Nové komentáře u knih Neil Mackay
„Nechala jsem se nalákat na knihu Vlčí proces. Příběh prvního odsouzeného masového vraha historie. Takového toho masového vraha, který si zvlčile vraždil po lesích. Nikoliv masového vraha s hlavou pomazanou, který vládl národům. Těch bylo o dost víc a dřív. Bohužel i později. Nechala jsem se nalákat. Bylo to nervy drásající. Někdy. Ale někdy také ne.
Prim v knize hrál boj mezi světskou a církevní mocí. Zvláštní informace – pokud byl viník odsouzen světskou mocí, byl odsouzen jen viník. Pokud jej odsoudila církev, propadl veškerý jeho majetek církvi a na vině se svezla i jeho rodina. V knize Vlčí proces bylo odsouzeno celé lidstvo za to, jaké ve své podstatě je.
Samotný příběh a ústřední linka je zajímavá, nosná, dokáže utáhnout knihu i pozornost čtenáře. Ale… autor se nechával příliš unášet do vzpomínek postav. Jeho schopnost zaujmout byla často rozporovaná jeho schopností nudit. Hlavní příběhová linka byla příliš často narušovaná zbytečnými výlety do vzpomínek hlavních postav. A to do vzpomínek, které nutně nesouvisely s dějem. Koho, do kelu, zajímá, s kým se studentík otlapkával v pubertě, když jeho otlapkávání nikterak nesouvisí s tím, jak se otlapkává s historií v samotném příběhu? Ne že by to člověka nezajímalo… u příbuzného, například, ale u fiktivní postavy? Proč? Děj to nikam neposouvalo. Jistě, dávalo to postavám elastičnost, život, minulost. Ale… trochu to protahovalo samotnou knihu.
Styl vyprávění byl z mého pohledu krásný. Historicky věrný. Jazyk, který autor, a s ním i překladatel, použil, kouzelně plynul. Pro někoho těžkopádně, možná, pro mě kouzelně. Zdání historického jazyka, předstírání historického jazyka, bylo příjemné na chuť. Něco jako když vykopete na zahradě stoletou whisky. Prostě fajn chuť na jazyku. Sakra, proč jsem ještě nikdy nevykopala na zahradě stoletou whisky?
Historické reálie byly vypracované do dokonalosti. Žádné přehmaty v době, žádná zakoktání. Dá se poznat, že autorem je učitel dějepisu, který tím co bylo, žije. Něco podobného jako v již legendární počítačové hře Kingdom come, která vyšla na počátku tohoto roku a strhla prodejní rekordy. Historie v knize prostě ožila. V tomto případě ovšem ráda zmíním našeho Pavla Hrdličku nebo Vlastimila Vondrušku, kteří v historické literatuře, alespoň u mě, vedou o několik mílí před Neilem Mackeym.
Suma sumárum jsme se dopracovali k lepšímu středu… k lepšímu, kdyby to Mackey tak trochu nepodělal závěrem, který byl… úsměvný. Smutně úsměvný. Člověka při dočtení tak nějak napadne – proč to číst. Není to ztráta času? Snad nebyla. Snad ne.“... celý text
— Tresť
„Kniha nemá na databázi zrovna valné hodnocení. Ale anotace zněla poměrně zajímavě, takže jsem si řekla, že když už mám knihu dubna, tak to zkusím a sama si udělám názor.
Začátek byl v pohodě a kniha se četla dobře. Jenže po několika kapitolách jsem zjistila, že je často vyplňována vatou, zbytečným odkláněním od hlavní dějové linky a protahováním (což nejednoho čtenáře odradí). Trvalo snad přes sedmdesát stránek, než se příběh konečně dobral do vesnice, kde měl řádit vlkodlak.
Zbytečné tlachání mě donutilo začít přeskakovat, dostala jsem se k tomu důležitému a radovala jsem se, že jsem se hnula z místa. Ale chyba lávky. Jelikož jde o historický román a thriller zároveň, myslela jsem, že půjde o typické prvky jako církevní boj s neznámem, hon na čarodějnice, výslechy a tak podobně. Místo toho jsem došla k rozhovorům s údajným vlkodlakem, doznání velmi ochotně sypal z rukávu, bez sebemenšího problému. Detaily začínaly být dost nechutné, jeho vyprávění bylo odporné.
Tak nějak to u mě nenavodilo tu správnou atmosféru thrilleru, strachu, temna dané doby, typických církevních inkvizičních postupů (spíš mě to odpudilo). Což se možná časem objevilo, ale já už to zjišťovat nechci. Navíc některé postavy působily změkčile, u mužské populace jsem nejednou byla svědkem jejich dojemného plakání. Přestalo mě bavit sledovat, jak se to vyvíjí.
Za polovinou jsem to vzdala a rozhodla se nepokračovat...“... celý text
— luculi
„Tohle nebyla kniha pro mě. Můžeme se dohadovat o tom, že konec šestnáctého století prostě není vhodný pro fajnovky a citlivky (jako jsem já), lidé byli vděčni za jakékoliv rozptýlení, popravy představovaly malý svátek, něco jako divadelní představení bez ohledu na to, jestli je trestaná osoba vůbec vinna (třebaže u Petra Stumppa o tom nikterak nepochybuji), ale tohle bylo trochu moc.
Nevadil mi jazyk, vlkodlačí muž je také stejně mysteriózní jako třeba Jack Rozparovač, ale Neil Mackay tolik tlačil na pilu, až jsem měl pocit, jestli by neměl vyhledat odbornou pomoc.“... celý text
— Haavard
„Krutý příběh z kruté doby. Nečetl se mi dobře. Nemyslím tím styl ani pomalé pasáže, které s hlavní osou příběhu přímo nesouvisely. Spíš jsem si kladla otázku, jestli jsme se jako lidstvo někam posunuli. Dnes nám nehrozí temná inkvizice. Ale lidé si pro svou krvelačnost vždy najdou jiné důvody, stačí si jen večer pustit televizi.
Ale zpět ke knize. Líbila se mi. Mezi vší tou krutostí bylo i dost lidství.
***
„Copak to není lidská bytost?“ zeptal jsem se jich. Mladík, jehož jsem uhodil, vykoktal omluvu.
„Dělejte to, co je správné,“ řekl jsem. „Díky svému postavení jste slepí vůči životu dívek, jako je tahle – a pokud máte lidskou duši, měli byste být moudřejší. Být na jejím místě, co byste si asi přáli? Přáli byste si, aby vás ochránila nějaká dobře vychovaná, slušná duše. Máte-li porozumět historii, chlapci, musíte historii tvořit. Historie se vymkne kontrole, pokud sami nepřiložíme ruku k dílu a nevtiskneme jí tvar. Může být místem, kde vládne smrt a všelijaké bestie, anebo se může stát nejlepším z našich pokusů, jak dosáhnout štěstí. To my historii formujeme – ne ti druzí. Používejte v životě svou sílu k dobrému, a až ji použijete a dobro bude vykonáno, rozpoznejte, kdy přestat.““... celý text
— Atanone
„Knížka mi vůbec nesedla, do brilantního historického románu (jak je uvedeno v anotaci) to má daleko.
Nesedl mi autorův styl vyprávění. Zastaralé slovní tvary a archaismus. Ale dobře, dalo se na to zvyknout. Ale proč proboha tolik odcházení od tématu? Když konečně se dalo pár stránek číst a začalo mě to bavit, přišly úvahy o Bohu, přemýšlení o ničem.
A když zemřela Greet, tak se asi autor zkouřil a vše se zvrtlo. Posledních cca padesát stran mě už vůbec nezajímalo. Samá vata kolem.
Dočteno a už nikdy více.“... celý text
— Dabasir
Vypněte si reklamy na Databázi
Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:
Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium
