ber-tram komentáře u knih

Proč »sedmilhářky«? Proč »malé lži«? Ani přeložený, ani původní titul mi nehraje s textem. Individuální pohled na věc vede při nedostatku informací přirozeně k tomu, že objektivní realita je v každých očích nějak zkreslena. Jen ne k tomu, že vědomě lžu, když své smyslové percepce šířím dál...?! Byť nemluvím »pravdu«.
Snad proto je kniha přitažlivá, že se míjí s názvem. Děj není umělou sérií intrik a úkladů, ale pásmem všedních mezilidských konfliktů, frustrací a nedorozumění, které už dávno nejsou tabuizované, ale stále mají moc ublížit. 2/21

6 21.01.2021

Škoda vyzrálým konvenčním jazykem plýtvat na rozbředlou ságu. Přelidněnou, libující si leda v drastické scéně inkvizičního mučení. Ta je dusivá, ale proč se mučí, proč se cestuje časem, proč, proč...? Sama (stále žijící) autorka v rozevlátém doslovu jako by chabě obhajovala, že její prvotinu ovládá inscenační bezradnost, odkud a kam?! 13/20

6 18.03.2020

Zas mě dostal! Mužem naruby je Adamsberg. Filozofuje kdekoliv, v podhůří i čelem k vlkodlakovi. Získá si přízeň, dokonce i Camilly. Ta také medituje v podivných serpentinách. V nich i řídí. Nechovají se vůbec jako ovce na porážku. Přemůžou sebe i přeludy pověrčivosti. 19/19

6 16.04.2019

Vypadá to jako Velká obrázková knížka o zvířatech, akorát že bez obrázků... Prostředek má sílu strhnout, okraje jsou skoro zbytečné. Tedy nebýt vynalézavého doslovu, který z nesourodě upovídaného putování vyvozuje zhodnocující interpretace, o kterých možná ani sám spisovatel neměl potuchy. 29/18

6 16.11.2018

Cokoliv napíšu, mohlo by prozradit pointu. Což nechci. Nejde o mě, patřím naštěstí k sortě čtenářů tupějších a nedůvtipných, kteří prostě neprokouknou, jak to všechno dopadne, sotva se začtou, a s gustem se nechají sestřelit finálem. A nehanbím se za to, prožitek mám určitě intenzivnější než jasnovidci typu: vždyť to bylo jasný už od začátku!
Takže oklikou: třeba ve Spodkovi (John Wray) se poctivě hraje kartami necinknutými - ústřední postava trpí schizofrenií. A na Prokletý ostrov zase přijedou dva policajti vypátrat zmizelou pošahanou pacientku. Že jo?! Nebo ne?! 9/18

6 16.03.2018

Sedmdesátá léta, severočeská chemička, mladý ambiciozní inženýr... kdepak, není to hrubě nadsazující Páral, ale věcně přízemní Švejda. Kromě dobového koloritu, že se hulí nejen z komínů, ale i všem od úst, drží děj pohromadě vyostřené dialogy a konfliktní situace, sžíravé vyjadřovací obraty, slova leckdy neslýchaná pro nepamětníky i nesrozumitelná pro neodborníky.
Hlavní hrdina má ve fabrice slušnou funkci, vládne několika jazyky, je šikovný muzikant, a přitom ho okolí vnímá jen jako bezohledného kariéristického parchanta, který by honbě za mamonem málem obětoval vlastní rodinu. Až to působí zbytečně fabulovaně, přehnaně, cíleně destruktivně.
Tzv. společensky angažovaná próza nevyznívá nijak milosrdně, spíše tísnivě a bez konečného vysvobození (to by možná následovalo v pokračování). Každopádně se četla pozorně a s pocitem: kéž by takhle autenticky a sytě mezilidsky svedli líčit i současní mladí literáti! 41/17

6 20.12.2017

První díl pro mě znamenal takové to obezřetné oťukávání se s mocným tématem, kdežto druhý už jen ryzí zábavu a chechtanou. A přesto – v duchu pořekadla: sranda musí bejt, i kdyby fotra věšeli – se zpoza těch vtípků a historek mračí ohavný, deprimující, ničivý přízrak války. 29/17

6 17.07.2017

Ač napsána měkce a poeticky (ne však změkčile), je tahle autorova prvotina (!!!) tvrdá a drsná (ne však tvrďácká) jako žula ...respektive jako život. Ne, tohle není splátková reklama za to, že jsem knihu od autora dostal gratis, ale poděkování za důkaz, že česká próza drží tak utajované trumfy, až o nich sama neví. 14/17

6 30.03.2017

Čistě jen abych se dostal do zázemí a kontextu všelijakých hlášek a postřehů, které se pořád na margo Švejka trousí, a taky abych splatil dluh do fondu české literární (a nejen literární, možná doslova národní) klenotnice, kam bývá pozoruhodný fenomén řazen, pustil jsem se do prvního dílu V zázemí. Jakmile (což trvalo pár stránek), jsem přišel na chuť jadrnému slohu, v tu ránu jsem se bavil nad divnými gagy, jež život inscenuje, i pozastavoval nad špatnostmi, jimiž je prolezlý. Líčení o tom totiž jde moudře ruku v ruce. A kdo jiný to ví líp, nežli Švejk, který, aby žití bylo snesitelnější, vše hustě koření nejapným humorem. 11/17

6 15.03.2017

Krize přichází hned na začátku a teprve pak se rozplétá, jak k takové konstelaci mohlo dojít?! Mám rád retrospektivní sondy do psychiky rozličně disponovaných jedinců, motivovaných různými podněty, a zasažených jednou tragédií. Stýblová na společenském morálním dilematu hutně vykresluje démony, které netřeba literárně vymýšlet, když sídlí v nás. 1/16

6 12.01.2016

Názvem mi důvěrně známá, obsahem neznámá kniha. To samé spisovatel, registrovaný již v čítankách, leč mnou dosud nečtený. Tímhle počinem si zabezpečil přízeň – barvité nakládání s jazykem, stylistika kdesi mezi ironií Frýbové a trefností Loukotkové, příběh zasazený do přírody vykreslené poutavě, takříkajíc na dohmat. I deníková chronologie má svůj půvab, byť některé zápisky hlavní hrdinky balancují mezi zarputilostí a naivitou. Naproti tomu některé pasáže jsou na dobu, kdy kniha vyšla (1972), docela otevřené. 40/15

6 20.11.2015

V doslovu se o knize píše: Burcuje, mobilizuje, klade otázky, jimž se nikdo nemůže vyhnout; bude aktuální, dokud nevymizí z lidských vztahů násilí a válka.
Ve zprávách se zrovna píše: “Jih Moravy neví, co s romskými běženci z Ukrajiny. Toulají se.” A pod tím jsou diskusní komentáře.
Takže bacha na to! Pan Lang se také toulal, ale pak přesně věděl...
Kniha má i předmluvu snažící se té dehumanizované mašinérii vtisknout hodnotící kontext.
Ještě dotaz na již nežijícího spisovatele: měl by dneska odvahu napsat to stejně jako před sedmdesáti lety?! 15/22

5 05.05.2022

Co chtít po rutinérovi, než spolehlivě odvedené a fungující dílo, a ne improvizační amatérismus maskovaný za tvůrčí psaní, avšak skřípající každou stránkou. Na to je jiných literárních prskavek habaděj.
Forsytha stabilizuje věcnost, znalost, a tam, kde vyloženě fabuluje, charismatická přesvědčivost. Sotvakdo by očekával, že na terorismus nahlédne jinak, než poamericku. Nikomu však pohled nevnucuje, jen nabízí pozoruhodné vyprávění. 4/21

5 08.02.2021

Už druhá knížka, co čtu v únoru a odehrává se v únoru (první byla Kóma), a dokonce v přestupném roce 1984! Profesně onálepkovaní životaběžci se osvalují a formují až v březnu. Dají-li se na běhání, pak jako únik ze stereotypu. V květnu už jsou jaksepatří vytrénovaní.
Všedním životem tankovaná kronika z osmdesátek kdesi v pomoraví má popisnou hloubku, krmenou cigaretovým dýmem nežli umělou akcelerační zápletkou. Proto také nijak nedopadne. Zapletal není nomen omen, spíše bdělý pozorovatel křížících se vztahů. I když intimních bouraček tam na maloměstě proběhlo až až, nad celorepublikovou statistickou hladinu významnosti. 10/20

5 27.02.2020

„Ano, píšou tu, že ho v kanceláři přepadla náhlá nevolnost, odvezli ho do nemocnice (…) a tam krátce po převozu zemřel“ (s. 333). Vždyť to je o Kuberovi! Žhavá politická současnost!
„Píše dopisy, píše dopisy. Ta ženská věčně píše dopisy. Je stejná jako všichni lidé z jejích kruhů.“ (s. 341). Vždyť to je o sociálních sítích! Žhavá virtuální současnost!
Christiová překrucuje, mlží, vytrhává z kontextu. Já také. Bavím se. Čtu, čtu, čtu a vtom se do baráku nastěhuje vlezlá semetrika Marplová! 8/20

5 18.02.2020

Autorská prvotina - ano, lidičky, tohle je Crichtonův debut! - kterou velkolepě uzavírám čtenářský rok 2019!
Proč mi pozdější Kmen Andromeda, Člověk na konci, neřkuli školácká Dvojice připadají tak mdlé a vzdálené oproti životaschopné Dívce, která ač po smrti, nedovolí polevit v pozornosti? Že by idylická studentská, příznačně invenční léta, kdy se nezištně tvoří, a nepíše pro kšeft?
Pan Crichton je - vlastně byl - jeden z nejpřesvědčivějších popularizátorů vědy cestou beletrie. Zaujetí pro fakta dokresluje poznámkový aparát, který by klidně fungoval i uprostřed textu, a praktické Dodatky z medicínských kuloárů. Příběh má bystrý spád, lidskou hloubku, ale zfilmován - jako leccos ostatního od Crichtona - nebyl, je-li mi známo. 49/19

5 31.12.2019

Viděl jsem toliko slovensky dabovanou TV sérii z 80. let, a z utopence vynořivšího se z podpalubí mě mrazí dodnes. V knížce chybí, čímž obrazová adaptace obstála důmyslněji, jak propojila způsob skonu otce hlavní hrdinky s jejím navazujícím údělem. Možná ani zaláskovanost nevyzněla v televizi tak naivně jako na papíře. Tím ale výhrady končí.
Hospodu Jamajka napsala obdivuhodná vypravěčka, od níž snesu i krajinné popisy, které mě coby nastavovaná kaše jinak přesycují. Tady ne. Slatiny dýchají jako člověk v bezvědomí: žijí, a přitom vypadají mrtvě. A válí se na nich hřebík z koňské podkovy. A každý kovář přece pozná své dílo… Přesně tak - detektivní zápletka, kterou z dětské televizní paměti vydolovala kniha. 48/19

5 31.12.2019

Královský Bachman bez nadpřirozena. Perspektiva jak vystřižená ze života, který se hroutí pod rukama. Málokdo se umí do deptané psychiky zavrtat hlouběji a vyšňořit ji příměry a hláškami líp než Kingo/Bachman. Ty vnitřní dialogy, ten halucinogenní silvestrovský trip... Prostě si to přečtěte s otevřenou hlavou, ať se hodnocení zvedne z trapných 73%! 23/19

5 16.05.2019

Copak vyjadřování má literát zmáklé – hrdina vědátůrek podmanivě sebezpytující, hloubavě analyzující každý pohled, dotek, zvednuté obočí... jen kdyby posledních 30 stran neslátal do křivé grotesky jakýsi středoškolák v chvatu, aby slohovku odevzdal před zvoněním!
A příběh...? Konstrukce o hegemonii žen. Přičemž internovaný vědátůrek po každé dychtivě pokukuje a každá na něj potají letí. Ubryndaně trapné.
Myslím, že náš Páral neměl zapotřebí se pro svoji suverénní Zemi žen nijak inspirovat, natožpak u Merleho. 3/19

5 21.01.2019

Samostatně knihy zjevně nevyšly, pouze ve svazku 3x, proto je oznámkuju souhrnně, byť jsem je nečetl těsně za sebou:

1. Tvrdá lekce: Dle hesla - z průseru do ještě většího. A přeci jen, konec dobrý, všechno dobré. Kriminálka přímočará, jak střižená ze školního slohu, neklade otázky »kdo a co«, nýbrž »proč«? A čte se setsakramentsky snadno. 7/17

2. Máš, co ti patří: Chase nekouká nalevo napravo, neokouní nad zbytečnostmi (jako třeba sebezahleděný Chandler), a hrne události kupředu, opět dle hesla - z průseru do ještě většího. Švihácký antihrdina posedlý vidinou mamonu a lehkoživného blahobytu tu dělá všechno proto, aby si neustlal v bavlnce, ale ve dřevěným spacáku. 33/17

3. Zlaté rybičky: Už jsem se vyloženě klukovsky těšil, co se zase semele! Zlaté rybičky korunovaly celou trilogii propojenou napínavým efektem nabalování jednoho karambolu na druhý. Tady to cituplná hlavní postava kupodivu vybalancuje se ctí, ba si troufne vzkázat mravokárné tytyty! svému chlebodárci. 37/17

Jářku, Chase je perfektní tip na výživný knižní oddych!

5 26.10.2017