Král Ubu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Král Ubu je divadelní hra Alfreda Jarryho, je považovaná za předchůdce absurdního dramatu, dada a surrealismu. Hra samotná vznikla v roce 1885 jako studentská recese na gymnáziu v Rennes, utahující si z učitele fyziky Hébérta (vyslovovaného ébé neboli ubu). Samotnou postavu patrně vytvořil Jarryho spolužák Charles Morin. V roce 1888 pak oba autoři předvedli ve svém loutkovém divadle frašku Poláci, která se stala předobrazem Jarryho slavné hry. Text hry Poláci se nezachoval. Jarry hru později výrazně přepracoval a v roce 1896 proběhla skandální premiéra v divadle Théâtre de l'Œuvre v Paříži. V roce 1928 byla hra poprvé hrána v Československu, a to v Osvobozeném divadle. Králem Ubu byl Jan Werich (který s Voskovcem hru přeložil) ...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/52842/kral-ubu-52842.jpg 3.562
Žánr:
Literatura světová, Divadelní hry

Vydáno: , Dilia
Originální název:

Ubu Roi / Ubu enchainé / Ubu sur la Butte / Ubu Cocu


více info...
Nahrávám...

Komentáře (11)

Kniha Král Ubu

gimli35
02.04.2021

Výborné, jazykově velmi pestré a až nepříjemně aktuální - jako bych slyšel pana premiéra a celou současnou vládní garnituru...

OTEC UBU: Pánové, zdaníme majetek deseti procenty, druhá daň bude za obchod a za průmysl, třetí za sňatky a čtvrtá za úmrtí, každá po patnácti francích.
PRVNÍ FINANČNÍK: To je přece blbost, otče Ubu.
DRUHÝ FINANČNÍK: To je nesmysl.
TŘETÍ FINANČNÍK: Nemá to hlavu ani patu.
OTEC UBU: Děláte si ze mne blázny! Do díry s finančníky!

1amu
29.07.2020

Fascinuje mě anotace k této hře, kde to svádí k mnoha "kdyby". Ale základ je ve Francii, kde študáci (jak to tak bývá) měli na gymnáziu legraci z kantora, který je učil fyzice. Mnoho z nás si obdobné pedagogy pamatuje a vzpomíná na ně.
A v tomto případě jeden ze študáků Alfréd Jarry dokonce napsal z recese divadelní hru a netušil, že se stane slavným.
Napsal groteskní příběh otce Ubu, chvastouna a násilníka, blba a zbabělce, který je ztělesněním tuposti, podlosti a zla.
V roce 1929 v Praze dva mladí pánové tuto hru nejdříve upravili a uvedli v Osvobozeném divadle. Jmenovali se Jiří Voskovec a Jan Werich.
Díky nim jsem se s touto hrou seznámil (stydím se, že tak pozdě) při čtení knihy již okomentované níže.
Mám rád študácký humor a pokud je ochucen vtipem V+W je to pouze k dobru věci.
Přitom jde o humor platný i v této době. Stačí si pouze připomenout kolik blbů touží po moci a po trůnu.
I to bylo příčinou, že tato hra, nastudovaná v r.1968 Divadlem Na zábradlí, byla po srpnu téhož roku zakázána.
A stačí připomenout, kdo u nás po Janu Werichovi hrál hlavní roli:
(r.1968-Jan Libíček a ve filmové verzi v r.1996 Marián Labuda)


bookemma
20.05.2020

"Matko Ubu, ty jsi dnes ale obzvláště ošklivá. Je to tím, že máme hosty? "

Geniální divadelní hra! Jarry je předchůdce absurdního dramatu, a tahle hra, to je mistrovský kousek! Ukrutnost a blbost otce Ubu nezná mezí, stejně tak chamtivost matky Ubu. Je to vtipné do chvíle, než člověku dojde, že je to absurdní drama dosti často se odehrávající na prknech světa.
Otec Ubu: Druhý šlechtici, kdo jsi ty? (šlechtic neodpovídá) Odpovíš, holomku?
Šlechtic: Velkovévoda Poznaňský.
Král Ubu: Výborně! výborně! To mi úplně stačí. Do díry!
....
Král Ubu: Jaké máš důchody?
Šlechtic: Jsem na mizině.
Král Ubu: Za tu drzost táhni do díry.

Cink262
20.02.2019

První hra - Ubu králem - mě nadchla a nemohl jsem se přestat smát, ani ne nahlas, jako spíš tiše za to ale o to více ryze. Otec Ubu je hrdina jak má být a jeho sebestřednost a zároveň nikomu se nerovnající hloupost nastavuje zrcadlo společnosti - a to v každé době. Veškerá společenská vážnost se náhle jeví jako komika a čtenářovi dochází, že lidé jsou zvířata, co se nějakou zlou náhodou naučila mluvit a tím se snad jejich povaha ještě více zkřivila. Nicméně pak už mě to nebavilo a další hry mi znovu připadaly moc vážné a formální - zejména proto, že nepřekonaly "Ubu králem". Tak už to asi chodí, člověk (v tomto případě Alfred Jarry, v jiném třeba Igor Stravinskij) se snaží, aby jeho dílo konečně překlenulo nehybnou zatuchlost a přílišnou formalitu, kterou vyniká v té chvíli to, co se nazývá "klasika", opravdu způsobí ohromný poprask (a vždyť to je vlastně cílem), posune jeho obor do jiné dimenze, aby v této nové dimenzi mohl znovu zatuchnout a stát se "klasikou", aby pak přišel někdo další a celý proces opakoval. Ubu se tomu snad trochu vymyká, je velmi originální a kromě toho, že provokuje i ironizuje povrchní lidské vlastnosti, které se - bohužel - zas tolik k lepšímu nemění. Proto mi přijde divoký výkřik otce Ubu "Hovnajs!" aktuální i dnes.

Zednář
19.06.2018

"Při mém zeleném ptáku!" Text je to nadčasový. Nutnost vidět na divadelních prknech!!!

jentakněkdo
07.04.2018

Tahle kniha mě moc bavila. Břitce humorná, sprostá (ale ne nějak nevhodně nebo prvoplánově), alarmující v mnoha ohledech, nutící se zamyslet nad tím, kdo jsme a jestli se taky náhodou někdy trochu nechováme jako ten Ubu...

PeťkaW.
22.03.2017

Ubu mi jednoduše nesedl a odradil mě od čtení dalších příběhů o něm. Příběh mě na několika místech šokoval, na dalších nudil, na pár překvapil, ale výsledný dojem je, že si skoro nic nepamatuju a kniha ve mně nenechala žádný hlubší dojem

Ayllu
11.09.2014

Víc než jednotlivé kusy her mě bavila lehká nuance mezi nimi.

1