Ashi
komentáře u knih
Dalajlamova kočka a čtyři tlapky duchovního úspěchu
David Michie
Přečetla jsem všechny 4 díly dalajlamovy kočky a během čtení jsem cítila ohromný klid a spokojenost, jakobych zažívala stav nejvyšší meditace. Je pravda, že ve čtvrtém díle mi některé zápletky přišly trochu přehnané, ale celkově tuto knižní sérii zbožnuji. Je to jedna z knih, která dokáže změnit život. Najít vnitřní spokojenost v sobě je totiž to nejlepší co můžeme dokázat.
Jiný kraj
* antologie
V půlce knihy jsem si říkala: "To je fakt dobrý, zatím nejlepší sborník povídek, co jsem četla. Konečně se to dá číst a dává to smysl." Po dočtení s tím stále souhlasím, i když se v druhé polovině knihy objevilo několik slabších kousků.
Celkově ale musím říct, že byly příběhy silné s překvapivými konci. A konečně to nebyla snůška totálních absurdit jak je u českých povídek zvykem.
Sen o poupatech a trní od Terezy Matouškové - jedna z těch slabších, nicméně závěr byl překvapivý
Trable s kuřaty - Lukáš Vavrečka - tady už mi to přišlo trochu absurdní a méně vysvětlené, každopádně přeskoky do budoucna zajímavě napovídaly co bude dál
Sloňa - Tereza Janišová - opravdu skvělé
Sami na cestě - Jan Hlávka - rozjezdovka s nečekaným rozuzlením
Rohy - Petra Machová - pomalejší rozjezd, ale parádní závěr
Křídla - Veronika Salášková - podobný příběh už jsem v povídkách četla několikrát, nepůsobilo to na mě emočně tak silně, ale závěr opět nečekaný
Kra - Barbora Vrobelová - tato mě zaujala ze všech nejméně, přišlo mi, že se neschyluje k jasnému ukončení
Dcery Neptuna, Synové Amfitríty - Přemysl Krejčík - ten závěr nezapomenu
Dar boha vyhnanců - Tereza Kadečková - nepříjemná volba buď a nebo ...
Čas květů - Vilma Kadlečková - TOP :) první stránku sem si říkala "nene to je zas nepříjemný styl textu" ale pak to začalo dávat smysl
Kéž by se netočila - Jela Abasová - z konce mrazí
Vladař
Niccolò Machiavelli
četla jsem to jako inspiraci pro tvorbu příběhů z královského dvora. Spoustu dobrýxh rad a nápadů. Libila se mi přímost. Napsané jak to prostě je např. popis kdy je výhodný být krutý a kdy ne.
O dracích a lidech
Tereza Kadečková
Baví mě číst knihy o dracích. Některé reálie byly úsměvné. Děj mě bavil, kniha se četla rychle a konec byl dle mě překvapivý.
Popravdě nejvíc mě pobavil styl psaní autorky, kdy např. (spoiler) detailně popisuje scénu, kdo má co na sobě, kdo na koho kouká, jak vypadá místnost a najednou po zverubném popisu situace pokračuje děj holou větou typu "Postava A byla zabita".
Škoda, že ukončený děj nebude mít pokračování.
Faktomluva
Hans Rosling
Kniha se mi moc líbila. Opravdu si během čtení uvědomíte jak vnímáte svět vzdáleně. Přišlo mi, že většina světa na tom bude špatně a není. Toto čtení pro mě bylo zatím jedno z nejpřínosnějších!
Andělé v mých vlasech
Lorna Byrne
Nejsem z knihy tak uchvácena jako většina ostatních lidí, spíše nakonec mě děsí. Věřím, že máme volbu, že nejsou věci dané. Ale v této knize, už je předem napsáno co se stane a nelze to nijak ovlivnit, máte-li zemřít zemřete brzo...to je děsivé. Mě nadějí a láskou nenaplnila, spíše mě vyděsila, že není jiné cesty...
Cyklická žena aneb Jak využívat svůj lunární cyklus k dosažení úspěchu a naplnění
Miranda Gray
Stačilo číst shrnutí.
Popravdě během četby jsem přemýšlela nad tím zdali kniha není svazující. Teď cyklus nesleduji a neřeším, co se kdy hodí dělat. Ano někdy mi něco jde víc a někdy míň.
Ale přišlo mi, že kdyby se začala knihou řídit, tak to bude jako horoskop "tenhle týden mi nepůjdou těžké úkoly, tak to nemůžu nic dělat".
Připadám si bez toho svobodnější.
Žít s radostí – ilustrovaný průvodce uměním třídění a úklidu
Marie Kondo
Super :) mě tahle kniha moc pomohla. Mívala jsem hrozně moc věcí a vyházela jsem skoro všechno. Všechno pořádně probrat a fakt vyřadit, to co mě štve, je prostě super. Pochopitelně s několika věcmi nesouhlasím - ala stříhání knih a vyhazování do popelnice funkčních věcí. Neekologie vyhazování ěm dlouho trápila, když se mi ale věc podaří poslat dál, mám o to větší radost. Dnes dokážu cvítit radost i z obyčejných věcí, jako talíře, příbory, nábytek a tak. A myslím, že to je opravdu cíl, najít tu "dokonalost" kolem sebe.
Dalajlamova kočka
David Michie
Tuhle serii knih naprosto miluji. No řeknete cítili jste někdy při čtení knihy tak naplnující, uklidňující a úžasný pocit? Opravdu jsem cítila všeobjímající klid Dalajlamy. Přečetla jsem ji i přesto, že se mi do meditace nechtělo, myslela jsem si, že jde jen o to mít prázdnou hlavu a to mi přišlo "zbytečné". Uvědomila jsme si však, že je lepší se na meditaci dívat jako na relaxační techniku a použít ji ve chvíli, kdy mám v hlavě moc myšlenek a nedokážu se soustředit.
A vlastně asi neexistuje jiná serie knih podobná této.
Na neVěčné časy
* antologie
(SPOILER) Očekávala jsem, že světlá strana skončí láskou a temná tragédií, kdy jeden bude umírat v náručí a druhý brečet a ono ne.
První čtyři povídky byly prostě ňuňu, takový příjemný pocit, jež mě nutil se přiblble usmívat.
Druhé čtyři vlastně nakonec taky koncilily dobře. Vždyť spolu neskončila jen poslední dvojice.
Jediná povídka s kočkami mě tolik nezaujala, ale ty ostatní byly skvělé.
Opravdu to byly takové příběhy s jemnou fantasy kapkou a originální zápletkou. Úplně nejvíc mě asi uchvátily povídky talentů a karmy.
Obecně. Personifikace je super námět
Vrčící naděje
Lenka Hnátová
Příběh se mi líbil. Oceňuji jak netradiční téma, tak i svižnost děje. Mám raději akci, než přehnaný popis. A to je přesně to co jsem zde získala.
Musím říct, že nejvíc se mi líbilo že vlastně vůbec není jasné, která strana je ta zlá a která ne. Ale takhle nějak si představuji svoji sexuální fantazii :D
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Jack Thorne
Narušuje všechno co jsme doposud o HP věděli. Cestování v čase je trochu přitažené za vlasy. Ale je to takové pěkné "what if"
Ze života fotografa
Petr Jan Juračka
tuhle knížku jsem dlouho přehlížela s tím, že mě cestopisy nebaví a číst to nebudu. Nakonec jsem se rozhodla si jí přečíst a byla užasná! Prolítla jsem jí jedním dechem a moc mě to bavilo. Úplně mi vrátila zase chuť do focení. I když mě maličko zklamalo, že už se dneska hodně fotí drony (to mě neláká).
Léčebný kód
Alexander Loyd
Když nad tím přemýšlím, jakákoliv metoda kdy si člověk v klidu sedne a věnuje se sám sobě ať již formou relaxace, meditace, motlitbě ale i reiki, tak je jasné, že všechny tyto metody budou fungovat, protože fungují na prinicpu vnímání svého těla a soustředění se. Dle mě tato metoda bude fungovat jako jakékoliv jiné soustředění se na "léčení".
Americký styl, naprostá jedinečnost metody a hlavně boží vnuknutí to je fakt hrozný.
Zázračný úklid - pořádek jednou provždy
Marie Kondo
Úžasné rady. Po jejím přečtení jsem měla chuť všechno vyházet a postupně jsem to i vyházela.
Bílý tesák
Jack London
Jedna z mála "povinných" četeb", které jsem četla. Krásný příběh, dobře popsaný, úryvek v čitance mě donutil přečíst celou knihu.
Cítit rozumem, myslet srdcem aneb Příběh karmy
Petr Casanova
Mám ráda knihy tohoto autora. Doporučuji číst knihu pomalu a přemýšlet nad ní. Byla pro mě inspirací, díky které jsem se začala o karmu hlouběji zajímat. I kdyby to nebyla pravda - a kdyby tomu všichni věřili a chovali se podle toho, bylo by na světě krásně. Některé příběhy se mě netýkaly, daná situace se mi nestala, přesto jsem v ní našla hodně. Ale ano, mám pocit, že autor má dar psát krásný sloh a rozhodl se využít psaní čtivých příběhů a seká jednu knihu za druhou jako Baťa cvičky.
Emoční rovnice
Aleš Kalina
Americký styl psaní typu "jseš zoufalec, nic neumíš? Toto je tvá poslední šance to změnit, máš v hlavě špatné rovnice? tak je přepiš a do 8 měsíců to bude fajn a pokud ne přepsal si to blbě. Jasně do jisté míry to funguje, ale šlo to schrnout na 3 stránky ne do knihy.
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
(SPOILER) Hmmm...
Kniha mě vlastně překvapila, neboť jsem dle recenzí čekala něco maličko jiného. Bála jsem se, že bude romantická linka od začátku do konce plná sexu a... ne. První polibek na straně 200, jeden jediný sex v celé knize až téměř na konci. Hrdinka ovšem popsána typickým romantickým způsobem, že jakmile vidí kluka hned by se na něj vrhala. Tak si říkám jsou takhle silné emoce a nadrženost vůbec reálné?
Co se týče samotného příběhu. Zabíjení neúspěšných kandidátů na jezdce během celé knihy působí pro prvky příběhu napínavě a děsivě, skvěle to buduje nebezpečnou atmosféru, ale... je to neekonomické.
Pro království by bylo mnohem lepší neúspěšné kandidáty posílat živé na pěchotu. Ve výsledku by to mohlo být i děsivé stejně. Jednou selžeš a s draky si skončil, bez milosti do kasáren.
V knize jsem viděla paralely jiných příběhů. Snaha přežít a láska mi připomínala sérii Ranhojička. Postupná redukce jezdců pak Hunger games.
Trochu mě zarazil závěrečný zvrat. Ne proto, že by byl překvapivý pro čtenáře, ale proto, jak na něj postavy reagovaly. Informace které se na konci dozví dávají smysl, v kontextu světa, ani nejsou tak překvapivé a to, že se ze spojenců stávají snadno nepřátele vidíme denně v běžném životě. Mě to možná až nepříjemně připomnělo Ukrajinu, kde se po napadení jednoho království nepřítelem, ostatní otočí zády. V knize je to popsáno jako největší šok ever, a já můžu jen pokrčit rameny, že naše historie je toho plná.
Recenze psali, že je konec uzavřený leč připravený na další díly. Houbeles! Je to otevřený konec jako prase. Protože jednou jedinou scénou se najednou mění celé další směřování postav. Najednou není jasné jak bude pokračovat studium? Co budou dělat s novými informacemi. Jak se zachovají v dané situaci, atd.
Příběh je vlastně takový pomalejší, kniha mě číst bavila, ale neměla jsem takové to šílené nutkání pokračovat. Dva dny jsem nečetla, u jiných knih jsem při každé minutě nečtení byla nervózní, tady ne (I když jako čtenář musím říct, že jsem občas ráda, že kapitoly končí klidně a já si mohu dát pauzu). U erotických scén jsem se skoro červenala a měla je chuť přeskočit.
Draci jsou tu po dlouhé době popsání docela rozumně.
Další díl přečtu a zajímá mě, ale nestojí mi to za boj s angličtinou.
Jestli pak se v dalších dílech ukáže že je to jinak i s těmi krvodějci?
Dračí plamen
Patrick Ness
Čekala jsem něco jiného. Ale tohle bylo...nečekané.
Podle mě to rozhodně nebylo Young adult. Kniha mi přišla "složitější", víc k zamýšlení, psaná víc náznaky s hlubokými tématy.
Nebylo to tolik fantasy, první půlka knihy byla o běžných problémech života a druhá vlastně taky. Fantasy prvky spíše jen ozvláštňovaly děj, ale nestálo to na nich. Občas mě zaujalo jak moc důkladně, filozoficky a hluboko se dá vlastně zamyslet nad tím.....co je to proroctví.