Červený adresář

Červený adresář https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386217/bmid_cerveny-adresar-HC0-386217.jpg 4 478 169

Švédská románová senzace prodaná do třiceti zemí. Knížka, která se dotkne vašeho srdce. Doris je 96 let a má od roku 1928 tentýž adresář. Žije sama v bytě v centru Stockholmu. Většina jmen v adresáři je přeškrtnutá, jejich nositelé zemřeli. Dorisinu samotu přerušují jenom návštěvy pečovatelky a rozhovory s milovanou praneteří Jenny, která však žije daleko. Jednoho dne začne Doris vzpomínky na své přátele z adresáře zapisovat, aby neodešly spolu s ní a mohla je předat Jenny. Nechte se vtáhnout do poutavého vyprávění o přátelství a nebezpečí, o štěstí i smutku a o velké lásce, na kterou se nezapomíná. Přeneste se do dávných časů v Paříži, New Yorku a ve Stockholmu a nahlédněte do ošoupaných plechových krabic plných starých dopisů a fotografií.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány , Pro ženy

Vydáno: , Ikar (ČR)
Originální název:

Den röda adressboken , 2017


více info...

Přidat komentář

aydam
19.04.2024 5 z 5

"Otazník" jsem odložil, ale tenhle příběh je prostě pecka!
Doris, která o sobě ráda mluví jako o staré čarodějnici, jsem fandil, přál jí mnoho sil a prožil celý její těžký život plný útrap.
Willieho bych za sobeckost nakopal, ale potom se srovnal.

"Člověk se za život setká s tolika jmény. Všechna ta jména, která přijdou a zase odejdou. Zlomí člověku srdce a přinutí ho plakat. Některá si zamiluješ, jiná nenávidíš."

simca9342
02.02.2024 4 z 5

Recenze opět psaná později než bylo původně v plánu , čtu rychleji než si myslím :)

Hodnocení knihy : 4/5

Děj mi celou dobu čtení připadal zajímavý z historického hlediska, ale z velké části nezáživný kvůli pasážím o Dorisině práci, když byla mladá.

Červený adresář. Bloček, který není pro každého nutnost, ale v případě Doris je připomínkou všeho. Důchodkyně, které je už 96 let a žije sama ve švédském bytě. Samotu a rutinní činnosti přerušují občasné návštěvy dvou osob - několik let vdanou praneteří Jenny, ke které má velmi blízký vztah a pečovatelkou Ulrikou. Ta jí do bytu dochází vypomáhat s věcmi, které už Doris sama nezvládne.
Paměť ji slouží, ale se stoupajícím věkem se zhoršuje a ní i motorické schopnosti a chůze. S pomocí posledně jmenované věci zvládne sama a pomocník při vzpomínání na minulost se staly fotografie a již zmíněný adresář. Jména z něj, která jsou spojena s příběhy nás provází celým příběhem. Dozvíme se, že odchod mladeho děvčete z domova byl těžkou zkouškou a lidi, které během života poznala k ní nebyli úplně přívětiví. Kniha je retrospektivní, pasáže se střídají, takže čtenářům se nabízí pohled na život staré ženy v současnosti a předválečné, válečné a poválečné časy v Paříži a New Yorku.


wendulka321
13.01.2024 3 z 5

Nějak zvlášť mě to nebavilo ani nedojalo. Tak nějak moc témat najednou a všechna jen klouzala po povrchu.

mekkejla
08.01.2024 3 z 5

(SPOILER) Tak tohle bylo velké zklamání... Příběh Doris byl fajn, i když samozřejmě dost neuvěřitelný. Víc by se mi líbil, kdyby byl prostě vyprávěn sám za sebe. Napasování na jména v adresáři bylo podle mě chvílemi dost na sílu - proč by si tam jinak proboha psala třeba Mika?? Jak už je tu zmíněno v jednom komentáři - autorka do knihy nacpala zbytečně moc témat (válka, drogy, znásilnění - asi vlastně 2x, smrt matky u porodu, smrt novorozence,...) a neměla čas nic rozvést hlouběji. Linka ze současnosti mě vyloženě štvala. Jenny mi byla nesympatická svým fňukáním a podceňováním se. Dialogy s jejím manželem a synem jsem protrpěla a její chování k malinké dceři, kterou sebou tahala spíš jako kouli na noze, bylo pro mě taky nepochopitelné.

Kokoska92
23.09.2023 3 z 5

Daruji ti svoje vzpomínky. Jsou to nejhezčí, co mám.

Čtivě napsaná knížka plná krásných myšlenek a podnětů k přemýšlení. Jen mi trochu vadilo, že děj příliš klouzal po povrchu a příběh u mě nevyvolal takové emoce, jaké bych čekala.

hanča34
22.09.2023 5 z 5

Kniha je prostý, obyčejný příběh jedné ženy. Ale hlavně o lásce a přátelství. V dnešní neklidné době je úžasné číst něco takového.

MiraRunaway
08.09.2023 4 z 5

Kniha mě bavila. Hltala jsem zajímavé detaily z historie podané zajímavým stylem psaní skrz různé osoby, se kterými se hlavní postava Doris během svého dlouhého života setkala. Kapitoly ze současnosti s 96ti letou Doris, která pomalu opouští svůj život jsou velmi smutné a dojemné. Co je ale na knize to krásné a vyjímečné jsou (ostatně jako obvykle) flashback kapitoly z minulosti. Příběh se rozvíjel nepředvídatelně a forma podání - skrze osoby z adresáře - byla originální a zajímavá.

m_martina
04.07.2023 5 z 5

Krásná kniha, která mne vtáhla a nedokázala jsem ji odložit, dokud jsem ji nepřečetla. Musím ocenit také nápad s adresářem, který byl opravdu originální. Doporučuji.

Imor
28.02.2023 3 z 5

Každý čas strávený čekáním na konec je spojen se vzpomínkami. Přeji všem, aby jejich vzpomínky nebyly tak bolestné jako vzpomínky Doris. Tato kniha mi mnohé připomněla a o to hůř se mi četla.

hrosulik
23.01.2023 5 z 5

To bylo něco. Nádherná kniha. Mohu doporučit. Přečteno za 2 dny.

AlenaF
04.01.2023 5 z 5

Nádherně vyprávěný životní příběh staré paní. Dojemné a krásné čtení.

anibeni
26.12.2022 5 z 5

Červený adresář je vlastně životní příběh staré paní vyprávěný skrze konkrétní lidi, kteří v jejím životě něco zanechali... Je to čtení dojemné a i když by se této knize dalo pár věcí vytknout, nevadilo mi to a i slzy ukáply..

myšpa
19.12.2022 4 z 5

Kniha se dobře četla. Jediné, co vytknu je konec, který byl jak z červené knihovny.

monika0356
04.12.2022 5 z 5

Smutny pribeh, na konci slzicky ukaply…kdyz clovek zustane ve stari sam, je to hrozne smutne..

ruzovka
07.11.2022

Kniha, která ve mě zanechá silný dojem.... Ale není to ta úplná srdcovka, kdy se mi po hlavních postavách stýská a kdy lituju, že nemohu číst dál a dál. Každopádně zajímavě psaná autobiografie, ale jak tu někdo už psal, nešlo to do hloubky...

mončičák42
04.11.2022 5 z 5

Zajímavý způsob sepsání životního příběhu Doris "skrze" různé osoby, s nimiž se setkala. Působivé. Láskou prodchnuté. Psané přímočaře. Osoby Vám díky pečlivým charakteristikám ožívají před očima. A také umírají. Smutné. Realita pro lidi "dlouhověké".

Noisette73
25.10.2022

Já se přiznám, že jsem tuto knížku nedočetla, protože mi nesedl styl, kterým byla napsána.
Nepřidám se tedy ke zdejšímu nadšení.
Co se týče knížky po stránce estetické, tak je prostě nádherná, jedna z nejhezčích jaké jsem kdy držela v ruce. Příběh by byl také fajn, nebýt toho nešťastného způsobu psaní či horšího překladu.
Navíc mě rozčilovala pečovatelka Doris Ulrika, protože z ní úplně čišelo jak má svou práci " na háku" jak ji vlastně člověk o kterého se stará vůbec nezajímá, nic o něm neví, což je ohromná škoda, moc mě mrzí, že staří lidé jsou pro spoustu lidí jen připomínky minulých let a nezachovávají slušnost, úctu k člověku a ke stáří, ti lidé mají duši, mají srdce, maji a měli sny třeba právě jako my a také spoustu lásek i trápení, můžeme čerpat z jejich zkušenosti a nezapomínat na to, že staří má svá práva, je moc důležité.

Han-nah
23.10.2022 4 z 5

Červený adresář dostala Doris jako desetiletá dívenka od svého tatínka. Skrze něj, nyní už jako skoro stoletá žena na sklonku svého života, vypráví vše od svého dětství, o své životní lásce. Mě zasáhlo hlavně vyprávění o jejím stáří a osamělosti, Její jediná praneteř žije daleko .
Sama chodím navštěvovat kamarádku, která má začínající demenci a každá má osobní návštěva ji těší. Proto se mi velmi líbilo, jak autorka dokonale vystihla i pečovatelky, které se o Doris starají. Jedna pouze vykonává, co musí, ale Sára, která ji zastupovala , dělala víc. Empatie, cit, porozumění a hlavně vytvořit pro starého osamělého člověk pocit, že tu není zbytečně , zdraví už tolik neslouží, ale je tu pro své já, pro svůj život, i když už jenom se vzpomínkami a starými fotografiemi.
"Přeju ti dostatek......"
Všem přeji dostatek všeho, čeho si myslí, že se jim nedostává.

Pavlína197
21.09.2022 3 z 5

Vyprávět životní příběh skrze vztahy s lidmi, které člověk v životě potká, mi připadá jako zajímavý nápad. Škoda, že z toho autorka nevytěžila víc, že nešla víc do hloubky. Jakoby se snažila nacpat do knihy co nejvíc problémů - chudoba, válka, znásilnění, porod mrtvého dítěte, smrt matky při porodu, homosexualita, deprese, osamělost, drogy atd., ale všechno jen tak ve stručnosti naznačí, nakousne, oznámí. A kam se podělo to slunce a radost? Kniha by klidně mohla mít dvakrát víc stran. A to, jak Doris každou chvíli někdo říká chudinko a hladí jí po hlavě, jak Jenny při každém setkání Doris omílá, že nesmí zemřít, a jak se obě stále ujišťují, že jsou krásné, mě doslova tahalo za uši ( nebo za oči? :-)). Prostě to na mě působilo nevěrohodně. Občas jsem i měla pocit, že jsem to už někde četla, jako by autorka vykradla jiné příběhy.
Co se knize ale upřít nedá, je čtivost a opravdu dojemný konec.

pydla
11.09.2022 4 z 5

Devadesátišesti letá Doris, na sklonu svého života, vzpomíná na ty, kteří pro ni v životě něco znamenali, co už odešli a hlavně na Allana, svou velkou lásku.
Doris žije sama. Už nemá nikoho blízkého, jen praneteř Jenny, žijící daleko a hovořící spolu jen přes Skype. Když však Doris nemoc upoutá na lůžko, touží už jen zemřít a proto sepisuje Jenny své vzpomínky. Vzniká tak nezapomenutelný příběh o přátelství, nebezpečí, smutku, odloučení, slabosti, víře a lásce.
Kniha je krásná, kapitoly krátké a dobře se čte. Dorisin životní příběh je však až příliš krátký, popsán spíše jen na povrchu, nic do hloubky a tak se obávám, že i přes citlivost příběhu nezůstane ve Vás moc dlouho. Přesto knihu doporučuji přečíst.