Atlantis komentáře u knih

U Tintina jsou velice zajímavé předmluvy, v nichž se dozvíte historické spojitosti z reálného světa, které komiks výrazně ovlivnily. Kladné postavy jsou zde vědci Osy, zlouni Američané (tedy v původní verzi).
Jinak jde ale o standard, který nenadchne ani neurazí a pokud navíc nenávidíte snové sekvence jako já, tak hodnocení prostě vyšší být nemůže.

23.04.2018

Oči bouře mají dvě velice protichůdné poloviny. V jedné objevujete historii kůstkovského světa, minulost postav, jejich motivaci a v té druhé máte sázku o to, kdo prodá víc piva. Je asi jasné, která část baví více.
Škoda. Kůstek rozhodně není špatná série, ale zatím nevidím, proč má téměř legendární status.

1 23.04.2018

Číst Do vody, je jako by vás někdo krmil velice mdlou polévkou. Prostě tam tak sedíte a je do vás cpána jedna nemastná, neslaná stránka za druhou. Občas přijde náznak vzrušení, to když kolem proplave kus rozvařené zeleniny, ale vám je to jedno. Toho šedavého balastu kolem je prostě příliš, už vás to otupilo. A tak pokračujete dál a dál a on je najednou konec. Bez vzrušení, nezajímavě, tuctově. Takhle ne, dejte si raději jiný chod.

5 23.04.2018

Rozklad hlavní dvojice pipin způsobil, že Pupíky nabraly druhý dech a byly svižné, zábavné a překvapivě (linka s John Johnem) i dojemné.
Po druhém dílu jsem měl chuť Pupíky odepsat, ale trojka je skvělá.

19.04.2018

Bože, to byla nuda. Ano, odhalení jsem z větší části nečekal, což je u detektivky vždy vítané, ale celý průběh knihy byl tak neskutečně zpomalený a hlavně se neustále a pořád a znovu opakovaly ty samé věci. Přijede Harry. Přijede Harry? Přijede Harry! Harry přijede? Harry přijede. Harry přijel. Harry je tady. Harry je tady? Harry je tady! Harry? Tady? Blueh, děs. Přečtěte si raději Černoušky.

1 13.04.2018

Tři a půl hvězdy. Nevěřte popisku na zadní straně, tohle kolem Pána prstenů ani neprošlo. Kůstek perlí zejména v kresbě, kdy na první pohled jasně poznáte myšlenkové pochody dané postavy. Jen bych potřeboval, aby se děj hýbal trošku svižněji a hlavně mi momentálně jsou dva ze tří kůstků velice nesympatičtí.
Nadšený nejsem, ale s chutí si přečtu další díl a sluší se asi dodat jen jediné - zapékánky.

2 10.04.2018

Jsem opravdu rád, že má Magnesia litera kategorii, ve které mohou zvítězit knihy, které napsaly tři opice v říji. Nohama. A poslepu. Myslím, že tato skupina byla již dlouhou opomíjena a jsem opravdu nadšený, že se mi konečně takové dílo dostalo do rukou. Cože? Že taková skupina není? Mlýn na mumie byla nejlepší česká próza roku? A autorem není šimpanz, u něhož byl diagnostikován Touretteův syndrom?
Mlýn na mumie není tvorba hodna jakékoliv chvály, a to z jednoho prostého důvodu. Tato věc se, stejně jako její autor, který používá už asi patnáctý pseudonym, nedokáže rozhodnout, čím chce vlastně být.
Máme tu vraždy, tak že by historická detektivka? K tomu nám tady chybí rozřešení. Na každé třetí straně najdeme popis jídla, co tedy kuchařka dávno zapomenutých receptů? Taky ne, protože spousta jídel je prostě a jednoduše vymyšlená. Tak tedy fantasy - jsou tu mluvící mrtvoly, mluvící kytky, mluvící roboti. Ale to taky nepůjde, každá z těchto linek po pěti stranách zmizí a už nehraje větší roli. Mlýn na mumie je dámy a pánové totiž porno. Ne, ne erotika. Porno. Hlavní postava sexuje všude a se vším. S dvojčaty (ale pozor, pouze některé praktiky!). S dvanáctiletou holčičkou. A jejími dvěma sestrami. Se služkou v okamžiku, kdy dole čeká jeho snoubenka a nikdo ho nemá poznat. S náhodnou kolemjdoucí! Opravdu. Prostě stojí za sebou v davu, tak proč ne. Proboha jednou se na něj na ulici vrhnou kurtizány, protože jeho úd skrývá tolik potřebné živiny! Tedy aspoň podle autora.
Takových prasáren a prasečin je Mlýn na mumie plný. Autor očividně trpí pocitem velikášství (proč nenapsat soukromý detektiv, když se může na sílu naroubovat slovo autarkní, že), ale knihu v jednom celku udržet neumí.
Pokud by kniha byla cizojazyčná, řeknu, že ji do ruky dostal neschopný překladatel - tolik má v sobě naprosto nepasujících slovních spojení.
Mlýn na mumie není literatura, nejde o umění. Je to pouhý výblitek úchylného slintala. Jedna hvězda je zde pouze proto, že u takového rádoby psycha nikdy nevíte, co bude dál, a tak se zatnutými zuby pokračujete ve čtení i proti své vůli. A kdo nepoznal tajemství Egona Altera po druhém setkání, tak by měl začít více číst.

7 10.04.2018

Tintina jsem kdysi dávno četl, když vycházel na pokračování v časopisu Květy a mám dokonce nejasný pocit, že šlo o tuto knihu a jestli se nepletu, tak Krab se zlatými klepety sloužil i jako předloha k ne tak starému animovanému filmu.
Na Tintinovi musím ocenit hlavně jednu věc - porovnejte, jak v této době vypadaly třeba superhrdinské komiksy. Tuny tupoučkého vysvětlovacího textu, který byl nudný a stupidní až k uzoufání. Naproti tomu Tintin se s něčím podobným nemaže. V bublinách najdete opravdu jen to, co si postavy musí říct a vše ostatní hravě poznáte z krásně detailní kresby.
Na plný počet to není zejména proto, že příběh se tak jaksi valí a mele jedno přes druhé a na nějakou hloubku nebo přemýšlení není čas. Chápu, že kvůli formátu, v jakém Tintin původně vycházel to není možné, ale já bych byl rád za občasné malinké zpomalení a třeba větší prozkoumání jednotlivých postav.

1 05.04.2018

Tyto Garfieldovy příběhy jsem kdysi četl v černobílém originále a musím říct, že barva jim dodává příjemné oživení a osvěžení. Jde o zhruba sedmdesátá léta, takže vtipy jsou na dnešní dobu takové jednodušší, prostší a relativně často jsou na jedno brdo. Ale i tak stále zábavné.
Hvězdu strhávám zejména za český překlad a počešťovávání názvů. Když vám Garfield vypráví o Olomouci, tak to prostě vytrhává ze začtení.

3 05.04.2018

Tucet ze všech tuctů nejtuctovější. Dragonero je naprosto klasické fantasy, které ničím nepřekvapí, ale na druhou stranu ani neurazí. Trocha akce, trocha magie, trocha draků, trocha prastarého jazyka. Kdybyste vzali několik milovníků fantasy a chtěli si vytvořit svojí první knihu, dopadla by nejspíše nějak takto. Kresba dostačující, občas drobně nepřehledná.

31.03.2018

Válka s mloky není klasický román. Nečekejte hlavního hrdinu, ani konzistentní děj. Kniha je spíše jakousi reportáží o imaginárním konci světa. Na konci je dokonce vidět, že samotný Čapek si nebyl jistý, jak by podobnou linku zakončil.
Ve škole jste se určitě učili, že Válka s mloky je plná narážek na nacistické Německo a nebezpečí fašismu. Já jsem asi jediný člověk, který tam toto poselství neviděl.
Kniha je spíše o krátkozrakosti člověka, jeho potřebě hromadit statky a nedbat přitom na dění kolem sebe. A ano, samozřejmě, podobnou situaci tu máme i dnes. Což ale není nic nového, podobným způsobem funguje lidstvo od svého vzniku.
Musím důrazně upozornit na to, abyste si před započetím četby důkladně prohlédli vaše vydání, protože to moje byl jakýsi starý výtisk ve zmenšeném formátu a kvůli tomu se některé kapitoly (ty s poznámkami pod čarou) četly velmi nepohodlně.

3 31.03.2018

Calvina a Hobbese jsem znal pouze z doslechu, a tak jsem rád, že první setkání bylo velmi příjemné. Kresba dokáže být minimalistická i skvěle vykreslující a jednotlivé pointy jsou v drtivé většině vtipné.
Hvězdu srážím proto, že zejména u celostránkových gagů můžete bez problémů přeskočit na poslední okénko, abyste si užili vtip a předchozí je pouhopouhá omáčka kolem.

27.03.2018

Nuda, šeď, průměr. Za dva týdny nebudu vědět, že jsem tuto knihu vůbec četl.

1 23.03.2018

Spoustu stran jsem už znal z internetu, ale to nijak nebránilo tomu, abych si čtení výborně užil, protože asi jako spousta dalších lidí, se v mnohých situacích prostě vidím.
Jednu hvězdu strhávám za druhou polovinu knihy, tedy tu s doprovodným příběhem. Tyto "vysvětlivky" mě rušily a mnohem hůř jsem se s komiksem ztotožňoval.

1 20.03.2018

Trochu se mi zdá, že se autorka z počátku snažila za každou cenu šokovat a druhá polovina se pak už jenom zvrtla v klasickou litanii nad nespravedlností komunismu.
Moje rodina v popisované době žila v Pohořelicích a věřte mi, že to opravdu nevypadalo jako v knize. Normálně bych proti tomu nic neměl, přece jen existuje nějaká autorská licence, kdy si může spisovatel skutečnost upravit, ale možná proto, že je toto téma tak blízko mého domova, jsem knize prostě nevěřil.
Porovnejte třeba s Krvavými jahodami. Tam z každé strany čiší ta surovost a syrovost tehdejší doby (i přesto, že Jahody jsou podle posledních informací také smyšlené). Tady je to prostě... umělé.

8 18.03.2018

Druhý díl Hildy je stále úžasný komiks. Baví mě ty malé vtípky (skautík a jeho beruška), dojímají mě nádherné konce (závěrečná strana) a hlavně se mi líbí hlavní postava. Hilda se chová jako malá holka, není to jen zmenšenina dospělého člověka.
Ale oproti prvnímu dílu něco chybí, ta poslední špetka do pěti hvězd. Možná je to tím, že už vím, že od tohoto světa můžu čekat cokoliv, nebo je to přesunem do města, ale první díl měl prostě něco málo navíc.

1 18.03.2018

Největším plusem Blacksada je naprosto fenomenální kresba. Hra světel a stínů, úžasné detaily, vkusně použité barvy. Marně vzpomínám, kdy se mi komiks pohledově tak líbil.
Jednu hvězdu strhávám za to, že občas mi v příbězích přišlo až zbytečně moc postav a často budete mít pocit, že jste něco přeskočili, že se udála nějaká klíčová scéna, která ale nebyla ukázaná.

2 16.03.2018

Naprosto zbytečný komiks, který si po týdnu ani nebudu pamatovat. Naprosto mě iritovalo, že by takhle někdo mluvil se čtyřletým dítětem.

1 12.03.2018

Příjemné překvapení. Komiks si na nic nehraje, nesnaží se sjednotit národy a zachránit ekosystém, i když by svým tématem jednoduše mohl.
Příjemná kresba (a přehledná, díky bohu - poslední dobou je v komiksech jakási móda být nepřehledný) a navíc musím zdůraznit, že ani zlouni nejsou prvoplánově zlí, ale když se nad jejich filozofií zamyslíte, dává až nepříjemně smysl. Určitě zkuste, já si dám s chutí další díly.

12.03.2018

To, že jsem nejprve viděl animovaný film, komiksu dost ubralo, protože už neměl čím překvapit.
Největším kladem celého komiksu a také důvod, proč je moje hodnocení tak vysoké, i když se mi až tak nelíbil, tak je starý Batman. Jeho myšlenkové pochody, vztah se Supermanem a hlavně fakt, že si jasně uvědomuje, že je několik let za zenitem.
I přesto, že obálka je plná výkřiků recenzentů, jak dostali pětinásobné společné orgasmy s kresby, mně se nelíbila. Nepřehledná, nedetailní, často velice zvláštně barevná. A ty neustálé televizní komentáře rozdělené na dvacet čtyři políček byly neskutečná nuda.

11.03.2018