Vlčí proces

Kniha nemá na databázi zrovna valné hodnocení. Ale anotace zněla poměrně zajímavě, takže jsem si řekla, že když už mám knihu dubna, tak to zkusím a sama si udělám názor.

Začátek byl v pohodě a kniha se četla dobře. Jenže po několika kapitolách jsem zjistila, že je často vyplňována vatou, zbytečným odkláněním od hlavní dějové linky a protahováním (což nejednoho čtenáře odradí). Trvalo snad přes sedmdesát stránek, než se příběh konečně dobral do vesnice, kde měl řádit vlkodlak.

Zbytečné tlachání mě donutilo začít přeskakovat, dostala jsem se k tomu důležitému a radovala jsem se, že jsem se hnula z místa. Ale chyba lávky. Jelikož jde o historický román a thriller zároveň, myslela jsem, že půjde o typické prvky jako církevní boj s neznámem, hon na čarodějnice, výslechy a tak podobně. Místo toho jsem došla k rozhovorům s údajným vlkodlakem, doznání velmi ochotně sypal z rukávu, bez sebemenšího problému. Detaily začínaly být dost nechutné, jeho vyprávění bylo odporné.

Tak nějak to u mě nenavodilo tu správnou atmosféru thrilleru, strachu, temna dané doby, typických církevních inkvizičních postupů (spíš mě to odpudilo). Což se možná časem objevilo, ale já už to zjišťovat nechci. Navíc některé postavy působily změkčile, u mužské populace jsem nejednou byla svědkem jejich dojemného plakání. Přestalo mě bavit sledovat, jak se to vyvíjí.

Za polovinou jsem to vzdala a rozhodla se nepokračovat...

Tohle nebyla kniha pro mě. Můžeme se dohadovat o tom, že konec šestnáctého století prostě není vhodný pro fajnovky a citlivky (jako jsem já), lidé byli vděčni za jakékoliv rozptýlení, popravy představovaly malý svátek, něco jako divadelní představení bez ohledu na to, jestli je trestaná osoba vůbec vinna (třebaže u Petra Stumppa o tom nikterak nepochybuji), ale tohle bylo trochu moc.

Nevadil mi jazyk, vlkodlačí muž je také stejně mysteriózní jako třeba Jack Rozparovač, ale Neil Mackay tolik tlačil na pilu, až jsem měl pocit, jestli by neměl vyhledat odbornou pomoc.

Krutý příběh z kruté doby. Nečetl se mi dobře. Nemyslím tím styl ani pomalé pasáže, které s hlavní osou příběhu přímo nesouvisely. Spíš jsem si kladla otázku, jestli jsme se jako lidstvo někam posunuli. Dnes nám nehrozí temná inkvizice. Ale lidé si pro svou krvelačnost vždy najdou jiné důvody, stačí si jen večer pustit televizi.
Ale zpět ke knize. Líbila se mi. Mezi vší tou krutostí bylo i dost lidství.
***
„Copak to není lidská bytost?“ zeptal jsem se jich. Mladík, jehož jsem uhodil, vykoktal omluvu.
„Dělejte to, co je správné,“ řekl jsem. „Díky svému postavení jste slepí vůči životu dívek, jako je tahle – a pokud máte lidskou duši, měli byste být moudřejší. Být na jejím místě, co byste si asi přáli? Přáli byste si, aby vás ochránila nějaká dobře vychovaná, slušná duše. Máte-li porozumět historii, chlapci, musíte historii tvořit. Historie se vymkne kontrole, pokud sami nepřiložíme ruku k dílu a nevtiskneme jí tvar. Může být místem, kde vládne smrt a všelijaké bestie, anebo se může stát nejlepším z našich pokusů, jak dosáhnout štěstí. To my historii formujeme – ne ti druzí. Používejte v životě svou sílu k dobrému, a až ji použijete a dobro bude vykonáno, rozpoznejte, kdy přestat.“

Knížka mi vůbec nesedla, do brilantního historického románu (jak je uvedeno v anotaci) to má daleko.
Nesedl mi autorův styl vyprávění. Zastaralé slovní tvary a archaismus. Ale dobře, dalo se na to zvyknout. Ale proč proboha tolik odcházení od tématu? Když konečně se dalo pár stránek číst a začalo mě to bavit, přišly úvahy o Bohu, přemýšlení o ničem.
A když zemřela Greet, tak se asi autor zkouřil a vše se zvrtlo. Posledních cca padesát stran mě už vůbec nezajímalo. Samá vata kolem.
Dočteno a už nikdy více.

(SPOILER) V první části mě kniha docela bavila. Líbil se mi příběh i vzpomínky a vyprávění o životě postav a historických událostech. Odporné pro mě byly útoky na zvířata, mučení a popravy. Chápu, že se středověk s nikým nemazlil, ale proč to popisovat takto do detailů?
Po smrti Greet jsem se nestačila divit, jak se změnil příběh i styl psaní. Vůbec jsem nechápala, kam jsme se to dostali a co to má s původním dějem společného?! Zůstaly jen ty děsivé popisy, o kterých rozhodně nechcete vědět nic podrobného.
Ve výsledném součtu jsem byla zklamaná a závěr knihy jsem přeskakovala po odstavcích.

Kniha je psána stylem, který každému určitě nesedne. Mně se četla lehce, vedlejší pasáže mě nenudily, naopak jako sonda do tehdejších poměrů fungovaly výborně. Co se ,,brutálních" scén týče, tady mi prostě sedí (třeba jako v Katyni nebo Mechanickém pomeranči), nejsou na děj násilně našroubovány. Příběh je originální, má atmosféru a není přehnaně dlouhý. Velké plus vidím v tom, že autor čtenáři nevnucuje vybrané náboženské představy, nýbrž vytváří prostor pro výměnu argumentů. Všeho je tu tak akorát - akce, psychologie, historie, náboženství i filosofie. Pokud nečekáte ukňouraný romantický blábol nebo korektní, sluníčkářské názory na lidstvo, směle do čtení.
P.S. Pod Paulův názor na povahu Bible se podepisuji.

Kniha by byla za plné hodnocení,jen kdyby autor neodbíhal od hlavního tématu.Ty dlouhé popisy ubírají na náboji.

Z téhle knihy mám smíšené pocity...příběh zajímavý, chcete vědět jak všechno dopadne, ale styl psaní mi vůbec nesednul, parkrát jsem myslela, že ji zavřu a už neotevřu... nakonec jsem dočetla a alespoň konec má trochu náboje

Kniha se mi velmi líbila. Chvíli jsem si musela zvykat na autorův styl, ale potom už to šlo samo. Napínavý příběh napsaný na základě skutečné události mě postupně vtáhl do děje a knihu jsem úplně hltala.

Nějak se nemůžu začíst. Divný styl psaní, není tam nic, čeho bych se chytila. Prostě mě to....nebaví.:)

Úplně mi nesedl autorův styl vyprávění a způsob jakým příběh zpracoval. Pro mě tam bylo moc vaty okolo, čekala jsem, že většina příběhu se bude točit okolo výslechu svědků, výpovědi vraha a náhledu do toho jak pracoval soudní systém. Pohledy do minulosti jsem v rámci pochopení životní cesty Stumpfa vítala, ale opravdu mě nezajímal život Pauluse ani Willa.

Ke konci zbytečně surové, navíc vlastně nevíte, komu stranit. Ale aspoň to osvětluje události, které se v gymnaziálním dějepise odbydou jednou větou.

Některé pasáže, jako divadlo na začátku knihy, by leckoho odradily...nudné. Na druhou stranu je kniha plná surovostí ke středověku patřících. Objevují se zde i myšlenky, které se týkají víry...tedy různých náboženství...... bohužel pro všechny věky, i ten náš, známá píseň. Dohromady tedy docela povedený čtivý koktejl.

Na mne trochu moc pobožnosti, ale na tu dobu kdy se to odehrává to sedí. Někdo píše že popravy a jejich popisování šokovalo.ale v tu dobu bohužel dle písemností to tak probíhalo.
Já jsem s knihou spokojen a posledních 80 stran jsem přečetl najednou, proto že mne zajímalo, jak to dopadne. Tak že doporučuji.

Tohle byla vážně bomba! Pět hvězdiček je málo, dala bych nejméně deset! Moc doporučuji!

Autor by měl raději psát thrillery ze současnosti. I tam se může vyřádit v popisech mučení a dalších krutostí, kterými Vlčí proces přetéká. Já nevěřila ničemu, tomu, co dělali, tomu, jak mluvili, ani tomu, co říkali. Autentický a archaický jazyk? Kde? (Frigidní, moderní, lykantropie....) Podobnost s Jménem růže? Tomu se nepřibližuje ani ta ústřední dvojice, natož něco víc. Odbočky do minulosti slouží jen k popisu dalších ukrutností. Myslím, že nic horšího už mě letos nečeká a lituji, že jsem to nevzdala už při nezáživném divadelním představení v úvodu.

Souboj zdravého rozumu a nebezpečné pověrčivosti ve víru reformace. Vyprávění mladého Willieho Lessingera, pomocníka zkušeného advokáta Paula Melchiora mne zcela pohltilo. Podává drsný obraz doby reformační v Německu, kdy si nikdo nebyl jistý životem. Téma náboženství mne zajímá a je mi blízké a tato kniha mi poskytla spoustu nových podnětů k přemýšlení a objevil jsem v ní mnoho nových myšlenek.

"Máte-li porozumět historii, chlapci, musíte historii tvořit. Historie se vymkne kontrole, pokud sami nepřiložíme ruku k dílu a nevtiskneme jí tvar. Může být místem, kde vládne smrt a všelijaké bestie, anebo se může stát nejlepším z našich pokusů, jak dosáhnout štěstí. To my historii formujeme - ne ti druzí. Používejte v životě svou sílu k dobrému, a až ji použijete a dobro bude vykonáno, rozpoznejte, kdy přestat."
Jak aktuální, že?

Podobnost s knihou Jmeno ruze je skutecne neprehlednutelna. Pribeh vypravi 80-lety starec, kteremu v polovine 16. stoleti bylo 16 let a doprovazel pravnika Pauluse na "lidsky proces s vlkem". Vrah Stumpf sve ciny priznava, ale odmita, ze by byl vlkodlak, coz ma zasadni vyznam pro jeho rodinu. Krasna obalka, kruty pribeh. Syrove je i liceni zivota Pauluse. Ale tahle doba takova byla, lidsky zivot vubec nic neznamenal, lide se ochotne ucastnili brutalnich poprav a jejich zloba a fanatismus mnohdy prerostly unosnou mez. Od knihy s touhle obalkou a anotaci nelze ocekavat cervenou knihovnu. Ale velmi dobre se cte a je vyborne napsana.

Dočetla jsem,jen proto,že nerada nedočítám knihy,ale bylo to obrovské zklamání. Tento autor si mě asi nezíská.