_Brunetka_
komentáře u knih
Měsíční čarodějky
Elizabeth Briggs
Tahle série mě prostě bere s tím, že je to zase něco trochu jiného a já se k ní tímhle dalším dílem moc ráda vrátila. Autorka si opět svým stylem psaní držela plně mou pozornost. S příběhem jsme plynule navázali na konec předchozí knihy a už se zase jelo dál. Přiznávám, že tento díl není zrovna nabitý akcí, ale tvrdím, že to ani není potřeba - poznáváme nové území, zjišťujeme nové věci a objeví se i nějaký ten překvapivý moment. Právě proto můžu říct, že mě ve výsledku bavil stejně jako jeho předchůdci. Co se týče postav, jde vidět, že Ayla už si prošla jistým vývojem, ale Kaden? Ten tu byl každé dvě minuty na facku a po tom, co tu předváděl, by si zasloužil titul krále kr*ténů (samozřejmě ale pak došel k uvědomění). Naopak Jordana jsem si tu k vlastnímu překvapení celkem oblíbila a doufám, že to s ním bude takhle pokračovat. Potkáte tu i nové postavy jako Larkin a Celestu, které neměly chybu a zaujal mě i Ethan. Opět se tu vyskytují i nějaké žhavější scény - ty umí autorka napsat dobře a vkusně. Emoce ve mně v průběhu čtení pracovaly a konec je zase (neočekávaně) maximálně otevřený, takže už teď vyhlížím pokračování!
Anděl smrti
Robert Bryndza
Pro upřesnění, hodnotím 4,25*.
Tohle je přesně ten Robert, kterého zbožňuju. Na autorovy knihy už se zpravidla těším, ať už se jedná o další díl jedné ze sérií nebo standalone. Stránky mi zase díky úžasnému stylu psaní zmizely pod rukama mrknutím oka. Příběh mě moc bavil, držel v napětí a stále mě zajímalo, co se stane dál. Setkání s Erikou a zbytkem vyšetřovacího týmu bylo moc příjemné - je to jako se vracet ke starým známým. Námět se povedl a se samotnou zápletkou si dal autor práci - objevilo se tu zase něco, s čím jsem se zatím nikde jinde nepotkala a za to dávám palec nahoru. Na rozuzlení si nestěžuju, ale zažila jsem už i takové od Roberta, které mě z kalhot vystřelilo víc. Z konce jsem byla v šoku. Takže za mě další skvělý kousek a už teď se těším na další!
Vždycky není navěky
J.C. Cervantes (p)
Pro upřesnění, hodnotím 4,25*.
Přiznávám se, že na tuhle knížku jsem se poměrně dost těšila, protože mám ráda tématiku překonávání překážek v cestě za láskou v podobě duchů, nově vtělených duší,... a tahle kráska rozhodně nebyla krok vedle. Autorčin styl psaní mě vtáhl do děje téměř okamžitě a každou stránku jsem si užívala. Do příběhu jsem tedy spadla, ani nevím jak a než jsem se nadála, tak jsem se ocitla na konci. Na něco jako nuda tu v žádném případě nenarazíte. Jak už jsem psala výše, námětem mi to tedy mimořádně sedlo a zase se tu třeba objevily i nějaké originálnější prvky. U Harta a Ruby to nepůjde jinak než tak, že si je jako postavy zamilujete (jako já). Tak krásně se doplňovali, že budete mít pocit, že neexistuje vesmír, kde by se k sobě nehodili a nebyli spřízněnými dušemi. Romantická linka mezi nimi byla milá a citlivá - bavilo mě ji sledovat. Také se mi moc líbil sesterský vztah mezi Ruby a Gabi, na kterém autorka ukázala, jak je toto pouto důležité. Lourdes jako anděl neměla chybu. Nejvíce oceňuju téma, s kterým tato kniha přichází. Ukazuje nám totiž to, jak by měla vypadat opravdová láska - znamená to jednak bojovat za druhého až do poslední chvíle, ale zároveň nechat ho jít, pokud ho to udělá šťastnějším bez ohledu na naši vlastní bolest. Emoce se ve mně bouřily - chvílemi jsem se smála nahlas, ale i na slzy došlo. Vyznačila jsem si několik hezkých myšlenek. Z konce jsem šťastná jako blecha. Ke knížce se ráda v budoucnu vrátím a vám ji doporučuju taky, pokud chcete něčím potěšit vaše srdíčko.
Zabij, nebo zemři
Isabella Maldonado
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Oficiálně můžu říct, že tato autorka se pro mě stává sázkou na jistotu. Očividně může napsat, kolik thrillerových sérií chce a každá z nich bude geniální. Opět se totiž jednalo o velmi čtivou záležitost, kdy vás krátké kapitoly nutí neustále otáčet další stránky – a jak je napsáno na obalu knihy, již na první stránce Isabella Maldonado zrychlí z nuly na sto a až do konce nezpomalí. Příběh mě hned chytil a uchvátilo mě, jak je v něm každý detail tak pečlivě promyšlený, což muselo dát velkou práci. Ani na chvilku jsem se nenudila a napětí střídalo akci. Neskutečně jsem si oblíbila hlavní hrdinku, kterou obdivuju pro její inteligenci, cílevědomost a odvahu – a další postavy taky nejsou k zahození (takže doufám, že se v podobném složení brzy potkáme). Námětem se jedná o originálnější kousek, u kterého vám nervy budou pracovat, aniž by autorka potřebovala použít krvavé a nechutné scény. Děj je celou dobu zamotaný a plný překvapení – doopravdy si vydechnete až na konci a dost možná budete nevěřícně kroutit hlavou jako já. Prostředí FBI se mi zamlouvá čím dál víc. Za mě je tedy tato kniha jasným doporučením jako předchozí Isabellina série, pokud máte rádi inteligentní thrillery.
Sérioví vrazi: Proč a jak se udály nejhorší zločiny v dějinách lidstva
Peter Vronsky
Pro upřesnění, hodnotím 4,25*.
Tahle knížka mě zaujala v katalogu nabídky hned a věděla jsem, že si ji prostě musím přečíst - a přestože se jedná formátem a rozsahem o bichličku, nelituju jediné stránky. Autor vás nezahlcuje odbornými termíny, z kterých nevíte hlavu ani patu - naopak je tato publikace i pro laiky a já měla celou dobu pocit, jako bych poslouchala sakra příjemnou přednášku. Nedočkáte se tu nějakých krvavých a nechutných detailů, není to hlavní smysl a já to velmi oceňuju. Pro mě jako pro člověka, který s podobnými knihami zatím nemá zkušenosti, bylo toto dílo plné nových a zajímavých informací, jež byly podány srozumitelnou a strhující formou. Opravdu hodně jsem toho nevěděla a ohledně spousty věcí mi Peter Vronsky nasadil brouka do hlavy. Pokud se tedy alespoň trochu zajímáte o tuto tématiku, za mě se jedná o jednoznačné doporučení.
Předčítač
Bernhard Schlink
Pro upřesnění, hodnotím 4,25*.
K téhle knížce bych se nedostala nebýt hodiny literatury a doporučení mé paní učitelky z češtiny - a to by byla poměrně velká ztráta (to už teď po přečtení říct můžu). Jedná se opravdu o neskutečně zajímavý příběh, neměla jsem zatím možnost číst byť jen zdánlivě podobný. Autor píše nezvyklým způsobem, kdy se vám sice dostává jen relativně strohého vyjadřování, ale o žádné emoce vás neochudí. Zároveň, čím dál se v četbě posunete, tím více filozofických otázek tam na vás čeká. Já se tedy do příběhu ponořila okamžitě a pořád mě moje zvědavost hnala k otáčení dalších stránek. Hlavní hrdinové se od sebe podstatně liší, ale přesto vám do sebe budou sedět jako dva znovunalezené dílky puzzle a budete chápat, že tak nějak asi musí být spolu. Nejvíc bych ale vypíchla hlavní téma knihy, kdy autor pomocí jejich vztahu rozpracovává kolektivní vinu Němců jako národu za způsobenou 2. světovou válku - to bylo naprosto geniální a nad věcmi, které zmínil, to donutí přemýšlet i vás. Konec byl potom hodně smutný. Za mě tedy jasné doporučení, pokud v románu chcete spojit jednu z nejdůležitějších částí našich dějin a zároveň si trochu zafilozofovat.
Trnová královna
Gina Chen
Tohle byla taková velmi netradiční pohádka, která mě ve výsledku do jisté míry okouzlila. Autorčin styl psaní je příjemný a zajistil mi, že jsem si čtení užívala. Příběh mě po chvíli polapil (i přes proluky ve čtení a nedostatek času) a neustále mě zajímal další vývoj událostí. Musím pochválit svět, který se nesl na takové temnější vlně a byla v něm jasně patrná dávka originality – autorka si s tím hezky vyhrála. Postavy mě hodně bavily a velký podíl na tom mělo to, jak parádně byly charakterově prokreslené. Nejvíce ze všeho mě zaujala Violet, která se nacházela někde přesně mezi kladnou a zápornou hrdinkou – působila díky tomu skutečněji. Romantiky si tu člověk moc neužije, ale řekněme, že nějaká jiskra tu byla zažehnuta. Mnohem výraznější je hašteření Cyruse a Violet, u kterého se nejednou zasmějete. Těch „žhavých“ scén tu moc nenajdete (kdybyste se toho báli kvůli štítku „new adult“). Největším plusem této knihy je pro mě ale právě netypickost této „pohádky“, jež úzce souvisí právě s Violet. Opravdu oceňuju totiž to, že tu máme charakter, který se sice „hřeje na výsluní“, ale musel si kvůli tomu projít velmi trnitou cestou – a stále bojuje. Je podle mě totiž důležité ukázat, že člověku nespadne všechno do klína a pokud něco chceme změnit, musíme si za tím tvrdě jít. Na tuto věc navazuje to, že jsem si vyznačila spoustu zajímavých myšlenek, které se dají aplikovat na dnešní společnost. Ani chvilku jsem se nenudila a dočkala jsem se spousty zvratů. Z konce jsem ještě teď v šoku a rozhodně nejsem spokojená, takže očekávám pokračování! Vám můžu Trnitou královnu doporučit, pokud hledáte zase trochu jinou fantasy s hodně zajímavou hlavní hrdinkou.
Získej mě
Stacey Kennedy
Pro upřesnění, hodnotím 3,5*.
Jsem moc ráda, že jsem se prostřednictvím této knihy mohla do prostředí Phoenixu zase vrátit. Příběh jsem slupla jako malinu a stránky mi zmizely tak rychle pod rukama, že jsem to ani nestihla postřehnout. Autorce se nedá upřít, že píše extrémně čtivě. Setkání s další dvojící mě bavilo, i když se mi nedostala tak hluboko pod kůži jako ty předchozí. Žhavé scény dohromady s prostředím klubu se povedly. Moc se mi líbí, že se sem autorka snažila opět propašovat přesah pomocí vážnějších témat, která se tu objevují – trauma z dětství, vážná nemoc, sexuální napadení,… Jako mínus vidím to, že se v tomto díle stalo všechno hrozně rychle – mluvím hlavně o zápletce. Ta potenciál měla, ale příliš brzy a naprosto bez komplikací se vyřešila. Jinak už se ale na pokračování těším! Tohle by pro vás měla být jasná volba, pokud hledáte peprnější sérii, u které se rozhodně nebudete nudit.
Všechno je jednou poprvé
Nina Kenwood
Tohle byl tak neuvěřitelně milý příběh, u kterého jsem se musela celou dobu usmívat, protože to jinak ani nešlo. Autorčin styl psaní mi sedl, stránky mi mizely pod rukama a moc se mi líbilo tematické pojmenování jednotlivých kapitol. Děj knihy mě vážně bavil a užívala jsem si každičkou chvíli, kterou jsem s ní mohla strávit. Nejedná se sice o nic převratného a originálního, ale to mi bylo úplně jedno. Po dlouhé době jsem se až nezdravě viděla v některých povahových rysech hlavní hrdinky a o to víc jsem si ji mohla oblíbit. Další postavy můžu taky pochválit, protože dohromady tvořily zajímavou partu. Romantická linka se mi líbila, protože se jednalo o tak roztomilou a křehkou záležitost, o jaké jsem už nějakou chvíli nečetla. Chtěla bych tu ještě vyzdvihnout témata, která knihy zpracovává – dospívání, rozchod rodičů, nástup na vysokou školu, první láska, sebeláska,… Všechna jsou podána nanejvýš citlivě a tím způsobem, že si myslím, že by to mohlo pomoci všem, kteří se s těmito problémy potýkají. Hodně jsem se u čtení nasmála a vyznačila jsem si pár hezkých myšlenek. Konec mě dojal a zahřál u srdíčka. Všechno je jednou poprvé můžu doporučit všem, kteří hledají fajn knížku s přesahem, v níž si můžou prožít všechny tyto stresující „poprvé“ situace se sympatickou hlavní hrdinkou.
Dívka v pruhovaných šatech
Ellie Midwood
Četla jsem už spoustu knih s touto tematikou, ale tato mě zase zasáhla úplně jiným způsobem. Celý následující den jsem nebyla schopná přemýšlet o ničem jiném – pročítala jsem různé články o tomto příběhu a pídila se po dalších informacích s nadějí, že mi to pomůžou celé lépe vstřebat (nepovedlo se). Vážně se jedná o příběh velmi silný a originální, nikdy jsem se ještě v knížce nesetkala s denacifikačním soudem v pozadí se skutečnými událostmi. Pro představu, děj je lehce zbeletrizovaný, ale na konci v ediční poznámce se dozvíte, že zhruba 85% obsahu je pravdivých a zjistíte, které všechny postavy skutečně existovaly. Co se týče Wunsche a Citrónové – nemám slov. Autorka je jako hrdiny podala neuvěřitelně realistickým způsobem a ukázala světlé i stinné stránky obou. Je tu zajímavé i z hlediska psychologického to, že tu máme možnost vidět, jak se mění jediná jistota mladého muže vychovávaného v nacistickém duchu v to, čím opovrhuje a pomalu za to začíná přebírat část odpovědnosti a cítit vinu. Vztah mezi těmi dvěma mě jednoduše fascinoval a nabylo to jen kvůli pozadí, na kterém se odehrával. Upřímná láska dokáže člověka opravdu očividně změnit. Prvek koncentračního tábora a holocaustu je tu opět mrazivý a v člověku vyvolává řadu otázek jako například ty, jak se něco takového mohlo stát a jak najednou skupina lidí mohla ztratit veškerá práva a svobody… Nikdy se na tuhle část našich dějin zkrátka nesmí zapomenout. V průběhu čtení jsem se neubránila velkému množství emocí – od těch nejvíce negativních jsem se dostala i k nějakému plamínku naděje. Konec mě dojal a zároveň mnou otřásl. Tahle knížka není doporučením jen pro milovníky historických románů, měli by si ji přečíst povinně všichni.
Smrtící terapie
Sarah Pekkanen
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Tuhle knížku jsem slupla jako malinu – a ještě bych si klidně přidala! Autorky mají vynikající styl psaní, ve kterém střídají ich-formu s er-formou stejně jako pohledy postav, což děj neustále táhne dopředu. Příběh mě okamžitě pohltil, což bylo zapříčiněno tím, že vás do něj autorky od samého začátku hned hodí bez zbytečných omáček a dál se s tím už musíte vyrovnat sami. Já hltala stránku za stránkou a jen s velmi těžkým srdcem jsem tenhle kousek odkládala. Celý děj je protkán napětím a všudypřítomnými tajemstvími – vážně vám z toho bude stát hlava kolem a nebudete schopni odhadnout, o co tady sakra jde. Psychologie postav byla zvládnutá na jedničku, ke každé si vytvoříte nějaký vztah a budete přemýšlet, kdo z nich je ten špatný. Bavilo mě i v jistém smyslu přiblížení práce terapeutky, která se zaměřovala i na jiné případy. Překvapil mě výskyt zajímavých myšlenek, které jsem si musela hned vyznačit. Finální rozuzlení bylo dostatečně spletité (což mám ráda), všechny kousky skládačky zapadly na své místo a já zůstala s otevřenou pusou. Pokud si tedy rádi přečtete spíše psychologický než krvavý thriller, který vám nedá spát a hlava vám z něj bude běžet na milion otáček, tady máte mé doporučení.
Když zmizela
Alex Dahl
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Z téhle knížky moje čelist klesala čím dál níž a nebudu se kvůli ní už nikdy na svět modelingu dívat jako dřív. Autorčin styl psaní nemá chybu, po zorientování se na začátku jsem hltala stránku za stránkou, čemuž napomáhalo i vyprávění z pohledu čtyř postav. Do příběhu jsem nenávratně zahučela a už nebylo cesty zpět, moje duše nedošla klidu ani na konci. Děj je nabitý napětím, temnotou a tajemstvím v podobě útržkovitých informací, které se vám spojí do puzzle až později. Nenudila jsem se ani chvilku. Charaktery postav se mi moc líbily, autorka jim dokázala vdechnout život tím, jak je prokreslila. Nejvíc zde můžu vyzdvihnout řešenou problematiku mladých dívek z chudých zemí, které odcházejí do zahraničí s vizí, že se stanou modelkami. Ne vždycky to vyjde a prorazí, a tak spadnou do drog a prostituce. Obrázek je to opravdu děsivý, ale skvěle vystižený a myslím si, že by se tady o tom „zákulisí“ rozhodně mělo mluvit víc. Emoce ve mně v průběhu celého čtení bouřily. Finální rozuzlení celého příběhu mě překvapilo (dokonce jsem zůstala chvíli v šoku a v jakémsi strnutí) a jsem s ním nadmíru spokojená. Tuto knihu vám tedy můžu doporučit, pokud rádi sáhnete po psychologické a napínavé knize od slibné norské autorky.
A co bylo dál
T. L. Swan
Dokonalé zakončení série o bratrech Milesových. Každý z epilogů mě zahřál u srdce a opravdu moc jsem si je užila. Všechny bratry jsem si oblíbila a teď se mi s nimi těžko loučí. Opět se jednalo o naprostou smršť emocí, někdy jsem smíchy padala z gauče a za chvilku už jsem sahala po kapesníku na otření slz. Všechny překážky byly nakonec ale úspěšně překonány a každý z nich se dočkal pohádkového konce, který si zaslouží.
Píseň moře
Samuel Sattin
Další povedený komiks od tohoto autorského dua. Byl to trochu jiný příběh než Vlkochodci, ale o nic méně kouzelný! Nad tou kresbou stále žasnu a smekám klobouk. Moc jsem si čtení užila a pevně věřím, že si někdy udělám hezkou chvilku i u stejnojmenného filmu.
Žert
Milan Kundera
Milan Kundera je opravdu Pan spisovatel. Do knihy jsem šla sice s mírnými obavami vzhledem k fámám, které okolo jeho děl jsou – složitý text, kterému musíte věnovat naprostou pozornost – ale to bych vám tu ráda vyvrátila a vážně se nemáte čeho bát. Mně se Žert četl naprosto sám a užívala jsem si každé autorovo slovíčko, s češtinou umí pracovat na jedničku dvakrát podtrženou. Upřímně žasnu nad tím, do jakých detailů dokázal všechno propracovat a jak se nám v průběhu čtení skládá všechno dohromady jako dílky puzzle – nic není zbytečné a každá věc tu má své místo. Vážně mě ten příběh ohromil. Postavy jsou geniálně charakterově prokreslené, chvílemi s nimi budete sympatizovat a po nějakém čase je zase budete chtít nakopnout. Je neuvěřitelné, jaký skvost dokázal autor vykutat z toho, že jednoduše zpracoval příběh obyčejného člověka za režimu, který u nás do roku 1989 panoval. Tu dobu vykreslil tak věrně, až je to děsivé a nikdy bychom na ni neměli zapomenout stejně jako na hrůzy dějící se v průběhu 2. světové války. Žert ve mně vyvolal spoustu emocí a jednoduše mě posadil na zadek. Pokud si chcete přečíst opravdu BRILANTNÍ román, sáhněte právě po tomhle.
Přítelkyně z domu smutku
Eva Kantůrková
Vskutku zajímavá a velmi děsivá kniha, ke které jsem ráda, že jsem se kvůli blížící se maturitě konečně dokopala (dala jsem si ji do seznamu). Zase se jedná o příběh, s nímž jsem neměla možnost se potkat v žádném jiném díle, je to tedy beze sporu něco originálního. Autorka brilantně vykresluje nejen vězeňské prostředí a tamější způsob života, ale hlavně všechny ženy, s kterými měla příležitost se zde potkat. Líbí se mi, že na všech hledá klady a zápory a vypráví do jisté míry objektivně – nevnucuje nám své vlastní sympatie. Vyprávění je to plné emocí a zároveň absurdity – je šílené, v jakých podmínkách vězení tehdy fungovalo, za co se lidé zavírali a také samotný kontrast mezi přečinem autorky a jejích „kolegyň“. Tohle by vážně nikdo nechtěl zažít. Našla jsem tu spoustu krásných myšlenek – text je jich vyloženě plný. Jedinou chybu, kterou bych viděla, je to, že se mi knížka občas ne úplně dobře četla vzhledem ke stylu psaní a skoro úplné absenci přímé řeči. Jinak vám ji ale určitě můžu doporučit nejen k maturitě, pokud si rádi zapřemýšlíte a nebojíte se pomyslné facky v podobě zjištění o další nehezké části našich dějin.
Vyvrhel
T. M. Frazier
Pokračování příběhu této dvojice mě moc bavilo. Knihy této autorky se vážně čtou velmi příjemně. Ani jsem nestihla zpozorovat, kdy a kam se všechny ty stránky poděly a najednou jsem byla na konci. Nenajdete tu žádná hluchá místa (ten rozsah taky není nijak velký) a celý děj je nabušený zvraty, překvapením, vášní a napětím. Uvědomuju si, že se sice nejedná o nijak hodnotné a realistické dílo, ale dobrou zábavu vám zaručuju, a to je přece hlavní – každý si může číst a trávit čas tím, čím chce. Můj vztah k hlavní dvojici se ještě prohloubil a oba je mám ráda. Vášnivé scény mezi nimi také fungovaly. Konec mě potěšil. Závěrem Vyvrhela můžu doporučit všem milovníkům motorek a těm, kdo mají rádi lehce temnější romantiku s trochu sice přikrášleným, ale o to zábavnějším příběhem.
451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Tak tohle dílo bylo naprosto geniální. Mám ráda tento typ knih (podobné jako Válka s mloky a 1984) a vždycky mě nadchne, s jakou „vymyšlenou“ společností autoři přijdou a která nakonec dokáže vystihnout problémy postihující lidskou existenci napříč stoletími a generacemi. U 451 stupňů bych absolutně nepoznala, že byly napsány před 70 lety. Jazyk a styl psaní Raye Bradburyho je neskutečně poutavý a krásně srozumitelný zároveň. Ten příběh mě naprosto pohltil a paralyzoval každou další stránkou. Ty mi mizely pod rukama a já jen zběsile otáčela, protože jsem potřebovala zjistit, co bude dál. Postavy se autorovi podařilo vykreslit velmi hezky a líbí se mi to, že nejsou černobílé – na každé byste si našli něco hodné obdivu a něco, za co by jim měla přistát facka. Smekám klobouk taky nad tím, co Ray Bradbury dokázal předvést na tak relativně krátkém rozsahu – geniálně vymyšlená společnost vám zaručeně vezme dech a to všechno, co se v ní odehrává? Ústředním tématem je odepření toho, co je nám všem tak přirozené a pro spokojený život nezbytně nutné – vlastní myšlenky. Síla tohoto sdělení zde vás skoro omráčí a slova ztratíte. Jen si představte, že žijete vlastně bez emocí, postrádáte veškeré vzpomínky (nevíte ani, jak a kdy jste se potkali s vlastním protějškem), všichni mluví stejně a o ničem, všechno se děje tak rychle, že to ani nestíháte vnímat, Z tady těch myšlenek vám nebude útěchou ani konec. Za mě tedy obrovské doporučení – nejen k maturitě, ale text hodný k zamyšlení PRO VŠECHNY.
Tíživé ticho
Robert Bryndza
Robert Bryndza je pro mě sázka na jistotu a ani jeho první samostatný thriller se nestal výjimkou v tomto pravidle. Po jeho knihách vždy ráda sáhnu, protože má opravdu velmi poutavý, lehký a příjemný styl psaní, kterým vás vtáhne do příběhu rychleji, než byste řekli „švec“. Opět se tu nenašel žádný prostor pro nudu a já byla udržována v lehkém napětí a velké zvědavosti, kam se příběh bude posouvat dál. Hlavní hrdinka mi nijak nevadila a v průběhu čtení jsem jí držela palce. Co se týče zápletky, nechci se úplně pouštět do hodnocení její reálnosti, ale můžu říct, že se mi líbila a uspokojila mě. Některé věci, které se tu postupně objevovaly, mě upřímně překvapily. Konec byl parádním zadostiučiněním. Závěrem, navzdory tomu, že se nejedná o nijak originální a světoborný thriller, vám ho můžu s klidným srdcem doporučit (pokud nepotřebujete žádné krváky), protože Robert Bryndza se o kvalitní zábavu a příjemně strávený čas prostě umí postarat.
Hon na krtka KGB ve vedení CIA aneb Proč USA zaspaly vzestup Putina
Robert Baer
Pro upřesnění, hodnotím 4,25*.
Tahle knížka mě zaujala od samého začátku, ale vzhledem k tomu, že se jedná o literaturu faktu, tak jsem trochu váhala bylo to ale naprosto zbytečné! Autor vám nastíní opravdu zajímavý příběh srozumitelně a pochopitelně. Od prvních stran mě bavil a nadšeně jsem hltala všechny informace, které mi Robert Baer mohl poskytnout. Je to také velmi obohacující čtení – samozřejmě, že mám povědomí o těchto dvou tajných službách v USA a Rusku, ale takhle proniknout dovnitř byl úplně jiný zážitek! Moje hlava absolutně nepobírala, jak jsou některé věci možné (jak může někdo vyměnit svou zemi za nové auto, zradit,). Za mě tedy rozhodně velké doporučení na dílo, které je aktuální, inteligentní, a ještě nějakou chvíli vám bude ležet v hlavě. Geniální počin od bývalého agenta CIA.