Amalberga komentáře u knih

Od odpadu tuhle knížku zachránily jen hezké pokusy o nastínění umělecké atmosféry kroužku mladých "intelektuálů" a popisy pokoje Fritze a jeho ateliéru. Jinak je Říše snů směšně melodramatická, naivně romantická a přihlouplá. I přesto bych ji (možná) přetrpěla, ale sexistické názory Ernsta a Fritze mě natolik "rozbily", že mě přešla chuť ve čtení pokračovat nebo si přečíst Gam, která mě podle anotace zaujala víc. Od Remarqua jsem předtím četla Na západní frontě klid, který se mi příliš nelíbil a boj o život v zákopech mne spíše nudil, protože mi téma války přijde nudné.

1 16.05.2017

Nicneříkající rýmovačky, které ohlodal čas a jejich hlubší smysl odvál někam vítr.

1 05.05.2017

Docela mi vadí, že se v hodnocení nerozlišuje, jaké vydání jste četli, protože každé je trochu jinak uspořádané a některé básně můžou přebývat a některé naopak chybět. Při čtení Kvílení jsem měla pocit, že na mě básník přímo křičí. Další básně už na mne tak silně nepůsobily.

1 29.04.2017

Kniha mne nijak nezaujala.

1 28.04.2017

Autor si skvěle hraje se slovy a obdivuji jeho fantazii a obrazotvornost, ale témata básní (erotičnost a opěvování krásy nahých žen) mne nijak nezaujala, holt mám jiný vkus.

2 26.04.2017

Byla to má první haiku knížka a i když byly básně krásné, zjistila jsem, že mi ve většině z nich chybí nějaká pointa. Zachycení okamžiku v přírodě mi asi nestačí.

3 26.04.2017

Velmi zajímavá kniha, která vám nabídne jiný pohled na svět. Po přečtení zjistíte, že když se rozhlédnete kolem sebe, svět plyne a pomalu pomíjí, navrací se do nicoty a zchátralá budova naproti vám s olezlou omítkou je vlastně krásná zaslouží si vaši pozornost. Právě teď.

5 25.04.2017

Oproti Sto rokům samoty se mi kniha zamlouvala daleko lépe. Žádné neuvěřitelné nadpřirozené schopnosti a ubylo množství zbytečných postav, které ztěžují přehled v ději. Příběh lásky mezi Florentinem a Ferminou byl osvěžující a zábavně podaný. Autor skvěle zobrazil dočasnost a smrtelnost předmětů a budov, stárnutí lidí a zbytečné ničení pralesa a nádherné hodnotné přírody pro rozmary člověka. Ze vzdáleného a vyvýšeného pohledu se celé století zdá jako hloupý a rozmarný čas prohýřený ve výstřelcích a vynálezech doby a nic nemá svou stálou hodnotu, nakonec přece zvítězí láska.

4 24.04.2017

Začátek knihy je velmi zmatený, dost jsem se v něm ztrácela. Téma knihy bylo rozhodně zajímavé, ale šlo by zpracovat lépe.

1 15.04.2017

První polovina knihy se mi více líbila, postava Fialky mne oslovila, jenže poté se autor zaměř na postavu vypravěče K. a Fialku nechal záhadně zmizet. Po přečtení knihy mám pocit, že i přes zápletku s milostným vztahem Fialky a Mjú a nějakými hloubavými kecy kolem se vlastně vůbec nic nestalo, a tak si ani nestěžuju na podivné zakončení.

4 12.04.2017

Přečetla jsem všechny příběhy kromě jednoho. Povídky o Mauglím byly nejlepší, kdyby se kniha skládala jenom z nich hodnotím čtyřmi hvězdičkami. Kniha ale obsahuje i další slabší i průměrné povídky, které (většinou) vás neosloví ani nepřekvapí svým koncem. Na knize (na rozdíl od filmu) oceňuji, že se autor neřídí zažitým klišé, že hadi jsou zlí, naopak, udělá z Ká poněkud svéráznou postavu, která Mauglímu pomůže a vyniká svou obratností, způsobem lovu a moudrostí.

2 30.03.2017

Slečnu Marplovou mám moc ráda. Vyzařuje z ní jakási moudrost. Na rozdíl od Poirota není namyšlená, samolibá a nevychloubá se svými schopnostmi. Dokáže sedět tiše v koutku a poslouchat hovory jiných, pečlivě sbírat informace a všímat si detailů. Až zjistí vraha, opustí svůj temný koutek stoupne si doprostřed účastníků zápletky a jednoduše a logicky vysvětlí co se stalo a odhalí vraha.
Bohužel tato kniha mi přišla na Christie poměrně slabá. Většinu knihy se zaobírá mladým manželským párem, který není příliš zajímavý a celkově zápletka působí dost ohraně. Většinou se mi vraha odhalit nepodaří, ale v této knize jsem si tipla správně.

3 20.03.2017

Alfred de Musset se sám nepovažoval za představitele romantismu, ale jeho hrdina Oktáv podal dokonalou výpověď o své době. Sice vystudoval práva, ale nevykonával žádné povolání a nijak nepřispíval do společnosti (typ zbytečného člověka). Oktáv je přecitlivělý, náladový a velmi rozpolcený. Jeho první milenka ho podvede a on se stále trápí. Snaží se "vyléčit" povrchní zábavou. Světské radosti ho omrzí, a když mu umře otec, uchýlí se na venkov a libuje si v prostém životě (zase typický romantismus). Časem se zamiluje do Brigitte, počestné vdovy, proslulé svou dobrotou a laskavostí. Ona ho bere jako přítele, jeho přiznání odmítá a utíká před ním. Oktáv za ní jede a ona mu podlehne. Stanou se milenci. Oktávovi se jeho štěstí zprotiví, cítí se znuděný a svými střídavými stavy terorizuje Brigitte, která ho skutečně miluje. Jejich neřestný život je trnem v oku vesničanům a Brigitte pomlouvají a straní se jí, přichází o svou dobrou pověst a přátele. Milenci spolu odjedou do Paříže a plánují cestu do Švýcarska. Do příběhu vstupuje Smith, který Brigitte miluje a slouží jako prostředník mezi jí a příbuznými, kteří ji přesvědčují, aby do ciziny nejela. Oktáv tuto skutečnost objeví a po další dlouhém citovém vydírání Brigitte dospěje (konečně!) k tomu, že nikdy nebude schopen být s Brigitte šťastný a že jí celou dobu velmi ubližuje. Rozhodne se, že se s ní rozejde a ona se vrátí za Smithem a příbuznými. Ve stejnou dobu se Smith rozhodne, že odjede a vzdá se Brigitte.
Některé pasáže knihy se mi velmi líbily, jiné byly zdlouhavé a nicneříkající. Každopádně kniha se dobře četla a myslím, že svůj účel, výpověď o romantismu, docela obstojně splnila.

1 25.02.2017

Knížka mého dětství. Skvěle se čte, když jste nemocní.

2 21.02.2017

Na Zimohrádek musíte mít správnou náladu. A já ji měla až na poslední čtvrtinu sbírky. Nejvíce se mi líbil poslední oddíl básní. Některé mi trochu svým tajemnem a ostrými pointami připomínaly Skácelovu Smuténku. Jinak šlo o velmi příjemnou četbu.

2 11.02.2017

Kniha na cestě má vyprávět o nekonečných možnostech svobody mladých lidí, kteří se vzbouřili konvencím a konzumu. Cha cha cha. Toto osvobození se týká je bílých mužů, ale ostatní "lidé" v Americe jsou očividně nepodstatní. Ženy nadále zůstávají v domácnosti a trpí s lidmi typu Moriartyho. V knize je krásně vidět, že jim byly dobré jen na sex a na starání o děti. O afroameričanech se autor nezmiňuje příliš lichotivě, navíc je homofobní. Beatnická vzpoura proti konzumu se sestávala z užívání drog, nespoutaného sexu a snahy šokovat slušné upjaté lidi. Sice kritizuje nešvary společnosti, ale nenabízí žádné řešení. Ujíždí po křivolaké cestě, míjí osudy trpících a nešťastných lidí. Nepomáhá, jen ohlušuje a ukájí nízké potřeby a úzkosti. Nic nedává, jen bere a vyprazdňuje. Z knihy jsem měla chvílemi pocity zhnusení, smutku a nudy. Předloha Deana Moriartyho byla něco jako múza beatníků a objevuje se i v dalších dílech. Už jen to poukazuje na špatnost této literatury.

5 17.01.2017

Knížka mi učarovala, je milionkrát lepší než film.

1 08.01.2017

Alvarezová a Pescoliová jsou detektivky na dvě věci. Vždycky přijdou do práce, odejdou se najíst o pauze, vrátí se, vytisknou dokumenty, které za ně vytvoří a zpracuje někdo jiný. Celou dobu řeší své osobní "problémki" a vrtají se v rodinných partnerských vztazích. Mezitím jim v Medvědím Brodě řádí sériový vrah, který unese tři ženy a ty dvě se nad kafíčky stále kladou ty samé otázky dokola: "Opravdu je někdo unesl? Nerozhodly se jen ve stejné době tři ženy sebrat a utéct? (bez kreditek, peněženky, jakýkoliv osobních věcí) Tak ne asi. A tyhle stupidní otázky si naše prvotřídní policajtky kladou i po nalezení první mrtvoly v ledu. Čekala jsem nějakou kriminální psychologii, rozbory místa činu a místo toho jsem se dočkala trapné červené knihovny.

5 01.01.2017

Autora této knihy s úžasným ostrovtipem jsem měla na matematiku. Jakožto knihovníky nás považoval za naprosté idioty a lůzry neschopné sečíst jedničku se dvojkou. Neustále nás shazoval ubohými vtipy a my mu (nebo aspoň já) uvěřili, že jsme blbí. Naštěstí odešel. Příští školní rok si o naší škole a učitelích napsal tuto stupidní, primitivní a brakovou knihu. Stačilo mi přečíst pár stránek, abych pochopila, že nemá smysl pokračovat. Na matematiku nás dostala nová učitelka. Jednala s námi jako rovná s rovnými, neshazovala nás a hezky nám látku vysvětlila. Výuka se ihned dostala na úplně jinou úroveň. Nejvíc mě pobavilo, že ten kokot měl tu drzost nabídnout nám, které pomlouval a shazoval, autogramiádu a autorské čtení. Najednou jsme vám byli dobří, my knihovníci, že pane Mach?

Knihu jsem začala číst v naději, že se dozvím něco o totalitě a její absurditě (něco na způsob Procesu a Proměny od Kafky). Místo toho jsem neustále cestovala v čase a sledovala osud nezajímavé osůbky bez osobnosti, Lízinky Tachecí, jejíž vagína lákala snad všechny muže v okruhu tří kilometrů. Nemám ráda takové "lolita femme fatale". Tiráž mi dále slibovala odvážné erotické scény (ani mi nepřišly nějak odvážné nebo kontroverzní), kterých bylo v knížce jako šafránu. Autor se mohl více zaměřit na historii popravování, která byla z celé knihy nejzajímavější.

3 08.12.2016