdě jsem nečekala, že se mi bude líbit. Vlastně jsem ani netušila, co mám očekávat, protože anotaci jsem si nepřečetla. Takový psychologický rozbor vztahů mezi oběma pohlavími jsem rozhodně nečekala a místy jsem byla dost překvapená. Konec byl pro mě hodně překvapivý, ale v tehdejší době nejspíš asi normální.

20. srpna


Noci běsůNoci běsůKateřina Šardická

Z knížky mám docela rozporuplné pocity. Líbilo se mi vykreslení ponuré vesnice i s jejími obyvateli. Příběh nepostrádal napětí, i když jsem občas měla pocit, že přešlapuje na místě, jenomže konec byl moc rychlý a popravdě jsem se nedočkala žádného vysvětlení. Jako jasně, je to mysteriózní román, když bude autorka chtít, bude tam mít kočky, co štěkají a žijí ve vodě a ona nemusí nic zdůvodňovat. Tady jsem buď špatně četla nebo prostě nedostala to, co jsem na konci potřebovala.

20. srpna


1 ...