Atanone komentáře u knih

Úplné nadšení mě sice minulo, hlavně proto, že Kate trvalo skoro 3/4 knihy, než mi začala být sympatická. Ale jinak mě to bavilo, pohrála jsem si s podezřelými a užila si extrémních podmínek. Na rozdíl od Kate jsem na pachatele měla favorita po celou dobu, ale stejně jako jí, mi jedna nápověda ušla, a tím pádem jsem naletěla.

64 17.12.2022

Neudělejte stejnou chybu jako já, toto není kniha do adventní doby, nebo k slupnutí pár stránek mezi vánočním pečením. Berte slovo "slupnutí" jako můj osobní vtípek, protože ten příběh je opravdu drsný. A mezi různými děsivými nechutnostmi opět ta největší monstra jsou lidé.
------------------------------

„Chcete vědět, jaký je naprosto nejlepší a nejefektivnější přenašeč známý člověku?“
Když se mne na to Edgerton zeptal, v očích mu tancovaly šílené plamínky.
„Je to láska. Láska je dokonalý zabiják. Péče. Mléko lidské laskavosti. Lidé se tak usilovně snaží zachránit lidi, které milují, že se nakonec sami nakazí. Dávají útěchu, poskytují pomoc a při tom dostanou infekci. Pak se o ně starají zase jiní lidé a ti se nakazí. A tak to jde stále dál.“ Pokrčil rameny. „Ale takoví už jsou lidé. Lidé se tolik starají. Milují, ať to stojí, co to stojí. A tak za to platí nejvyšší cenu.“

63 09.12.2022

Kdyby nám někdo nabídl život bez konce, jak bychom se zachovali? Užívali bychom si všeho, co neomezený čas a nezranitelnost nabízí? Poučili bychom se? Využili svůj dar pro ostatní?
Tyto otázky nabízí tenhle příběh. Já po něm sáhla jako po odpočinkové četbě a v tom směru se mi líbil. Zkraje jsem přemýšlela, jestli je to příběh s hojnými prvky erotiky, nebo erotický román se zajímavou zápletkou, ale musím říct, že erotika tu byla podávána poměrně decentně, přestože kromě prznění zvířátek jsem našla snad všechno. Přesto jsem četla a dočetla ráda. Zajímalo mě, jak ten příběh dopadne, i když jsem mezi hlavními postavami nenašla žádnou, která by mi byla milá. Démon Adair, který chce jen vlastnit, Lanny, která svou zaslepenou posedlost Jonathanem nazývá láskou, nebo Jonathan, obletovaný a rozmazlovaný? Kdo z nich dokáže zúročit neomezený čas, který dostal?

63 29.11.2022

Přirovnala bych tuto knihu k matrjoškám. Začnete číst příběh a najednou je v něm další příběh a v tom příběhu další příběh. Musím uznat, že dobře napsaný. Jak už tu někdo přede mnou zmínil, popis duševních stavů člověka, který prožil osobní tragédii, je hodně intenzivní. Ono vůbec popisy všeho ( a že jich je) jsou intenzivní.
Líp, než Lenka.Vílka to stejně nenapíšu, takže přidám své 4 a odkážu k jejímu komentu

66 20.11.2022

Tudorovci vždy mají co nabídnout, ale mě osobně pořád přitahuje příběh Anny Boleynové. Musela to být na svou dobu opravdu zvláštní žena. Ať už ji historie vnímá jako laň, nebo tygřici, inteligenci a vytrvalost jí asi nemůže upřít nikdo. Tolik k Anně, jak ji vnímám já.
Co se týče knihy, je to spíš odpočinkové čtení, víc jsem od ní nečekala, takže jsem spokojená. Napsáno hezky, čte se hezky. Jako e-kniha mi úplně stačí, v papíru ji mít nemusím.
Jako občasný literární šťoural si neodpustím fyzickou představu deníku, který jde ukrýt v záhybech šatů, přestože zápisy v něm by podle obsahu vydaly na pořádně těžkou bichli. Na druhou stranu mi ten nápad s deníkem Anny přijde skvělý v tom smyslu, že by se takto hypoteticky daly vysvětlit některé Alžbětiny doložené reakce

63 16.11.2022

Při mém opětovném návratu k Tudorovcům, jsem si uvědomila, že mi tato kniha úplně vypadla z profilu. Ne tak z hlavy, omlouvá mě, že jsem ji četla už opravdu hodně dávno, vlastně nedlouho po tom, co u nás vyšla.
Byla jednou ze dvou knih, které ve mně tehdy probudily zájem o tuto část historie.

62 14.11.2022

Svět, který tu PAN spisovatel vytvořil, je šílený. Depresivní, falešný, bezvýchodný, krutý. I když, při vší úctě k jeho fantazii, ho možná vlastně jen "opsal", viz dnešní tzv. "reality"show, které pořád posunují hranici toho, co jim ještě projde. Měla jsem zkraje potíž se začíst, možná právě kvůli tomu. I přes tu totální depku, co mi tato kniha navodila, jsem ráda, že jsem ji přečetla a bude mi asi chvíli strašit v hlavě, což je dobře. Ostatní skvěle popsaly pochvalné komentáře přede mnou, já už jen opět smekám.
Pan Bachman je king!

74 11.11.2022

Na dobu vzniku to muselo být napínavé a tajemné. Přitáhla mě názvem, ale v tom směru mi moc nedala. Dost se v ní mlžilo na úkor romantiky. Bodejť !
Knihu jsem našla někde v antikvariátu a pravděpodobně ji pak někomu podarovala.

57 28.10.2022

Je to takový táhlý příběh. První třetinu knihy hlavně pozorujete krajinu, lidi a počasí. To vše je prokládáno pocity hrdinek obou časových linek, ve kterých sem tam probleskne zmínka, že něco nebylo, není, či nebude, jak má být. Náznaky. Tušení. Sem tam nějaký duch. Vzhledem k tomu, že obě linky příběhu jsou v ich formě, je těžké si zkraje přebrat kdo je zrovna vypravěč. Několikrát mě při čtení napadla vnitřní podobnost s románem Mrtvá a živá, nakonec autorka ho v textu sama zmiňuje, takže si toho možná byla vědomá. Vzhledem k tomu, že se nejala psát thriller, mi kriminální zápletka na babské čtení připadala přiměřená, jakkoli mi Dom připadal neuvěřitelný, a to v mnoha smyslech toho slova. Hlavní hrdince jsem její pocity vcelku věřila, protože vím z vlastní zkušenosti, že láska bývá slepá, někdy i hluchoslepá. Nakonec v jejím případě....ale to bych spojlerovala. Můžu jen naznačit, že ženy, které rády zachraňují rozervané muže s tajemstvím, si asi přijdou na své víc, než jsem si přišla já, ale i tak se mi nakonec ta kniha docela líbila.

59 27.10.2022

Smutné a krátké. Vlastně si říkám, že na to, jak to bylo smutné, to bylo dlouhé až až...

51 26.10.2022

Jednou mrkneš, a roky opadávají jako listí ze stromu.
Adeline je teď šestnáct a všichni o ní mluví, jako by byla letní květ, věc, která se má utrhnout, dát do vázy, věc, která má jen vykvést a pak shnít. Jako Isabelle, která netouží po svobodě, ale po rodině, a vypadá to, že jí nevadí chvíli kvést a pak uvadnout.
Ne, Adeline se rozhodla, že chce radši být stromem, jako Estele. Pakliže má zapustit kořeny, tak chce radši růst divoce, než aby ji někdo stříhal a prořezával, radši chce stát osamoceně a vzkvétat pod širým nebem. Radši to než být jen dřívím, které někdo pokácel jen proto, aby si zatopil v krbu.
------
Poslední dobou nemám odhad na knihy. Onehdy jsem šla číst knihu, kde jsem očekávala napětí a dostala jsem babský likér, zatímco teď jsem hledala něco vážně lehkého a dostala faustovský příběh o smyslu života, touze člověka žít, být sám sebou, objevovat a platit za každou zkušenost. A taky příběh o světlu a temnotě. I romantika byla, ale taková...uvěřitelná. Vlastně celý ten příběh je uvěřitelný. Stejně jako Artemis886, jsem ho měla za předvídatelný, protože se mi pár odboček povedlo odhadnout. Ale konec mě mile překvapil a jsem za něj vděčná, protože jsem se vnitřně nemohla rozhodnout, jestli jsem připravená na jednu z možností, které se nabízely. Autorka mě doběhla, za ten závěrečný pat jsem jí vděčná.
Kniha se zdá být odpočinková a připravte si dlouhý čas na odpočívání, protože se od ní těžko odchází.

60 16.10.2022

Tohle se nedá posuzovat jako kniha. Je to opravdu zpověď a nemyslím, že má ambice být něčím jiným. Osobní a hluboce lidské vzpomínky člověka, který prošel peklem. A dokázal žít dál bez toho, že by ztratil lidství.
Doporučuji

74 09.10.2022

Dobré to bylo. Napínavé. Zajímavé téma. Nějak nejsem schopná se rozhodnout, jestli mi ve srovnání s filmem přišlo lepší vědět víc o duševních pochodech Anny, nebo jestli mě to místy brzdilo.
Dala bych 4, ale ta pátá je za to, že jsem fakt neuhodla pachatele (ve filmu).

67 28.09.2022

Romantičky, co mají rády jiskření v každou možnou i nemožnou dobu, si asi přijdou na své. Příbuzenské propletence hodné Cimrmanovy Hodiny pravdy. I nějaké to dobrodružno a tajemno bylo. Pavouci. Vlci. Krev a kosti. Pitvy. Tajné chodby. A tajemný Bran, opředený legendami. Vánice. Přízraky minulosti, pronásledující hlavní hrdinku, která je bez problémů prostřídává lechtivými představami a dialogy s hlavním hrdinou. Audrey a Thomas mi připomínají hrdiny amerických akčňáků, kteří krvácejíce trousí vtípky, mnohdy dvojsmyslné, a to v situacích, kdy by se normální člověk to...utekl.
Říká se, že závěr korunuje dílo – v tomto případě jsem doteď rozpačitá, jestli předposledních pár kapitol brát jako dramatické, nebo směšné. Když jsem si nakonec přece jen zvykla na liomonádkové bublinky a viditelnou snahu zavděčit se současnému trendu feminizace ( a jiných „izací“) kultury, nebylo to nakonec zase až tak špatné čtení.

62 25.09.2022

Krutý příběh z kruté doby. Nečetl se mi dobře. Nemyslím tím styl ani pomalé pasáže, které s hlavní osou příběhu přímo nesouvisely. Spíš jsem si kladla otázku, jestli jsme se jako lidstvo někam posunuli. Dnes nám nehrozí temná inkvizice. Ale lidé si pro svou krvelačnost vždy najdou jiné důvody, stačí si jen večer pustit televizi.
Ale zpět ke knize. Líbila se mi. Mezi vší tou krutostí bylo i dost lidství.
***
„Copak to není lidská bytost?“ zeptal jsem se jich. Mladík, jehož jsem uhodil, vykoktal omluvu.
„Dělejte to, co je správné,“ řekl jsem. „Díky svému postavení jste slepí vůči životu dívek, jako je tahle – a pokud máte lidskou duši, měli byste být moudřejší. Být na jejím místě, co byste si asi přáli? Přáli byste si, aby vás ochránila nějaká dobře vychovaná, slušná duše. Máte-li porozumět historii, chlapci, musíte historii tvořit. Historie se vymkne kontrole, pokud sami nepřiložíme ruku k dílu a nevtiskneme jí tvar. Může být místem, kde vládne smrt a všelijaké bestie, anebo se může stát nejlepším z našich pokusů, jak dosáhnout štěstí. To my historii formujeme – ne ti druzí. Používejte v životě svou sílu k dobrému, a až ji použijete a dobro bude vykonáno, rozpoznejte, kdy přestat.“

64 18.09.2022

Tak si říkám co asi přijde příště...Ale bavila jsem se dobře. Autor je mistr kliček a falešných stop. Dál bych asi jen vykrádala spokojené komentáře přede mnou, takže dávám 5 a těším se, co si na nás autor příště zase vymyslí.
p.s. Vražedná lhůta je už zfilmovaná, četla jsem někde o pětidílné sérii.

78 09.09.2022

Mám někde v hlavě uloženo, že jsem kdysi v dětství o Struwwelpeterovi slyšela a že mi ho Andreas Gruber ve své knize Vražedná lhůta jen připomněl. Protože jsem knihu sehnala pouze v originále, vyvolalo to ve mně vzpomínky na moji omu, která mi pravděpodobně některé z příběhů vyprávěla, protože mi opravdu nejsou neznámé.
Je těžké posuzovat očima dospěláka "výchovné" strašidelné historky, které měly děti odradit od zlozvyků a lumpáren, konec konců dnes máme současné městské příhody pro zlobivé děti, ne? A tak z nostalgie dávám 4

60 07.09.2022

Tak to byl nářez. Myslím, že nejen rakouská, ale vůbec široká veřejnost může být panu Gruberovi vděčná, že se dal na dráhu spisovatele a ne na dráhu zločince. Jistě, autor si své šťastné náhody tvoří sám, ale tenhle pán má zajímavě klikaté myšlení. Co mi trošku vadí, ale to je v poslední době literární trend, je čím dál větší brutalita činů. Obzvlášť když se týká dětí. Knihy bohužel nemusí být jen zábavné, ale pro někoho třeba inspirativní. Ale to je můj osobní názor.
Snad jediné, co můžu osobně knize vytknout, je větší absence Maartena S.(!!!) Sneijdera, než v jakou jsem doufala, ale i tak knihu šlo jen těžko odložit a v závěru byl pro mě vyloženě problém věnovat se čemukoli jinému. Moje ego knižního pátrače může být částečně spokojené, pachatele jsem uhodla na 2/3. Myslím, že se není za co stydět, dějová linka je košatá jak yggdrasil a než se zdánlivě nesouvisející případy spojí, a než pochopíte, že si vás autor vodí, kudy chce a drobečky nápověd můžou být zavádějící, chvilku to trvá. Tedy alespoň mně to trvalo. A takto navnaděná se pochopitelně neudržím, klikám „doporučuji“ a jdu na třetí díl, protože „Piet van Loon už brzy bude na svobodě.“

75 28.08.2022

I přes sugestivně depresivní atmosféru mě příběh začal pořádně bavit až ve druhé polovině, ale ten střemhlavý dějový kotrmelec byl na mě trošku moc vykonstruovaný. Přesto mi druhá polovina stála za to natolik, abych nakonec byla spokojená. Hodně jsem si užila krásné popisy všemožného rozkladu a doufám, že seberu odvahu na Útočiště.

61 19.08.2022

S neslyšícími jsem pracovala 12 let, takže jsem dostala dobrou školu v tom, abych si uvědomila co nám, slyšícím nepřijde jako problém, ale s čím oni problémy mají. Nakonec ale, jako i v ostatních oblastech lidského života, největším problémem je arogance, ignorance a neochota ke komunikaci. někdy z obou stran, ale bohužel většinou ze strany těch z nás, kdo jsme dostali do ruky jiné karty. I mně dala tato kniha dobrou lekci, protože jsem si myslela, že díky svým úžasným kolegům, toho o světě neslyšících vím dost. Zjistila jsem, že nevím. A kromě toho to ještě byl hezký příběh. Děkuji a doporučuji

85 05.08.2022