Zádušní mše za hraběnku

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kastelánku zestátněného zámku dostihne v sedmdesátých letech dopis od bývalého majitele: Paní hraběnka Sofie zemřela a ráda by byla uložena v zámecké kapli. Přes smutnou dobu normalizační se někdejší služebnictvo rozhodne splnit poslední hraběnčino přání. Plán je sestaven a všichni jej bezesporu plní. Snad všechno klapne, jak má. Jenže svět tropí hlouposti, tedy na zámek dorazí ve stejné době ještě druhé psaní, tentokrát úřední s ministerskou hlavičkou. O zádušní mši za hraběnku připravovanou v době, kdy se podobným aktivitám nepřálo, vypráví dcera kastelánky Johanka. Ukazuje, jak vyplnění jediného přání může pro mnohé znamenat neblahé následky na celý život…...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/40_/405167/zadusni-mse-za-hrabenku-DR5-405167.jpg 4.166
Žánr:
Novely, Literatura česká
Vydáno:, JaS
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (21)

Kniha Zádušní mše za hraběnku

Přidat komentář
PeM
03. ledna

Bezpáteřní krysy a udavačské sv..ě se najdou v každé době....knihu jsem přečetla během chvíle....

rybickaka
13.05.2018

Námět dobrý, ale zpracování takové hodně ploché.

VladkaBU
16.01.2018

... zpočátku jsem váhala, jestli ji mám číst. Ještě, že jsem četla, krásný příběh v těžké době. Ne všichni Němci byli zlí, jak už v několika příbězích bylo. Možná, že čím byla doba těžší, lidé víc drželi při sobě, uznávali hodnoty, sounáležitost, přátelství...

Sandalkar
13.01.2018

Útlá knížka, kterou jednou velice ráda předám svým dětem, až budou vyzvídat, co to je komunismus nebo co pro naši zemi znamenaly Benešovy dekrety. Ač velmi útlé dílko, představivost jede na plné obrátky a vše prožíváte s hlavní hrdinkou Johankou, jako by byla Vaše blízká kamarádka.

aktijnov
31.12.2017

Hezká, odpočinková knížka. Jen mi příliš připomíná film Zámek v Čechách.

Ivana11
09.05.2017

Líbila se mi. A moc.

Ťapulka
06.02.2017

Po knize "Prostě na mě zapomněli" je tato má druhá přečtená od Jiřího Holuba a opět je to knihakterá ve mně ještě dlouho zanechá otázky a téma k zamýšlení. Jen mi také vadila sladkost vztahu Johanky a Honzy. Ale poklona před tím, co všechno se dá do 160 stran s ladností dostat.

lenka7348
10.01.2017

''Zádušní mše za hraběnku'' se mi velmi líbila, byla čtivá, zajímavá, ale hlavně se soustředila na dobu, která je u nás z nějakého důvodu stále tak trochu tabuizovaná. Děkuji tímto panu Holubovi, že se i přes to rozhodl tomuto tématu věnovat a čtenářům přiblížit velmi smutné a temné období českých dějin. Věřím totiž, že kniha popisuje události tak, jak se tehdy mohly stát (nebo i staly), z čehož je mi opravdu smutno. Nicméně takto by měly dobře napsané knihy na čtenáře působit - zanechat v něm emoce a donutit ho přemýšlet, což se zde dle mého názoru povedlo.

Mája01
08.01.2017

Kniha se čte téměř sama a jak se obvykle u děl tohoto autora směji, tady mi tekly slzy.

danazeskolky
01.01.2017

Tak nějak nevím. Knihu jsem sice přečetla velmi rychle (i proto, že je útlá), děj se mi docela líbil, silný mi připadal hlavně příběh šlechty. Co mi vadilo, byla druhá linie - sladkobolný příběh Johanky a Honzy. To mi připadalo jak z červené knihovny. Jinak úplně souhlasím se Salonkou. Přečíst se to dá, ale mám prostě dost výhrad.

Adelka188
26.09.2016

Krásně napsáno, kniha se pěkně četla a vystihovala tu dobu.

Damato
10.05.2016

Přečetla jsem to na "jeden zátah" a v komentářích pode mnou asi bylo řečeno vše. Líbilo se mi to, víc k tomu asi dodávat nemusím- o době, která tady byla víme všichni , že to byl občas hnus víme taky a že to teď není pravé ořechové - tak s tím něco dělejme. Ale kniha pana Holuba za to nemůže a je napsaná suprově :-)

Salonka
08.05.2016

Typická jednohubka vhodná pre menej náročných čitateľov. Nachádzame sa prakticky výlučne iba na zámku Červená Lhota, dozvedáme sa o momentoch kľúčových pre toto očarujúce miesto, rovnako sledujeme osudy s ním úzko spojených postáv v obdobiach rokov 1945 – 1990 (nazdávam sa, že ide o fikciu voľne inšpirovanú skutočnými udalosťami – jednou z nich bola napríklad konfiškácia zámku na konci vojny, čím knižka začína), rozprávanie v prítomnom čase dynamizuje dej a dotvára atmosféru atď. ...

No k veci. Mám jednu subjektívnu pripomienku, ktorá určuje môj pomerne skeptický názor a s ktorou súvisí všetko ostatné – námet je veľmi dobrý a všestranný, ale čo z toho, keď je príbeh podaný (aj na novelu) povrchne a strojene? Je to veľká škoda. Určite by si zaslúžil hlbšie, obšírnejšie a uveriteľnejšie knižné spracovanie. Nechcem podceňovať autorove kvality, ale v mojich očiach iba s námahou zliepa slová do detských viet a neprirodzených dialógov. Obrovský potenciál danej témy využíva slabučko. Vždy len škrabne po povrchu, naznačí zaujímavý vývoj – no akosi sa nedostane hlbšie – a poďho ďalej na niečo iné, načo sa trápiť. ... Dej bol príliš roztrieštený, čo nebolo dobre. Autor tiež spomína relatívne veľké množstvo vedľajších postáv (personálu či ako to nazvať, ktorý mimochodom nerobil nič iné len bol dojatý, lietal po schodoch a varil) – z nich som mala v hlave zúfalý galimatiáš, aj keď som sa sústredila, prisahám. Nikdy som nevedela, kto je kto, s čím teda problém nemávam, tobôž v novelách...

Tak ja neviem. Áno, som dosť kritická (a dalo by sa ešte pokračovať) – ale som sklamaná.

Blanchi
18.04.2016

zajímavý příběh, který člověk přečte jedním dechem a pak o tom dlouze přemýšlí....

Tiffany
22.03.2016

Smutné období naší historie, které dokázalo převrátit na ruby životy mnoha lidem ..., a to nevratně. Absurdistán. Období, které trvalo příliš dlouho...

Jolana.b
14.03.2016

Tuto knížku jsem dostala od manžela pro radost. A byla jsem překvapena, kolik citu, odvahy a loajality se dokáže vejít na 160 stránek. Je to krásný a dojemný příběh, který jsem doslova shltla. Reportážní styl psaní mě sice překvapil, ale nebylo to špatné. Doporučuji přečíst.

Ulriška
03.06.2015

V útlé knížečce jsem toho našla! Nezlomnou odhodlanost, úctu k tradici a kořenům, pocit sounáležitosti, víru v lidskost. Ale také pachuť zrady, zaslepenou nenávist, tupou malost a ukradené životy. Na tak malém prostoru, tak prostě vyjádřeno, jak se v letech 1945 - 1989 nastoloval pořádek.

Lucopatka
15.03.2015

Jednou takhle v levných knihách hledám něco lehoučkého, co se mi nepronese cestou, ale zabaví při čekání na milého - a vida, tahle by mohla být dobrá. Útlá, se zajímavým námětem...přečtena na tři otevření. Psáno poutavě, nikterak roztahaně...když jsem dorazila domů, chtěla jsem se vrhnout na pátrání, kolik je v knize pravdy, ale zavrhla jsem to a rozhodla se, že příběhu uvěřím, do poslední tečky :) Pro mě milé překvapení.

mončičáček
31.05.2012

Perfektní knížka, kterou jsem přečetla fakt jedním dechem.

makemake
24.09.2011

RECENZE Karly Ladwigové:


Jiří Holub: Zádušní mše za hraběnku
Foto: Knižní klub
Jiří Holub: Zádušní mše za hraběnku
Celkem nenápadnou prózou z Knižního klubu se v letošním roce představil žatecký rodák J. Holub (nar. 1975). Ačkoli vystudoval hotelovou školu a školu cestovního ruchu, dal se na dráhu literární a získal magisterium na Literární akademii J. Škvoreckého. Na seminářích D. Fišerové, Arnošta Goldflama a dalších získal cenné zkušenosti a začal publikovat. Nejdřív ve sbírkách Tisíc jizev, Zuby Nehty či Ruce vzhůru a brzy debutoval dětskou knihou Kolik váží Matylda. Kromě toho se v České televizi angažoval jako scenárista.
Jeho kniha Zádušní mše za Hraběnku je docela překvapením jak námětem, uceleným zpracováním, tak jazykem, jehož hovorový styl je naprosto přirozený a neuráží. Tematicky autor ve zkratce obsáhne zdejší pětačtyřicetiletou minulost s veškerou kuriozitou, utrpením a pocity, které se do ní vešly. Zachovává klasický literární vzorec až po katarzi roku 1990. Příběh se odehrává na zámku v jižních Čechách, kam nepřijede oslavit narozeniny bývalá hraběcí majitelka
(vzpomeneme-li čistě náhodnou podobu televizní inscenace Zámek v Čechách),
ale dojde dopis s jejím posledním přáním. Okruh bývalých sloužících, některých dosud na zámku zaměstnaných, se rozhodne to přání splnit, což zásadně otřese životem každého z nich. Důmyslně připravená zádušní mše za hraběnku Sofii má pro ně nedozírné následky.
Příběh sestává z výpovědí Johanky, dcery správcové zámku, které ve skromnější míře střídá vypravěč neboli autor. Neosobuje si kritiku i přes sem tam jemný povzdech a umí neokázale a ve stručnosti posunovat děj. Časové úseky od roku 1945 až po jaro 1990 jsou řešeny většinou náznakem, ale nikoli na úkor děje. Zdánlivá jednoduchost maskuje drama s hluboce lidským podtextem, nesklouzávající k laciné sentimentalitě, i když slza sklouznout může a místy příběh tohle zdání vzbuzuje. Jasnou zábranou je tu ale realita, kterou ocení zvláště ti čtenáři, kteří nelehkou dobu, do níž je zápletka zasazena, ještě pamatují.
Pro tohle všechno si s chutí přečteme příběh, který se stal či nestal, o lidech, kteří žili nebo nežili, který inspiruje k otázkám a nabízí tolik možných odpovědí… Na začátku bylo řečeno, že Holubova kniha je překvapením, a závěrem si zbývá přát, abychom si tak pozoruhodného čtení v budoucnu užili víc

makemake
26.04.2011

Trávím víkendy na srubu u lesa, kde je sice zaveden elektrický proud, ale není povolena (mým mužem) televize. Je tedy spousta času na čtení. Díky tomu si mohu číst celé víkendy. Tuto sobotu mi padl zrak na knížku, kterou vydal Knižní klub. Je od Jiřího Holuba a jmenuje se Zádušní mše za hraběnku. Mám texty tohoto mladého autora ráda, tak jsem se hned pustila do čtení.

Hned na začátku překvapení pro čtenáře

Překvapivé je to, že autor dvou knížek pro děti (Kolik váží Matylda /2009/ a Vzpoura strašidel /2010/) se vrhl do vln literatury pro „velké čtenáře“. Trošku jsem se obávala, zda vyložený humorista, autor, který dokáže vidět svět dětskýma očima a skvělým dětským jazykem jej popsat, dokáže vstoupit do nových vod. A aby si to ani trošku neusnadnil, hned se pustil do historického tématu.

Nezklamal! Ač vážné a ne vždy veselé téma je zpracováno s humorným nadhledem, posunuje nás vpřed vtipnými dialogy a všichni aktéři dramatického příběhu s roky nestárnou. Jaké pohlazení. V útlé knížce plné napětí poznáme Johanku Doubkovou, dceru správce zámku. Ona je vypravěčkou všech událostí, které se semlely v rozpětí pětačtyřiceti let. Poprvé se s ní setkáme na konci války, kdy za dramatických okolností opouští zámecká rodina Lhotu. Němci, kteří musí opustit domov a míří do Rakouska. Nikoho nezajímá, že byli dobrými pány a za války mnoha lidem pomohli. Pro osmiletou Johanku jde o noc plnou pláče, loučení a hlavně o noc, kdy vidí naposledy svého tatínka. Zastřelí ho udavač Krause, jenž vede skupinu vyvlastňovatelů. Johanka nechápe, proč nikdo není potrestán, táta přece hájil zámek před drancováním.

Po zestátnění Lhoty Johanka bydlí stále s maminkou, jež se stala kastelánkou, na zámku. Často pomáhá provádět návštěvníky a jejím snem je studium historie. Ani ne tak kvůli tomu, kde žije, jako spíš kvůli spolužáku Honzovi, kterého tajně miluje. Na studia se dostane, ale s Honzou, který si také vybral dějiny, se nepotkává – on je v Praze, ona v Brně.

Jednoho dne přijde mamince dopis z Rakouska. Kněžna Sofie zemřela a její poslední přání bylo, aby její popel byl uložen v zámecké kapli na Červené Lhotě. Maminka k údivu už dospělé Johanky neodmítá a začne organizovat přes veškeré nebezpečí velikou akci. Svolává bývalé služebnictvo a před zraky zákeřného Krauseho (bydlí přímo u zámku) začíná vše pečlivě chystat…

I vážné věci lze nazírat s humorem

Víc prozrazovat nebudu. Strhující příběh plný lidského porozumění a vzájemné tolerance si přečtěte sami, opravdu stojí za to. Navíc, autorův humor, který tak dobře známe z jeho textů pro děti, hladí i tady – trošku dospěle, ale pořád rošťácky.

Pojďme tedy navštívit Červenou Lhotu, vraťme se do doby ne až tak daleké. Zamysleme se nad spravedlností, zkusme přivolat historii. Ostatně, to umí Jiří Holub opravdu skvěle, protože historie je (jak vidíme v jeho knihách) jeho velkou inspirací, zálibou i zaměstnáním.

Jak už jsem psala na začátku, zprvu jsem se obávala, zda Jiří Holub dokáže vstoupit do literatury pro dospělé, teď už se nebojím. Umí a jde mu to skvěle!

recenze PhDr. Jana Semelková pro http://www.kulutra21.cz