Akula
komentáře u knih

Knih o koncentračních táborech jsem již pár přečetl. Tato kniha té vší popisované hrůze dává další rozměr. Přivést na svět dítě v těchto podmínkách a přežít i s dítětem je obrovský zázrak. Knihu jsem četl skoro jedním dechem a jako otce dvou dětí mě to silně zasáhlo. Nelze než doporučit.


Vynikající kniha. Jako obvykle v knihách pana Čvančary je i zde obsáhlá obrazová příloha. K tomu strhujících 250 stránek textu. Smícháme to dohromady a výsledek opravdu stojí za to. Četl jsem jedním dechem. Škoda že obecné povědomí o lidech jako byl Pravomil Raichl není takové, jak by si zasloužili.


Přečteno jedním dechem. Lépe řečeno, za dva dny. Pak následovaly dvě noci s nočními můrami. Knížek s tímto tématem jsem již pár přečetl. U této knihy jsem měl několikrát slzy v očích a mnohokrát jsem se otřásl hnusem. Čím víc toho o holocaustu čtu, tím méně chápu kam až lze ve své nenávisti a zaslepenosti zajít. Další z knih, které by měly být povinnou četbou a to i za cenu nočních můr našich dětí.


Velmi silný zážitek. Kniha je výborně napsaná a čte se v podstatě sama. Člověk hltá další a další stránky i přes mnohdy pokročilou noční hodinu. Pak číst přestane a uslzenýma očima zírá přes okraj knihy někam do dáli. A před očima mu probíhá nejen příběh Violy Sternové, ale i dalších lidí, kteří si za války prošly peklem. Další z knih, které by měly být povinnou četbou. Já ji svým dětem určitě doporučím. Protože na tyto hrůzy se nesmí zapomínat.


Východní odboj byl nejdříve heroizován, po roce 1989 zatracován. Málokteré historické události s sebou nesly propagandistické pozlátko tak jako působení Československého vojska na východní frontě. O tom jak to bylo doopravdy bez cenzury a legend, jak zní podtitul knihy si můžete přečíst právě zde. Přitom boj našich vojáků na východní frontě, jejich touha a odhodlání osvobodit svou Vlast od okupantů žádné pozlátko nepotřebuje. I zde naši vojáci uspěli se ctí. Bohužel už zde byl znát stín nastupujícího režimu a mocenské zájmy Sovětského Svazu tomu velmi napomáhaly. Kniha parádně čtivá od začátku do konce.


Nikdo z nás si nedovede ani náznakem představit, čím si museli řadoví vězni projít v Osvětimi. Natož pak členové Sonderkomanda. Jak velká musela být vůle žít, podporovaná štěstím, že autor dokázal v tomto pekle přežít tři dlouhé roky? Kniha, přes všechnu hrůzu co vypráví, se velice dobře čte. Podle mne jeden z titulů, které by si měl přečíst každý.


Viděno dnešní optikou je naprosto nepochopitelné co všechno museli vězni "zvláštního komanda" vydržet. Počínaje nelidskými podmínkami a konče tím že byli přinuceni podílet se na vražedném běsnění nazvaném konečné řešení. Všem zájemcům o toto téma mohu jen doporučit.


Ke knize jsem se dostal víceméně náhodou.A náhoda to byla šťastná, protože po přečtení jsem rád, že je v mé knihovně. Paměti jsou sepsány jednoduše a čtivě. Obdivuji co vše pan Sedláček zažil a stejně zůstal nezlomený.


Krásně, přehledně podaný obraz karpatsko - dukelské operace a Slovenského národního povstání očima přímých účastníků bojů. Nyní již bez propagandy, která s těmito válečnými událostmi byla spojena. V mnoha směrech mě překvapil přístup sovětských orgánů k nám jako spojenci, kdy nebyly respektovány ani řádné smlouvy, ani společný cíl (porážka nacistického Německa). Vše bylo podřízeno sovětským mocenským zájmům. Za mne plný počet.


Vladimír Petřek byl statečný a obětavý člověk. Gabčíka a Kubiše lidé znají. Za jejich jmény a činy je ale spousta obyčejných lidí, bez jejichž pomoci by se neobešli. A Vladimír Petřek je jedním z nich.


Moc hezky zpracovaná kniha. Dva výsadky, které na samém konci války seskočily na území tzv. sudet. Vztah místních k parašutistům byl úplně jiný než v tzv. protektorátu. Osudy výsadků Komenský a Spartakus byly krátké a bouřlivé. Na knihu jsem narazil víceméně náhodou a byla to šťastná náhoda. Jsem rád že je v knihovně.


Lidice zná v naší zemi asi každý, Ležáky už méně. A co další místa, která tolik vytrpěla během druhé světové války. Další kniha z těch, které by měly být povinnou četbou. Na tyto příběhy se nesmí zapomenout.


Moc mile napsaná kniha. Přečteno jedním dechem. Normálně čtu spíše literaturu faktu. Zde autorka líčí, jak asi mohly vypadat dny v kryptě kostela v Resslově ulici podle jejích představ. A dle mého se jí to moc povedlo.


Antonín Kalina byl člověk, o kterém se bohužel u nás moc nemluví. Přitom jeho zásluha na záchraně stovek životů v koncentračním táboře Buchenwald je nepopiratelná. S podivem je již jeho schopnost přežít celou válku v prostředí koncentráku. Při popisu záchrany stovek židovských dětí mi šel kolikrát mráz po zádech. O hvězdičku méně dávám kvůli pro mne nepříjemnému způsobu psaní. Příběh samotný se hvězdičkami nedá docenit.


Velmi čtivě napsáno. Po dřívější glorifikaci se na ty, kteří osvobozovali naši vlast "z východu" trochu zapomíná. Příjemně se četlo, doporučuji.


A jak to tedy opravdu bylo? Po přečtení se asi mnoha lidem zhroutí vize agenta A54, jako nezištného pomocníka Československé rozvědky a bojovníka proti nacismu. Moc zajímavé čtení.


Naprosto zapomenutá část historie odboje. Alespoň pro mne. Po přečtení této knihy se za to skoro stydím, že jsem o panu Preissigovi a jeho dceři nevěděl. Takovíto lidé nesmějí být zapomenuti. Ze začátku jsem si chvilku zvykal na autorčin styl, pak mě kniha pohltila. Nelze dát jiné hodnocení. 100%.


Skláním se před paní Věrou. Za její vytrvalost a touhu přežít to peklo, které ji život nachystal i za její odvahu otevřeně o tom podat svědectví. Je neuvěřitelné jak malou hodnotu má obyčejný člověk v jakémkoliv totalitním režimu.


O Spelteru se toho moc nenapsalo. Stejně jako o dalších paraskupinách druhé a třetí vlny. Proto jsem hltal každé slovo. Děkuji, za mne čtivé.


Hezky zpracovaný průvodce tvrzí.
