alexpo
komentáře u knih
Podivná knihovna
Haruki Murakami
Pro mne zatím nejméně zajímavý Murakami, ale i tak to pořád stojí za přečtení.
Světlo mezi oceány
M. L. Stedman
To je kniha, která ve mně vzbuzuje pocit, jak je někdy obtížné se správně zachovat. A to přitom čtenář má na rozdíl od literárních hrdinů veškeré informace. Nevím, nevím, nevím. Miluji knihy, které mě nutí se nad nimi zamyslet, ne tedy se pouze pobavit a sáhnout po další.
Židovka z Toleda
Lion Feuchtwanger
Mám ráda historické knihy a vždycky, když objevím (tak trochu pod nátlakem) knihu, která je školně povinná a dá se číst, jsem za naše školství vděčná. Tahle byla velmi čtivá a pro mne přínosná.
Božský hráč
Christina Lauren
Tak jsem se chtěla mrknout, jestli už se holky naučily psát,...kecám! Já věděla, že to lepší být nemůže, ale z nějakého iracionálního důvodu jsem se chtěla potrápit nebo co, takže jsem otočila pár stránek a zase tu ohavnost rychle zavřela, protože se domnívám, že kniha má být nositelem nějakého estetického zážitku. Opravdu mi nevadí číst vkusnou erotiku, ale tohle je popis tak zjednodušeného a verbálně primitivního sexu, že bych to fakt zakázala. Vždyť ta holčina dole - Justme by určitě získala lepší čtenářský vkus, protože její komentář je napsaný inteligentněji než celý "Božák-nebožák".
Smrtící svátky
J. D. Robb (p)
Ale no jo. Kriminálka proložená erotickými scénami. A ještě k tomu známá spisovatelka skrývající se pod pseudonym. Neurazí.
Most přes řeku Kwai
Pierre Boulle
Nedavno jsem viděla film Koleje osudu a trochu mi to knihu připomnělo. Já si to vlastně přečetla z toho důvodu, že jsem viděla ta místa v Thajsku, tak abych měla i souvislosti. Člověk je nakonec rád, že žije v jiné době a v jiné zemi.
Písečná žena
Kóbó Abe
Ještě že to bylo tak krátké. Tahle témata, kde vítězí bezmocnost a beznaděj, kde člověk nechápe, proč se to děje, čím si to zasloužil, není můj šálek kafe.
Svůdcův deník
Søren Kierkegaard
No, není to kniha, která by mě nějak zvlášť zaujala. Vlastně mi byl vypravěč lehce nesympatický, jak na to šel rafinovaně, systematicky, chladně. A ten detailní popis mě prostě nebavil.
Proces
Franz Kafka
Na mě padá z Kafky chandra. Dočtu a už vím, že se k tomu nikdy nevrátím. Přemýšlím, jak ho ten otec poznamenal, nebo vůbec celý jeho život v předválečné Praze, kde se cítil být vykořeněný. To není jen kniha o byrokracii. Ale právě i o tom, jak je člověk schopen přijmout obvinění, jakkoliv je absurdní. Rezignuje, přestane se bránit, a vlastně i divit. Skončí jako pes.
Výbor z povídek
Anton Pavlovič Čechov
Tak, jako nemusím Čechovova lyrická dramata, tak oceňuji jeho povídky. Jak ty humorné (Koňské příjmení), tak ty smutné. A ruské smutno, je tedy obzvlášť smutné. Nejvíc asi na mě zapůsobila povídka, která se jmenuje (tak nějak) Barce se chce spát. Je o malé, asi desetileté chůvičce, která musí přes den pomáhat od samého jitra a večer už je tak unavená, ale ještě nesmí jít spát, protože musí dohlédnou na mimino, které křičí a křičí a nedá se utišit, a Barce se chce tak spát, už nemůže, klesá jí hlava nad kolébkou, až se dotkne i polštáře a hlavičky miminka, a i to za chvíli přestane křičet, protože je udušeno.
Jeden den Ivana Děnisoviče
Alexandr Isajevič Solženicyn
Páni! Nuda? pro mne určitě ne. Přestože jsem knihu četla v rámci povinné četby, četla jsem ji ráda, popis jediného obyčejného dne v gulagu úplně stačí, aby měl člověk jasnou představu o krutosti tamějšího života. A ta závěrečná věta na konci dne, v němž se cítí být Ivan takřka šťastný, no , větší paradox jsem nečetla ani v románu Na západní frontě klid.
Newtonův mozek
Jakub Arbes
Proč je to 94. nejhorší kniha? Proč to není nějaký ten Božský bastard? Vždyť toto romaneto je napsané tak nádherným stylem, je tajemné, filozofické, symbolické. Je fakt, že je složité, některé pasáže jsem si musela číst víckrát, ale ta výpovědní hodnota je veliká.
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
No já nevím, tolik jsem o tom četla, dvakrát i viděla různé filmové podoby, a přestože mně obvykle nevadí číst knížku až po zhlédnutí filmu, byla jsem tak trochu zklamaná. Na mě je ten příběh přepjatý, příliš patetický nebo co.
Havran a jiné básně (14 básní)
Edgar Allan Poe
Rozhodně pro tuto báseň neplatí NEVER MORE!
Evžen Oněgin / Евгений Онегин
Alexandr Sergejevič Puškin
Musím uznat, že některé povinné četby mne dost obohatily. A Evžen do tohoto výčtu nesporně patří. A přestože mi celou dobu nebyl nijak sympatický, v posledních slokách jsem Tatáně přála, aby k sobě nebyla tak tvrdá a trochu si s ním užila :-)
Bídníci I.
Victor Hugo
Nádherný příběh vězně, který byl poslán na galeje kvůli krádeži chleba pro děti své sestry. Nějaký rozsah zásadně neřeším. Kniha je čtivá tak, že jsem si ani nevšimla, že jsem v závěru. A muzikál natočený podle předlohy je díky hudbě ještě krásnější.
Uloupený život
Karel Josef Beneš
Už to budu mít po těch letech zkreslené, ale tehdy před deseti lety se mi to moc líbilo. Asi se půjdu na tu starou půdu, kde jsou tyto knihy skladované, zase juknout.
Kouzelný dům
Karel Josef Beneš
Já tu knihu četla jako malá holka u babičky na půdě a tehdy se mi moc líbila. Ovšem tehdy jsem vnímala jen děj a ten byl zvláštní, ještě jsem se ztrátou paměti (v knize :-) ) neměla takovou zkušenost jako dnes (Bleděmodře pruhovaný), takže mě to uchvátilo. Ale hned mě to tehdy donutilo přečíst i Uloupený život a zase vidím, jak se tato stará témata nyní znovu objevují.
Kočičí hra
István Örkény
Já nejdřív viděla v divadelní podobě a pak si teprve přečetla drama. Obojí bylo moc dobré. Bláznivá paní Eržika i její důvěrnice Myška jsou vděčné postavy. Ukecané, probírají události každodenního života. Eržičinou rádkyní je její sestra Gizela, která emigrovala do Německa, je sice bohatá, ale na invalidním vozíku a přemlouvá Eržiku, aby se k ní nastěhovala. A k jejich sblížení (zeměpisnému) nakonec napomůže frivolní Pavla, která přebere Eržice letitého ctitele.