aginecka komentáře u knih

Přiznávám, že cynik ve mně se téhle knížky trochu bál - kombinace Knižní klub, válečné téma a vysoké hodnocení převážně dámského publika lehce zavání emocionální ždímačkou… Ale byla jsem příjemně překvapená. Skoro žádný patos (velkou zásluhu na tom má bezesporu právě forma), jen milý lidský, i když samozřejmě předvídatelný, příběh. A tím „milý“ myslím pochvalu. I cynik jednou za čas potřebuje něco, co mu zahřeje prostor pod hrudní kostí.

16 23.05.2018

Daphne du Maurier je dokonalý vypravěč. Před očima vám vystupují postavy a místa a vy je nejen naprosto jasně vidíte, ale dokonce i cítíte. Vnímáte chlad mořského vánku před úsvitem, zemitou vůni močálu i odér podnapilých vyvrhelů. Užívám si to pokaždé!

13 28.08.2020

Přiznám se, že na začátku mě absence kapitána Corelliho trochu štvala, ale po dočtení se ukázalo, že právě ten úvod byl nejlepší. Na rozdíl od filmu knížka na lovestory válkou rozdělených milenců nestojí, v tomhle případě jde o skvěle vykreslený obraz malého řeckého ostrůvku, skládačku drobných příběhů „obyčejných“ lidí. Drsné i poetické.

12 24.07.2019

Jednička s hvězdičkou. Povinná literatura, všeobecně známý příběh a přesto pokaždé chytí a nepustí.

12 09.02.2018

Prostý lidský příběh plný tepla a naděje, který se musí dotknout každého, kdo má, byť jen normálně velké, srdce. Žádný patos, jen život bez příkras. Nádhera!

9 13.02.2016

Geniální předmluva! Těžko může někdo vyčítat Wodehousovi, že je Wodehouse :D Ti, kdo v jeho knížkách pátrají po košatém příběhu, o dost přicházejí. Hlavní roli hraje jazyk! Noblesní britská ironie s pořádně ostrou tečkou, od začátku do konce.

8 13.09.2018

Čekala jsem nenáročnou romanci pro mladší čtenářky, ale tohle bylo trochu zklamání. Nevadí mi předvídatelný příběh ani neoriginální postavy, s tím se v žánru počítá. Co mě ale od začátku do konce rozčilovalo, byl rozpor mezi austenovskou dobou, kdy by se příběh měl odehrávat, a chováním i řečí hrdinky. Něčemu takovému se dá jen těžko věřit. Zvlášť když dobovou a současnou morálku autorka střídá v rámci jedné kapitoly. S jazykovými prostředky je to dost podobné, ale k tomu mohlo dojít i na trase mezi němčinou a češtinou…

7 08.07.2020

Kdyby Čapek napsal návod na pračku, zhltla bych ho. Lehce chaotické, vysoce subjektivní, ale kouzelné!

7 11.03.2019

Krátké kapitoly, různé úhly pohledu a ani slovo navíc. A podobně jako styl je úsporný i děj. O důvodu izolace se nic nedozvíte. O tom všem, co se na ostrově stane, někdo vypráví. Dramatické události tušíte mezi kapitolami a naživo prožíváte „jen“ emocionální důsledky návratu civilizované společnosti do středověku. Ale stejně jako u Příběhu služebnice je to plus. Knihu neodložíte a nekončí to ani po poslední tečce, budete chtít víc!

7 11.03.2019

Věrně napodobená forma a nic víc. Bez obsahu. Jirotku zbožňuju, takže jsem si moc přála, aby to nebyl průšvih, ale bohužel... Tři * s odřenýma ušima za pokus oživit milované postavy a za pocit, že autor má Saturnina asi vážně rád, jen to bohužel dává najevo dost nešťastným způsobem.
Pokud se o "kvalitách" nového Saturnina budete chtít přesvědčit sami, doporučuju opatrné dávkování - tak dvě tři kapitoly týdně. Jinak hrozí, že knížka nebo hůř čtečka dozná v důsledku, mírně řečeno, otravného omílání osvědčených situací a frází značné úhony.

7 21.02.2018

Originální a hodně poetický pohled na druhou světovou válku. Na styl jsem si musela chvíli zvykat, rozhodně jsem nečetla jedním dechem, ale vytknout nemůžu nic. Příjemné vybočení z všednosti – životní i literární.

6 13.12.2019

Když už začnete číst, od knížky neodejdete. Ale souhlasím, že už je to trochu moc nastavované a trochu málo uvěřitelné. Jsem zvědavá, co bude dál.

6 14.05.2019

To se mi líbilo moc! Drsné, ale čisté a autentické. A hlavně žádný patos!

6 03.08.2018

Na to, že měl autor jen velmi omezený manévrovací prostor, je to vážně dobré. Baví mě víc než filmy. U filmů jsem se "jen" bála, s knížkou jsem si to skutečně prožila.

6 08.02.2018

Velkolepý dramatický příběh nabitý událostmi i emocemi. Tisíc stran uteče jako nic a čtenář si ani na chvíli nevydechne.
Realisticky vykreslené pozadí občanské války ukazuje falešnost dogmatického dělení válčících stran na padouchy a hrdiny. A stejné je to u postav; Scarlett je rozmazlená sobecká mrcha a Rhett při nejlepším hraje podle vlastních pravidel, bez ohledu na morálku, ale ani oni nejsou černobílí. Obě postavy jsou živoucí. Napjatě sledujeme, jak čelí životním zkouškám, jak se vyvíjejí a jak je jejich ega nevyhnutelně ženou do záhuby.
Kniha nevnucuje historický kontext ani morální poučení, o to víc si z ní čtenář odnese. Doporučuju!

6 10.02.2016

Působivě vykreslená postapokaliptická scéna je jen prostředek, hlavní je otázka lidství a lidskosti - existuje situace, kdy je jejich ztráta ospravedlnitelná; co zbyde, když člověk už není člověk? Rozhodně bych knihu neřadila do "scifi a fantasy".

6 22.01.2016

Fascinující! Jednoduše a srozumitelně popsaný svět plný krásy i špíny.

5 14.05.2019

Mám z toho rozporuplné pocity. Napsané je to čtivě, ale kromě první části mě vlastně vůbec nezajímalo, co bude dál…

5 14.05.2019

Navzdory několika drsnějším detailním popisům zranění a procesu jejich vyrábění je Cizinka od začátku do konce slaďoučká. To není zrovna můj styl, ale právě díky těm plastickým popisům (nemyslím jen ty nechutnosti - milovala jsem hlavně nenápadné opěvování civilizací nezkažené přírody) jsem měla pocit, že jsem skutečně tam. A ten výlet do skotské minulosti jsem si opravdu užila!

5 14.09.2018

Pořádně nevím, co si o Stínu větru myslet. Nemůžu říct, že bych s hrdiny dýchala, klidně jsem knihu i na pár dní odložila… Na druhou stranu, není nic, co bych mohla vytknout. Atraktivní prostředí, tajemný příběh, zajímavé postavy, kniha v hlavní roli. A závěr se vážně povedl – posledních sto stran už jsem četla na jeden zátah. Takže asi dobrý. :)

5 29.05.2018