Červený adresář
Sofia Lundberg
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386217/bmid_cerveny-adresar-HC0-386217.jpg
4
479
170
Švédská románová senzace prodaná do třiceti zemí. Knížka, která se dotkne vašeho srdce. Doris je 96 let a má od roku 1928 tentýž adresář. Žije sama v bytě v centru Stockholmu. Většina jmen v adresáři je přeškrtnutá, jejich nositelé zemřeli. Dorisinu samotu přerušují jenom návštěvy pečovatelky a rozhovory s milovanou praneteří Jenny, která však žije daleko. Jednoho dne začne Doris vzpomínky na své přátele z adresáře zapisovat, aby neodešly spolu s ní a mohla je předat Jenny. Nechte se vtáhnout do poutavého vyprávění o přátelství a nebezpečí, o štěstí i smutku a o velké lásce, na kterou se nezapomíná. Přeneste se do dávných časů v Paříži, New Yorku a ve Stockholmu a nahlédněte do ošoupaných plechových krabic plných starých dopisů a fotografií.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2018 , Ikar (ČR)Originální název:
Den röda adressboken , 2017
více info...
Přidat komentář
Krásně napsaná kniha ve které se prolíná přítomnost s minulostí. Takové knihy mám moc ráda. Více se mi líbila ta minulost, tedy vyprávění Doris o lidech se kterými se v životě potkala. Čtyři hvězdičky dávám jen proto, že srovnávám s knihami Kate Mortonové.
Čekala jsem trochu víc... polovina knihy byla nudná, druhá polovina o poznání lepší
První část knihy nebyla vůbec zajímavá. Pořád se je opanovalo zemřel, zemřel.... A to bylo malinko deprimující.
Ale druhá část knihy, je zajímavější. Nakonec jsem se do knihy zakousla a příběh dočetla.
Život není žádné peříčko.
Nevím, jestli je to tím, že jsem mladá nebo tím, že nemám moc v oblibě romantické knihy, ale za mě spíš ne, než jo.
Život Doris mi ve finále zase tak dobrodružný nepřipadá, ano, pocestovala si, ale že by zažila zase něco tak zajímavého...S Jenny měly vztah asi krásný, ale pasáže s ní mě vyloženě nudily (šla si vyčistit zuby..., podala malé kapesník..., malá vyplivla piškot na zem...). Stejně jako v jiných knihách, které souvisí s historií mě i zde pasáže z přítomnosti rušily.
Celkově jsem se musela donutit do dočtení.
Červený adresář je knížka, která mě po dlouhé době fakt pohladila po duši. Původně jsem teda čekala prvoplánovou červenou romantickou oddechovku, ale dostala jsem krásný hořkosladký příběh o odcházení a smutku, o naději, o lásce a těžkém životě. Tato knížka nutí čtenáře zamyslet se nad tím, zda svým příbuzným dáváme opravdu tolik času kolik by si zasloužili. V knize se prolíná příběh 96leté umírající stařenky Doris a dcery její neteře Jenny, které chce předat svůj životní příběh. Příběh má zajímavý styl vyprávění, který ale nemusí sednout každému, ale je tam plno krásných myšlenek, které prostě chytnou za srdce. Je to knížka hodně o emocích, takže moc zvratů v ní nehledejte. Má to krátké kapitoly, není to příliš rozvleklé, ale i tak to dokáže vyvolat spoustu emoci. A ta obálka...
Tato kniha patří určitě mezi odpočinkové. Prolíná se minulost s přítomností, což mě osobně u každé knihy baví. I když se někomu může zdát, že je to slaďárna-stará paní popíše svůj život do adresáře,pod jména lidí, kteří ovlivnili její život, ona sama celý život miluje jen jednoho muže a nemůže na něj zapomenout -tak ano, je to romatický příběh, který mě svým závěrem dojal.
Vysoký hodnocení za čtivost, nejsou hluchá místa, dobře se čte. Vysoký hodnocení za dobrý námět. Hvězdičku odebírám za příliš romantiky. Chtěla bych znát chlapa, který nechá práci a letí letadlem (na jak dlouho?) aby sehnal MOŽNÁ přítele manželčiny pratety! S manželkou je asi 15 let, takže prvopočáteční zamilovanost a s ní spojené bláznivé nápady dávná minulost.
Další ztráta hvězdičky za to, že ačkoli se prateta v praneteří tolik milovaly a strávily spolu jistě mnohé důvěrné hodiny, neví o sobě skoro nic.
Moc krásná a dojemná kniha, na konci přišly i slzy. Tato kniha se opravdu povedla, moc moc krásná.
8/21 Smutný příběh umírající Doris, která chce ještě před svou smrti povypravět svůj nelehký život praneteři. Napsáno velmi jednoduše, trochu mi vadilo neustale ujistovani její i neteriny krásy. Není to můj žánr, ale jednou za čas proč ne.
Červený adresář je příběhem jedné ženy, ženy, která skrz adresář vzpomíná na lidi ze své minulosti. Prolínání minulosti a přítomnosti mám v knihách ráda navíc autorka se za každou cenu nesnaží tlačit na pilu, aby vymáčkla ze čtenářů emoce za každou cenu.
Ono to všechno plyne tak pomalu a přirozeně.
Je to příběh plný ztrát, ale i příběh lásky, přátelství. Je to milé, krásné, dojemné.
Od této knihy jsem čekala hodně a ona to ještě předčila, byla nádherná a opravdu během čtení chytla za srdce a pozastavila veškeré dění okolo čtenáře. Příběh nám vypráví o Doris a to ve dvou časových rovinách, které se vzájemně prolínají a postupně rozplétají... Doris měla vskutku pestrý život a přitom nelehký osud, moc se mi líbilo pojetí její minulosti jako deníkové zápisky pro její praneteř, které tak chtěla darovat to nejcennější co měla, své vzpomínky, které by jinak odešly spolu s ní na věčnost. A i když u téhle knihy padlo i hodně slz, tak zároveň zahřála i u srdce a dodala čtenáři vědomí, že i když se dějí v životě hrozné věci a prožije vskutku strašné zážitky, tak život jde dál a musí se k tomu člověk umět nějak postavit a pokračovat v cestě s vědomím toho hezkého, co mu život dal, byť toho nebylo tolik jako toho špatného. Moc doporučuji každému, kdo se nebojí nějaké té ukápnuté slzy nad knihou a lásky na celý život!!!
Čas od času sáhnu po něčem co je úplně mimo moji obvyklou četbu, někdy to vyjde, někdy ne. V tomto případě se musím přiklonit k té první variantě, pokud pominu místy totální vršení všemožných i nemožných vyznání vzájemných milostných citů (což asi patří k žánru předpokládám :), tak najvíc na mě asi udělalo dojem vylíčení blízkosti smrti a toho co jsme v životě nestihli, nemohli stihnout o co možná přišli a jak se s tím najednou srovnat. Od prvních stránek se příběh vine cestou blížícího se konce a musím přiznat, že čím méně času hlavní hrdince zbývalo, tím více to na mě působilo...rozhodně mi to nepřišlo jako tuctový příběh, název trochu klame, čtení jsem si užil a přišel trochu na jiné myšlenky. A to je asi to hlavní.
(SPOILER)
Mám ráda příběhy, které se vrací do minulosti. Když se dozvídáme jak zajímavý život měla babička. Stejně tak když vidíme jak se události, které se staly mladé slečně nyní podepisují na stařence, která se z ní stala.
Ovšem u Doris mi bylo trochu úzko.. Mám pocit, že se jí toho v životě moc dobrého nepřihodilo. A ten konec? Přišlo mi to spíše velmi smutné, než romantické.. SPOILER 60 let kolem sebe kroužili a uviděli se až v posledních hodinách?
Některé postavy mohli být více rozepsány, třeba by mě více zajímal povrchně zmíněný návrat do Paříže.
Úplnou náhodou jsem narazila v knihovně na tuto knihu.
Úžasná kniha plná silných příběhů mě vtáhla do děje téměř okamžitě.
Žádný zbytečný balast, krátké kapitoly.
Oceňuji neotřelou formu vyprávění, kde se prolíná přítomnost a minulost. Vůbec jsem se v tom neztrácela.
Vyvrcholení skvělé. Ukápla slza.
Jedna z nejlepších knih.
Krásně napsáno, moc krásně se mi četla a asi adept na dárek, třeba pod stromeček. Dnes jsem ji dočetla, odpoutala jsem se od učení s dětmi a práce v rámci home office a chtělo to trochu odreagování. Vzpomněla jsem si na svou babičku, která by letos oslavila 100 let a před pěti lety nás opustila. A zase slza ukápla... I když jde vidět, že byla napsána ženou, pohled ze strany muže by byl zajisté jiný ... Pěkné počtení, netřeba přemýšlet, jet se nechat unášet příběhem ...
Krásný, dojemný, smutný příběh. Jen škoda, že kniha plynula tak rychle, povrchně.
Štítky knihy
přátelství pro ženy stáří 20. století švédská literatura vzpomínky senioři osudy žen Stockholm prolínání minulosti a současnosti
Červený adresář
Kniha Červený adresář je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 623x |
| Čtenářské výzvě | 109x |
| Doporučených | 46x |
| Knihotéce | 277x |
| Chystám se číst | 404x |
| Chci si koupit | 58x |
| dalších seznamech | 4x |
Krásné, krásné. Není to žádná červená knihovna, jak by se dalo čekat podle názvu, ale příběh života. Někdy těžkého, někdy radostného, v chudobě nebo v luxusu. Některé věci jsou méně pravděpodobné, ale to je právo autorky . Já jsem se nenudila, je to sice oddechovka, ale dobře napsaná i s myšlenkou. Láska, mládí, stáří, konec života. Tak to je. Každý dělá někdy chyby, to je lidské, ale vždy by se měl snažit je napravit.