Zádušní mše za hraběnku
Jiří Holub
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405167/bmid_zadusni-mse-za-hrabenku-DR5-405167.jpg
4
125
125
Kastelánku zestátněného zámku dostihne v sedmdesátých letech dopis od bývalého majitele: Paní hraběnka Sofie zemřela a ráda by byla uložena v zámecké kapli. Přes smutnou dobu normalizační se někdejší služebnictvo rozhodne splnit poslední hraběnčino přání. Plán je sestaven a všichni jej bezesporu plní. Snad všechno klapne, jak má. Jenže svět tropí hlouposti, tedy na zámek dorazí ve stejné době ještě druhé psaní, tentokrát úřední s ministerskou hlavičkou. O zádušní mši za hraběnku připravovanou v době, kdy se podobným aktivitám nepřálo, vypráví dcera kastelánky Johanka. Ukazuje, jak vyplnění jediného přání může pro mnohé znamenat neblahé následky na celý život…... celý text
Přidat komentář
Od knihy jsem očekávala pouze humorný příběh o peripetiích spojených s pohřbem hraběnky, ale kombinace s lidským hyenismem a komunistickou zlovůlí překvapila. Možná to chvilkami drhlo, ale život je taky chvíli zábava k pokukání a vzápětí na Vás někde čeká pořádná facka.
Pro velmi, ale skutečně velmi nenáročné čtenáře. Knížka na mě dělá dojem, že jí autor napsal během dvou tří dnů, více času a práce mu to zabrat nemohlo. Celé je to takové rychlé, povrchní, schématické a popisné. Navíc jsem byla až pobavená některými až nesmyslnými momenty - služebnictvo leštící si lakýrky a oprašující si livrej fakt hodlá dostat "panstvo" do zámku přes zahnívající smrdutý močál na sněžnicích? Vážně?
Krásný příběh o těžké době. Ovšem Prostě na mě zapomněli se mi líbila trochu víc.
Útlá knížka na jedno odpoledne, která ale dokáže vyprávět v tempu a vtáhnout do děje. Je tu hodně společných motivů s knihou téhož autora Prostě na mě zapomněli - střet představ, ideálů a snů o spravedlivém světě s krutou realitou a zákeřností, ale také téma odsunu, vyvlastnění a zvůle moci. Zádušní mše mi proti Prostě na mě zapomněli v některých místech připadala trochu méně uvěřitelná (třebas už za první republiky byly tituly a starý způsob šlechtického života pasé - i když úcta mezi lidmi k "domácí" šlechtě jistě přetrvávala, vyloženě nerealisticky až parodicky je vypodobněná ministerská manželka), ale i tak jsem se do příběhu hodně vžila. Z formálního hlediska je zajímavé střídající se vyprávění (relativně) objektivního vypravěče a v ichformě.
Bezpáteřní krysy a udavačské sv..ě se najdou v každé době....knihu jsem přečetla během chvíle....
... zpočátku jsem váhala, jestli ji mám číst. Ještě, že jsem četla, krásný příběh v těžké době. Ne všichni Němci byli zlí, jak už v několika příbězích bylo. Možná, že čím byla doba těžší, lidé víc drželi při sobě, uznávali hodnoty, sounáležitost, přátelství...
Útlá knížka, kterou jednou velice ráda předám svým dětem, až budou vyzvídat, co to je komunismus nebo co pro naši zemi znamenaly Benešovy dekrety. Ač velmi útlé dílko, představivost jede na plné obrátky a vše prožíváte s hlavní hrdinkou Johankou, jako by byla Vaše blízká kamarádka.
Po knize "Prostě na mě zapomněli" je tato má druhá přečtená od Jiřího Holuba a opět je to knihakterá ve mně ještě dlouho zanechá otázky a téma k zamýšlení. Jen mi také vadila sladkost vztahu Johanky a Honzy. Ale poklona před tím, co všechno se dá do 160 stran s ladností dostat.
''Zádušní mše za hraběnku'' se mi velmi líbila, byla čtivá, zajímavá, ale hlavně se soustředila na dobu, která je u nás z nějakého důvodu stále tak trochu tabuizovaná. Děkuji tímto panu Holubovi, že se i přes to rozhodl tomuto tématu věnovat a čtenářům přiblížit velmi smutné a temné období českých dějin. Věřím totiž, že kniha popisuje události tak, jak se tehdy mohly stát (nebo i staly), z čehož je mi opravdu smutno. Nicméně takto by měly dobře napsané knihy na čtenáře působit - zanechat v něm emoce a donutit ho přemýšlet, což se zde dle mého názoru povedlo.
Kniha se čte téměř sama a jak se obvykle u děl tohoto autora směji, tady mi tekly slzy.
Tak nějak nevím. Knihu jsem sice přečetla velmi rychle (i proto, že je útlá), děj se mi docela líbil, silný mi připadal hlavně příběh šlechty. Co mi vadilo, byla druhá linie - sladkobolný příběh Johanky a Honzy. To mi připadalo jak z červené knihovny. Jinak úplně souhlasím se Salonkou. Přečíst se to dá, ale mám prostě dost výhrad.
Přečetla jsem to na "jeden zátah" a v komentářích pode mnou asi bylo řečeno vše. Líbilo se mi to, víc k tomu asi dodávat nemusím- o době, která tady byla víme všichni , že to byl občas hnus víme taky a že to teď není pravé ořechové - tak s tím něco dělejme. Ale kniha pana Holuba za to nemůže a je napsaná suprově :-)
Typická jednohubka vhodná pre menej náročných čitateľov. Nachádzame sa prakticky výlučne iba na zámku Červená Lhota, dozvedáme sa o momentoch kľúčových pre toto očarujúce miesto, rovnako sledujeme osudy s ním úzko spojených postáv v obdobiach rokov 1945 – 1990 (nazdávam sa, že ide o fikciu voľne inšpirovanú skutočnými udalosťami – jednou z nich bola napríklad konfiškácia zámku na konci vojny, čím knižka začína), rozprávanie v prítomnom čase dynamizuje dej a dotvára atmosféru atď. ...
No k veci. Mám jednu subjektívnu pripomienku, ktorá určuje môj pomerne skeptický názor a s ktorou súvisí všetko ostatné – námet je veľmi dobrý a všestranný, ale čo z toho, keď je príbeh podaný (aj na novelu) povrchne a strojene? Je to veľká škoda. Určite by si zaslúžil hlbšie, obšírnejšie a uveriteľnejšie knižné spracovanie. Nechcem podceňovať autorove kvality, ale v mojich očiach iba s námahou zliepa slová do detských viet a neprirodzených dialógov. Obrovský potenciál danej témy využíva slabučko. Vždy len škrabne po povrchu, naznačí zaujímavý vývoj – no akosi sa nedostane hlbšie – a poďho ďalej na niečo iné, načo sa trápiť. ... Dej bol príliš roztrieštený, čo nebolo dobre. Autor tiež spomína relatívne veľké množstvo vedľajších postáv (personálu či ako to nazvať, ktorý mimochodom nerobil nič iné len bol dojatý, lietal po schodoch a varil) – z nich som mala v hlave zúfalý galimatiáš, aj keď som sa sústredila, prisahám. Nikdy som nevedela, kto je kto, s čím teda problém nemávam, tobôž v novelách...
Tak ja neviem. Áno, som dosť kritická (a dalo by sa ešte pokračovať) – ale som sklamaná.
zajímavý příběh, který člověk přečte jedním dechem a pak o tom dlouze přemýšlí....
Štítky knihy
komunismus 70. léta 20. století panství české hrady a zámky mše novely znárodnění
Autorovy další knížky
| 2015 |  Prostě na mě zapomněli |
| 2011 | Zádušní mše za hraběnku |
| 2011 | Jak se zbavit Mstivý Soni |
| 2009 | Kolik váží Matylda |
| 2010 | Vzpoura strašidel |
Pěkný příběh, ale dost povrchní a jednostranný.