Andrea_I_Am
komentáře u knih
Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
Tolik je kolem té knihy a filmu humbuku, tolik informací o tom, jak lidi utíkali z kina a jak je to drsná kniha ... že jsem ji brala do rukou fakt se strachem. A asi za to právě může tolik informací o všech těch krutostech, že jsem v závěru ... čekala asi něco víc? (To zní hrozně, že?)
Ale když se nad tím víc zamyslím, na vině je taky ten maličký hlavní hrdina, který všechno podává těma dětskýma očima, které se všechno teprve učí, které teprve získávají zkušenosti a hlavně které věří všemu, co mu obyvatelé vesnic nakukají. A to bylo asi jediné, co mě na knize doopravdy zasáhlo. Ta bezbřehá děckost hlavního hrdiny, tak krásně vylíčená ... ani na chvíli jsem nezapochybovala o tom, že jedná třeba příliš dospěle. Stal se jednou z mých nejoblíbenějších postav z knih.
Tak, a teď věc druhá a to ty vesnice a všechny ty neintelgientní, primitivní, hloupé a kruté činy, kterými kniha i film tak prosluly. Tím, jak naivně to všechno chlapeček vidí, jsem to tak viděla i já. Netuším, jaký byl autorův záměr, ale takhle to prostě působilo na mě. A tím, jak je ta kniha napsaná takovým svižným, čtivým a nijak složitým jazykem se stalo, že jsem to tak nějak svižně, čtivě a srozumitelně pobrala a ne, nijak mě to nezasáhlo. Možná je to dobře, protože kdyby se v těch věcech Kosiński pitval víc, mohlo by to dopadnout fakt špatně, protože podle mě má někdy takové naturalistické tendence. :-) Ale nemusela jsem knihu odkládat, zhrkla ji za dva dny s tím, že hmmm to je ale krutý osud, ale oproti postavě chlapce jsem se s tímhle neztotožnila, nevrylo se mi to pod kůži a nenechalo ve mně kdovíjaké dojmy. Ono když už má člověk za sebou nějakou tu stovku knih a přečetl fakt ledacos, ledacos jej taky nemůže překvapit.
Je to hrozné, co lidi dokážou vymyslet, jak se dovedou zachovat a tím spíš, když se to doopravdy dělo. A děje. Tomu věřím. Ale zase tady je vidět, že i ty nejhorší činy se dají přednést už ne tak hrozně, navíc celou knihou prostupuje taková ta dětská naivita, ale taky příroda a on taky ne každý z těch vesnic je krutý, takže když si vypíchnete i tohle pěkné, je to vlastně docela hezká knížka o malém chlapci, který zažil strašné věci, ale přesto šel a šel a šel ... a o tom ten život přeci je, nebo ne? :-)
To
Stephen King
Já nevím, jak to ten King dělá, ale já tak strašně nesnáším roztahaný děj a u něj si přesně tohle užívám :-D ten autor se umí tak parádně vyjadřovat, všechno souvisí se vším, umí vás fakt vyšokovat, překvapit, zaujmout, strhnout a i takovou bichli jako je TO čtete a čtete a pořád vám to něco dává a vy se bojíte a chcete to odložit, ale nemůžete, protože se vlastně chcete bát a ... no donekonečna bych tady na něj mohla zpívat ódy.
Hana
Alena Mornštajnová
Když se dívám na všechny ty nadšené komentáře, půjdu asi trochu proti proudu s tím svým. Jenže já si nemůžu pomoct. Kniha je to bezpochyby moc hezká, úloha věnečku mě dostala a osud Hany je opravdu moc smutný, taky se to pěkně čte, ale ... že bych ten příběh nějak šíleně prožívala, že bych se od knihy nemohla odtrhnout, to opravdu ne. Určitě je to jedna z těch povedenějčích českých knih, ale chybí jí tam to něco, co by mě strhlo tak, jako řadu jiných čtenářů. Je super, že si cestu našla bez nějakých velkých původních reklam, ale je mi líto, znám lepší české autory.
Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
Bylo to moje první setkání s obsahově náročnější knihou a nikdy na ten příběh nezapomenu. Je to jedna z těch knih, kterou si v sobě, pokud vás bude bavit, ponesete napořád. Ani vlastně nevím, čím to je. I když, čím ... autorem. A tím, co všechno do příběhu dokázal dát.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Když jsem byla na střední škole a to je už 13 let, byla to pro nás kultovní kniha, ze které jsme si do života hodně brali. Je mi hrozně líto, že dnes z něj udělali takové komerční "něco", že všechny ty původní myšlenky a smysl celého vyprávění je definitivně pryč. Je to kouzelný příběh, jen měl zůstat tak nějak marketignu skryt.
Po nás ať přijde potopa
František Gellner
Tohle je aspoň poezie! Skutečná, upřímná, plná a naplněná, na nic si nehraje, přinutí vás přemýšlet. Gellner je úžasný autor a právě ta jeho anarchistická mysl je to, co dělá z jeho děl DÍLA a myšlenek MYŠLENKY.
Stříbrný vítr
Fráňa Šrámek
Šrámek je jeden z mých nejoblíbenějších český autorů. Nevím, čím si mě získal. Nemám ráda lyricky orientovanou literaturu, a přesto na totohle člověka nedám dopustit. To, jak se vám dostane pod kůži, to jak prožvá každý výběr slova, příběh ... to všechno mě učarovalo.
Všechno, úplně všechno
Nicola Yoon
Přišla jsem, četla jsem, stačilo mi ... ta knížka je tak strašně nereálná, nedomyšlená a hrozně napsaná, že se to ani popsat nedá. Hvězda za nápad, kterému ale nebylo věnováno tolik času, kolik potřeboval.
Jedna želva za druhou
John Green
Green umí psát, umí zaujmout a hlavně píše příběhy s hlavou a patou, umí dobře vykreslit postavy, umí vás přimnět, abyste se u knihy bavili ... a to je u YA literatury pro mě něco naprosto skvělého, protože většina knih totohle žánru jsou podle mě jen ploché příběhy bez nějakého hlubšího poznání či obohacení. Tady se navíc seznámíme s psychickou poruchou ve srozumitelně podané podobě a už jen všechny události, které se točí kolem hlavní hrdinky, která jí trpí, bohatě stačí k tomu, aby kniha bavila. Děj sice nemá kdovíjaký spád, nezrychluje se a negraduje, prostě jenom plyne, ale o to víc tady můžeme ocenit jakousi vnitřní sílu, poslání, celé knihy ...
Vrána
James O’Barr
Tu knížku musíte odžít, abyste pochopili. Je v ní mnohem víc, jen je potřeba to fakt najít.
Já jsem smrt
Chris Carter
Přesně takhle má vypadat pořádný thriller, čtivý, napínavý, pořádně brutální, bez servítek, bez cenzury, s doopravdy zajímavýma postavama ... Carter to prostě umí a nepotřebuje k tomu ani bestellerovou nálepku. Čtenáři si ho najdou sami, řeknou si o něm mezi sebou a je to strašně dobře, protože ne skrze marketing, ale čtenáře samotné, se šíří dobré knihy.
Spát v moři hvězd. Kniha I.
Christopher Paolini
Měla jsem pocit, že čtu pořád to samé dokolečka - jednu událost omílanou z několika stran na několika vesmírných lodích, ale ... bez výsledku. Bez nějakého napětí, které by vás ve čtení hnalo dál.
Paolini poskládal písmenka na vesmírnou loď a ... tím to končí. Zapomněl dál postavám duši, zapomněl na originalitu ... neodnesla jsem si z příběhu nic. Žádnou představu života, který v knize prezentoval, žádné emoce, dojmy, rozšíření fantazie ... prostě nic. Byl to příběh tak plochý a nic nedávající až jsem občas pochybovala o tom, že jej opravdu napsal tenhle člověk.
Upřímně, jediné, co jsem z Paoliniho stylu v knize poznala, je čtivost. Prostě jsem to dočetla, i když mě to nebavilo, protože se to četlo dobře. Jo, tenhle autor se prostě dobře čte. Ale v této knize je to tak všechno, co nabídnul.
Bohužel, na Odkaz dračích jezdců to nemá ani omylem.
Lars láme kosti
Daniel Gris
Ta zápletka sice nebyla tak dokonalá, jako v předchozím díle, ale! i i tak je to jedna z nejlepších knih, co jsem četla.
Zůstaň
Elle Kennedy
Stejně jako první díl...bavilo, bylo to čtivé, místy úsměvné, ale ne tolik jako jednička, ale je to takový můj čtecí úlet pro chvíle, kdy si potřebuju vyčistit hlavu. Musí se ale uznat, že to fakt pomáhá :-)
Hvězdy nám nepřály
John Green
Lidi, já jsem po jejím přečtení měla dojem, že mám rakovinu úplně všeho :-D Ale nemůžu říct, že bych z ní byla nějak extra unešená. Jde jen o to téma, které rozvíjí a které je prostě smutné, silné ... ale zbytek, zbytek se tak nějak vytrail, vyšuměl a já knihu poslala dál. Jsem ráda, že jsem ji přečetla, protože je to jedna z takových těch "průkopnických" YA, která ještě každopádně nebyla úplně tak špatná, měla hlavu a patu a člověk si z ní něco odnesl. Tenhle názor mám na Greena tak nějak obecně.
Raději zešílet v divočině
Aleš Palán
Měla jsem od knihy úplně jiné očekávání...ve vetsine jde příběhy ne úplně duševně zdravých jedinců a jejich životy v kostce, což je zajímavé (proto ty 2 hvězdičky), ale spíš jsem nad tím kroutila hlavou, než uznale tleskala, že se sbalili a šli žít do přírody.
Stříbrná cesta
Stina Jackson
Občas trochu rozvleklé, rozhodně žádný thrillerový "majstrštyk", ale v porovnání s jinými, opravdu špatnými knihami, které teď vychází, je tohle pořád příjemné, trochu napínavé, trochu oddechové čtení s opravdu dobře vykreslenou atmosférou severu.
Koralina
Neil Gaiman
Gaimana, toho já můžu. On má takový svůj specifický způsob vykreslování příběhů a ta jeho fantazie je prostě zážitek. Má teda i lepší knihy, to zas jo, ale pořád si zaslouží pět hvězd. Takhle má vypadat strašidelná knížka pro děti. :-)
Kříďák
C. J. Tudor
Obdivuji Stephena Kinga za jeho literární kvality, co ale vůbec neobdivuji je, když jej někdo obdivuje natolik, že jednu z jeho knih už ne tak obdivně překopíruje do vlastní knihy. Ta podobnost s jeho "To" byla strašlivá a tím u mě skončila jakákoliv naděje, že se mi kniha bude kdovíjak líbit. Kdyby se autorka držela vlastní fantazie, bylo by to určitě lepší. Nedám víc hvězdiček, kniha nemá svůj nápad, není ani kdoví jak dobře napsaná a dělalo mi problém ji dočíst.
Veronika se rozhodla zemřít
Paulo Coelho
Jo, ty hvězidčky si to zaslouží, za tu nenápadnost, nezištnost, za to zjištění, že nikdy nevíme, co přijde další den, za to skryté něco, které si každý pojmenuje sám ...