Annicka
komentáře u knih
Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
Po přečtení si říkám, kde je ta integrovaná lehkost bytí... Spíše těžkost... Jde sice o román, je ale prodchnut filozofickými úvahami a právě ty tu těžkost tvoří. Odhalují relativitu a náhodnost všeho, co určuje naše životy. Měla jsem z toho dost úzkostné pocity, ale přesto jsem se nemohla odtrhnout a obracela stránku za stránkou...
Písečný muž
Lars Kepler
Prostě klasický Kepler. Naprosto neuvěřitelný Joona Lina, ale Kepler se nečte proto, aby se tomu věřilo, že :D
Sedmá funkce jazyka
Laurent Binet
Poněkud zvláštní dílo. Působilo to na mě trošku, jako by se autor něčím sjel a řekl si, že napíše něco mezi Jménem růže a Brownovými romány. Takže něco filozofování, něco šílených konspirací a tajné společnosti, jejíž prsty sahají do všech pater světové společnosti. To toho zamíchat nemálo francouzských i zahraničních reálných filozofů a jejich reálné i smyšlené příhody. Člověk to nesmí brát vážně a pak je to celkem fajn čtení. Na plný počet ti ale u mě nedosáhlo. Jednak to bylo místy až moc (přemíra sexu i tam, kde to nemá moc význam ještě dejme tomu, ale celá Logos Fraternitas a hlavě to úplně poslední / nejvyšší utkání?), jednak mi přijde, že uplynulo příliš málo vody na to, abychom mohli takto zacházet s reálnými historickými postavami (z nichž někteří ještě v době vydání knihy žili).
Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi
Tomáš Morávek
Přečteno za jedno odpoledne. Jak už psalo mnoho lidí přede mnou, knížka působí dost jednostranně. V podstatě to vypadá, že ústavy jsou plné vyhořelých vychovatelek s důchodovým výměrem v kapse, co se chovají ke svým svěřencům příšerně, takže musí přijít jediný pan správný, protože nikdo jiný děti nespasí. Nakonec jsem ale dospěla k názoru, že to asi nebylo míněné tak, že nikdo jiný normální neexistuje; ostatně "teta" v příběhu chlapečka, kterému jeho otec slibuje, že si ho vezme domů, i když ho nechce, vyzněla docela normálně... Spíš jde o varování, jak se nechovat, a příklady, že to lze zvládnout i bez ponižování, akorát to bude stát mnoho práce. S autorovým postojem souzním. Dětská psychika je křehoučká i u dětí, které vyrůstají v normální rodině, natož pro ty, kterým rodiče zemřeli nebo je psychicky či fyzicky týrali. Ostatně bych ty tety chtěla vidět, jak by reagovaly, kdyby se k nim choval někdo, jako ony se chovaly k těm dětem... Akce vyvolává reakci a jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá...
Mefisto
Klaus Mann
Posloucháno jako audiokniha.
Román jedné kariéry jednoho prospěcháře, který se řídí heslem kam vítr, tam plášť, který jde ve vidině vlastní slávy a prospěchu přes mrtvoly. Jak už zaznělo v komentářích níže, Mann popisuje reálné postavy a vlastně jde o biografii jeho bývalého švagra. Klobouk dolů za odvahu, jakou ironicky popisoval pohlaváry nacistického režimu (kulhavý reklamní trpaslík apod.) ještě za jeho trvání. Sice z exilu, ale totalitní režimy mají prsty a přisluhovače všude na světě. Samotný příběh Hendrika Höfgena, alias Gustafa Gründgense, pak trošku čpí pomstou a vyřizováním si účtů, ale i tak pěkně popisuje naivitu prospěchářů. Zaujmou i dvě postavy zarytých nacistů 20. let, kteří po převratu prozřou a dojde jim, jak byli ve svých revolučních představách naivní. Až mi jich bylo trošku i líto. Skvělá kniha, kdyby hned na začátku v druhé kapitole na čtenáře autor nevyspal mraky postav, aniž by člověk věděl, kdo je důležitý a kdo ne. V druhé půlce pak "body dolů" za poněkud odosobněné letem světem historií Německa 30. let.
Dobrá znamení
Terry Pratchett
(SPOILER) Čteno v angličtině. A i tak se to četlo samo. Asi se znalostí Zjevení Janova by si z toho člověk odnesl více skrze narážky, ale i bez toho je to fajn knížka správně přitažená za vlasy. Malý Antikrist, co se po narození ztratil a co si založí s dalšími děcky partu, která přemůže konec světa, dívka, která nemůže udělat krok, aniž by jí to povolila kniha věšteb její pra(...)babičky a spousta další vtipných postav. Ale hlavní jsou zde Azirafale a Crowley, anděl a ďábel, kteří místo toho, aby bojovali proti sobě v zájmu svých "nadřízených" dělají společnými silami vše pro to, aby se jejich plány zhatily. Skvělá oddechovka na zlepšení nálady :-)
Euforie
Elin Cullhed
Jaká byla skutečná Silvia Plathová, se neodvažuji soudit. Ta románová byla dost nesnesitelná... Neustálé propady nálad. Nadšení pro něco je střídáno nenávistí. Vlastně i kdybych nevěděla, jak to s ní v reálu dopadne, dalo by se to vytušit... Na druhou stranu, Ted tomu všemu opravdu nepomáhal, naopak ji stahoval níž a níž. Kniha je psaná z pohledu samotné Silvie, se kterou všechny ty houpačky čtenář prožívá. I přesto se mi nějak nepodařilo se do ní vžít.
Listopád
Alena Mornštajnová
(SPOILER) Nevím, ten úplný začátek na mě nepůsobil zas až tak důvěryhodně... Skutečně by došlo k vojenskému převratu v celém východním bloku, navíc na konci listopadu 1989, kdy už padla berlínská zeď a v Polsku bylo po prvních svobodných volbách? Opravdu by se našlo dost vojáků na to, aby to všechno uhlídali? A (to je zmíněno až na konci) by byli schopní postavit naprosto neprodyšnou panelovou zeď kolem každé země?
Nicméně když jsem se oprostila od toho, že jde o alternativní historii našeho státu, a vzala jsem to jako prostou dystopii, vzalo mě to. Vzal mě na jedné straně příběh Maji, která je ve vězení a žije jen představou, že uvidí svou milovanou dceru, a na druhé straně příběh Magdy, která má z ústavu vymytý mozek a předpokládá, že se jí její matka vzdala. Bylo to smutné, bylo mi z toho trošku na nic, ale nemohla jsem se odtrhnout...
Símka
Lucie Hušková
Váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdičkami, nakonec dávám čtyři. V knize sledujeme život Símky, nejdříve holčičky, poté mladé ženy. Její matka ji nechtěla, měla ji dost brzo a musela se koukat, jak si ostatní dělají kariéru... Takže pod heslem "za můj pos....ý život můžou všichni kromě mě" si ze Símky udělala obětního beránka a vylévala si na ní svůj vztek. Ano, z pohledu zvenčí pak jednání Símky v druhé půlce knihy nedává smysl - matka si opravdu nezaslouží, aby se pro ni její dcera obětovala, za to, co dceři prováděla v dětství, ale i jak se jí "osvědčila" za péči. Jenomže bohužel takovéto dvojice skutečně existují. Skutečně existují rodiče, kteří vytvářejí ve svých dětech pocit, že nikdy nejsou dost dobří, že primárně jsou zde rodiče a až pak oni a že je ok si kvůli rodičům zničit život. A bohužel jsou již dospělé děti, které v tomto bludu žijí, a je jen otázkou, jestli se jim za podpory okolí podaří se z toho postupně vymanit. Protože takto dlouhodobě budovaný komplex sám nezmizí...
Téma je skvělé, byť jak už tu zaznělo, v poslední době dosti "ohrané". První půlka z dětství Símky se mi líbila, v té druhé jsem se nějak nedovedla ponořit do děje. Líbil by se mi i pohled matky, ale to už by moc kopírovalo Vrány...
Já Tituba, černá čarodějnice ze Salemu
Maryse Condé
Čteno ve francouzštině.
Román zpracovává život skutečné historické osobnosti - Tituby, černošské otrokyně, která byla jednou z prvních zatčených při čarodějnických procesech v Salemu - její život si nicméně značně "dopracovává". Ostatně o reálné Titubě toho moc známo není, protože, jak se na mnoha místech uvádí, jako černošská otrokyně nestojí nikomu za zmínku. Jde tak o určitou poctu této ženě, oběti nespravedlnosti. Český název je trošku zavádějící, protože odkazuje přímo na Salem. Samotné čarodějnické procesy však detailně popsané nejsou, důležitý je i život před a po, aby se z Tituby stala reálná žena, neredukovaná jen na jednu událost. Ve francouzštině se kniha jmenuje (tedy aspoň ve vydání, které jsem měla v ruce, protože tu vidím něco jiného...) "Já, Tituba, čarodějnice...", což podstatu příběhu vystihuje mnohem více. Tituba totiž nařčení z čarodějnictví čelí celý život, před Salemem i po Salemu.
Ano, román je v podstatě ideologický (snaha dát hlas ženě, navíc černé). Tituba navíc není "zaparkovaná" ve své době, román nekončí její smrtí, vnímá i to, co se děje poté. Proto podle mě moderní zmínky typu "z tebe feministku neudělám", jak bylo zmiňováno níže, zas až tak nemlátí do očí. Celkově mi ale něco bránilo se začíst. Způsob vyprávění mi přišel takový trošku kostrbatý, byť to byl zřejmě záměr, nikoliv nedostatečnost autorky.
Vesnice
Kristýna Trpková
(SPOILER) Rozhodně to bylo lepší než první díl. Zápletka zajímavější, vraha jsem neodhalila už v půlce. Autorka mnohem líp pracuje s napětím, i když místy trošku škrobeně. Co mě ale dostalo, bylo, že v soukromí vyšetřovatelů to trošku vypadalo, že knihu sponzoruje Liga pro rodinu, nebo jak se to jmenuje. Ano, potrat není pro nikoho příjemný, určitě přichází i po letech různé pocity, ale v téhle knize to vypadá fakt jednostranně moralizujícím způsobem.
27 smrtí Tobyho Obeda
Joanna Gierak-Onoszko
Silná a depresivní kniha. Když už máte pocit, že nic horšího se nedočtete, v další kapitole se ponoříte do toho bahna hloubš. Oceňuji, že autorka nešla nabízející se "černobílou" cestou, jen po povrchu, ale šla i do hloubky. Takže nejvíc mě zdeptal příběh Anny Wesleyové... Mnoho mi to dalo, ale vlastně jsem byla ráda, že jsem knížku mohla symbolicky do toho biblioboxu vyhodit a zbavit se tak všeho toho smutku a bezmoci. I když si uvědomuju, že jiní tuhle možnost nemají a svá trápení si ponesou navždy v sobě...
Chaloupky
Štěpán Javůrek
Bylo to celkem čtivé, to se musí nechat. Ale mnoho postav na málo prostoru a velké časové rozpětí. Příběh jen klouže po povrchu, postavy moc rozpracované nejsou a vlastně to působí spíš jako zajímavější učebnice dějepisu. Což může někomu vyhovovat, samozřejmě, každý čte rád něco jiného. Trošku mi vadil styl psaní hlavně na začátku (autor se zřejmě vypsal) - přechodník v každé druhé větě, až jsem přemýšlela, jestli je to snaha o stylizaci do tehdejší češtiny, nebo projev toho, že autor zřejmě hodně čte v angličtině...
Lekce chemie
Bonnie Garmus
Posloucháno jako audiokniha.
Knihu jsem původně vůbec nechtěla číst, protože mě trošku děsil ten rozruch kolem. Bála jsem se, že narazím podobně jako s Evelyn Hugo a budu zklamaná. Nakonec jsem si ji koupila jako audioknihu s tím, že při cvičení nebo uklízení to holt snesu - a byla jsem nadšená. Jasně, je to celé mírně přitažené za vlasy. Asi můžeme věřit v geniální pár Elizabeth a Calvin, genialita Mad vyplývá z prostředí, v němž vyrůstala, ale Šest třicet? I když se ve mně možná odráží, že nejsem pejskař. Ale jinak to bylo skvělé. Elizabeth mi strašně sedla, byla podobně svéhlavá neřízená střela jako já a vzpomněla jsem si na svá středoškolská léta, kdy jsem chtěla studovat chemii. Takže možná proto jsem se do příběhu tak ponořila. Konec byl sice trošku melodramatický, ale i tak, skvělý zážitek.
Podvolení
Michel Houellebecq
(SPOILER) Čteno ve francouzštině.
Jazykově je to (v originále) pěkné dílo, ale tím to asi končí... Vezměte si jiné Houellebecqovy knihy a přimíchejte trošku alternativní reality a máte Podvolení. Kdo čeká politický román o souboji hodnot, má smůlu. Jak už tu bylo přede mnou napsáno, politická linka je naprosto neuvěřitelná. Jeden den se do krve všichni hádají, země je na pokraji občanské války, a pak najednou bum, všichni jsou v klidu a happy. Ano, samozřejmě, že lidé se nakonec podvolí, ale v řádu jednotek měsíců, ani ne? Nicméně o tom vlastně kniha ani není. Je o jednom sexuálně frustrovaném intelektuálovi, co nemůže najít stabilní vztah. Zabaleno do spousty intelektuálních povídání - literaturu i úvahy mám ráda, ale tady to působilo dost nudně a rozvláčně. Přesto to zabírá většinu prostoru, a to do té míry, že jsem si vzpomněla na seriál Teorie velkého třesku, kde Amy dospěje k závěru, že Indiana Jones je ve filmech o Indiana Jonesovi naprosto zbytečný, neboť děj by se bez něj odvíjel naprosto stejně. I tady mám pocit, že tři čtvrtiny knihy jsou na islámském převratu naprosto nezávislé a tři čtvrtiny zbylé čtvrtiny by dobře fungovaly, i kdyby v těch volbách vyhrála Marine Le Pen. Mám z toho trošku dojem, že kdyby to nenapsal Houellebecq, zapadlo by to v zapomnění (právem).
Vnučka
Bernhard Schlink
(SPOILER) Příběh o střetu dvou světů - mladých se starými, východu a západu, extremismu a "normálu". Hlavní hrdina, Kašpar, hledá dceru své zesnulé ženy a najde ji jako manželku jednoho neonacisty v alternativní komunitě. Spolu s ní však najde i její dceru, čtrnáctiletou Sigrun, a úskokem se mu podaří si zajistit, že se s ní smí vídat. Sledujeme pak kontrasty mezi světem Sigrun a světem Kašparovým. Jak bude Sigrun reagovat na svět, který se snaží bořit její představy? Podaří se jí z něj vymanit?
Bezpečné místo
Nora Roberts
Ale jo, nebylo to zase úplně pitomé... Čekala jsem něco mezi detektivkou a thrillerem. Je to spíš ale romantický příběh s určitou detektivní zápletkou. Na můj vkus to bylo příliš rozvláklé, tak polovina byla trošku balast, ale asi tak posledních 50 stránek docela odsýpalo. Jako odpočinková knížka na dovolenou je to asi fajn...
Jméno růže
Umberto Eco
Není to jednoduché čtení na dovolenou, ale zároveň to čtivé je... Čtenář ale asi musí být naladěný na stejnou vlnu, jinak to fungovat nebude. Autor má krásný jazyk, je skvělé si zase jednou přečíst skvělé popisy míst, děje, osob, všeho. Na druhou stranu jde i o přehled filosofie 14. století a zde již právě musí mít kniha čtenáře, který to ocení - jinak by asi při sáhodlouhém přepisu učené disputace knihu odložil. I jako detektivka je kniha vystavěná skvěle, upřímně, do poslední chvíle jsem netušila, kdo za tím vším je.
Svědkyně ohně
Lars Kepler
Posloucháno jako audiokniha.
Další díl o až komicky geniálním detektivovi Joonovi Linovi. Rozhodla jsem se, že k té jeho genialitě a naprosto neprůstřelné intuici přistoupím jako k nějaké nadsázce nebo mírné parodii - a pak je to vlastně fajn :-) Keplerovská klasika se spoustou brutality a krve a něčím šáblým navrch - v tomto případě s médiem. Fajn odpočinková kniha. Jen ke konci mi přišlo, že se vše opakuje mnohokrát, každý argument a poslední vývoj, jako kdyby to mělo vycházet na pokračování. Vzhledem k tomu, že jsem tři čtvrtiny knihy doposlechla za jedno odpoledne, mě to trošku štvalo...
Kdo zabil mého otce
Édouard Louis (p)
Čteno ve francouzštině.
Na obálce českého vydání je napsáno, že jde o román... Čekala jsem tedy román se vším, co k tomu patří - příběh, dialogy... K tomu to má skutečně daleko. Jde spíše o sled neuspořádaných autorových myšlenek a vzpomínek na dětství a zejména na svého otce, k němuž promlouvá. Přeskakuje v čase a v tématech. Ale i přesto (nebo možná právě proto?) jde o zajímavé a čtivé dílko, asi tak na jedno dvě odpoledne. Moje první setkání s autorem, ale myslím, že rozhodně ne poslední.