B.V. komentáře u knih

"Nastoupilo se a vystoupilo, netázali jsme se a nebyli dotazováni, nevyplňovali ani jeden z těch stovek papírů, které se požadují dnes. Žádná povolení, žádná víza, žádné obtěžování neexistovalo; tytéž hranice, které se dnes přítomností celníků, policie, stanovišť četnictva, díky patologické nedůvěře všech vůči všem, proměnily v překážku obehnanou dráty, neznamenaly nic víc než symbolické čáry, které se překračovaly stejně bezstarostně jako poledník v Greenwichi. Teprve po válce začala ta eroze světa nacionálním socialismem a jako první viditelný fenomén této duchovní epidemie našeho století se objevila xenofobie: nenávist k cizincům nebo přinejmenším strach z cizinců. Všude se proti nim bránili, všude je vylučovali. Všechna ponížení, která dříve postihovala výlučně zločince, doléhala nyní před cestou a během ní na každého cestujícího."
- strana 351

Ačkoli byla kniha psána v roce 1942, je nesmírně aktuální a Stefan Zweig se okamžitě zařadil k mým nejvíce obdivovaným spisovatelům, jakožto člověk humánní, pokorný a nesmírně sečtělý. Dle jeho konce soudím, že to byl člověk až příliš ctnostný, než aby se hodil pro tento zkažený svět.

Svět včerejška je jedna z nejcitlivěji psaných knih, jaké jsem kdy četla, která mi pomohla vzdělat se jak na poli historickém, tak také kulturním.

Pane Zweigu, smekám.

12 03.01.2016

Může být román z poloviny 19. století čtivý a strhující? Jane Eyrová mě přesvědčila, že může. Pýcha a předsudek je jedna z mých oblíbených knih, na kterou nedám dopustit, ale teprve Charlotte Brontë mě dokázala vtáhnout do svého vyprávění tak, že jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Po přečtení jsem se ihned podívala na film, následně i na starší verzi a na trojdílný seriál, a ačkoli mě příběh bavil v jakémkoli zpracování, to knižní u mě vede na plné čáře.

Básnické plynutí prozaického textu… Celou dobu mi bylo jaksi smutno, ale tak hezky smutno. Nechala jsem se unášet příběhy lidí na malém městě, kde se zdánlivě nic neděje, a přitom se toho dělo tolik... Krásný, krásný styl psaní. A na konci knihy ten největší smutek z toho, že kniha končí. A že končí tak, jak končí, mě sice nepřekvapilo, ale přece… můj smutek byl dovršen.

9 17.08.2022

Za mě jedna z nejdůležitějších knih, co jsem kdy četla. Jako by se různé střípky a útržky poskládaly dohromady a já konečně pochopila, co mi tak dlouho nedávalo smysl… Díky za to.

8 17.08.2022

"[V klidných dobách] je každý pln ochoty, každý slibuje a každý touží pro panovníka zemřít, protože smrt je daleko. Ale v krušných časech, kdy naopak státní moc potřebuje občany, nachází jich jen pozřídku. Tato zkušenost je tím ošemetnější, že ji lze učinit jen jednou v životě." -str.49

Kniha, kterou by si měl přečíst každý, kdo se zajmá o obecné pravdy povahy člověka. Ne že bychom si je neuvědomovali, ale Machiavelli nám je pomáhá pojmenovat a lapidárně formulovat. Řada citátů Vladaře je nadčasová a zároveň stručná a výstižná. Pro někoho mohou být překážkou četné historické příklady, zvlášť z prostředí Itálie.

Osobně mě zaujal také doslov od Zdeňka Kalisty. Četla jsem vydání z roku 1969 (vydání k 500. výročí Machiavelliho narození) a Kalistova schopnost zasazení myšlenek Vladaře do kontextu socialismu byla přinejmenším alarmující.

8 25.02.2016

Loni jsem si dala Slepé skvrny Daniela Prokopa, letos zas Neznámou společnost Pavla Pospěcha. A řeknu vám, jedna kniha je lepší než druhá. Neskutečně čtivý, zajímavý, podnětný... Jó, tyhlety sociologický sondy zkoumající českou společnost mě fakt baví. Víc takových knih, prosím! (Tedy: víc sociologů, prosím!)

7 18.08.2022

Označení "feministka" je stále vnímáno spíše jako nadávka než kompliment, ale to je velká křivda a nepochopení koncepce dnešního feminismu. Existuje řada proudů tohoto hnutí, a to jak v dnešní době, tak také z historického hlediska (dvě vlny feminismu). O tom a o mnoha dalších aspektech feminismu stručně a poutavě pojednává tato kniha, která nám ukazuje, že současný feminismus se nezabývá pouze postavením ženy ve společnosti, ale zajímá se také o genderové stereotypy týkající se mužů, filosofii jazyka, pomoc sociálně slabším, diskutuje o proměňující se roli rodičů, domácím násilím či o problematickém přístupu společnosti k homosexuálům a transvestitům. Skvěle rozebraná aktuální témata nutící člověka k sebereflexi a zamyšlení nad směřováním naší společnosti; knihu vřele doporučuji.

7 12.04.2016

Práce se vzpomínkami, práce s interpretací, práce s různými úhly pohledu. Postupné rozkrývání. Nečekané zvraty. Prěskakování z jedné události k druhé, aniž by čtenář hned chápal směřování příběhu. Ale ani jednou se mi nestalo, že bych něčemu nerozuměla. Jen jsem byla zvědavá, jak se to vysvětlí, jak to do sebe všechno zapadne a co ještě chybí? Hlavní postava mi byla sympatická právě pro svou svéhlavost. A vlastně všechny postavy byly skvěle vykresleny. Kniha se četla v podstatě sama. Ano, tohle mi sedlo :)

6 17.08.2022

Odborný text to rozhodně není, ale přečtení této knihy může být přínosné, protože Vás donutí zamyslet se nad řadou témat týkajících se života a zdraví. Mě osobně nejvíce zaujala škodlivost chloru v kohoutkové vodě; i kdyby tomu člověk nevěřil, není špatné popřemýšlet nad dopadem zavedení vodovodu, tedy jaký efekt (ať už pozitivní - tekoucí voda v každé domácnosti, tak negativní - mikroorganismy, chlor k jejich ničení ad.) tato vymoženost má.
Tato kniha může být přínosná, pokud k ní člověk nepřistupuje předpojatě, ale zároveň je při četbě schopen kritické reflexe.

5 04.10.2016

"Víte, všichni jsme víceméně barbaři. Prý jsme civilizovaní a kulturní lidi - známe prý poezii a filosofii a umění a vědu a tak dále, ale kdo z nás aspoň ví, co ta slova znamenají?"
(strana 70)

Filmové zpracování s dobrým koncem je krásné, ať už to z roku 1938 s Leslie Howardem či známější verze z roku 1964 s Rexem Harrisonem, a nedokážu si představit, že by se ve druhém zmiňovaném snímku Audrey Hepburn nakonec neobjevila ve dveřích pracovny profesora Higginse. V knize autor poskytuje v epilogu vysvětlení odlišného konce skrze reálnou sondu do psychologie postav a života jako takového. Kniha jde tedy hlouběji než film; Shaw nepsal pohádkový příběh, ale snažil se na konci ukázat dva odlišné typy lidí, kteří mohli žít v přátelské - ač rýpavé a dopalující - koexistenci, nikoli však v rovnocenném partnerském vztahu. Obdiv se mísí s opovržením, oddanost s nenávistí. Henry Higgins připomíná Wildova lorda Harryho a dialogy se čtou jedním dechem. Za mě 100%.

5 08.01.2016

Tak jsem si zase jednou připomněla, jakým pohlazením po duši Hesseho řádky jsou. Tato kniha je jiná než Stepní vlk, ale čtivostí se jí v mých očích rovná. Krásné čtení – k uklidnění, k zamyšlení…

4 17.08.2022

Tato kniha čtivě, stručně a zábavně přibližuje praktickou filosofii hravou formou, která funguje. Potvrzuji předešlý komentář týkající se občasných nepřesností v překladu, přesto se domnívám, že kniha natahuje pomocnou ruku každému, kdo se odhodlá zvednout jí naproti aspoň palec na levé noze. Čte se skoro sama. Navíc se dotýká mnoha aktuálních témat - potratů, vegetariánství, ale také otázek svobody a identity, štěstí, existence Boha a ideálního politického zřízení. Nemůžu než doporučit.

4 10.02.2017

Jedna z těch knih, do jejíž četby musí člověk vložit mnoho energie, ale to jen proto, aby se mu všechno úsilí nastokrát vrátilo v podobě obohaceného ducha a prohloubeného povědomí o světě a nejbližších historických kontextech. Kniha se zabývá poválečným uspořádáním Evropy, lapidárně vykresluje nejdůležitější státníky a události s nimi spjaté a především mapuje na pozadí studené války spletité integrační snahy na starém kontinentě, které vrcholí Maastrichtem a vznikem EU. Není to lehké čtení, ale kdo se do něj zvládne ponořit, nebude litovat.

3 30.04.2017

Nesmírně toužím napsat sem komentář, ale zároveň mám chuť ho smazat, ještě než dokončím první větu. Ano, doufala jsem v silný čtenářský zážitek, ale že se do mě tato kniha vpije jako kapka jedu, kterou nepřijímám s nelibostí, nýbrž dychtivě, to jsem nemohla tušit. Je to jako dívat se na film, který se vymyká všem předešlým kinematografickým zážitkům, a na konci zůstat omráčně sedět a čekat, jestli se ještě vrátíte k sobě, na začátek, než jste film pustili - anebo jestli jste opravdu jiní, překroucení, vyměnění; docela cizí, a zároveň blíž sobě samým než kdy dřív. To se pak člověk touží vrátit na začátek, jen aby to mohl všechno prožít znova…

3 20.09.2016

"Dědeček řekl, že je tolik věcí, který je třeba zapsat si za uši, ale že není zrovna nutný zapamatovat si všechno naráz; že to pomalu příde všechno samo vod sebe."

Chápu, že ne každému Carterův příběh a styl psaní sedne, ale za mě má Škola Malého stromu plné hodnocení a čestné místo v mém srdci k tomu.

V návaznosti na předešlý komentář bych ráda uvedla, že si nemyslím, že by se Jaspers sám považoval za nevinného, když v Otázce viny hned na začátku tvrdí, že každý z nás je vinnen vinou metafyzickou. Vinu jako takovou přehledně rozděluje do čtyř kategorií (na vinu kriminální, politickou, morální a metafyzickou, přičemž instancemi jsou soud, vůle vítěze, svědomí a u metafyzické viny Bůh). Postižitelné světským právem jsou tedy pouze první dva typy.

Kniha je čtivá, stručná a je v ní řada vynikajících myšlenek. Určitě doporučuji.

"Krátkozrakost lidského myšlení - zvláště má-li podobu světového mínění, které vždycky v dané chvíli všechno zaplaví jako nezadržitelná vlna - je nesmírným nebezpečím." (str.113)

"Udivuje, jak často se skutečně vzrušujeme jen tehdy, dotýká-li se věc nás samých, a vidíme vše ze zorného úhlu své zvláštní situace. Je třeba stálého vědomého úsilí, abychom se od tohoto zorného úhlu oprostili." (str.119)

3 25.02.2016

Určitě stojí za to si knihu přečíst, autorka žila 10 let v Československu, měla české přátele a zažila Pražské jaro, srpnovou okupaci i část normalizace Přesto mi občas chyběl kontext nebo mi prostě některé věci nepřipadaly dost dobře vysvětleny, četlo se to mírně krkolomně a to i vzhledem k mnohým poznámkách pod čarou, kdy v některých pasážích se jich vyskytovalo příliš mnoho a neustále jsem listovala tam a zpět. Když si ale na styl psaní zvyknete a některá jména z vyprávění si sami podrobněji dohledáte, kniha se stává unikátním vhledem do dění jak v portugalské komunistické straně, tak ve východní Evropě a SSSR. V kontextu československých dějin je celmi zajímavé číst si pohled cizince, který v ČSR v 60. a 70. letech žil a setkával se s politiky na nejvyšší úrovni (Dubček ad.).

2 18.07.2023

Skvělá skripta, autor probírá úplné základy interpretace odborného textu, k čemuž využívá přehlednou strukturu jdoucí od nejjednodušších úkonů až k interpretacím delších úryvků (texty např. od Sokola, Fromma, Arendtové, Lorenze), u nichž poskytuje jak výklad, tak podnětné myšlenky ke čtenářově uvážení. A navíc je text doplněn obrázky! Co víc si (může student) přát.

2 12.05.2017

"Hledat pravdivé neznamená hledat žádoucí." (str. 60)

Máte-li rádi Dostojevského, pak budete milovat tyto eseje. Doporučuji všem, kteří v knihách nehledají naději, ale upřímnost a hloubku. A možná i nějakou odpověď.

2 20.11.2016

Vynikající biografie psaná čtivěji a poutavěji než mnohé romány, a přesto zachovávající faktografickou přesnost a historickou nezaujatost. Pro mě jedna z nejkrásněších knih, jaké jsem kdy četla, která mě okouzlila svou plynulostí, přímostí a duchaplností, ještě více však charakterem hlavní postavy, jejíž život mě ani na chvíli nenudil. Benjamin Disraeli, hrabě z Beaconsfieldu, si nemohl přát citlivější zpracování svého života.

2 22.07.2016