Aroucaria komentáře u knih
Dočetla jsem ten první díl. Jak to jen napsat, abych ten křehký svět broučků nepomačkala. Nemohla jsem si pomoct, ale tolik se to podobalo lidskému, pozemskému životu, že jsem se nedokázala vcítit do toho pidisvěta. Možná, že i dokázala, ale byla smutná, že tam to taky tak krutě chodí. Ale taky možná, že mám čtenářskou krizi ...
To sedlo jak prdel na hrnec! Do mladého pana Zibury jsem se zamilovala od 15é stránky. Vzhledem k tomu, že jsem v Číně byla, tak hláška "vysmrkám se přímo před ním" mě totálně dostala!
Ucelené příběhy lidí vypovídají skvěle, jakou sílu má arteterapie!
To je prostě jak když ty hlášky sázel kulometem! Asi je toho až příliš a člověk nemá ani čas (emoční) se nadechnout. Text se čte sám a zasmějete se taky, ne že ne!
Těžce se mi hledají slova po tak silném příběhu 4 mužů, kteří prošli peklem války paradoxně v roli klaunů. Mám hlavu zavařenou spoustou otázek, na které se dá odpovědět jen "nevím" a "proč". A pastvou pro oko byla krásná čeština!
Proč mi to ti autoři dělají?! Takový krásný námět, z jehož děje bych přestávala dýchat, ronila slzy a barvitě si malovala Saigon i klobouky. Sem tam se to stalo, ale žádný velkolepý ohňostroj se nekonal. Emočně ploché a rukopis nevypsaný. Zvědavost mi však nedala, tak jsem to doplakala.
Bylo to jako se potápět s kruhem. Vůbec jsem se nemohla dostat do děje tak, abych se posadila na zadek. Na druhou stranu jsem se nenudila.
To je prostě jak ze života! :-) I když se tam něco vícekrát opakuje, vůbec mi to nenarušilo až ozdravný pocit.
Tohle je naprosto perfektní příběh! Má to švih, vtip, je to i dojemné, obdivuhodné a překvapivě si toho bručouna zamilujete, když nejste prodavač :-)
Poetické čtení o nepoetickém životě prostého člověka. Ten trudomyslný úděl měl asi čtenáři ukázat, že může být i hůř. A když je hůř, tak se nad tím nesmí přemýšlet!
Tohle jsem potřebovala. Břitký humor to sekal jak Baťa cvičky a výbuchy smíchu v MHD jsem pohoršovala spolucestující.
Nemám buňky na fantasy či sci-fi, ale tohle je bravurní skoro filozofický příběh osudů dvou lidí, kteří ač to vůbec nechtěli, tak si vzájemně své životy ovlivnili až až. A k tomu skvělý styl vyprávění.
Perfektní informace k poznání svého příběhu a dobrého terapeuta.
Úžasný průvodce arteterapií s ještě úžasnějšími příběhy účastníků.
Nechci, aby to vyznělo drze, ale takové ploché, prvoplánovité a jednoduché až naivně hloupé, proto se to četlo lehce. Výroky kocoura mě ale celkem bavily
Takhle dlouho jsem snad ještě žádnou knihu rozečtenou neměla. Bože, díky, že jsi přivedl Hermínu a stvořil bod v čtenářské výzvě "Kniha se zvířetem v názvu", jinak bych to nedala! Dokonce jsem snad i pochopila ten optimistický počin, ale totálně neoptimisticky jsem se k němu prokousavávala, ač se stylu vyprávění nic nepodobá (v mém pojetí). Tuze ponuré hledání, na které jsem neměla sílu.
Tak tohle bylo velké překvapení! Putovat po Indii a Nepálu s vořachlou Slovenkou, která mluví, jak huba narostla a kdejaký dlaždič by jí mohl závidět, byla opravdu zábava! Není to jen putování po světě, ale i výlet do temnot duše. Fakt klobouk dolů se takhle odhalit do morku kosti před československým národem. Škoda, že jsem to nečetla v původním znění, mohlo to mit ještě další rozměr
Dostala jsem to pod stromeček a celkem jsem to s chutí přečetla, neboť jsem si to s velkou radostí zapsala do čtenářského deníku, abych tím naštvala učitelku. To se mi podařilo s tím, že jsem jí "utřela", že může být ráda, že vůbec něco čtu na rozdíl od jiných :-D