Červený adresář

Taková oddechová dojímárna. Na začátku má autorka ještě nějaké literární ambice, ale jak kniha pokračuje dál, stává se z ní spíš jen výčet událostí jedna za druhou, proložený "dojímacími" pasážemi a ke na posledních sto stránkách, kde vám je úplně jasné, co se bude dít dál, už se to snažíte jen rychle dočíst.

Stará paní Doris píše své praneteři vzpomínky na její život. Většina lidí z jejího adresáře již zemřela a my se díky Dorisiným vzpomínkám můžeme dozvědět její celý životní příběh. Příběh byl zajímavý a četl se dobře a lehce.

Nebylo to špatné, ale ani žádná bomba.
Četla jsem v posledních letech víc knížek o osamělých starých lidech, rekapitulujících svůj život a v porovnání s nimi Červený adresář nijak nevyčnívá. Nápad s adresářem, podle kterého stará paní vzpomíná na lidi, kteří pro ni byli v životě důležití a kteří už jsou dávno pryč, je pěkný, ale to je asi jediné, čím je knížka zajímavá. Ten zbytek je jen běžný klišoidní příběh o nenaplněné lásce, ne?

Červený adresář
Krásné čtení. To podstatné je napsáno v anotaci. Věřím, že se ke knize vrátím. Dávám 5 hvězd a doporučuji

Také mám svůj adresář. Milionkrát přeškrtaný, stokrát doplňovaný, plný jmen, čísel i adres. Když jsem začala číst tuto knihu, schválně jsem si ho vzala k ruce. A ono to opravdu funguje - najednou se vám začnou vybavovat vzpomínky a příběhy. Je to jako kouzlo. Na knihu by to asi nebylo, ale kdo ví. Způsob, jakým byla kniha vyprávěna, se mi zdál velmi nápaditý. Doris byla kouzelná, i když to v životě neměla vždycky lehké.

Velmi zajímavá kniha, netušila jsem o čem bude, byla to náhodná volba a jsem ráda, že jsem četla. Sice bylo neustálé povídání o problémech stáří únavné, ale je dobře, že na to upozorňují, že ukazují, jak se lidé doopravdy cití...

Na to, jak dobře se mi od autorky četla kniha Otazník je polovina srdce, tato pro mě byla čím dál nesnesitelnější. Vyprávění z minulosti bylo skvělé, současnost - neustále se opakující fráze, nuda a iritující rozhovory o smrti a kdo je hezčí a kdo má koho víc rád - nic pro mě :)

První kniha této autorky, kterou jsem četla se mi líbila moc. S Doris jsem prožívala celý její život se smíšenými pocity, někdy mi bylo veselo, jindy hodně smutno, protože její život byl opravdu těžký a musela se pro svou lásku poprat s mnohými překážkami. myslím , že se k tomuto příběhu opět vrátím .

"Otazník" jsem odložil, ale tenhle příběh je prostě pecka!
Doris, která o sobě ráda mluví jako o staré čarodějnici, jsem fandil, přál jí mnoho sil a prožil celý její těžký život plný útrap.
Willieho bych za sobeckost nakopal, ale potom se srovnal.

"Člověk se za život setká s tolika jmény. Všechna ta jména, která přijdou a zase odejdou. Zlomí člověku srdce a přinutí ho plakat. Některá si zamiluješ, jiná nenávidíš."

Recenze opět psaná později než bylo původně v plánu, čtu rychleji, než si myslím :)

Hodnocení knihy : 4/5

Děj mi celou dobu čtení připadal zajímavý z historického hlediska, ale z velké části nezáživný kvůli pasážím o Dorisině práci, když byla mladá.

Červený adresář. Bloček, který není pro každého nutnost, ale v případě Doris je připomínkou všeho. Důchodkyně, které je už 96 let a žije sama ve švédském bytě. Samotu a rutinní činnosti přerušují občasné návštěvy dvou osob - několik let vdanou praneteří Jenny, ke které má velmi blízký vztah a pečovatelkou Ulrikou. Ta jí do bytu dochází vypomáhat s věcmi, které už Doris sama nezvládne.
Paměť ji slouží, ale se stoupajícím věkem se zhoršuje a ní i motorické schopnosti a chůze. S pomocí posledně jmenované věci zvládne sama a pomocník při vzpomínání na minulost se staly fotografie a již zmíněný adresář. Jména z něj, která jsou spojena s příběhy, nás provází celým příběhem. Dozvíme se, že odchod mladého děvčete z domova byl těžkou zkouškou a lidi, které během života poznala k ní nebyli úplně přívětiví. Kniha je retrospektivní, pasáže se střídají, takže čtenářům se nabízí pohled na život staré ženy v současnosti a předválečné, válečné a poválečné časy v Paříži a New Yorku.

Nějak zvlášť mě to nebavilo ani nedojalo. Tak nějak moc témat najednou a všechna jen klouzala po povrchu.

(SPOILER) Tak tohle bylo velké zklamání... Příběh Doris byl fajn, i když samozřejmě dost neuvěřitelný. Víc by se mi líbil, kdyby byl prostě vyprávěn sám za sebe. Napasování na jména v adresáři bylo podle mě chvílemi dost na sílu - proč by si tam jinak proboha psala třeba Mika?? Jak už je tu zmíněno v jednom komentáři - autorka do knihy nacpala zbytečně moc témat (válka, drogy, znásilnění - asi vlastně 2x, smrt matky u porodu, smrt novorozence,...) a neměla čas nic rozvést hlouběji. Linka ze současnosti mě vyloženě štvala. Jenny mi byla nesympatická svým fňukáním a podceňováním se. Dialogy s jejím manželem a synem jsem protrpěla a její chování k malinké dceři, kterou sebou tahala spíš jako kouli na noze, bylo pro mě taky nepochopitelné.

Daruji ti svoje vzpomínky. Jsou to nejhezčí, co mám.

Čtivě napsaná knížka plná krásných myšlenek a podnětů k přemýšlení. Jen mi trochu vadilo, že děj příliš klouzal po povrchu a příběh u mě nevyvolal takové emoce, jaké bych čekala.

Kniha je prostý, obyčejný příběh jedné ženy. Ale hlavně o lásce a přátelství. V dnešní neklidné době je úžasné číst něco takového.

Kniha mě bavila. Hltala jsem zajímavé detaily z historie podané zajímavým stylem psaní skrz různé osoby, se kterými se hlavní postava Doris během svého dlouhého života setkala. Kapitoly ze současnosti s 96ti letou Doris, která pomalu opouští svůj život jsou velmi smutné a dojemné. Co je ale na knize to krásné a vyjímečné jsou (ostatně jako obvykle) flashback kapitoly z minulosti. Příběh se rozvíjel nepředvídatelně a forma podání - skrze osoby z adresáře - byla originální a zajímavá.

Krásná kniha, která mne vtáhla a nedokázala jsem ji odložit, dokud jsem ji nepřečetla. Musím ocenit také nápad s adresářem, který byl opravdu originální. Doporučuji.

Každý čas strávený čekáním na konec je spojen se vzpomínkami. Přeji všem, aby jejich vzpomínky nebyly tak bolestné jako vzpomínky Doris. Tato kniha mi mnohé připomněla a o to hůř se mi četla.

To bylo něco. Nádherná kniha. Mohu doporučit. Přečteno za 2 dny.

Nádherně vyprávěný životní příběh staré paní. Dojemné a krásné čtení.