Amolein komentáře u knih

Hltal jsem každou další stránku líčení strastí mladé nedobrovolné jeptišky. Kniha je plná emocí, které vás pohltí. Budete s hlavní hrdinkou soucítit, doufat v její lepší budoucnost a nenávidět její nepřátele. Krutost jeptišek, matky představené, ale i vlastní matky a sester se na životě Zuzany opravdu nemilosrdně podepsaly, přesto ona po celou dobu vyprávění zůstává morálně čistým vzorem.

Příběh vás chytne i díky tomu, že je psán v dopisech. Zuzana v nich líčí život v klášterech a svou nešťastnou situaci markýzi de Croismarovi, kterého prosí o záchranu. O to živěji a autentičtěji to celé působí. A vy můžete doufat, že Zuzaně také odpoví a nakonec pomůže. To se ovšem dozvíte až v dodatku ke knize, který vás asi také překvapí.

3 21.05.2020

Příjemné rychlé počtení, které bohužel rozehrává pouze povrchní příběh, jemuž chybí hloubka.

A to je vlastně to, co mi na knize vadilo nejvíc. Jako divák seriálu, jsem vlastně věděl dopředu, kam bude vyprávění příběhu směřovat a jak to celé dopadne. Alespoň ten základ byl prostě dán už seriálem. Takže jsem očekával, že se tu dozvím nějaké zajímavé detaily, možná i překvapení a nějaké skryté tajemství minulosti "Jedenáctky" a její matky. To jsem ale nedostal. Proto si myslím, že by tato kniha mohla být zajímavější spíš pro ty, kdo seriál ještě neviděli. Na druhou stranu fanoušci seriálu, tady mají zase několik easter eggů přímo ze seriálu.
Kladně na knize hodnotím velkou škálu reálií z konce šedesátých let v Americe. Aspoň se čtenář o této době něco dozví.

Četba rychle odsýpá, jazyk knihy je dosti jednoduchý a ne nijak moc bohatý. Na druhou stranu autorka dokázala, že aspoň v druhé půlce se do knihy skutečně začtete a rychlé tempo vyprávění vám jenom pomáhá ponořit se do příběhu.

U postav mi vadilo, že byly prostě dané. Autorka si s nimi nijak nehraje, nikam neposouvá jejich charakter a ani mezi nimi nerozehrává komplikované vztahy. To opět knihu dost zjednodušovalo. No a k jejich chování bych také měl nějaké ty výhrady. Určitě není moc dobrý nápad, někoho pevně držet za ruce, když do něj pouštíte elektrošoky.

Shrnuto, podtrženo: dobrá oddychová četba.

2 19.05.2020

Román, který navazuje na nejslavnější Remarquovo dílo "Na západní frontě klid", je vlastně stejně silným čtením. Velmi dobře se čte a hodně vás nutí k zamyšlení o životě, o hodnotách. Pokud vám tedy Na západní frontě klid nestačilo, doporučuji pokračovat tady.

Tohle je román o ztracené generaci, o vojácích, kteří se vrací zpět z války do svých domovů. Šťastný návrat to ale není. Domů se nevrací jako oslavovaní hrdinové. Někteří se museli vrátit zpátky do školních lavic, ale co jim taková škola do života ještě může dát? Mohou mít ještě vůbec respekt k profesorům, kteří pronáší jen pouhé fráze?
Kamarádi, kteří společně přežili válku, nejsou schopni přijmout, jaký je život zase doma. Opravdovost a skutečné kamarádství, které poznali ve válce, v tomto světě chybí. Svět plný přetvářky, planých řečí některé z nich dovede až ke krajním činům a spáchají sebevraždu.
Vrchol rozdílu mezi společností a těmito vojáky vidíme v závěrečné pasáži románu, kdy se Albert ocitá před soudem. Věty, které zde pronáší on i jeho kamarádi, jsou neskutečně mrazivé, a ukazují to vzájemné neporozumění.

"Ale vždyť jste usmrtil člověka!" říká předseda skorem úpěnlivě.
"Usmrtil jsem už mnoho lidí," říká Albert lhostejně.
"Co jste udělal?"
"Ve válce," doplňuju Alberta.
"To je přece něco docela jiného," prohlašuje státní zástupce.
Teď Albert zvedá hlavu: "Proč by to mělo být něco jiného?"
Státní zástupce povstává: "Chcete snad boj za vlast srovnávat s tímto činem?"
"Ne," říká Albert, "ti lidé, které jsem tenkrát zastřelil, ti mi nic neudělali..."

Absurdní je závěr této knihy, kdy tito váleční veteráni potkávají malé kluky, kteří s nimi hovoří o vlastenectví a o tom, jak je potřeba zabíjet bolševiky, dokud Německo neosvobodí. Předzvěst blížící se nové války, ale jako by se v těchto klucích mohli vidět i hrdinové této knihy. Svět se nezměnil, oni ano.

Knihu si určitě přečtěte a teprve poznáte, jak vám válka změní žebříček hodnot.

12 08.05.2020

Nemám rád díla s válečnou tématikou, ale toto je výjimka. Je to tak úžasně napsané, tak uchvacující, že se od toho neodtrhnete.

Sledovat, jak Pavel přemýšlí o válce, jak se jeho názory proměňují od mladistvého idealistického nadšení po realistické vystřízlivění a odsouzení války. Vidět, jak na něj působí jeho kamarádi, události, kterým je vystaven, a všudypřítomná smrt. To je v podání pana Remarquea přímo dech beroucí. Všechno to působí zatraceně živě. Měl jsem pocit, že čtu Pavlův deník a spolu s ním se přenáším přímo do zákopů.

Kniha mi představila vlastně hned čtyři různá prostředí. Vojnu, která je měla na válku připravit, ale místo toho byla plná nesmyslných příkazů a šikanování. Samotnou válku, kde už byl vidět krvavý, zavšivený a zablácený zákopový život, v němž šlo hlavně o přežití. Potom špitál, kde pocit nesmyslnosti války ještě zesílil, neboť jste tu svědkem lidského utrpení. A nakonec i prostředí domova, kam se Pavel podíval díky dovolence. Zde jsou zdůrazněny pocity tzv. "ztracené generace". Pavel se už doma necítí jako doma, válka ho rodině odcizila.

Líbí se mi i jazyk díla. Neustálá milá, jemná a poetická pojmenování pro válečné prostředí a reálie kontrastují s přímým a surovým popisem smrti a zabíjení. Je to vynikající volba pro to, abyste neskončili v naprosté depresi a beznaději.

Určitě toto dílo doporučuji i pro nečtenáře.

10 18.04.2020

Zvláštně dokonalá kniha poskládaná z různých surrealistických obrazů. Krása těchto obrazů spočívala v jejich zajímavém uspořádání. V těch mnoha paralelách a kontrastech, na nichž je postavena estetika knihy. Najdete zde krásně romantické romantické obrazy lásky ale i brutálně ohyzdné obrazy smrti a krve (např. dělníci rozdrcení strojem, do kterého se při práci zachytili). Paralely zase krásně zachycují duševní stav postav a například podobu bytu, který se s blížícím se koncem neustále zmenšuje.

Další pozitivum knihy vidím v jejím nádherném jazyce. Boris Vian používá básnický jazyk plný metafor a přirovnání, a také si vytváří své vlastní novotvary. Mnohdy vlastně musí, protože pojmenovává věc, kterou jeho vlastní fantazie vymyslela.

Třetí dobrá věc na knize jsou postavy. Nejsou to hrdinové v pravém slova smyslu. Spíš jsem je vnímal pouze jako karikatury určitého životního postoje, názoru. Colin - mladík, který měl peníze, měl vše a byl jenom šťastný, se nakonec z této iluze probouzí. Chloe - křehká mladá dívka, která se stane obětí nemoci. Chick - se sám rozhodne, a zahubí se svým fanatickým obdivováním existencialismu.

Knihu bych tedy doporučil spíš těm, co mají pochopení pro různé absurdní situace a také těm, co obdivují krásy jazyka.

6 05.04.2020

Další povedené pokračování mýticke série. V tomto dílu nás čeká pět s lehkostí a vtipem napsaných příběhů již známých dobrodruhů. Že nejde o jeden příběh, ale rovnou pět, není jediná odlišnost tohoto pokračování. Autor změnil formu vyprávění. Vypravěčem už tu není pouze kouzelník Skeeve, ale každou kapitolu vypráví někdo jiný ze skupiny. To je zajímavý model, ale mě příliš nezaujal.

Kniha obsahuje i autorovu předmluvu, v níž tuto změnu vysvětluje. Závěrečná kapitola zase nastiňuje, o čem budou další díly.

1 28.03.2020

Vcelku průměr. Kdyby to nebylo tak zdlouhavé, byla by kniha mnohem lepší. Prvních dvě stě stránek bylo spíš utrpení, teprve pak se to dobře rozjelo a čtení bylo trošku napínavé.

Tahle kniha je takovou Kingovou klasikou, jenom toho strachu u mě nevyvolala tolik, kolik bych si přál. Strašidelný dům ani duchové prostě hororově nepůsobili. Nejvíc mě přitahoval zajímavý příběh. Bohužel byl až nadmíru natahován. Neustále se opakující motivy mi časem už vadily. Podbízivá erotika, která se musela opakovat každých deset stránek, aby čtenář udržel pozornost, taky nebyla vhodná.

Postavy byly zajímavé. Rozhodně rozporuplný byl samotný hlavní hrdina. Na to, kolik mu bylo a ženatý už byl, tak mi přišlo hodně zvláštní, jak neobratně si počíná s novou známostí. Nejvíc se mi asi ale líbila malá Kyra spolu s Mettie.

1 15.03.2020

Tak vám nevím. Tohle je na interpretaci hodně těžké. Hodně napovídá Kafkův život, který se v Proměně velmi silně odráží. Těch autobiografických prvků je tam hodně, ale...

Čistý faktografický realismus v kombinaci s iracionálními prvky nechává čtenáře bez jakékoliv berličky a ten si sám musí mnoho věcí domýšlet, aby pochopil, o čem kniha vlastně je a co to všechno znamená. A přesně tohle na knihách miluji. Hledat si v nich své vlastní významy. Něco z toho vám předvedu, ale neberte mě doslova. Budou to pouze moje myšlenky nad knihou. Ani v nich nehledejte odpovědi na otázky, co si myslím, že autor svým dílem chtěl říci. To přiznávám rovnou, že nevím.

Další text bude obsahovat SPOILERY.

Pro mě to byla kniha především smutná až mrazivá. Groteskním situacím jsem se moc nesmál, spíš ve mně vzbuzovaly lítost. Řehoř byl sám, hledal sám sebe, hledal vztah. Nakonec byl ale odvržen i těmi nejbližšími. Přišel o své lidství, ale ne svou vinou. Byl odvržen. Mrazivé je, jak rychle člověk zapomene. I když o druhém víme, že je to člověk, ale je najednou v jakési jiné formě, tak se velmi brzo stává věcí. Nelidskou, Necítící. A ještě navíc na obtíž. Syn, bratr, a přesto z něj nakonec byla jen nepotřebná věc.

Kniha sice vyšla v roce 1915, ale vnímáte taky tu předtuchu holocaustu? Hrdina/spisovatel židovského původu se vnímá jako obtíž pro svou rodinu/společnost. Ta silná úleva, kdy už zemře a nebude způsobovat problémy. Metafora obtížného hmyzu je pro Židy také dosti příhodná. Mohl toto Kafka vnímat už ve své době?

Je hlavní hrdina adolescent, který hledá svou vlastní identitu? I když bude věkově starší, tak mi tak připadá. Je plný protikladů a nejistoty. Má sice jistou pozici v rodině a zaměstnání, ale tak tomu je jen navenek. Ve skutečnosti si myslím, že tu jistotu právě hledá. Je to ale člověk, který své místo vůbec nezná a touží ho najít/získat. Společnost je ale proti němu, a tak se mu to nedaří. Sám se vnímá jako příliš odlišný. Možná proto ta metafora nestvůrného hmyzu. Kým je a jaký je, to v knížce ale není. Vnímám ho pouze natolik odlišného, že musí žít sám. Osudový samotář.

Tak toto jsou tři mé úvahy o novele, která je i přes svou zjevnou fantastičnost, tak surově reálná.

12 05.03.2020

Kratičká knížečka s velmi prostým dějem, ale hlubokým lidským příběhem asi dnes nezaujme každého. Především si myslím, že to není moc kniha pro maturanty. Většina z nich ji asi bude číst přinejlepším jako dobře napsané dobrodružství o rybáři. Někteří mohou obdivovat jeho odvahu, jiní ho spíše jako pomateného pošlou do starého železa. A souboj člověka s přírodou? Hlavní téma knihy. To dnes mladým lidem také nic neříká.

Myslím, že potřebujete mít už nějaké životní zkušenosti za sebou, abyste nečetli dobrodružství rybáře, ale pochopili, že máte v rukách knihu o životě. Kniha určitě je o nezdolnosti a odvaze člověka, ale mě nejvíce bavilo přemýšlet si nad dalšími významy knihy.

Nejvíc jsem zde vnímal smysl práce. Snažíte se vydat ze sebe to nejlepší, ale i při nejlepší vůli vyjde vaše snažení vniveč. Makáte, dřete, nevzdáváte se, překonáváte překážky, využíváte všechny možnosti, co máte, a výsledek je stejně ztracen. V téhle rovině stále přemýšlím nad závěrem knihy. který mi přijde takový useknutý a nedává jasnou odpověď na to, zda to mělo smysl, zda se situace bude znovu opakovat, atp.

Další rovinou příběhu je střet dvou světů. Starý svět versus nový svět. Stařík se svými zastaralými postupy zde selhává, ačkoli reprezentuje čest, vůli, pracovitost, odhodlanost atd., zatímco mladí rybáři moderního světa jsou úspěšní.

A takto bych mohl pokračovat. Věřím, že dospělý čtenář si v této knížce může najít také něco z takzvaných životních pravd.

12 29.02.2020

Mistrovské dílo pana Steinbecka. Na malé ploše krátké novely se mu podařilo rozehrát hluboký příběh o přátelství a samotě, o ztracených snech a zkažené americké společnosti.

Jedna z nejúžasnějších novel 20. století vypráví příběh George Miltona a Lennieho Smalla, dvou přátel putujících společně za prací od farmy k farmě, aby jednoho dne mohli uskutečnit svůj sen o vlastním hospodářstvíčku. Putování za snem je hlavním a emočně velmi silným příběhem knihy, ale není to jediný příběh, který zde najdeme. Ač se jedná o novelu, autor dokázal vyprávět i příběhy vedlejších postav na farmě. Silně na mě zapůsobil příběh starce a jeho starého psa nebo Curlyho a jeho manželky či černocha Crookse. Příběh knihy je nejen zajímavý a bohatý. Dobře se čte, má to spád, ale zároveň nutí k zamyšlení.

Je fascinující, jak čtivě je dílo napsáno. Autor tuto prózu napsal téměř jako drama. Popisné pasáže jsou zde jen krátké, vždy na začátku kapitoly, ale jinak se děj posouvá výhradně skrze dialogy postav. Takže je to neskutečně rychlé čtení.

Knížka na mě ale působila velmi smutně. Smutný byl životní osud mentálně zaostalého Lennieho, ten závěr mě vždycky dostává. I když na úplném konci je cítít i trocha té naděje. Smutný je celý svět Ameriky 20. let 20. století, je plný samoty, nenávisti, sobectví, předsudků, atp. V knize jsem vnímal pouze dvě skutečná přátelství (mezi Georgem a Lenniem a mezi starcem Candym a jeho psem) a obě musela skončit. Takže všichni žili své životy osamoceně.

Doporučuji knihu k přečtení téměř každému. Uspokojí obyčejné i náročné čtenáře.

19 15.02.2020

Klasika, která je pro mě v něčem hodně špatná a v něčem hodně dobrá.
Za hodně špatný považuji příběh knihy. Nejenom, že je to stará ohraná písnička známá z jiných knížek, ale vlastně se ani nijak nerozvíjí. Nevíte proč se tam věci dějí a nikam se neposouvají. Nedostatky příběhu souvisejí i s obrovskou naivitou, které je v něm obsažena. (\"Proč to děláte? No přece, abych měla z čeho žít.\" To ho naplnilo obrovským úžasem.) Ta mi ale tolik nevadí, protože tématem knihy je vlastně mládí, ke kterému naivita patří a protože Rolland potřeboval takto naivní postavy, aby dokázal do svého díla vtěsnat svůj idealismus.
Naopak za dobré považuji myšlenky v díle obsažené. Já jsem jich tam našel opravdu hodně. Od postoje k válce, přes politické a náboženské názory až k celkovému hodnocení společenských změn, které přineslo 20. století.

(\"Jsme ubozí tvorové,\" řekl.
Lucie po chvilce odpověděla: \"My? Jak pokojně žijeme! Jiní lidé mají horečku. Válka. Továrny. Všechno to spěchá a štve se. Pracovat, žít, užít...\"
\"Ano,\" řekl Petr, \"chvíle vyměřená životu je krátká.\"
\"O důvod víc, aby se nechvátalo!\")

Ale pro hloubavé čtenáře tato kniha asi nebude, spíš bych ji doporučoval těm, co mají rádi (možná spíš rády) romantické zamilované příběhy. Ale i ti si mohou přečíst mnohem lepší příběhy.

3 03.02.2020

Na tuhle knihu jsem byl natěšený, protože mi ji hodně lidí doporučovalo. Musím uznat, že se jedná o velkolepé dílo, které v žánru scifi nemá obdoby, ale přesto mě tato kniha neuchvátila.
Co mi kniha dala? Dozvěděl jsem se něco víc o čínském světě, nejvíce o kulturní revoluci, za níž se příběh knihy začíná odehrávat. Také mě seznámila se zajímavými fyzikálními problémy, i když k jejich pochopení jsem musel používat google. (Pokud nejste fyzik, tak kniha ani jinak číst nejde. Tedy pokud by vám nevadilo, že tomu, co čtete, ani zbla nerozumíte.)
Líbí se mi samotná zápletka příběhu. Nebudu ji vyzrazovat, sice se jedná o určitou variaci klasického science fiction paradigmatu, ale tady opravdu zaujme. A nakonec se kniha také příjemně čte.
Tím jsem ovšem vyčerpal všechna pozitiva této knihy. Asi nejvíc mi vadilo, jak je příběh vyprávěn a jak je vystavěn svět. Mnohokrát jsem měl chuť knihu už odložit, protože jsem četl přespříliš odborné pasáže, které příběh nikam neposouvaly. Chápejte, čtete něco, čemu vlastně (bez googlu) ani nerozumíte, a ono je to navíc pro příběh knihy úplně zbytečné, děj to nikam neposouvá, svět to blíže nerozkresluje. Mám pocit, že autor nás chtěl jenom potrápit matematicko-fyzikálními technikáliemi.
Další věcí je logika. Ve fantasy světech ji ani moc nehledám. Tam se občas "ulítnout" dá, ale v tomto scifi románě bych ji očekával. Navíc pokud je umístěn v reáliích komunistické Číny. Spoustu věcí mi přišlo opravdu až moc "fantasmagorických", svět mi nedával smysl, jednání postav také ne, a kdybych měl psát jejich charakteristiku, tak to snad dobře dokážu jenom i policisty Ta S´, který má alespoň nějaký výraz. Je však možné, že mnoho věcí dostane svůj smysl až v dalších dílech, já ale už v této trilogii pokračovat nebudu. Raději si přečtu něco staršího, Asimova nebo Clarka. Tam je totiž kromě vědy i ta vyprávěcí stránka s určitou duší.

6 19.01.2020

Kniha je pro mě trochu zklamáním. Čekal jsem víc, čekal jsem napětí, hrůzu nahánějící mráz na zádech nebo aspoň nějaké záhadno, mysteriózno. Dostal jsem jen slabý odvar toho všeho. Trochu záhadné to je, trochu děsu se tam také objeví, ale asi to nikoho úplně nenadchne.

Příběh mi nepřišel vůbec zajímavý, navíc není vyprávěn souvisle ale v útržcích (vzpomínkách) a to velmi krátkých. Až v druhé polovině knihy jsou jednotlivé části trochu delší, takže jsem se do nich mohl více ponořit. Je to ale pan King, který je mistrem vypravěčem, takže i možná nudný příběh se vám bude číst velmi dobře.

Více než příběh mě zaujaly postavy. Hlavní hrdina Devin ale i další postavy mají v knize velmi dobře prokreslenou psychologii a pro mě to byly postavy velmi zajímavé. Právě proto je škoda, že jsem se o nich dozvěděl jen velmi málo.

To, co autor knihy asi považoval za jádro svého příběhu, tedy záhadu zavražděné dívky v Domě hrůzy, příliš nefunguje. Na mě mnohem více zapůsobily osudy jiných postav. Například mnohem více lítosti ve mě vzbuzoval malý chlapec se svou matkou nebo tragické osudy Devinových přátel.

09.01.2020

První díl této velkolepé fantasy ságy se mi bude hodnotit poněkud obtížně. Pokud bych měl knihu hodnotit samostatně, dostala by horší hodnocení, ale jelikož ji považuji za spíše takový rozjezd do dalších dílů, lze jí některé věci odpustit.
Na prvním místě musím říct, že knihu považuji za velmi dobrou. Již dlouho jsem nečetl takto epické dílo, do kterého se člověk může opravdu ponořit a zkoumat cizí světy. Je to zase něco jiného oproti akčním rychlovkám.
Co mi ovšem vadilo? Že ač příběh považuji za zajímavý (v rámci high fantasy), tak je psán nezajímavě. Napínavé situace vůbec nejsou napsány napínavě. Autor se snažil (možná je to způsobeno překladem, to nedokážu posoudit), aby i styl vyprávění měl punc zastaralosti. Používá zbytečně komplikovaná dlouhá souvětí s větnou skladbou netypickou pro dnešní češtinu.
Při čtení mi vadily i další na první pohled drobnosti. Spojování staročeských výrazů s cizokrajnými jmény (např. pantáta al´Vere) mi prostě nesedí. A jiná jména taky nebyla zvolena příliš dobře, kolikrát se mi stálo, že jsem se zasekl při čtení jména hlavní postavy Tam (někdy šlo o příslovce). Fakt by mě zajímalo, jestli se v originále jmenuje Therein?
Velmi pozitivně ale hodnotím propracovaný a zajímavý svět. Opravdu mě bavilo pronikat do různých tajemství tohoto světa, objevovat, jací lidé a jak v něm žijí.
Rozhodně kladně hodnotím i mapu, která je součástí vydání a kde můžete sledovat místa, v nichž se příběhy odehrávají.
Já určitě budu pokračovat ve čtení dalším dílem. Pokud máte dostatek času a chcete se ponořit do jednoho z nejrozsáhlejších knižních fantasy, pusťte se do toho právě s Okem světa.

1 24.12.2019

Šestý díl mýtické ságy je psán zase tradiční lehkostí a humorem, takže vás určitě nezklame.
Tentokrát se ovšem nepodíváme do žádné nové dimenze, abychom objevovali nové neznámé světy. Nové nebezpečí si pro hrdiny přijde přímo k nim domů. Taky se v tomto příběhu neocitají v ohrožení jejich životy jako spíše jejich pověst a peníze. Pro Aahze je ale ohrožení peněz mnohem horší než ohrožení života. Však jeho upjatost na peníze je už známá.
Jednu věc bych knize ale přeci jen vytkl. Je to její závěr. Skončí dřív než se to pořádně rozjede. Těšil jsem se na krásné vylíčení závěrečného "souboje" a ono nic. Stejně je useknutá závěrečná debata o budoucnosti našich přátel, ale její rozuzlení si určitě autor nechal do dalšího dílu.
Toto krátké, rychlé a zábavné čtení určitě doporučuji čtenářům fantasy literatury.

1 23.11.2019

Tahle kniha byla pro mě jako dělaná. S panem Clinem toho máme asi hodně společného. Milujeme počítačové hry, sledovali jsme stejné filmy a seriály, hráli D&D, snad jen v té hudbě jsem měl trošku odlišný vkus.

Kniha je úplnou povinností pro geeky a vlastně asi všechny vyrůstající v osmdesátých letech. Ta kniha je plná nostalgie, stovky popkulturních odkazů způsobily, že jsem knihu četl dlouho. Musel jsem si totiž hned vyhledat a pustit písničky, najít si hry, které se v knize objevují, nebo zhlédnout zmiňovaný film. Ještě mě jich pár čeká...

Na druhou stranu nevím, jak moc zajímavý bude popis světa knihy Ready player one, pro mladší čtenáře. A vlastně i samotný příběh, který vychází z hraní RPG her asi moc nezaujme nehráče. Možná ale i tak pro vás stojí kniha za přečtení, aspoň pochopíte jejich svět (svět počítačových hráčů).

Kromě světa a příběhu se mi v knize líbí i postavy. Jsou uvěřitelné, mají své motivace a vlastní příběhy a rozvíjí vzájemné vztahy, které je zajímavé sledovat.

Hned po knize jsem si pustil i film. A to jsem neměl dělat. Ten film je pro mě hrozným zklamáním. Vůbec nemohu pochopit, že je Cline uveden i u scénáře tohoto filmu, protože scénář je na tom filmu největší tragédie. Klobouk dolů před Spilbergovou mistrně odvedenou prací, vizuální podívaná je to pěkná a určitě osloví řadu dnešních komerčních diváků. A hlavně těch, co nečetli knihu. Ve filmu jde o naprosto tuctový příběh. jak chudák ke štěstí a lásce přišel. Postavy jsou buď dobré nebo zlé, o většině z nich nevíte vůbec nic, mně osobně navíc přišli hlavní hrdinové dost pitomí. Příběh se od knihy dost liší, ale ty hádanky mohli udělat trošku těžší. 5 let se snaží je rozluštit největší mozky planety a pak na to náhodou přijde puberťák? Odkazy na 80 léta jsou tu taky, ale v menší míře a taky často jiné než v knize. Prostě a jednoduše, těmhle hrdinům jsem neměl ani chuť fandit a to je škoda. Možná by pomohlo se na film kouknout ještě před knihou.

8 14.10.2019

Vynikající kniha! Při čtení mi mnohokrát běžel mráz po zádech. Utopický svět daleké budoucnosti mi totiž připadal až moc známý. Jako by se děsivé vize přetechnizované civilizace už plnily.

„Knihy se zkrátily. Zkondenzovaly. Vykuchali je. Víc obrázků než textu.“
„Strčím děti na devět dní z deseti do školy. Jsou doma na tři dny za měsíc a to je docela dobře snesu, není to vůbec nic strašného. Posadíte je do televizního pokoje a otočíte vypínačem.“
„Máme všechno , co potřebujeme ke štěstí, ale šťastni nejsme.“

Lidé se baví u telestěn, nečtou. Je to zakázané. Požárníci spálí byt každého, u koho se najde kniha. Ale lidé už ani nemají zájem číst, takže požárníci stejně vlastně nejsou potřeba. Lidé přestali přemýšlet, jen se baví, nakupují a zase se baví. Bradbury nám představil naprosto odlidštěnou civilizaci založenou na konzumu zábavního průmyslu.

V mnohém mi tato kniha připomněla Orwellův román 1984.

Ač se jedná o scifi, nečekejte nic vysoce technického. Autor se zaměřuje na lidské vztahy víc než na popisy technických vynálezů. Také jeho jazyk je velmi poetický. Zvlášť závěrečná část knihy vám může připadat trochu zdlouhavá, protože jde o skoro lyrický popis konce války. Kniha je plná nádherných metafor a zajímavých přirovnání.

Ještě zmíním jeden malý detail. Na mě osobně možná nejvíce zapůsobilo setkání hlavního hrdiny s Clarissou. Její pohled na svět obdivuji a sám na sobě pozoruji, jak se mi také vlastně vzdaluje.

Chcete-li si trošku zapřemýšlet nad tím, kam možná spěje naše civilizace, přečtěte si tuto knihu.

19 21.08.2019

Třetí díl je opět trošičku svižnější proti pomalejšímu druhému dílu. Akční stránka příběhu je zde pěkně vygradovaná a popisy různých soubojů i monster se mi velmi líbily.

Ale ten závěr? Tři knihy člověk čeká, aby se dozvěděl, co připravuje tajemný Cestovatel, kvůli kterému umírají stovky tvorů a kterého se snaží dobrodruzi dopadnout. Přišlo mi to vysvětlení trošku jako zklamání. Je to sice zajímavé vysvětlení, ale na tento typ literatury až příliš filosofické.

Taky mi v závěru chybí vysvětlení, jak to bude s lidskou podstatou hlavního hrdiny Calea. V knize sledujete jeho vnitřní boj s temnotou, ale tato rovina už na konci není nijak rozebírána. Možná v nějakém dalším pokračování.

Celkově jde o velmi zdařilou akční fantasy trilogii a jejího přečtení rozhodně nelituji.

15.08.2019

Pokračování série je opět dobře odvedenou prací Paula S. Kempa, i když pro mě je tento díl o trošku slabší v tom, že jsme sledovali dobrou a zlou stranu zvlášť a k jejich vzájemné přímé konfrontaci došlo až k závěru knihy. Díky tomu tento díl ztrácel trochu ze své napínavosti. Také vztahy mezi postavami se zde už nemění.

Kam nás příběh posune dál bylo celkem jasné. Už víme, že spolu s Calem nebojujeme proti mágovi z prvního dílu, ale hlavním nepřítelem je jakási mocná bytost Cestovatel. Cale a jeho skupinka (v tomto díle rozšířená o průvodce Maga) se snaží vypátrat 3 slaady, poskoky a syny samotného Cestovatele, kteří se v tomto dílu snaží pro svého otce získat magickou energii z Přístavu lebek. Intrikami rozdmýchají válku uvnitř města na odlákání pozornosti létajících lebek, strážců města. To už je jim ale v patách Cale se svou družinou...

Cale už v tomto díle není obyčejným člověkem, a tak bojuje ještě s jedním "nepřítelem". Stal se stoupencem Pána stínů a neví, zda v něm zůstalo ještě nějaké lidství. Určitě i tahle rovina bude nakonec nějak vyřešena až ve třetím díle.

A nakonec ještě závěr knihy. Je z mého pohledu nejnapínavější a co se tam stalo mě nejdříve opravdu hodně překvapilo, ale teď, jak nad tím přemýšlím, tak si myslím, že se zase ukáže, že vše je jinak než se tváří. Každopádně vás hezky přitáhne k třetímu dílu.

01.08.2019

Paul S. Kemp odvedl velmi dobrou práci. Napsal akční a napínavý příběh zasazený do světa Forgotten Realms.

Zabiják Erevis Cale pracuje jako majordomus pro zámožnou rodinu, ke které se zcela náhodou dostane záhadný artefakt, po němž se snaží jít skupinka hrdlořezů vedená zlým mágem. Vylákají Cala z domu, snaží se ho odstranit, aby se mohli dostat k artefaktu. Málem se jim to i podaří, stejně tak se jim ale málem podaří Cala a jeho souputníka zabít. Tím se z celé věci stává Calova osobní záležitost a honba za mágem a artefaktem může začít.

Děj je vyprávěn velmi napínavě a přímočaře. Pokud je ve vyprávění nějaká menší odbočka tak jen pro dokreslení charakteru některé z postav. Trochu mi vadilo, že hlavně ze začátku se autor odkazuje na nějaké dřívější události, které se asi objevily v nějaké předchozí knize.

Postavy jsou dobře vystižené, jak ty kladné, tak ty záporné. Ostatně je tu krásně vidět, že se i přesvědčení postav řídí pravidly D&D, protože i skupinka hrdinů má mezi sebou zlé postavy. Osobně nemám příliš rád zloděje, vrahy, zabijáky a podobné jako hrdiny knih, takže minimálně dvě z hlavních postav mi tak úplně nepřirostly k srdci. Ovšem záporáci a vývoj hrdinů i můj pohled změnil. Určitě jsou to všechno postavy dobře zapamatovatelné.
Opět tady doporučuji milovníkům fantasy. Ale s tím, že první díl není příliš ukončen a budete muset číst i díly další. Takže jdeme na to...spoiler...nové zlo nám stále uniká :)

23.07.2019