anmaride komentáře u knih

Poslouchala jsem jakou audioknihu a vlastně moc nevím. Bylo to rychlý, tok myšlenek a opakujících se frází... ale zároveň v tom bylo něco, co mi dávalo smysl, co se mě dotýkalo a co se mi líbilo. Hlavní postava občas na proplesknutí, popisy cest (Island) za mě pěkný. Na zpříjemnění sobotního odpoledne je to fajn.

3 30.01.2021

Šikmý kostel nám odkrývá osudy horníků, jejich žen a jejich dětí. Vnímáme ty bolestivý momenty i momenty plný štěstí. A taky ty úplně nejobyčejnější momenty - stydnoucí káva, vonící buchty, zapadající slunce, lehkej vánek. Smích, milování, pláč. Život. Takovej jakej byl. Ve městě který bylo. A není.
Příběh mě několikrát sundal, vlastně jsem si ho musela tak trochu dávkovat. A trochu se mi pletla jména. Jinak skvělý, tohle budu ráda doporučovat dál. Jestli má bejt pokračování, tak těšim!

13 09.08.2020

Tři povídky o sebevědomí žen, nahlídneme do toxickejch vztahů, k náboženskýmu fanatismu a do nemocničního prostředí. Každá povídka je napsaná jiným stylem, o to víc působěj autentičtěji, dostanou se pod kůži. Třetí mě bavila asi nejmíň, i když i z ní jsem se musela oklepat. Poznámky “pod čarou” jsou zajímavá vsuvka.

6 31.07.2020

Na tuhle knihu jsem se chystala pěkně dlouho. A měla jsem si ješte počkat, tohle totiž není letní dovolenkový čtení. Přečetla jsem to radši rychle, ať se toho zbavim, i když mě to děsně bavilo a děsilo zároveň. Nečekala jsem tak těžkej příběh, odkrejval se pomalu, postupně, ale o to víc dělal hluboký rány. Když Sára utíkala do lesa, utíkala jsem s ní a naprosto chápala, byl to odpočinek před další kapitolou, kde se zas odkreje nějaká bolest. Skvěle napsaný.

9 29.07.2020

Roztomilý, vtipný, pro děti. Ano, je to naivní a předvídatelný, hlavním postavám vše vychází...ale vždyť je to pohádka! Tam to nechcete jinak!

Nejznámnějším pohádkovým příběhům nahlídnem trochu pod pokličku. Je Popelka jako královna spokojená? Jaká je Červená Karkulka v dospělosti a jak dopadla Malá mořská víla? Kdo je v odrazu Zrcadla Zlé Královny a jak Mášenku poznamenala příhoda s medvědama? Co Jack s fazolema a jak se má zachráněná harfa?

Ve svých třiceti jsem se bavila, odreagovala a rozhodně si přečtu další díly. A nebudu se za to stydět :)

4 28.07.2020

Myslím, že to je jedna z těch knih, které se musejí přečíst na jeden zátah. Jenže já udělala tu chybu, že jsem mezi čtením měla pauzu. Pak už se nešlo začíst zpátky, tedy šlo, ale velmi velmi pomalu. Tenhle alternativní svět je skvěle vystavěnej a to mě hodně bavilo. Ta myšlenka “nahoty” člověka prostřednictvím kouře je až děsivá, ale za mě originální. V příběhu jsem se chvílema ztrácela, někdy se mi až tak blbě četl, že jsem bojovala s tím, že odložím. Zvědavost zvítězila, ke konci jsem knihu zas hltala. Kdybych neměla čtecí pauzu, myslím, že bych příběhu propadla víc. Jakmile se vystoupí, těžko se vrací zpět. Jo a plus za obálku!

1 28.07.2020

Všude sníh, utrápená mladá žena. V ruce zbraň a myšlenky, že za tamtím stromem to ukončí. Možná až za tím dalším. Bylo by lepší jít ještě dál. Ještě kousek. V tu chvíli mezi stromy muž. Uniforma Luftwaffe. Žena chce jít dál, takový zachraňovat rozhodně nebude. Svědomí zdravotnice ji to však nedovolí a pro muže se vrátí.
A mezi nimi nedůvěra, postupné odkrývání životů. Kdo je ten muž, kdo je ta žena? Co je tohle za svět?

Válečná témata nevyhledávám, většinou to totiž neumím zpracovat. Touto knihou se mi ale jeden moment zaplavil instagram, tak jsem po čase neodolala a půjčila si ji. Příběh vás vtáhne ihned. A nechce pustit. Všechno to udavačství, gestapo, hyenismus! Pro mě bylo hodně zajímavý sledovat proměnu německé dívky, která s nacisty z počátku sympatizovala a před mnoha věcmi přivírala oči.
Chvílema mi to přišlo přitažený za vlasy, trošku akčnák ke konci, ale i tak pět hvězd a neskutečnej vděk, že se mám sakra dobře.

6 21.07.2020

Eh, úlet! Ale mně to sedlo do nálady. Jelikož jsem měla načtené nějaké recenze, neměla jsem žádná velká očekávání. Tušila jsem, že to bude prapodivná slátanina, ale chtěla jsem jí dát šanci. Mělo to slabý chvíle, celý to bylo přitažený za vlasy, ale taky to mělo úsměvný momenty a napínavější pasáže. Hodnocení tak tři až čtyři hvězdy. Skřítci mě bavili a část z Prahy (hospoda U Dvou koček!) vlastně celkem taky.

1 21.07.2020

No, ono to není úplně jednoduchý čtení. Procestujete minulost protkanou přítomností, myšlenky a emoce nejen ucítíte, ale také uvidíte. Procházíte se sny, ovlivňujete budoucnost, nebo se na moment vcítíte do duše psa. A to buď jako sedmileté děti, nebo jako dospělí, kteří se pohybují na specializované psychiatrické klinice, kde skenují mozek.
Dějová linka trošku unikala, chvílema se mi chtělo odložit a chvílema naopak nedat z ruky. Zvláštní a tak nějak seversky chladné.

5 23.06.2020

Název blbej, ale v rámci svýho žánru je to příjemná oddychovka s několika zajímavými momenty. Pěkná atmosféra. Pro mladý holky dle mýho fajn.

2 05.02.2020

Číst pomalu, vychutnávat poetičnost, zamýšlet se na filosofií a duchovnem, vnímat jemnost slov a hloubku příběhu. Vzít si z toho, co potřebuješ, za pár let přečíst znovu a vzít si zase něco jiného. Skvělé dílo.

1 01.11.2019

Návštěvou minulosti přítomnost nezměníš, máš na ni jen omezený čas a omezený prostor. Má tedy smysl vůbec tento výlet podniknout? Rozhodně má. O to víc si totiž té přítomnosti začneš vážit, o to víc ji začneš vnímat.
Jedná se v podstatě o jednoduchý příběh několika lidí a jejich vážnější i méně vážnější životní události. To vše se odehrává v nádherné atmosféře malé zapadlé kavárny.
Zase jedna z japonských lahůdek, za mě velký jo.

8 01.11.2019

Bezesporu hodně aktualní téma. Podané celkem čtivě, nenásilně. Tak nějak přirozeně.
V knize se prolíná svět “před a po” -Signe ve světě “před” byla pro mě méně čtivá, Davida ze světa “po” jsem hltala. Dohromady to ale hrálo, bavilo mě to a po dočtení mi běhal mráz po zádech. Děkuji za každou sklenku čisté vody, co mám neustále k dispozici!

1 26.10.2019

Podivíni, které běžně nepotkáte, vypravují své někdy více někdy méně uvěřitelné příběhy. O samotě, o přírodě, o lásce, o šílenství, o víře. O Životě.
Nádherné myšlenky a nádherní lidé.
Aleš Palán zaslouží obrovské díky, že tyto výjimečné rozhovory uspořádal do tak krásné knihy.

8 25.10.2019

Popravdě jsem se dost bála, že mě příběh podaný formou dopisů dlouho ve střehu neudrží. A měla jsem pravdu, zhruba v půlce jsem knihu odkládala...a nakonec se kousla a dočetla až do konce! A jsem za to moc vděčná. Ono to téma není úplně sluníčkový - okupace normandských ostrovů, hlad, němečtí vojáci, strach, beznaděj. Jenže je to tak nějak nenásilně napsaný: jakmile se objeví v dopise nějaká válečná hrůza, je vzápětí odlehčena humorným příběhem či hláškou. Romantická linka byla docela milá, já to až tak nemusím, ale tady mi to vykouzlilo úsměv na rtech. Zkrátka laskavý a čtivý příběh, co má silnou atmosféru.

7 11.03.2019

Až pojedu do Japonska, vezmu si s sebou na čtení tuto knihu. Naprosto skvěle přibližuje japonskou kulturu, přírodu a jídlo. Hlavně to jídlo! :) Příběh je jednoduchý - osamocení lidé, které od sebe dělí více než pár let se náhodně ale poměrně pravidelně potkávají u skleničky. Pozorujeme jejich křehký vztah, protkaný láskou, sakurami a již zmiňovaným dobrým jídlem. Sensei i Cukiko mají výraz strohý, ale i tak překypují emocemi. Jen po to svém japonském způsobu, na který si člověk musí zvyknout.
“Je vždycky lepší pít saké, než plakat.”

11 05.03.2019

Tohle vůbec není špatné. Jsou tady pasáže, kdy jsem se nahlas smála a vypisovala jsem si hlášky, které mě zaujaly. Pasáže, kdy jsem hltala slovo za slovem a nemohla se odtrhnout. Ale taky pasáže, kdy jsem ta slova skoro nevnímala, ztrácela jsem se a nudila. Ve výsledku to bylo vlastně celé trochu zmatečné, takový lehký úlet. Ale ne nepříjemný. Sny? Skutečnost? Pouhé tři hvězdy za to, že příběh nedokázal udržet mou pozornost po celou dobu.

3 01.03.2019

Cukuru mě bavil hodně. Bylo to jemné a melancholické, ale zárově silné a surové. Oblíbený balanc na pomezí snů a reality zde také proběhl, ačkoliv ne v takové míře jako u jiných knih. Se všemi postavami z Cukuruovi party jsem se ztotožnila, každá postava jako kdyby byla kousek mě a zároveň mi byla nekonečně vzdálená. Na venek jsou všichni dokonalí, uvnitř je ale mnoho citů, které člověk nečeká a jestli nechce, tak je ani nenajde. Jedna z Murakamových nejlepších knih.

3 24.02.2019

Intenzivní kniha o událostech, které si většina z nás nedovede ani představit. O ztrátě, strachu, bolesti, odvaze i síle. O životě. O smrti. Kniha je rozdělena do tří části - Tsunami, Fukušima a Workshopy smrti. Mě osobně zaujala nejvíc část o tsunami, ale celá kniha je skvělá. K. Boni v knize využívá rozhovorů s lidmi, nechává nám nahlížet do japonské mytologie, kultury a odkrývá část japonského myšlení. Je to silné čtení, ale stojí za to. Doporučuji.

1 16.02.2019

Tohle byla jízda. Perfektní únik do jiných světů. Příběh je jednoduchý, ale o to víc si člověk může vychutnávat Podlondýn a tu skvělou atmosféru. Postavy jsou vykreslené naprosto skvěle, nejdokonalejší je Vandemar a Croup.
“Richard si všiml, že události jsou zbabělé: nikdy nechodí samy. Vždycky se jich nahrne celá řada a zasypou ho najednou.”

7 10.02.2019