Biliár o půl desáté

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Zářijový den roku 1958 ve velkém západoněmeckém městě, které lecčím připomíná Kolín nad Rýnem, neurčuje jen situaci a kulisu posledního Böllova románu, ale i okamžik, z jehož perspektivy je nazírána minulost tří generací stavitelské rodiny Fähmelů. Ve vyprávění neseném z větší části vnitřními monology hlavních postav se střídají obrazy minulosti a přítomnosti a mezi různými časovými rovinami se rodí napětí, v jehož jiskření je současnost viděna až ke kořenům a naopak minulost vyvstává v novém zorném úhlu. Bohaté vrstvení a členitost Biliáru jsou vyváženy vedoucími motivy, dějovými a myšlenkovými uzlinami, které prostupují celý román a někde přecházejí do symboliky; vynořují se v proudu děje stále v novém osvětlení, postupně se vybrušují do přesnějších a významově bohatších podob. Přitom v Böllově próze, která už svými zdánlivě volnými evokacemi a asociačními postupy se často blíží básnické skladbě, nesou tyto leitmotivy silný emotivní důraz. Přestože Biliár o půl desáté leckdy připomene skladebné umění Thomase Manna, přestože otcem metody vnitřního monologu v průžezu jednoho dne je už Joyce, Böllovo dílo neozbývá na ostré aktuálnosti, jeho prostor není sevřen zvolenou kompozicí. Není v něm nic odtažitého a strhuje autorovým bezprostředním, sugestivním viděním. V každé řádce je cítit osten citlivého svědomí autora, reagujícího na složitou skutečnost svěho světa....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/8627/biliar-o-pul-desate-8627.jpg 454
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a umění
Originální název:

Billiard um halb Zehn, 1959


více info...
Nahrávám...

Komentáře (12)

Kniha Biliár o půl desáté

amejzlík
včera

Kniha pro trpělivějšího čtenáře. Děj je pomalý a styl psaní mne spíše ukolébával. Osudy členů rodiny Fähmelů mne ale bavily. Lidé opakují zkrátka v každé době stejné chyby, nebo se dopouštějí nových…

mirektrubak
09.10.2020

Dějové motivy z Böllova románu připomínají kresby vyhotovené na průhledném papíře. Kresby, které dávají ten správný smysl až tehdy, když se dají papíry na sebe - teprve pak vykoukne definitivní podoba. Vlastně by v téhle mojí metafoře bylo lepší napsat, že se jedná o různé části stejné kresby, nebo, ještě lépe, o různé variace stejného obrázku. Protože je to právě opakovatelnost lidských příběhů, kterou před nás Heinrich Böll předkládá: každá další generace si znovu musí vybírat mezi dobrem a zlem, mezi čistotou a poskvrněním, mezi tvořením a ničením, mezi sobeckostí a ohleduplností. Mezi životem pro sebe a životem pro druhé. Každá ve vlastních životních podmínkách, každá s pocitem vlastní výlučnosti – ale přesto ve velmi podobných etických souřadnicích.

Když jsem Biliár o půl desáté poprvé četl jako čerstvě dospělý čtenář, tak se mi ta kniha děsně moc líbila, ale zároveň mě dopalovalo, že nejsem schopen rozklíčovat všechny symbolické roviny děje a že se často ztrácím v postavách. Teď, při návratu k ní, jsem zjistil, že mi to nevadí prakticky vůbec. Ne proto, že už bych byl tak všeznalý a všechno chápal, spíš jsem se víc soustředil na nálady a pocity, které vyvolávala.
A tenhle Böllův román atmosféru vyvolat dokáže: opravdu připomíná hudební skladbu, ve svém prolínání motivů, jejich navracení, modifikacích a interpretacích prostřednictvím různých postav. Až se tají dech. Postavy jsou sice trochu (někdy trochu víc :-) schématické a jaksi plakátové, ale výsledný dojem to neruší – emoční naléhavost a kombinace intimního a historického, výstižné detailní portréty osob (ne skrze činy, ale skrze pocity) a zejména dokonalé ovládnutí jazyka - to dělá v mých očích z tohoto románu skvělý literární zážitek.


Ess.
02.07.2020

Skvělá četba, i když vzhledem k počtu vypravěčů a prolínajícím se časovým rovinám trochu náročnější. Měla jsem ji na seznamu povinné četby do semináře a popravdě jsem se jí podle anotací bála úplně nejvíc, nakonec však byla zdaleka nejlepší. Fascinovalo mě naprosté minimum přímé řeči - kniha je vystavěná na vnitřních monolozích jednotlivých postav a tím i na kontrastu toho, co si kdo myslí a co skutečně říká lidem kolem sebe, popř. co si kdo myslí, že někdo jiný ví a co ten dotyčný skutečně ví. To mě přimělo k přemýšlení o přemýšlení a komunikaci mezi lidmi i mimo stránky téhle knížky. A navíc ta krásná a všudypřítomná symbolika toho, že předválečná generace stavěla, válečná ničila a ta nejmladší, poválečná, má nyní možnost výběru.

Marianna496
12.03.2020

kniha popisuje 20 storočie a dve svetové vojny z pohľadu Nemcov žijúcich v Nemecku.Ich tragédie na pozadí dejín ktoré sami tragicky poznačili.Je smutná a zároveň poetická taká poézia v próze.Prekvapilo ma že dáva veľkú vinu náboženstvu na zbláznení celého národa..

Palivo
15.08.2018

Ajajajaj, tohle tedy zaböllelo!

Jednou to prijit muselo. Heinrich me zklamal! O jake jistoty jeste prijdu? Co bude nasledovat priste? Nealkoholicky Jaggermeister? Zeny s penisy?

Kulecnik o pul desaty je o trech generacich architektonicke rodiny, pricemz deda postavil kostel, syn ho za valky zboural a vnuk ho ma zase postavit, coz je zcela jasna alegorie na kadeni - to jde clovek na zachod, pekne se vykadi, pak to splachne a musi znovu. Co z toho plynne? Ano, nesplachovat.

Tohle vsechno by bylo moc fajn, ale mit jedenact vypravecu a situovat vetsinu knihy do jejich vnitrnich monologu a vzpominek bylo vice, nez kolik muj mozek dokaze vstrebat. Ten sice neni v kdovijake forme, kolikrat mi treba stara napise kup rohliky, mleko, vajicka a ja ani tohle nezvladnu a prinesu domu akorat rohlik a lahev vina, ale presto si troufnu tvrdit, ze Böllem zvolena forma to pro me naprosto zabila. Jeste na stopadesate strance jsem doufal, ze se dostanu do rytmu, ale nestalo se.

Sel bych tedy na tri hvezdy, uz jen za to poselstvi a celkovy namet, ale prislo mi, ze krome experimentu s formou zacalo Böllovi i trochu splouchat na majak a psal jako by mu bylo ctrnact, viz "zdvorilost se zredukovala na formulku, jako kdyby ji misto vody nabidl H2O."

WTF?
5/10

Jarcaa
15.10.2016

Tak jak uvádí ostatní, je to rozporuplná kniha, autor vás vtáhne do děje a donutí vás knihu dočíst celou i když se v některých místech můžete trošku nudit – občas jsem listovala dopředu, ale to mi opravdu nepomohlo pochopit zápletku. Kniha vyžadovala moje naprosté soustředění, jinak uniknou důležité momenty a ani si neužijete ten krásný jazyk. Napadlo mě, že když je to tak super přeloženo, jaké to asi musí být mistrovské dílo v originále? Dám si chvilku pauzu a zkusím další dílko.

Kattyna
14.10.2016

V ději jsem se hrozně ztrácela, ta souvětí, vnitřní monology.. Přemáhala jsem se téměř rok, než jsem dočetla poslední stránku. Asi na tuto věc ještě nejsem vyzrálá..

Stammel
12.07.2016

Malá velká románová kronika. I když se celá kniha odehrává během jediného dne, pokrývá téměř půlstoletí německých dějin, včetně obou světových válek. Ze vzpomínek jednotlivých členů Fähmelova rodu se zde skládá mozaika lidskosti, která bojuje o své místo ve světě lidskosti zbaveném.

Böll se nezabývá velkými událostmi, ale existencí lidí ve stínu dějin. Detaily, okamžiky či obrazy z Fähmelovic života jsou mistrovsky zachycené. Často navíc z různých perspektiv, protože Böll úžasným způsobem střídá vypravěče a jejich vnitřní monology. Postavy jsou velmi živé a není těžké k nim získat vřelý čtenářský vztah. Můžeme tak plně prožívat rodové "prokletí" Fähmelových, jímž je svědomí. To jim nikdy nedovolí tak úplně splynout a jít s dobou a činí jejich život velmi hořkým. Což je také chuť celého románu - velmi zdravá chuť.

1