anibeni komentáře u knih
Kniha s originálním námětem a poměrně vtipným a sarkastickým humorem hlavní hrdinky Charley mě docela mile překvapila.. Tak trochu horor a tak trochu detektivka s komedií dohromady - proč ne, i když detektivní dějová linka zde byla tak nějak upozadněna.. každopádně kniha zaujala a docela jsem zvědavá na další díly..
I když mi Ross na svůj věk přišel jako pěknej trouba, tak mi to ale nijak nevadilo, příběhu - byť sladkému a lehko předvídatelnému - to na ničem neubralo a jako oddychovka na dvě opoledne - proč ne....
Román ze života jednoho českého alkoholika mě docela překvapil. Střídání dějových linek mi přišlo dobré a vyprávění o místech, která trochu znám, mi přišlo fajn. Jestli je nebo není možné , aby se člověk, co dvacet let chlastá první ligu a dostane každou ženskou, kterou chce, najednou tak strašně změnil - to je věc individuální a to bych tady neřešila - přece jen, je to román...
Po ne moc povedené Chatě ve Švýcarsku jsem váhala, zda se opět začíst a nebo v sérii již nepokračovat.. Ale chtěla jsem něco oddychového na nedělní odpoledne a volba padla na tuto knihu. A ejhle - od prvních stránek, i když bylo od úplného začátku jasné, jak to dopadne, se mi příběh zalíbil a s chutí jsem si prožila irský románek..
Typický King - perfektně propracované "myšlenkové pochody" účastníků pochodu, až z toho mrazí... během čtení jsem si říkala, že tahle kniha může mít jen dva konce - buď Garaty nedojde a v tom případě bude okamžitý konec a nebo dojde, ale .....
Kniha psaná upřímně, mile, s humorem i s nadhledem.. kniha, kde se řeší věci vážné i nevážné..
kniha, která nenásilně donutí člověka se zamyslet nad tím, co je ve vztahu důležitější..
kniha, která mě opravdu mile překvapila..
Tak tohle bylo hodně drsné a depresivní čtení. První část knihy byla v podstatě super, ač se drsný život na Aljašce v podání psychicky labilního muže a jeho syna rozhodně super nazvat nezdá, ovšem pak přišel šok, z kterého jsem až do konce knihy už nevyšla..
Tento druhý díl povídek Zaklínače se mi líbil o mnoho víc než díl první.. To, čemu jsem v prvním povídkovém díle úplně nerozuměla, mi tady bylo vysvětleno, což se týká hlavně vztahů (Geralt, Yennefer a dalších..).
Bylo to čtivé a zvláštní a strašidelné a plné duchů a mrtvých... a autorce se povedlo, že jsem přebíhala od jednoho podezřelého ke druhému, ale že toho pravého jsem neodhalila.. Mělo to ale jeden malý háček - konec.... Ach. Ten. Konec.
Tak jako mě bavila Trhlina, bavila mě i Odbočka v lesích.. Napínavé, plné strachu a dohadů kdo, co proč a jak ...
Konec pro mě nečekaný, ale dobrý..
Červený adresář je vlastně životní příběh staré paní vyprávěný skrze konkrétní lidi, kteří v jejím životě něco zanechali... Je to čtení dojemné a i když by se této knize dalo pár věcí vytknout, nevadilo mi to a i slzy ukáply..
Když jsem knihu před lety vzala do ruky poprvé, odložila jsem ji... Teď, po letech, jsem se k ní vrátila a tentokrát jsem ji i dočetla.. Bylo to vtipné čtení, do kterého byly přimíchány pohádky a boj s monstry.. Ale na zadek jsem si z toho teda nesedla..
Krásný příběh o tom, jak starý muž na samotě vzpomíná na prožitky s otcem - a nejen s ním.. člověk musí tak trochu číst mezi řádky... a jak už zde někdo psal - bylo to tak krásné, tak severské...
Velmi zajímavé téma, asi každý z nás řeší, co by bylo - kdyby... ale cca od půlky knihy mi to přišlo už nezáživné a směřující k tomu, co bylo jasné už na začátku..
Na knihu jsem se těšila, ale nemělo to takový ten wow efekt, jak jsem asi čekala..
Ze začátku mě kniha dostala, příběh jsem hltala jedna báseň a čekala, co se z toho vyklube. Postupem času se mi ale příběh záhadně unesených dětí na neznámé ostrovy začal zdát až moc překombinovaný a v podstatě jsem knihu dočítala jen ze zvědavosti, jak to vlastně dopadne. No, jak to dopadlo a hlavně proč, jsem asi úplně nepochopila..
Trošku jsem se bála, abych se nezačetla do něčeho, kde se to bude pouze hemžit fakty a jmény. Opak byl pravdou - čekalo mě velmi napínavé přecházení šumavské hranice v místech, kde to tak dobře znám a hltala jsem příběhy celé rodiny Josefa Hasila.
Krásné vyprávění o dětství stráveném na francouzském venkově a o gymnaziálních letech ve městě.. četlo se to hezky, klidně, nebylo kam spěchat..
Perfektní nápad přiblížit nejznámější evropské treky širšímu publiku... Neznalé to určitě nadchne a budou chtít vyrazit na cestu, ti znalí zas zavzpomínají na svá vlastní dobrodružství...
Tato kniha se mi těžko hodnotí a kdyby to bylo možné, dostane ode mne tři a půl hvězdičky...
Příběh jako takový byl silný.. myslím že mi dlouho zůstane v hlavě... ale zpracování jaksi pokulhávalo... nevím, čím to bylo.. jestli ne úplně povedeným začátkem, nebo naopak zničehonic "šťastným" koncem... každopádně jako ženu a matku mě příběh velmi zasáhl, ale jako vášnivou knihomolku mě asi trochu zklamal..
Potřebovala jsem něco na pohodu a tohle mi to asi splnilo, ale podle anotace jsem čekala trochu víc..