Atuin komentáře u knih
Divadelní jeviště příběhu mě dostalo, bylo to opět mistrně provedené bez velkých okolků a ději ani příběhu to vůbec neškodilo, ba naopak,mnohé to zdůrazňovalo. Mrzelo mě že se Steinbeck více nerozepsal a nenanesrvíroval další a další scenérie. Emotivní mi to přišlo dost a to hned od první stránky, jenže za hoďku bylo po všem:).
Přelaskavý příběh ke všem kdo jej nebude soudit jako " úvod", každý v něm pak uvidí sytost a celistvost jednoho z nejkouzelnějších příběhů. Není to koberec který vede nevyhnutelně k Pánu prstenů, mohl by klidně vést někam jinam. Znám některé lidi co ho čtou s předpojatostí, že je to jen prolog k výše zmiňované triologii, a tím se pro ně Hobit musí stát chudším, protože jim ledaccos uniká.Hobit mluví sám za sebe, řečí tak svižnou a mistrnou že se ustojí docela dobře sám a nepotřebuje berličky.
Nemám ve zvyku právě díla J.R.R. Tolkiena nějak dělit na lepší či horší, podle mě to ani moc nelze.
Rozhodně to není klasická pohádka, originalita vyprávění tohoto spisovatele tkví právě v těchto mistrných klamech, jimiž protkává všechna svá díla, neplést si britský humor, ten osvěžující humor, s pohádkou. Před Hobitem ( a nejen před ním) budu vždy smekat protože vypravěč který věří tomu co říká píše lehce jako by dýchal a stejně tak hluboce. Jak vidím nejsem sama :)
Bylo mi smutno, byla mi při čtení čím dál tím větší zima a měla jsem skutečně silný dojem že mi bude ještě hůř až na konci hledání neuvdím konec ale jen další hledání bez konce.
Když jsem to četla poprvé ani jsem tomu nechtěla věřit, té nakombinovanosti,té neuvěřitelné povedenosti, nic se neplácá ode zdi ke zdi, když to čtu nyní podruhé, stále si říkám že je to neuvěřitelné, protože G.R.R. Martin skutečně nepřehrává, nikde se do ničeho nevnucuje, on všemu prostě natolik věří, že není složité ho číst, je spíše složité ho nečíst.
Nemohu velebit víc, již tolik tady velebené. Ale opravdu příběh je to sakra mocný, absolutní.
Pro mě ta kniha byla působivá a čtivá po celou svou délku, ale zaznívají tady názory že první část nuda a nic a druhá část spádovější. Nevím, jde o to že Dickens tímto stylem vypráví. Dokonce mu tady právě za to vyprávění dávám těch pět hvězdiček:). No ale pro ty kdo raději výraznější akci to může místy zavánět zíváním, to uznávám, když se na to podívám s odstupem.Jinak je to ale skvělý příběh, kdy se nám opět hrdina dostává do situací že člověk neví v co doufat, ale doufá.
Prostě klasa no:)
S knihou jsem si svého času velice užila a proto je to taková srdeční záležitost, mám vůbec celkově ráda autorku v jiných jejích podobenství,ale tento, příběh ,který umožňuje člověku sledovat zajímavé končiny, a j ještě zajímavější osudy, byl první mi od ní přišel do ruky. A i s časem zůstává víc než jen přitažlivý.
Ta kniha je nádherná tím čím je ne tím čím není. A říká toho mnoho, aniž by to musela přímo vyslovit. Navíc se v ní Vallace svěřuje se tím co jeho samotného velice oslovilo.
Pro mne je to kniha na kterou se po objevení nejen nedá zapomenout, ale po které člověk prostě sem tam znovu sáhne a není pravda že musí být člověk zaníceně zběhlý v bibli,aby knize rozuměl, o tom to nikdy není.
Kniha nemůže v žádném směru zklamat, je dobře propracovaná, množství postav může sice způsobit bolehlav:),ale jinak se jedná ale o zcela typického Kinga, který na vás prostě začne chrlit a člověk se prostě ani nezmůže na slovo, jen následuje děj až do konce, byť by ten konec třeba sám i vylepšil.
Nemůžeme říkat že čeští klasici jsou přežítek, to je jako bychom se vzpírali vlastnímu jazyku, kterým mluvíme. Pravda, že v mnohých případech, bychom se mu měli naučit znovu, alespoň zčásti mluvit, což by bylo jistě lepší než odsunovat ho kamsi do ztracena. Mrzí mě že si někteří neuvědomují, že jazyk a historie je spojen s prostými lidmi a věcmi a osobními zážitky. Touto naší chronickou absurditou utrpěla mnohá díla a to jen proto, že se k nim přistupuje jako k něčemu mrtvému,témeř nečeskému. Což je obrovská škoda.
Babička je velmi pěkný příběh, psaný zdatnou rukou a psaný s citem. Božena Němcová prostě promítla svoje pocity, na které má snad právo každý.
Lawrence předvedl svůj vynikající styl psaní, příběh samotný není tak strhující,ale rozhodně je hbitý a hbitě poukazuje na vše co měl Lawrence kolem sebe. Umně tak prolínal osudy několika lidí s ukázkovými přednesy o lidech samých, kteří dle něj prostě zcela vykolejili a podle mě vyvolal větší skandál právě tento aspekt než který koliv jiný. Tím ostatním jakoby si jen vypomáhal, aby vše sladil. Román je čtivý a perfektně propracovaný, právě tím že člověk neví na co autor naráží víc a na co méně.A na co nenaráží vůbec.
Velmi pronikavé jeviště kde se rozehrává ještě pronikavější příběh, silný a neúprosný a tak samozřejmý. Protože je veden kličkami obyčejného života. A právě na takových místech se duše nejen nachází, ale rozsévá, protože není nic hloupého na tom že "Bůh je nejvíce vidět když půjdeme rozkvetlou loukou" tedy když půjdeme obyčejným životem. Nic víc a nic méně. Ono totiž o nic jiného ani nejde, jen těch cest je celá řada. A to věděl již " vězeň" v tomto románu.
Po Usměavých Rebelantech to bylo další velice příjemné setkání s tímto spisovatelem, a myslým že nezklame každého kdo má rád procházky antikou
Kniha je velice dobře napsaná, mě velice nadchla už před lety a vždy si jí ráda přečtu, a každý kdo se pustí do zachycení českých dějin a rozpustilostí si zaslouží poděkování.
Příběh je tak krásný a tak zajímavý že se nedá odložit, opravdu vše je v něm dokonale sladěné a povedné.
To co mi na začátku a daleko přes půlku přišlo jako čiré a přehledné jako svítání, se mi ke konci zdálo zbytečně zhutnělé, vymáhající si konec proti nějaké vůli. Rozhodně to chce s knihou strávit víc času, protože jinak se mi příběh víc než líbil, přesto ho zatím ponechám bez hodnocení, nechci mu zbytečně ublížit.
Mě to prostě zaujalo, já nevím snad skvělým smyslem pro detail.
Díky JirkaD. a jeho komentáři už vím zcela přesně co mě na tom zaujalo.
Nepředpokládala jsem že by kniha mohla být ještě sugestivnější nežli film ale je tomu tak,nad skutkem který Oskar Schindler učinil ( a v podstatě nebyl jen jeden ) lze jedině důstojně mlčet, protože dobrý skutek zůstává vždy dobrým skutkem jako je voda vodou. Zvlášť v čase takové paralýzy, kterou si většina z nás dnes nedovede vůbec představit ani ji vytušit. Zůstat tehdy pouze člověkem znamenalo jím opravdu být a nemuset o tom přemýšlet.
Na to jak je knížečka útla, svižně vypoví o nádheře etruské civilizace a odkáže na velmi cenné zajímavosti.
Obratně sepsaná a dobrými jmény podepřená kniha, která nadchne všechny milovníky evoluce naší planety,