berau komentáře u knih

Klostermann možná nechtěně svým románem vytvořil působivou sociální sondu do života venkovského obyvatelstva 19 st. na Šumavě. Když se všeobecně usuzuje, že naše dnešní společnost prochází velkým morálním úpadkem, tak Klostermann odhalil průvodní jevy upadajících společenských hodnot už před více jak 140 lety. Zatímco doposud skromně žijící obyvatelstvo bylo téměř ve všem soběstačné, s příchodem "broučkového ráje" objeví zvrácenou hodnotu peněz, se kterou se nedokáže popasovat a zcela podlehne iluzi, že více peněz bude znamenat více štěstí... Celé dílo se uzavírá přesně v tomto naivním duchu tragickým koncem jedné z hlavních postav.

14 06.07.2017

Kniha trefně popisuje, jak snadno a rychle společnost sklouzne vinou katastrofy od spořádané demokracie přes totální anarchii až k ozbrojenému teroru.
Často jsem si představoval, jak bych se v kůži hlavního hrdiny zachoval já, tváří v tvář čelit každodennímu boji o holý život a při tom neselhat sám před sebou i ostatními...

14 06.07.2017

Smutné a krásné čtení zároveň. Smutné v popisu vyhnání původních obyvatel Šumavy a celkově až neuvěřitelně pomstychtivé a nenávistné atmosféře po konci druhé války ze strany Čechů a konče necitlivým dosídlením převážně nekulturního cizího obyvatelstva a celkovým úpadkem všech hodnot. Krásné čtení lze naopak najít v syrovém a poetickém vyobrazení nádherné a zároveň drsné přírody Šumavy.

8 06.07.2017

Nebudu rozebírat krásy Šumavy ani charakteristiku jednotlivých postav, to už tu napsali jiní ve svých příspěvcích lépe. Chtěl bych, ale zmínit jednu zajímavou skutečnost, kterou Klostermann věcně popisuje a to je fungování šlechtického podnikání. Na Šumavě většina lesů patřila šlechtě a jestli mne něco zaujalo v reáliích 19 st. tak to, že se šlechta už v té době vždy příkladně starala o své zaměstnance, jak je vidět například na v románu popisovaném případu zchromlého hajného, o kterého bylo postaráno i když už nemohl zastávat svojí službu. V lecčems by to mohlo být stále inspirativní i pro dnešní zaměstnavatele.

7 06.07.2017

Je to outlá knížka o necelých 150 stranách, ale obsahově a myšlenkově se připravte na tisícistránkovou bichli, která vás po přečtení dovede ke zjištění, že v celém svém životě, na každém kroku, volíte mezi dobrou cestou a tou špatnou, na kterou vás zkušeně postrkává ten zlej.

6 01.04.2018

Osudy Izraele nejlépe vystihují slova jedné z ústředních postav románu, generála Bruce Sutherlanda:
"Všechno, co jsem se v životě jako voják naučil, mi říká, že to Židé proti takové přesile nemohou vyhrát.
Ale když se člověk podívá, co tady v té zemi vykonali, musí uvěřit v zázrak. Jinak není realista. Je v nich totiž něco, s čím sice vojenský expert počítat nemůže, ale Arabům to dá pořádně zabrat. Židé jsou totiž ochotni obětovat posledního muže, poslední ženu a poslední dítě, aby ubránili to, co tady postavili. A co jsou ochotni obětovat Arabové?"

Mé srdce hoří pro Izrael.

6 23.08.2016

Když pominu Honzíkovu cestu a Čuka s Gekem, knihy které nám byly povinně vnuceny ve škole, tak Tajuplný ostrov, byla moje první přečtená kniha a musím říct, že jsem se díky ní stal čtenářem. Přeci jen 564 stran to už je na osmileté dítě pěkná porce. Každopádně styl kterým psal Verne byl natolik poutavý, že mne zcela pohltil a později jsem přečetl všechny verneovky přeložené do češtiny. Verne byl prostě spisovatelem mého mládí.

6 02.11.2015

Po přečtení této knihy, jsem nemohl jinak než se opakovaně rozjet do rumunských hor a zkusit hledat to co tak neopakovatelně popsal pan Nevrlý a myslím, že jsem to našel :-)

6 29.10.2015

Vypravěčsky zcela nadprůměrné, ale ten úzus o Zikmundovi jako lišce ryšavé, to už je snad dnes překonané. Zikmund je už v moderní době považován především za schopného panovníka. Taktéž autorova dehonestace moravských Lucemburků mi nepřišla objektivní.

5 08.09.2017

Je to úctyhodná kniha nejen velikostí ale i obsahem. Jen poznámkový aparát a soupis použité literatury má 170 stran. Ke knize je třeba ovšem přistupovat jako k antologii či rozcestníku, který vás pošle správným směrem, pokud si budete chtít o daném tématu přečíst více. Co je třeba vyzdvihnout je grafická úprava knihy a obrazový materiál v ní obsažen, ten je vskutku monumentální.
Též soupis členů dynastie včetně vedlejších linií je propracovaný na výbornou.
Zaujmou také úvodní příspěvky od našich sousedů a jejich v tuzemsku neotřelý pohled na věc. Celkově se dá hodnotit toto dílo jako velmi komplexní a lze říci, že by ho měl mít ve své knihovně každý, komu není historie vlastního národa lhostejna.

5 04.04.2016

Ten, kdo byl alespoň jednou na vodě či na vandru, tak se v tom musí najít. Já osobně jsem zažil v životě hned několik stejných momentů, které Klapka tak vtipně vypointoval do dokonalosti. A to včetně předčasného a zbabělého úprku z řeky domů :-)

4 18.04.2018

Tak důkladná někdy až detektivní práce Dušana Třeštíka s neuvěřitelně poctivým porovnáním všech dostupných pramenů, nemá srovnání s ničím co tu bylo o prvních Přemyslovcích kdy napsáno.

3 17.12.2017

Encyklopedie s velkým E. Není co vytknout. Jako Jihočech jsem si samozřejmě rád osvěžil vědomosti o našich ikonických klášterech jako je Zlatá Koruna či Vyšší Brod, ale tato kniha nabízí i penzum informací o méně známých či již téměř zaniklých konventech Kuklov nebo Přední Výtoň ..... prostě hodnotnými informacemi neuvěřitelně napumpované dílo.

3 08.03.2017

Nikdy se neubráním věčnému srovnávání Stiftera s Klostermannem a když bych to měl vystihnout jedním slovem, tak Klostermann je pro mne spisovatelem Šumavy a Stifter jejím básníkem.

3 28.10.2015

Posbíráno z celého autorova díla. Pohádky, které už dnešní děti neosloví. Stifter používá nejen trochu archaičtější jazyk, ale i poměrně dlouhá souvětí, ve kterých se člověk po chvíli ztrácí. Předčítal jsem nahlas a nebylo to vůbec poslouchatelné. Škoda jinak mám autora rád, ale toto nemá takovou hodnotu, jakou bych čekal. Co musím ocenit, tak jsou ilustrace od Lucie Müllerové, ty jsou opravdu kouzelné.

2 17.08.2020

Tisíc stran nabitých informacemi o našem nejkrásnějším městě, alespoň z architektonického pohledu určitě. Co se týče oddílu knihy věnovanému obyvatelům města, tak bych přivítal více příspěvků o všedním životě německy mluvících obyvatel, přeci jen v historickém jádru jich žila drtivá většina. Myslím, že za nynější vylidněností centra města stojí právě nespravedlivé vyhnání původních obyvatel, kteří k němu měli osobní vztah. Kdyby zde mohli zůstat, zřejmě by nedošlo v devadesátých letech k hromadnému skupování domů pokoutními fiktivními společnostmi, následnému nasekání hotelů a pensionů a konečné proměny města v mrtvý skanzen.

2 21.10.2018

Proč Bůh stvořil člověka a dal mu svobodu hřešit?
Nebylo by lepší, kdybychom byli stvořeni rovnou v nebeském stavu, neschopni jakéhokoli hříchu?
Vše co máme, nám dává Bůh, ale co mu dáváme my?
A v tom tkví ta podstata naší existence, Bůh chce abychom my, dali také něco jemu, abychom se mu vydali a odevzdali zcela a úplně a to lze jen skrze tu naší životní trnitou pouť, která by měla být naplněna konáním dobra a pokud možno prosta páchání hříchů. Jedině přes osobní poušť každého z nás vede cesta k Bohu a k dokonalému pochopení a souznění s ním. Na tyto a další příbuzné otázky, dává autor prostřednictvím této knihy téměř dokonalou odpověď.

2 23.05.2018

Na dnešním autorském čtení mne překvapila především přemíra užitých vulgarismů jako výrazového prostředku. Přemýšlel jsem, zdali by se autorka bez nich dokázala obejít a přitom nenabýt dojmu, že to utrpí na výstižnosti díla. Také jsem si nebyl jist, co se honí hlavou ženě, která by chtěla zavírat muže do převýchovného zařízení, aby se zde léčili ze své "nadřazené" úlohy ve společnosti... možná to byla nadsázka, ale přesto to autorku někde hluboko v mysli napadlo.
Jen podotýkám, že nejsem žena a možná právě proto si tuto mětaky-knihu nepřečtu.

Nejsilnější je pro mne pasáž o svobodě, kterou nám bůh dal. Carretto krásně použil fiktivní monolog boha, který je určen člověku, aby si uvědomil, že dostal dar svobody a že je tudíž zodpovědný za své kroky na tomto světě, ty dobré i ty špatné.

2 19.12.2017

Co se kastellologie týče, tak jsem si myslel, že nic a nikdo už nemůže překonat práce Sedláčka a Menclové, ale nyní s odstupem času musím konstatovat, že co se týče tohoto oboru je třeba dát na jednu roveň jména tři:
Sedláček, Menclová, Durdík.

2 06.07.2017