amejzlík komentáře u knih
(SPOILER) Druhá polovina románu mne bavila daleko více než první. Autorovi se nedají upřít skvěle vykreslené popisy historických událostí a zajímavá zamyšlení nad nimi. Velmi mne to jako studentku historie obohacovalo. Zvláště poslední část epilogu.
Postavy už byly vyspělejší - hlavně Natašu jsem si nakonec velmi oblíbila. Líbil se mi vývoj její povahy během děje i když, by mohl být rozveden víc detailně. Mnohem lépe byl popsán například vývoj Scarlett v Jihu proti Severu. Nejvíce líto mi bylo nakonec Soni, která mi byla celou dobu nejvíce sympatická. Co se týká mužských postav mrzel mne konec Andreje Bolkonského. Bylo to ale velmi dojemné. Pierovi jsem šťastný konec velmi přála.
Putna je velmi inteligentní a sečtělý. Kniha není “jen” odborná autor má velké literární nadání. Kapitoly jsem četla víckrát abych porozuměla, co chce autor sdělit. Bylo třeba si některé informace dohledat.
Krásný příběh, který mi otevřel další cestu a naučil se na Pána Boha a jeho lásku dívat z jiného úhlu pohledu. Jsem ráda, že mám přečtena všechna evangelia. Pomohla mi příběh pochopit ještě více a díky tomu se mě kniha dotkla ještě o mnoho hlouběji.
Kniha pro trpělivějšího čtenáře. Děj je pomalý a styl psaní mne spíše ukolébával. Osudy členů rodiny Fähmelů mne ale bavily. Lidé opakují zkrátka v každé době stejné chyby, nebo se dopouštějí nových…
Karla Šípa mám velmi ráda. Sedí mi jeho inteligentní humor. Knížku jsem si užila. Některé úvahy, historky a názory se mi líbily více, jiné mne tolik neoslovily. Místy jsem se velmi bavila. Parádní odpočinková četba.
Tvorba Jiřího Suchého je vynikající. Básně a některé písňové texty jsem si moc užila. Jiří Suchý používá vázaný verš a nápadité, milé rýmy. Texty jsou o životě a vcelku jednoduché. Tady platí, že v jednoduchosti je krása. Při čtení některých textů mi zněly v hlavě hlasy jejich semaforských interpretů.
Nemůžu si pomoct ale, tenhle díl mě neoslovil tak, jako ty předchozí. Buď dospívám a začíná mě bavit jiná literatura, nebo byl tenhle díl slabší. To musím zjistit přečtením tance s draky… V tomto díle se neprolilo tolik krve, jako v dílech předchozích. Řešila se spíše politika v Králově přístavišti. Většinu postav v knize už nemůžu vystát, což znamená že, dospívají a začínají umět hrát hru o své trůny.
Nádherné obrázky. Krásné a užitečné myšlenky. Pár jsem si jich i vypsala. Jsem ráda, že se mi tahle řekla bych že, ne úplně dětská kniha, dostala do rukou. Buddhista nejsem. Vybrala jsem si z knihy jen to, co mi sedlo.
Na knížku jsem narazila úplnou náhodou. Básničky byly milé a ilustrace naprosto kouzelné.
Moc se mi to líbilo. V knize nebylo řečeno vše a zápletka byla odkrývána hodně pomalu a postupně. Autorka spíše naznačovala a čtenář musel domýšlet. Knížka ve mně vzbuzovala otázky, na které si stále, jakožto věřící, neumím odpovědět. S hlavním hrdinou jsem hodně sympatizovala. Zároveň jsem měla i pochopení pro zklamaného otce. To co synovi udělal se mi však nelíbilo…Mám pocit, že nikdo z lidí nemá právo druhého člověka za cokoliv odsuzovat. Tím méně za ,,problém” za který ten kluk nemůže.
Já jsem tak ráda že už to mám za sebou. Kdybych si knihu nedala do maturitního seznamu, tak ji snad ani nedočtu. Bylo to velmi táhlé a nezáživné. Ani jazyk nebyl nijak zajímavý. Quasimodo byl zvláštní postava. Bylo mi ho moc líto.
První polovina knihy mě bavila více než druhá. Užívala jsem si líčení zvyků a tradic 19. století popis krajiny…postava Hastrmana mi byla nesympatická ale chápala jsem jeho rozhořčení i cíl ve druhé části knihy. Jen způsob, jakým ho dosahoval byl na mě až moc surový.
Vůči této knize jsem měla z hodin literatury předsudky. Zajímalo mě zda si je potvrdím, nebo vyvrátím. Zprvu mi byla postava Juliena Sorrela nesympatická. Později jsem si ho velice oblíbila. Mrzelo mě jak dopadl. Druhy lásky k oběma ženám byly odlišné. Více se mi líbil vztah Juliena a paní de Rênal. Ale i ten s Mathilde měl něco do sebe. Pár vnitřních monologů Juliena mne trochu nudilo, ale jinak jsem si příběh moc užila.
Kniha mě nebavila tolik jako předchozí díly. Přes polovinu knihy jsem si nemohla zvyknout na nové postavy a postavu Chaola jsem nikdy neoblíbila, ale tady mi přirostl k srdci stejně jako Yrene a Nesryn se Sarthaqem. Dozvěděla jsem se opět další překvapivé a šokující informace. Velmi se těším na pokračování.
Terezu Salte jsem objevila díky podcastu Linka, který začala natáčet spolu s mým oblíbeným youtuberem Kovym. Začala jsem poslouchat i její podcast V oblacích a zamilovala jsem si její barvu hlasu. Na knížku jsem se opravdu těšila a docela se mi líbila. Popisuje její život v Norsku a ten mi připadal hodně zajímavý. Celou knihou se Tereza snaží motivovat lidi, aby si plnili své sny.
Pokračování bylo ještě lepší než předchozí díl. Ten konec byl bombastický. Jsem velmi zvědavá jak celá trilogie dopadne.
Poslední díl série mě velmi zklamal. Konec byl naprosto předvídatelný a Galbatorix mi přišel jako kombinace Voldemorta a Saurona z pána prstenů. To že Eragon odešel z Alägesie mi zase připomělo odchod Bilba a Froda Pytlíka z posledního dílu pána prstenů. A mohla bych jmenovat ještě spoustu dalších příkladů Paoliniho kopírování od jiných známých autorů fantasy. Kromě toho v knize bylo spousta zbytečné popisové ,,vaty”. Kvalita příběhu s každým dílem zkrátka prudce klesala.
Za mne rozhodně nejhorší fantasy série co jsem zatím četla.
Knihu jsem se pokoušela číst kvůli studiu na VŠ. Vždy jsem zvládla 20 minut plna soustředění a pak jsem ji musela odložit. Nakonec jsem si pořídila audio verzi a díky hlasu paní Ludmily Pelikánové se i náramně pobavila. Některé úryvky velmi sedí i na dnešní dobu. Nejvíc například podobnost mezi starými lidmi a dětmi. Erasmovy myšlenky se shodují s některými v Exupéryho Citadele a taky s Komenského názory v Labyrintu světa a ráji srdce, který více než o sto let později řeší obdobná témata.
Autorka psala každou povídku jiným stylem, což se mi opravdu moc líbilo. Příběhy nepostrádaly hloubku. Nejvíce jsem si užila povídky: “Za rybičkou” - miluju jak Dousková dokáže vystihnout dětskou mentalitu. Popisuje ji velmi vtipně. “Konec dobrý” - velmi se mi líbil příběh i uvažování protagonisty. A “Bistro B” - parádně vystižené pocity během doby hektických covidových opatření.
U některých úvah Karla Šípa jsem se opravdu nasmála, jiných pousmála a některé se mi tolik nelíbily. Top byla pro mne úvaha o písňových textech, to mi autor mluvil z duše. Napsat dobrý text je dneska kumšt. Pár historek jsem už znala z pořadu Všechnopárty ale, nevadilo mi si je připomenout a znova se pobavit. Nejméně se mi líbilo zamyšlení o desateru.