bookemma komentáře u knih

Pandemie byla nejdelší kniha, jakou jsme v poslední době četla. A stejně skončila příliš rychle. Přísně tajný projekt, který má za následek kompletní přetvoření světa, jak ho známe, úkladné vraždy, biologická zbraň, pokusy na lidech, uprchlické tábory, teroristické skupiny a takřka neskutečné propojení lidských faktorů. Užívala jsem si četbu od začátku až do konce a určitě brzy sáhnu po dalším dílu téhle apokalyptické série, která je zrovna v dnešním světě tolik aktuální a naléhavá.

4 27.10.2020

Marie prostě nikdy nezklame! Opět jsem se smála nahlas, v autobuse a o půlnoci v posteli, kdy jsem si řekla "Tak ještě pár stránek na dobrou noc." Bohužel jsem to přečetla celé. Jak jinak.
Na další dávku smíchu tedy nezbylo nic. Asi si to přečtu ještě jednou. Nebo budu hibernovat do té doby, než vyjde Aristokratka pod palbou lásky. "To bude ještě prdel!"
Vážena paní kunsthistorička alias kurátorka Alena Tichá mě bavila od začátku do konce, stejně tak pološílená matka, na lásku připraven pan Spock a hlavně tetička Nora. Kam na ty brilianty chodí... by mě asi samotnou zajímalo.
Jisté je, že Marii čeká nelehké rozhodnutí, rodinu prestiž a paní Tichou beseda v domově důchodců. Tak už aby to bylo :).

11 21.10.2020

"Do tmy tě zavinu jak do šály
A noční krajinu opřu o skály
Za nima za nima za nima za nima
Hladit tě budu očima"

Kdybych byla chlap, opravdu by mě mrzelo, že neumím psát milostnou poezii jako pan Nohavica.
Ale jelikož jsem žena, nechávám se jen kolébat na vlnách něžných slov, příznačných pojmenování a opojných příslibů.
Jeho verše, to jsou koncentrované emoce v nejsilnější podobě, je to rána přímo do srdce, bolest z odloučení, nostalgie chmurného večera o samotě, je to láska k ženě, touha i vzrušení, je to vztek na politický systém, který nezměníte, vztek na lidi, které jste měli rádi, smutek z minulého, naděje budoucího, je to smutný podchod nádraží ve městě, kde už nejste doma, byt, kde jen přebýváte, je to postel, kde už nemůžete spát, jste to vy, ale už si nepatříte...

5 18.10.2020

Trilogie Silo - Turnus -Prach mě nadchla! Kupodivu, nejvíce na mě udělal dojem 2. díl, ve kterém se čtenář částečně dozví JAK. PROČ ovšem nepřichází, a to ani po konci třetího dílu, a to je skutečnost, která mě nutí odebrat 1 a půl hvězdičky.
Já, sakra, ještě pořád nevím, PROČ to někdo udělal?! Proč nechal vyhubit vlastní druh? Proč tolik let udržoval jedovaté ovzduší? Proč, proč, proč??? A těch je ještě možná více, než na začátku.
Na druhou stranu, možná, že to trilogií nekončí. Příběh je přeci jen kus, kus vytržený ze života postav. A ty postavy žijí dál. A kdo ví, třeba bude čtvrtý díl.
Smekám svůj imaginární klobouk a dívám se na zelenou trávu, na slunce, užívám si otravné mouchy a včely, a holuby, a houby a hady a vzduch a prostor. Bůh ví (anebo možná jakýsi senátor...?) na jak dlouho ještě.

5 18.10.2020

Kniha smutná, těžká, tíživá, protkaná láskou, křivdou a neochotou odpustit. Motivy, které utkví v paměti, a to snad více, než temelínské věže.
Hrušky v sadu.
Dětský pokoj pro duchy.
Psací stroj.
Vaťák.

Odpouštějte. Než bude pozdě.

15 05.10.2020

Každodenní boj o přežité ve světě, který se vrátil do středověku. Do středověku se vrátil smýšlením lidí - zabij, nebo budeš zabit. Zabít puškou dá ale podstatně menší práci. Středověké buranství s moderními zbraněmi.
Malevil mě velmi příjemně překvapil, čtení ubíhalo rychle, podobně neurčitě jako čas ve světě, kde už nikdo nemohl zkontrolovat, kolik je hodin, když došla poslední baterka v hodinkách. Čas je zajímavým motivem celé knihy, je neurčitý a nedůležitý. Čas plyne, my s ním.
Téma náboženského a politického rozporu bylo v knize všudypřítomné, a někdy poněkud vyhnané do extrému - ale možná že v tak jiné době všichni potřebovali pevný kus půdy pod nohama - a ten pevný kus mohl být cokoli, politická ideologie nebo náboženský fanatismus.

22 01.10.2020

Povinná literatura pro všechny zabedněné Pozemšťany. Ve Vesmíru fakt a opravdu nejsme sami. Dokonce už ani nejsme. Jak smutné.
Pokud si ale na cestu po galaxii zabalíš ručník, nemusíš se ničeho bát, více či méně ochotní šílenci, které střetneš cestou, ti půjčí vše podstatné. Nepropadej panice a užívej si let prostorem.
Na ničem stejně moc nezáleží.

Kniha šílená a geniální s jedním či více velkými poselstvími - život je přesně takový, jak přístupní se rozhodneme mu být.

18 16.09.2020

Druhý ( i když vlastně časově první) díl ságy Silo se mi líbil především z toho důvodu, že přinesl odpovědi. S napětím se pustím do třetího dílu, abych zjistila, jak se Julietta dostala zpět, jestli se prokopali k dalším silům, a hlavně...co je to den E.
Je takřka neuvěřitelné, a stejně tak takřka nevyhnutelné, že zkázu lidstva si způsobili lidé sami.
Stroječky, které umí opravit člověka zevnitř. Lidský faktor, který chybuje, a proto je kompletně nahrazen technologií. Která je nastavená tak, aby fungovala.
Lidé, kteří přestávají být lidmi a stávají se jen stroji, roboty, kteří vraždí jedním stisknutím tlačítka. Tak blízko tomu jsme.
A to je děsivé.

6 04.09.2020

Zajímavá životní cesta inspirativního člověka napříč všemi možnými odvětvími lidských činností. Autor velice čtivě popisuje, že politika je v dnešním světě (i v 60. letech) takřka všudypřítomná a prakticky se jí nelze vyhnout.
Ocenila bych o trochu více popisu jednotlivých misí a lékařské praxe na nich. I tak mi ale kniha dala zajímavý vhled na zakládání organizace, do které jsem sama chtěla vstoupit, a sice Lékaři bez hranic, která, ač nevládní, nepolitická a zkrátka "bez hranic", často sama čelí bojům větším, než mohou být ty, ve kterých pomáhá.

4 31.08.2020

Na další detektivku od Maye jsem se moc těšila, ale po zkušenostech s Lewisovskou trilogií a prvním dílem trilogie čínské, byla Akta Enzo mírným zklamáním. I tak jsem si však knihu užila, v mém případě za to bezpochyby mohlo francouzské prostředí a výrazy v knize.
Enzo je vcelku sympaťák, poměrně dobře je v něm vykreslená charakteristika učitele ve středních letech na univerzitě, který poblázní dívky :)
Ale zbytek postav se mi příliš nelíbil, ani k jedné jsem si nedokázala vytvořit vztah.
Byl to průměr.

3 27.08.2020

"Hnijeme. A už nevyrosteme. Nikdy."

Fuuu, moje rychlost čtení byla kosmická, stejně jako rychlost umírání čističů...
Po delší době jsem opět zatoužila po nějaké "oddechovce", kde nebudu muset hledat významy v každém slově a metafoře, a Silo rozhodně nebyl přehmat!
Dostala jsem se dokonce tak daleko, že jsem jedním okem přeskakovala stránky, abych se co nejdříve dozvěděla, co se stalo s Juliettou. Příběh má spád, neděje se v něm nic nepatřičného, nic vás nerozptyluje od linie děje, text jako stvořený pro scénář akčního filmu dnešního uspěchaného a vizuálního věku.
Jen mám pocit, že zde proběhla jistá forma inspirace THX 1138, studentským snímkem George Lucase :-).

7 24.08.2020

Některé eseje jsou jako vždy skvělé, některé mi neříkaly nic moc, pokud jsem zrovna nebyla obeznámena detailně např. s dílem Charlese Dickense. Silnější průměr.
A poraďte prosím: Ve které sbírce esejů se nachází "My a atomová bomba"?

2 19.08.2020

Na "mravenčí trilogii" už jsem nalákala spoustu dalších čtenářů. Spojení sci-fi, detektivky a odborné literatury je zkrátka neodolatelným mixem!
Mravenci zabijáci? Individualistická mravenčí samička 103? Duchovní společenství hmyzu?
Malý a rozmařilý Bůh Nicolas?
A co když i my jsme jen hračkou v rukou někoho nad námi?
Postupujeme. A postupujeme stále....vpřed?

10 19.08.2020

Pan Jiří Černý je úžasný a inspirativní člověk, sama jsem ho zažila na Úvodu do studia jazyka v prvním ročníku na romanistice. Živě mám v paměti jednu příhodu, která se studiem nesouvisí, ale vypovídá mnohé.
Seděli jsme v obrovské posluchárně, kolem 70 - 90 studentů namačkaných všude, kde se dalo. Jedna studentka měla s sebou malé dítě, které začalo uprostřed přednášky žvatlat a pokřikovat. Pan Černý se zvedl ze svého křesla, ač už to skoro nikdy nedělal, došel až do zadu, podíval se na maminku s děťátkem, usmál se a povídá: To je krásné. Děti jsou kořením života.
A šel zase zpátky za katedru.
Jeho paměti jsem četla s radostí. Je až neuvěřitelné, jak moc toho pro fakultu udělal a kam všude se za svůj život podíval. Jeho poselství budoucím generacím na konci bylo velice dojemné.

2 26.06.2020

Pánové Kučera a Lavička jsou naši profesoři na UP v Olomouci, a jejich hodiny jsou vždy zážitkem, informativní, kontroverzní, nutící myslet a dávat do souvislostí. Jejich kniha je na tom úplně stejně. Porovnání názorů i interpretací, to vše poměrně přístupné zainteresovanému čtenáři.

3 10.06.2020

V rámci učení se na zkoušku z Dějin moderní Číny jsme si doma s mužem-nesinologem několikrát pustili Maův projev u příležitosti založení ČLR. Od začátku mě naprosto fascinovalo, kde toho Maa "vyhrabali". Revoluční hrdina, čínský kluk plný ideálů z vesničky v Hunanu při své největší slávě na ochozu Brány Nebeského klidu ani nebyl vidět.
Hm.
Následná propaganda ovšem ukazuje Maa jako muže číslo jedna. A to už hned od začátku.
Je vyobrazen na ochozu v centru dění, vystrčen dopředu, jakoby zvětšen a zbožštěn. To jemu děkujte, on je náš spasitel.
V autentickém videu se ovšem nic takového neděje.
Muž, čínských poměrů znalý pouze z mého vyprávění, stopnul video, ukázal na Zhou Enlaie a povídá: "Ten to vede, ne?"
A to stálo za zamyšlení. Straním se dalece konspiračních teorií o nastrčenosti Maa jako loutky do politiky komunismu, ale... při zapojení veškerých informací...
V lednu 1976 umřel Zhou Enlai. V těch měsících, které dělily jeho smrt od smrti Velkého kormidelníka, už Mao údajně nebyl schopen komunikovat s okolím. A pak zemřel. Jen pár měsíců po smrti Zhou Enlaie.
Jak náhodné. Trochu mi to připomíná situaci smrti císaře Guangxu a císařovny vdovy Cixi. Skutečný vládce zemřel, je třeba ho následovat.

I politika po smrti Maa je nanejvýš bizarní. Šedá eminence v podobě Deng Xiaopinga, který nikdy nezastával žádnou nominálně mocnou pozici v ČLR.

Ať tak či tak, pravda je v čínský poměrech vždy relativní a i my, ač možná nedobrovolně, často zastáváme stanovisko Deng Xiaopinga "Realita je kritériem pravdy".
Jen toho krtka mohli nechat bez pandy. Nic proti.

3 10.06.2020

Československá delegace na návštěvě Číny v roce 1953 - básník Adolf Hoffmeister, Marie Pujmanová, Marie Majerová a spousta dalších, samozřejmě "prověřených" účastníků zájezdu... Sloh pana básníka je moc milý a pohladil po duši, a to dokonce i ve chvíli, kdy básním zatracuje zvrácené kapitalisty a imperialisty a oslavuje svobodu danou dělnictvu cestou komunismu. Museli jít s proudem, jinak by nedoplavali ani na nejbližší větvičku. A tak vlastně dobře, že pan Básník plaval, a nešel proti proudu. Jinak bychom si tento drobný jazykový klenot dneska nemohli přečíst:).

3 04.06.2020

Doba se mění. Mění se názory, vlády i nálady.
Ve své době bylo umění Pujmanové jistě hodně oceňované, však oslavuje Sovětský svaz, mírovou modř uniforem a "Velkého kormidelníka" v době jeho největší slávy.
To, že básnická sbírka není přístupná dnešnímu čtenáři, to je už věc jiná.
Když tedy nechám stranou obsah, byla tam i místa, která se mi líbila, a to dokonce velmi.
"Za oknem couvá rovina,
a člověk už jen vzpomíná"

2 04.06.2020

Devátá vlna smete
s čím osm hrálo si
devátá vlna nese
však živé nenosí

devátá vlna zavře
mdlá ústa na věky
a upíráš své oči
na moře bezděky

S básněmi Viktora Dyka, a speciálně s jeho Devátou vlnou, jsem se seznámila před pár lety na pobřeží Baltského moře za obrovské bouře, během které vlny okusovaly nelítostně písečnou pláž na helské kose...
A tak jsem se nemohla nezamilovat.

"Matko Ubu, ty jsi dnes ale obzvláště ošklivá. Je to tím, že máme hosty? "

Geniální divadelní hra! Jarry je předchůdce absurdního dramatu, a tahle hra, to je mistrovský kousek! Ukrutnost a blbost otce Ubu nezná mezí, stejně tak chamtivost matky Ubu. Je to vtipné do chvíle, než člověku dojde, že je to absurdní drama dosti často se odehrávající na prknech světa.
Otec Ubu: Druhý šlechtici, kdo jsi ty? (šlechtic neodpovídá) Odpovíš, holomku?
Šlechtic: Velkovévoda Poznaňský.
Král Ubu: Výborně! výborně! To mi úplně stačí. Do díry!
....
Král Ubu: Jaké máš důchody?
Šlechtic: Jsem na mizině.
Král Ubu: Za tu drzost táhni do díry.

7 20.05.2020