Kočičí hra
István Örkény
Tři novely známého maďarského autora: Gloria vypráví o snaze jeptišky, která byla po zrušení kláštera nucena hledat si místo v moderní současné společnosti. Kočičí hra je román dvou sester - prosté ženy a emigrantky, která se na sklonku života vrací domů. Tótovi je výborná psychologická úvaha o tom, kam až je člověk schopen nechat se ponižovat.... celý text
Literatura světová , Novely
Vydáno: 1977 , Lidové nakladatelství
Originální název:
Gloria, Macskajáték, Tóték , 1963
více info...
Přidat komentář
Glórie a Kočičí hra jsou sled scén, které jako kamínky v mozaice ukazují různě barevné kousky příběhu. Tu veselé, tu vážné, tu ironické nebo absurdní. U Glórie není jediná scéna navíc, ale byly na mě ty pointy nějak málo výrazné, všecko jen lehce směšné, trochu vážné, v hlavě mi to dlouho nezůstane. Kočičí hra je silnější, výraznější text s několika nádhernými větami, ale zase jsou některé opakující se části zdlouhavé. Z trojice v knize je rozhodně nejlepší.
Tótovi jsou povídka čistě komická, tam vždycky záleží, jak čtenář ladí s humorem autora. Já třeskuté grotesky nerada a stupňování do absurdna mě taky neoslovilo, byť vnímám, že přes komiku Örkény ukazuje na vážná a těžká témata - bojová neuróza, zoufalá snaha rodičů prospět dítěti za každou cenu.
Glórie - nečekaný a ojedinělý námět. Místy dramatický, místy až parodistický děj. Vynikající, skvělé vyústění příběhu s nádechem komična.
Kočičí hra - příběh proslavený spíše díky divadelní adaptaci. Geniální scény - dialogy a hnutí mysle, se však místy střídají s hluchou vatou. Skvěle podané prostředí ideologicky svázaného Maďarska, jeho materiálního i kulturního úpadku versus život ve svobodném světe (jenomže v exilu!)
Tótovi - gradující a nečekané psycho, ale - dle mého názoru - až přepálené.
Nejvíc mě zaujala Glorie. Příběh jeptišky, která se po zrušení kláštera pokouší o začlenění do světské společnosti je podán citlivě a místy s lehkým humorem.
Kočičí hra je klasika, která mě ale navzdory úžasným výkonům Dany Medřické a Vlasty Fabiánové nestrhla ani jako divadelní představení. Jsou tam silné momenty, ale celkově mi novela přišla poněkud chaotická.
A gogolovská fraška Tótovi už mi nesedla vůbec.
Očekával jsem výbornou Kočičí hru. A nezklamala mne. Kvalitní počteníčko mi přinesla i Glórie. Ovšem přímo skvělá byla hořká groteska Tótovi. Netušil jsem, že něco takového napsal autor za železnou oponou.. Holt 60. léta minulého století byla asi nejen v Československu plodná.
Knížku jsem objevila v antikvariátu a koupila jsem jí, protože mám moc ráda divadelní hru podle této předlohy s Danou Medřickou. Kočičí hra supr, další povídka slabší, pro mě ne moc srozumitelná. Ale jinak jsem ráda, že jsem si tuhle knížku ulovila do své knihovny.
Hodnotím rozhlasovú hru - fantastický výkon, ale samozrejme aj fantastická predloha.
Znám jako divadlo. Viděno mnohokrát. V průběhu let pokaždé jinýma očima.
Pokaždé nádherný zážitek.
Asi nikdy nezapomenu na den kdy jsem si pustila záznam kočičí hry s Danou Medřickou v roli Erži. Pro mně naprosto úžasný zážitek i přes sklo monitoru. A příběh sepsaný do prózy taky bezva. Za mně jednoznačně 5 hvězd.
Örkény píše krátce, soustředěně a s neobyčejným smyslem pro absurdní humor. Glórie mě ještě trochu štvala, Kočičí hra je skvělá a Tótovi absolutní vrchol.
Já nejdřív viděla v divadelní podobě a pak si teprve přečetla drama. Obojí bylo moc dobré. Bláznivá paní Eržika i její důvěrnice Myška jsou vděčné postavy. Ukecané, probírají události každodenního života. Eržičinou rádkyní je její sestra Gizela, která emigrovala do Německa, je sice bohatá, ale na invalidním vozíku a přemlouvá Eržiku, aby se k ní nastěhovala. A k jejich sblížení (zeměpisnému) nakonec napomůže frivolní Pavla, která přebere Eržice letitého ctitele.
Příběhem dvou sester prolíná stará fotografie.
Pochází zřejmě z léta 1918 nebo 1919. Jsou na ní zachycena Szkallova děvčata, Erszi a Giza, která běží k Tisze. Dnes má Erszi Orbánová šedesát let a žije už téměř dvacet let sama v jednom budapešťském činžáku. Je to rázná a prostá žena, která si nenechá nic líbit. Často se hádá, ponejvíce u mlékařky nebo řezníka. Oduševnělá sestra Giza je jejím opakem. Léčí se v německém Garmisch-Partenkirchenu v sanatoriu u svého syna, je těžce nemocná.
Jediným poutem mezi sestrami jsou dopisy i vzájemné dlouhé telefonáty. V nich se před námi odehrává celý jejich život. Navzdory zprvu malicherným, ale později i zásadním sporům se přesvědčí o tom, že v jejich vztahu jsou uchovány hodnoty, které už léta postrádaly. István Örkény s nebývalou lehkostí napsal křehký a hluboký příběh o potřebě lidské blízkosti, tolerance, porozumění, sebeúcty.
Zdroj: http://www.citarny.cz/index.php/nove-knihy/knihy-dospeli/beletrie-pro-dospele/4065-istvan-oerkeny-kocici-hra
Štítky knihy
humor zfilmováno maďarská literatura žárlivost senioři rozhlasové zpracování novely nešťastná láska jeptišky
Část díla
- Glórie 1957
- Kočičí hra 1963
- Tótovi 1964
Autorovy další knížky
| 1977 |  Kočičí hra |
| 1978 | Minutové grotesky |
| 1999 | Třináctý zpěv |
| 1989 | Mladomanželia na mucholapke |
| 1990 |  Scénář : tragédie |
Kniha Kočičí hra je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 63x |
| Čtenářské výzvě | 7x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 23x |
| Chystám se číst | 25x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 1x |
Kočičí hra a Rodina Tótů se u nás pravidelně objevují na divadle, přečíst si jejich prozaické předobrazy vůbec nebylo špatné. Ovšem nejlepší v této knize je Glórie - příběh ženy, která strávila dvanáct spokojených let v klášteře a po jeho zrušení se učí žít.