anmaride komentáře u knih

Bezesporu hodně aktualní téma. Podané celkem čtivě, nenásilně. Tak nějak přirozeně.
V knize se prolíná svět “před a po” -Signe ve světě “před” byla pro mě méně čtivá, Davida ze světa “po” jsem hltala. Dohromady to ale hrálo, bavilo mě to a po dočtení mi běhal mráz po zádech. Děkuji za každou sklenku čisté vody, co mám neustále k dispozici!

1 26.10.2019

Podivíni, které běžně nepotkáte, vypravují své někdy více někdy méně uvěřitelné příběhy. O samotě, o přírodě, o lásce, o šílenství, o víře. O Životě.
Nádherné myšlenky a nádherní lidé.
Aleš Palán zaslouží obrovské díky, že tyto výjimečné rozhovory uspořádal do tak krásné knihy.

8 25.10.2019

Popravdě jsem se dost bála, že mě příběh podaný formou dopisů dlouho ve střehu neudrží. A měla jsem pravdu, zhruba v půlce jsem knihu odkládala...a nakonec se kousla a dočetla až do konce! A jsem za to moc vděčná. Ono to téma není úplně sluníčkový - okupace normandských ostrovů, hlad, němečtí vojáci, strach, beznaděj. Jenže je to tak nějak nenásilně napsaný: jakmile se objeví v dopise nějaká válečná hrůza, je vzápětí odlehčena humorným příběhem či hláškou. Romantická linka byla docela milá, já to až tak nemusím, ale tady mi to vykouzlilo úsměv na rtech. Zkrátka laskavý a čtivý příběh, co má silnou atmosféru.

7 11.03.2019

Až pojedu do Japonska, vezmu si s sebou na čtení tuto knihu. Naprosto skvěle přibližuje japonskou kulturu, přírodu a jídlo. Hlavně to jídlo! :) Příběh je jednoduchý - osamocení lidé, které od sebe dělí více než pár let se náhodně ale poměrně pravidelně potkávají u skleničky. Pozorujeme jejich křehký vztah, protkaný láskou, sakurami a již zmiňovaným dobrým jídlem. Sensei i Cukiko mají výraz strohý, ale i tak překypují emocemi. Jen po to svém japonském způsobu, na který si člověk musí zvyknout.
“Je vždycky lepší pít saké, než plakat.”

11 05.03.2019

Tohle vůbec není špatné. Jsou tady pasáže, kdy jsem se nahlas smála a vypisovala jsem si hlášky, které mě zaujaly. Pasáže, kdy jsem hltala slovo za slovem a nemohla se odtrhnout. Ale taky pasáže, kdy jsem ta slova skoro nevnímala, ztrácela jsem se a nudila. Ve výsledku to bylo vlastně celé trochu zmatečné, takový lehký úlet. Ale ne nepříjemný. Sny? Skutečnost? Pouhé tři hvězdy za to, že příběh nedokázal udržet mou pozornost po celou dobu.

3 01.03.2019

Cukuru mě bavil hodně. Bylo to jemné a melancholické, ale zárově silné a surové. Oblíbený balanc na pomezí snů a reality zde také proběhl, ačkoliv ne v takové míře jako u jiných knih. Se všemi postavami z Cukuruovi party jsem se ztotožnila, každá postava jako kdyby byla kousek mě a zároveň mi byla nekonečně vzdálená. Na venek jsou všichni dokonalí, uvnitř je ale mnoho citů, které člověk nečeká a jestli nechce, tak je ani nenajde. Jedna z Murakamových nejlepších knih.

3 24.02.2019

Intenzivní kniha o událostech, které si většina z nás nedovede ani představit. O ztrátě, strachu, bolesti, odvaze i síle. O životě. O smrti. Kniha je rozdělena do tří části - Tsunami, Fukušima a Workshopy smrti. Mě osobně zaujala nejvíc část o tsunami, ale celá kniha je skvělá. K. Boni v knize využívá rozhovorů s lidmi, nechává nám nahlížet do japonské mytologie, kultury a odkrývá část japonského myšlení. Je to silné čtení, ale stojí za to. Doporučuji.

1 16.02.2019

Tohle byla jízda. Perfektní únik do jiných světů. Příběh je jednoduchý, ale o to víc si člověk může vychutnávat Podlondýn a tu skvělou atmosféru. Postavy jsou vykreslené naprosto skvěle, nejdokonalejší je Vandemar a Croup.
“Richard si všiml, že události jsou zbabělé: nikdy nechodí samy. Vždycky se jich nahrne celá řada a zasypou ho najednou.”

7 10.02.2019

Čtením příběhu se ocitáte v Kanadě 19.století, seznamujete se s Grace, odsouzenou za vraždu svého pána a hospodyně, u kterých sloužila. A vezete se na vlnách její zpovědi psychiatrovi Simonovi. Grace vypoví celý svůj životní příběh, který je plný tězkých situací. Přiblíží vám nerovnoprávnost mezi mužem a ženou, zvyklosti společnosti, poměry a život ženy v pro ní tak nelehké době. Nahlédnete, jaký mohl mít člověk žijící v tomto století asi den, co si oblékal, co jedl. Nudné? Vůbec ne! Je to propleté až detektivním příběhem o tom, co se skutečně v den vraždy stalo, co se stalo před ní a co se děje v době, kdy Grace vypráví. Strhující příběh, inspirovaný skutečnou událostí, což za mě dává příběhu další rozměr a připisuje plusové body. Doporučuji.

9 10.02.2019

Tato kniha pro mě byl takový pokus. Běžně romány pro ženy tohoto typu nečtu. Avšak v mé slabé chvilce, kdy jsem potřebovala opravdu oddych, jsem tomu dala šanci a vyzkoušela se začíst. Překvapilo mě vysoké hodnocení. Děj je předvídatelný, konec jasný od prvních stránek. V podstatě mi před očima běžel ten typicky sladký německý romantický film. Ženy typu “ne, ne, ano, ne, ano” - nerozhodné, hysterické. Ale to asi ke knihám tohoto žánru patří. Prvky fantasy, bylinky a kouzelná jabloň zvedly mé hodnocení na dvě hvězdy.

10.02.2019

Tahle kniha na mě z knihovny koukala hodně dlouho. Občas jsem ji vzala do ruky, otevřela a nic. Nešlo to. Zkrátka jsem se nemohla vůbec začíst. Když na mě vykoukla teď, v novém roce, řekla jsem si, že ji ješte tu poslední šanci dám. A ano! Začalo to fungovat, najednou jsem byla v Zaječíně, cítila to všudypřítomné podivno, semtam zakopla o skřítka, zkoumala nakažené knihy, šťourala jsem se v mysli členů Spolku, občas nechápala a občas nedýchala. Závěr byl sice takový...na mě hodně zmatený, ale celkový dojem z knihy mi to nezkazilo. Čtenář tady může sledovat jak příběh, pátrat a prožívat, tak na celou knihu může nahlížet jako na takovou malou psychologickou sondu do mysli člověka.
Věřím, že kniha zůstáva tolika lidmi nepochopena a nelilbí se. Je to bláznivá jízda, ale když ji otevřete ve správný čas, je to jedna z jízd, na které jentak nezapomenete.

5 07.01.2019

Lahůdka. Ilustrace, příběh a všechny myšlenky dávaj dohromady hodně zajímavý, ponurý až depresivní dílo.
Zvíře jménem Podzim se musí přečíst, poslechnout a milovat.

2 01.10.2018

Měla jsem takovou menší čtecí krizi a toto byla kniha, která mě z ní vytáhla. Takže mě přesvědčila v tom, že je opravdu výjimečná, příběhově zajímavá, čtivá. Dokonce se mi i dvakrát zdál sen, že jsem součástí OASIS a to se mi mnohokrát z knih nestává.
I přesto se nemohu ubránit trošku vtíravému pocitu, že tomu k dokonalosti ještě trochu chybí. Nechci tu psát konkrétní situace a tím prozrazovat běh příběhu, ale některé pasáže mi přišly nepropracované. Zaráželo mě, co vše hlavní hrdina věděl (a nejen z oblasti Hry o Zlaté vejce) a do čeho se odvážně pouštěl, ačkoliv byl introvertní geek, sotva vystupující mimo virtuální realitu.
I přes tyto nedostatky je kniha výborná oddechová lahůdka a s klidným srdcem ji mohu doporučit.

9 26.09.2018

Hodně lidsky podaný příběh umírající ženy a její rodiny. Byla jsem téměř okamžitě vtažena do děje a prožívala vše - vzpomínky, bolesti, radosti, starosti i smích. A pláč. Citlivé a zároveň přímočaré.

4 09.09.2018

Tohle je celkem jízda. Takový malý úlet, který ale funguje! Dobře promyšlený smetištejnový svět, sic depresivní a ponurý. Nevím, zda bych pro ni sáhla na čtení dětem...spíš asi ne. Ale pro staršího čtenáře je to fajn oddychovka. Těším se na druhý díl.

1 09.09.2018

Já mám z té knížky maličko rozporuplné pocity. Valečné, poválečné období, odsun Němců - to vše z pohledu německé ženy. Silný příběh, který ve mně vyvolával nespočet emocí, který jsem nemohla odložit a hltala každou stránku. Tedy skoro.
S čím jsem totiž měla trochu problém, bylo neucelené vyprávění. Z minulosti do současnosti a zpět do hlubší minulosti... Častokrát jsem se ztrácela i v množství postav.
Ale i přes to, si kniha těch pět hvězd a přední místo v knihovně zaslouží.

2 02.09.2018

Ani jsem moc nevěděla, co od knihy čekat. O to větší bylo překvapení, že jsem ji za necelé dva dny odkládala přečtenou.
3 zdánlivě nezávislé příběhy o samotě, životním smutku a útrapách, které se v jednu chvilku na moment protnou. A poté plynou zase osamoceně dál.
Možná to nebude kniha, která se mi usadí v mysli, jako se usazují jiné. Možná si za pár let ani nevzpomenu, o čem byla. Ale pro momentální potěšení je opravdu skvělá.

9 25.08.2018

Krásná, vtipná, čtivá.
Ke knihám se moc nevracím, ale tady u té vím, že se k ní vracet budu pravidelně a velmi ráda. Život na slepičí farmě mě neskutečně bavil a dokonce x dní po přečtení se na farmu v myšlenkách stále vracím.

7 25.08.2018

Wow.
Jako když z nebe padá pírko - pozvolna a kolébá se ze strany na stranu... tak přesně plyne příběh. Pomalu, jednou je tam, po druhé jinde. Vzpomínky a mnoho bezstarostnosti v nevědomosti krutého světa. Postavy jsou skvěle vykreslené, nádherně popsané povahy - najednou byli mými kamarády, najednou jsem byla v Hailshamu, v Chaloupkách a všechno to prožívala s nimi. Během čtení mi běhal mráz po zádech, chtěla jsem plakat i se usmívat. Miluju dystopie a i když je tato kniha dystopií jen v lehkém náznaku, řadí se mezi nejoblíbenější. Děkuju Ishigurovi za tento skvělý zážitek.

5 03.08.2018

Knížku jsem četla k uzoufání dlouho. Nešlo se začíst - pořád jsem čekala na rozjezd příběhu, na zápletku, na nějaké napětí. A až za drahnou chvíli jsem si uvědomila, že o tom to vůbec není. U tohoto příběhu stačí jen vnímat vyobrazení přátelství, podpory, lásky a tolerance. Určite se chci na Poutníka zase někdy vrátit a vychutnávat si tu milou a přátelskou atmosféru. Nechat se zkrátka pohladit po duši.

3 29.07.2018