Atuin
komentáře u částí děl
" Což o to mě líbilo se doma....Domov byl mi nade všecko. Ať to bylo ve smutné krajině kde stromku nerostlo, kde nebylo řeky,ani potoka,kde se táhla pole a lana. Mě bylo to k srdci přirostlé ať bylo to naše stavení na spadnutí, střecha děravá a vrata nakřivo..mě zdálo se to rájem.." takhle nějak to bude, od prvního pohledu na ta slova před leya jsem je nezapoměla a nezapoměla jsem s nimi mnohem víc. Povídka je možná obyčejná a tuctová, jako mnoho podobných příběhů a pro tento začátek na ni nikdy nezapomenu. A právě pro takovou jedinou částečku odstavce se mě osobně otevře vždy něco úžasného.
Věrný obraz rozporů uvnitř člověka, bez přehnanosti a odvádění pozornosti do jiných vyšších sfér, být jen člověkem, vždyť je to dost velký boj sám o sobě, proč upomínat boje jiné nadlidské či nelidské. V tom je pro mne prozaická krása Čechova Život se dle něj také nedá žít bez těch elementárních částic které nás tvoří, které jsou naším odvěkým základem a jakkoliv to může znít banálně pak jsem jako lidé pouze banální, a všechny nadstavby si pouze vymýšlíme. Je jako krajina měnící se v čase, vracející se k jaru. Uměl se ( jako někteří jiní) zmocnit člověka takovým způsobem který vyniká hledáním jak lidské duše, tak jejích obratů, a protože zůstával nohama na té zemi po které chodil, mohl rozhýbat vše čím ta země skutečně mluvila a byla.On je neunavitelný a tím jak je neunavitelný je vlastně geniální