Atlantis
komentáře u knih
Kaidžú č. 8 (2)
Naoja Macumoto
Moje pocity jsou prakticky totožné jako u prvního dílu. Kaidžu je vtipná, svižná, přehledně nakreslená manga, kterou jste ale viděli už stokrát. Možná jsem jenom starý, možná mám příliš načteno a nadíváno, ale skupin mladistvých porovnávající si svoje schopnosti jsem prostě už potkal až moc.
Mrknutí obrazovky
Terry Pratchett
Pratchett je moje srdcová záležitost, autor, který mne doprovázel velkou část mého čtenářství. To ale nic nemění na tom, že kde kvalita není, tak si ji z palce prostě nevycucáte. Značná část povídek v této povídce je prostě a jednoduše o ničem. Pár řádků, na které si ani sám autor nevzpomíná. Další, menší část, jsou pak podivné výňatky z proslovů, popisy kartiček a podobné kraviny. A až na samotném konci jsou povídky nosné a zajímavé. Ty jsou asi dvě. Za ně jednu hvězdu. Druhá hvězdička je za zeměplošské povídky. Ty jsou kvalitou a humorem někde úplně jinde (nahoře), kéž by takhle vypadala celá kniha.
Tommy Taylor a válka slov
Mike Carey
Super, takové mini finále, kde se několik věcí hezky vysvětlí a uzavře. Ale na druhou stranu, pořád mám až zbytečně mnoho otázek (Jak třeba mohl Pulman najednou dopadnout tak, jak dopadl?). Mini vložené příběhy se se své kvalitě a relevanci taky hodně rozcházejí. Mnohé z nich jsou skvělé a vyplňují prázdná místa, některé jsou ale téměř zbytečné. Mezi řádky si tak pořád drží velmi solidní kvalitu, jen musíte mít náladu na ty meta myšlenky.
Bylo nás pět
Karel Poláček
Z duše nenávidím část v Indii a vadí mi, kolik zabírá v knize místa. Jinak by šlo o super čtení - baví mě ta dávno zmizelá atmosféra a banda kluků je dostatečně záživná.
Gantz 21
Hiroja Oku
3,5* Hodně bizarní díl. Je to vlastně svým způsobem pořád to samé, ale nové složení týmu i zjištění, že další města mají svoje Gantz bandy je zajímavé. Uvidíme, co se z toho vyklube. Otázek je pořád víc než dost a já bych byl rád, kdybychom si už něco začali objasňovat.
Útok titánů 3
Hadžime Isajama
He? Nedělal tohle někdo úplně jiný než druhý díl? Kresba výrazně hnusnější a odfláklejší, příběh by se dal shrnout třemi větami a ty postavy... Ty tupé, uřvané, neuvěřitelné postavy, kterým se mění nálady na každém obrázku. Chovají se pateticky, uboze a já jim nedokážu fandit. Celé je to neskutečně hloupé - náš fantastický plán je dát na díru šutr? Ale na to my přece nemáme techniku! Sice lítáme na jetpacích, ale pohnout s šutrem? Kacířství! To jsou čáry tohleto! Bleh. Tohle je přesně ten důvod, proč jsem kdysi Titány zabalil po prvním svazku.
Doktore, ne tak zhurta!
Patrick Taylor
Když jsem si přečetl, že jde o další odbočkový díl, vyvrátil jsem oči tak, až málem zalezly horem do lebky a byl jsem téměř přesvědčený, že jej přeskočím. Ale jako notorický dočítač jsem věděl, že by mi v hlavě vrtal červíček, že jsem něco vynechal. A ve finále jsem rád, že jsem se do čtení dal. Bylo to to klasické irské dobrodružství, které ale díky změně prostředí působilo svěže a neopotřebovaně. Mám ale dvě velké výtky: Taylor o svých knihách očividně nepřemýšlí předem, protože když Fingal poprvé potkal Kitty v jednom z předchozích dílů, tak určitě nebyl celý zlomený, že narazil na svoji první a osudovou lásku, jak je jejich vztah vykreslen tady. A druhým pokáráním je překlad, očividně jej dělal nějaký začátečník. Chips nejsou lupínky, jelly není želé a tak dále. Hodně mě to vytrhávalo z atmosféry.
Zrcadlení
Cullen Bunn
(SPOILER) Neměla být tahle série takovou labužnickou třešničkou pro fanoušky hororu a všeho podivného? Já to tam moc nevidím. Druhý díl mi přišel neskutečně prázdný, jalový a nevzrušující, až na pár okamžiků. Ty ale překvapivě přicházely od lidských postav, ne od monster z lesa. Jsem vážně rád, že sestra je pryč, šlo o neskutečně otravnou postavu. I když samotný závěr byl hodně useknutý. Ani jeden z počátečních dílů mi moc k srdci nepřirostl, nejsem si jistý, že budu ještě pokračovat.
Útok titánů 2
Hadžime Isajama
První díl Titánů mě tak znechutil, že jsem si dal bez mála čtyři roky pauzu. Hloupě vyprávěný děj, ohavná kresba. A jsem rád, že jsem si našel cestu zpátky, protože druhý díl je někde úplně jinde. Jasná, přehledná kresba, narativ má hlavu a patu, celé je to podkreslené zvláštně nepříjemnou atmosférou. Jen tak dál! Jediným větším problémem jsou pro mne postavy. Buď někdo pořád brečí nebo kolabuje, jen aby o dva panely byl plný odhodlání a chuti do života. je to docela trapné a až příliš časté. (btw můj výtisk byl nějak podivně oříznutý, takže chyběly kusy bublin)
Kaidžú č. 8 (1)
Naoja Macumoto
Poměrně solidní počtení, jen takové... okoukané. Líbí se mi čistá a přehledná kresba, hlavní postava je sympaťák a věkově se s ním ztotožním lépe než se čtrnáctiletými a i jeho získané schopnosti a práce s nimi slibují velkou zábavu. Ale neviděli jsme to už několikrát a možná lépe? Hlavní hrdina si musí něco dokázat, odcizený kamarád z dětství, příšery skolené jednou masivní pěsťovkou... Nenudil jsem se a potenciál je obrovský, jen doufám v trochu větší originalitu v dalších dílech.
Havranova pomsta
Kevin Sands
Lékárnický učeň Christopher došel na konec své tajemstvími naplněné cesty. Zaprvé jsem rád, že u nás vyšel i finální díl, jednu dobu jsem se už bál, že budeme bez rozuzlení. A zadruhé jsem spokojený s kvalitou finále a vlastně i celé série. Celá Alchymistova šifra se četla skvěle. Měl jsem pocit, že opravdu sleduju mladé lidi, jejich slovní výměny i myšlenkové pochody byly uvěřitelné. Líbily se mi lokace, Londýn, Paříž, britské pobřeží, to všechno bylo vykresleno parádně a troufám si říct, že i době správně. Bylo zajímavé, že některé hádanky jste opravdu mohli vyřešit i sami, čemuž pomáhalo i grafické zpracování knihy. Kdybych hledal chyby, zmínil bych určitě, že poslední díly byly spíše honby za jednotlivými hádankami a příběh lehce ustupoval do pozadí. Ale to je spíše hledání záporů, než že by mi to vyloženě vadilo. Celkově byla Šifra super série a já ji už nějakou dobu doporučuji všem mladším čtenářům.
Asterix v Itálii
Jean-Yves Ferri
3,5* Bude hodně záležet, jak máte Asterixe načteného. Itálie je totiž hodně podobný koncept jako Gálie nebo Španělsko - prostě cestujeme po dané zemi a haha, hihi, tuhle narážku přece chápu. Není to vyloženě špatné, ale spíše takové okoukané. Chválím skryté gagy, které vám vyloženě nekřičí do obličeje, mám rád tuhle novou detatilní kresbu, humor je taky taky. Jenže jej hodně zabíjí český překlad. Je obrovská škoda, že si překladatel nedal větší práci a některé vtípky buď zazdil, nebo suše přeložil z originálu.
Heisuke Mašimo
Júto Suzuki
3,5* Dobrý díl, který nějakou dobu vypadal, že bude jenom nudnou výplní, ale ve druhé třetině se zlomil. Platí všechny plusy předchozích částí - je to skvěle (i když lehce roztomile) nakresleno, moc se mi líbí humor a situační komedie. Musím si ale rýpnout do české redakce. Některé věty byly dost kostrbaté a nenavazovaly na sebe a ani ty překlepy by být nemusely.
Zaklínač: Zrnko pravdy / Menší zlo (zelená obálka)
Jacek Rembiś
Dvě známé zaklínačovské povídky přenesené do komiksu. A právě tenhle fakt je tím největším plusem i mínusem. Ono je to celé hezky barevné a díky komiksovým okénkům i svižné, ale bylo to opravdu potřeba? Čtenář se ochuzuje o velkou porci atmosféry, protože tempo je tady opravdu vražedné (pun intended). I když to vypadá, že na tohle dílko spíš kydám špínu, tak ve finále jsem byl vlastně spokojený, ale určitého pocitu zbytečnosti jsem se nedokázal zbavit.
Konec cesty
Jason Aaron
Svým způsobem jsem poslední Skalpy číst nechtěl. Laťka byla postavena tak vysoko, že jsem se obával, že ji finále skopne dolů do prachu cesty. Přeci jen jsme si deset dílů budovali vztah s velmi barvitými postavičkami, kde snad ani jedna nebyla černobílá a po té cestě jsem každého jednou zbožňoval a jindy nenáviděl. No byla to jízda. A Konec cesty je důstojným zakončením. Dalo by se argumentovat, že lehce zkratkovitým, ale stále povedeným. Vytáhnou se nedořešení kostlivci (doslova), na poslední chvíli nás doženou duchové mrtvých (taky doslova) a na samotném závěru dostanete přesně to hořkosladké završení, se kterým jste vlastně spokojeni. Protože happy end není pro všechny a do Skalpů by se ani nehodil.
Nezlomitelné ostří
Kojoharu Gotóge
Že by Zabiják démonů nabíral dech? Tenhle díl se mi zatím líbil ze všech nejvíc. Postavy už začínají mít svoje charaktery, dozvíme se zase něco víc o světě kolem a i když jsem původně nadával na otřepané pavoučí protivníky, ve finále se ukázali jako docela originální. A já tak můžu poprvé říct, že se opravdu těším na další díl.
Jak jsem se reinkarnoval coby sliz 7
Fuse
2,5* A dost. Sliz mě jako celek docela baví, ale ta šablonovitost začíná být otravná. Rimuru je skvělý. Úžasný, nejlepší, nejsilnější. A proto se s ním každý a vždycky zkamarádí. A mě už prostě nebaví číst desítky stran o tom, jak se na nás valí obrovské zlo, jenom aby po třech panelech byl unešený úžasností slizu a stali se BFFs.
Ohnivé znamení
Juraj Červenák
Velkou část knihy jsem si říkal všechny ty klasické plusy Steina a Barbariče - lehký, příjemný jazyk, skvěle vystihnuté historické prostředí, humor. Pak ale přišel závěr druhé třetiny a m\ jsme vyslýchali už osmého podezřelého podle mustru: Neudělal jste to? // Vám já nic říkat nebudu // Máme papír z Vídně!! // Na ten já prdím.// A já se začal neskutečně nudit. Uznávám, že finální propojení s jinou slovenskou legendou mne (překvapivě) nenapadlo, ale doufám, že příští díl bude trochu svižnější.
Hejna běsů
Cullen Bunn
3,5* Čekal jsem bombu, která mě odpálí do mezihvězdného prostoru. Ale první Pochmurný kraj je takový... obyčejný? Velmi jednoduchý příběh se zkratkovitou akcí i rozřešením zachraňuje skvělá kresba evokující vodovky a originální zrůdičky. Jinak ale nejde o nic světoborného a jsem zvědavý, jestli s dalším dílem rovnou celou sérii nezabalím.
Zrození
Mike Carey
Čtvrtý díl mne tak unavil, že jsem si od dalšího zanoření do světa Tommyho Taylora dal pořádnou pauzu. A možná mi to prospělo, protože Zrození bylo super. Hnuli jsme se v příběhu, začínáme chápat, o co asi jde záporákům i Tomovu otci a hlavně - nikde se neflákáme. Jen ať to vydrží.