Adapa komentáře u knih

Dvojník má pro mě magickou přitažlivost. Cca před dvaceti lety jsem si ho náhodně koupil v knihkupectví a přečetl za jedno odpoledne a padl jsem z té knížky na zadek. Díky této tenké knížce jsem objevil Roberta A. Heinleina a postupně jsem si v následujících letech sehnal všechny knížky, které od něho v češtině vyšly. Dnes jsem po dvou desítkách let opět knížku přečetl, během pár nočních hodin. Už jsem ji četl snad po patnácté za život, rád se k ní vracím. Má své kouzlo. Líbí se mi, jak je psaná v 50. letech, jak si Heinlein představoval život v budoucnosti mimozemšťany na Venuši, na Marsu Krásně lidsky napsané Rozesmálo mě používání logaritmických pravítek v raketě na atomový pohon mezi Marsem a Zemí. Knížka je tak krásně mládenecky naivní, čtivá.
Lidský příběh životního ztroskotance, co se živí herectvím, nesnáší Marťany a stává se shodou okolností prvním lidským občanem Marsu a premiérem impéria naší sluneční soustavy.
Rozhodně všem doporučuji.

7 23.09.2020

Poslední žid je po Ranhojičovi zatím nejlepší knížka od Gordona, kterou jsem četl. Začátek byl pro mě takový slabší, sotva jsem se sžil s postavou, prakticky zmizela a na scéně se objevila nová – židovský kluk Jonáš. Postupně jsem sledoval jeho mládí, bezcílné putování po Španělsku a jeho dozrávání.

Přišlo mi, jak kdyby Gordon věděl, že Ranhojič je jeho nejlepší kniha a aspoň něčím se chtěl zde této tématiky dotknout. A podařilo se mu to. Chvílema je to téměř stejné téma, přitom naprosto odlišné.

Poslední kapitola mi přišla zbytečná, ale svým způsobem i zajímavá a trochu vysvětlující poslední nejasnosti.
Nemohu hodnotit jinak než pěti hvězdami a všem doporučit.

7 14.02.2020

Knížku jsem objevil náhodně díky této databázi knih, zaujala mě, tak jsem si koupil všechny díly a naordinoval jsem si to jako bezproblémové čtení během vánočních svátků. Zaujala mě anotace, líbil se mi námět. Od knihy jsem čekal něco naprosto jiného. První díl Gateway mě totálně zklamal, to co je v anotaci se řeší jen okrajově. Neustále se tady řeší jen neschopnost a zbabělost hlavního hrdiny, který dochází k psychologovi. Kapitoly u psychologa jsou největší nuda na celé knize.
Neustále se tu řeší jen sex, sexuální komplexy. Ten hlavní děj je tady jen na okraj. Je to škoda. Knížka měla velký potenciál a autor ji nedokázal využít. Nemít koupené další díly, nepokračoval bych ve čtení.

7 04.01.2020

Skvělá knížka, která mě příjemně překvapila. Čekal jsem od ní něco naprosto jiného než jsem četl. Kniha překonala moje očekávání.

Začátek vyšetřování vraždy ve stylu Lincolna Rhyma například ze Sběratele kostí. Pak najednou v Saudské Arábii změna, jak kdybych četl román od Fredericka Forsytha. A pak to nabírá spád a nutí to číst dál a dál, aby se člověk dozvěděl, co bude.

Je to tlustá kniha, ale když se začtete cca do 80. strany tak už moc nedovoluje odložit a pořád chcete vědět, jak to bude.

Trochu mi vadilo, že se nakonec všechno protne se vším. Jakýkoliv zmíněný případ v knize je nakonec spojen ve finále. Takže na jednu stranu až moc náhod.

Knížku rozhodně doporučím, ideálně pokud máte celý víkend před sebou a můžete si někam zalézt a nenechat se rušit.

Knížce dávám pět hvězdiček, plně si je zaslouží.

7 19.08.2016

Metro 2035 je pro mě zklamáním stejně jako bylo Metro 2034. Je to zcela jiný svět než v prvním díle a taky jiný styl psaní. Nevím, kdo poradil autorovi tak moc používat přímou řeč, ale dost jsem se v tom ztrácel a nevěděl jsem chvílemi, kdo co říká. Některé dialogy byly naprosto zbytečné, šlo by třeba jen uvést jednou větou, že Arťom vešel tam a tam, kde zrovna dvojice herců diskutovala o tom a tom. A ne to na dvou stránkách nudně rozvádět do zbytečných detailů.

Jak už tady bylo zmíněno předtím, svět se změnil, Vytratilo se to tajemno. Zcela chybí mutanti, létající příšery. Arťom pobíhá bez ochranného obleku po povrchu, nic mu nehrozí. Maximálně setkání s jinými lidmi.

Závěr mě zklamal. Čekal jsem lepší a jasnější ukončení. Tady mi to přijde jak kdyby si chtěl udělat autor místo pro další díl i když bylo tolikrát zdůrazněno, že je to poslední díl.

Za mě osobně si myslím, že Metro 2033 byl skvělý román z unikátního prostředí. Tak to měl autor nechat a nevracet se k tomu v dalších knihách.

7 09.07.2016

Velice podařený postapokalyptický román. Líbilo se mi, že se neřešilo, proč byla válka, která z frakcí má pravdu a co bude dál. Prostě Arťom se vydává na cestu, potkává zajímavé lidi, které mu vstoupí do života a pak zmizí - jak v reálném životě.
Knížka má zajímavou atmosféru, vtáhne do děje a nutí stále číst dál a dál.
Mapa stanic na konci knihy je zajímavou pomůckou a musel jsem ji opravdu často používat.
Postavy jsou krásně vykreslené, mají své názory a dovedou se vyvíjet.
Jednotlivé frakce velmi dobře promyšlené.
Rozhodně doporučuji přečíst i těm, kdo běžně nečtou scifi ani podobnou literaturu.

7 29.11.2015

Další velmi čtivá kniha od Josefa Opatrného. V roce 1990 to byla moje první naučná knížka o indiánech, do které jsem se pustil. Do té doby jsem je znal jen z mayovek, rodokapsů apod. Cítil jsem se tehdy strašně dospěle a moudře, že čtu takovou knížku a ne obyčejný indiánský román. Do dneška mám na tu knížku nádherné vzpomínky a četl jsem ji za těch cca 34 let snad už desetkrát.

Na třech stech stranách sledujeme osídlování Divokého západu, od válek s indiány v Kalifornii při zlaté horečce přes siouxské války až po válčení apačského náčelníka Geronima. Kniha je psaná dost podrobně, objasňuje i vliv americké občanské války na indiány. Smutně se mi čte hlavně osud civilizovaných indiánských kmenů z Georgie a Floridy, kteří museli odejít za Mississippi a začít nový život.

Rozhodně všem doporučuji k přečtení.

6 08.05.2024

Pan Josef Opatrný opět ukázal, že je skutečný historik a znalec. Knížka je skvělá, dokonale podrobná, plná podrobností a faktů. Skvěle se čte a donutí neustále něco dalšího googlovat a dívat se na mapu. Je až neuvěřitelné, že takové podrobnosti, co jsou v knize obsažené, dovedl pan Opatrný sepsat v době, kdy internet byl ještě v plenkách.

Sedmiletou válku v Americe mám tak nějak nejradši ze všeho dějepisného období. O tom, že je to u nás v Česku méně známé téma svědčí i to, že o většina bitev, pevnostech a vojácích z té doby neexistují na české wikipedii ještě ani žádná hesla.

Jedinou slabinou té knihy jsou příliš dlouhé odstavce a hutné texty. Výhodou je množství mapek a poznámek.

Dobytí Quebecu v roce 1759 mě fascinuje už několik desetiletí. Je to pro mě taková americká obdobou pádu Cařihradu. Opatrný podrobně popisuje co vše tomu pádu předcházelo. Vše předtím se zdají být jen takové drobné koloniální boje – tvrz Carillon, Oswego apod. Zvláštně působí dvojí dobytí Louisbourgu. A pak bitva o Quebec je jak bitva z Evropy. Francouzský generál Montecalm mi byl vždy sympatičtější než anglický generál Wolfe.

Měl jsem zažité, že v britské expedici byl i James Cook, který provedl Angličany přes řeku svatého Vavřince. Tady se o něm Opatrný ani jednou nezmínil.
Po pádu Quebecu přichází pád Montreálu a přenesení války do Karibiku. A pak pro Francii potupný mír. A pro vítěznou Anglii se to za pár let obrátí v americkou válku za nezávislost.

Skvělá knížka. Rozhodně se k ní ještě vrátím a budu v ní často listovat jako v ostatních knihách od Opatrného.

6 24.04.2024

Začnu netradičně od konce svých běžných komentářů. Knížce dávám čtyři hvězdičky, protože se to skvěle četlo, donutilo mě to spoustu věcí vygooglovat a toulat se na stránkách anglické a ruské wikipedie. Takže z hlediska čtivosti doporučuji.

Ale jinak je to neskutečná slátanina, kde bych řekl, že si autor prakticky vše „vycucal z prstu“. Problémem knížky je, že autor někdy dospěl k nějaké teorii, své pravdě a tu považuje za jedinou možnou pravdu a vše jí podřizuje a vše bere jako naprosto prokázaný fakt.

V roce 1307 proběhlo rozsáhlé zatýkání templářů v celé Francii. Nikdy se nepodařilo najít bájné poklady, protože ty spolu se svatým grálem a archou úmluvy odvezla velkolepá templářská flotila do Skotska. A tím vše začíná. Templáři se usadili na Orknejích pod hrabětem Henrym I. Sinclairem se plavili do Ameriky – do Grónska, do Nového Skotska. Ano, tato teorie se objevuje. Bratři Zonové měli tuto plavbu podniknout pod vedením tajemného knížete Zichmaniho. Existence bratří Zonů není prokázána, ale autor předkládá jako naprostou jistotu, že to tak proběhlo. Jsou různé názory, kdo byl ten kníže Zichmani. Autor se ani slovem nezmíní v knížce, že existují různé teorie o tom, kdo to je, považuje za naprosto jisté, že to byl právě hrabě Henry I. Sinclair. Dokonce pro potvrzení svého názoru v citacích rovnou vynechává jméno Zichmani a nahrazuje to jménem Sinclair.

Bratři Zonové se zmínili o existenci tajemné země Friesland, kterou pak hledali desítky mořeplavců. Autor knihy v jedné větě zmíní, že Friesland jsou dnešní Orkneje. Opět to považuje za naprostou jistotu a předává to čtenáři jako fakt.

Templáři se ve Skotsku změnili v zednáře a také v piráty, korzáry. Díky plavbám do Ameriky, kam převezli svatý grál a archu úmluvy, vytvořili templáři Nový Jeruzalém – Montreál v Kanadě. A pak po velké válce proti Vátikánu, která je v učebnicích popisována jen jako boj korzárů a pirátů proti španělským galeonám, se piráti (ve skutečnosti templáři) rozhodnou založit Spojené státy americké na ochranu svatých relikvií. A aby porazili Velkou Británii, využijí celé síly ztracené templářské flotily.

Kdyby se to vše odehrálo v rozmezí cca deseti dvaceti let, tak bych věřil, že taková všemocná templářská flotila něco dokázala ovlivnit. Ale to, že se ztratila v roce 1307, pak plula těsně před rokem 1400 do Ameriky, pak řádila v 17. století v Karibiku a pak někdy kolem roku 1776 bojovala proti Británii mi přijde jako dost velký úlet. Kde kotvila ty nečinné desetiletí?

Prostě autor slučuje neslučitelné, ale čte se to dobře.

6 20.04.2024

(SPOILER) Nenáročné čtení o mladém chudém Tonkovi, který je všem na obtíž a tak se řízením osudu stává ve dvanácti letech kadetem. Seznámí se s kadetem Klaasem a tvoří spolu nerozlučnou dvojici na učilišti, na palubě lodě i v armádě.

Tonek je nejprve nadšen císařem Napoleonem, pak zjišťuje, že je to člověk se všemi chybami jako ostatní.

Stává se plukovníkovým pucflekem, slouží na lodi, osobně mluví s Napoleonem, zažívá pád Napoleonova impéria.

Na konci zjišťuje, že neumí ani číst, psát ani žádné řemeslo. Tak se nechává naverbovat do vojenské služby v Indonésii a navždy odplouvá z rodného Holandska.

6 02.04.2024

(SPOILER) Velice zajímavý historický román pro mne z neznámého vietnamského prostředí. Hned první stránky mě vtáhly do děje. Ctižádostivý biskup, malíř stávající se knězem a šestnáctiletý klučina se řízením osudu střetávají a vydávají z Francie šířit křesťanství do exotického An Namu.

An Nam je země intrik, povstání, dvou soupeřících království. Připomínalo mi to Šóguna od Jamese Clavella.

Biskup Pierre de Béhaine si jde tvrdě za svým, má svůj plán, kterému vše podřizuje. Kněz Fracois Gerveise je naivní romantik, kterému se po roce převrátí celý život, když jeho misie je zničena, jedna z jeptišek znásilněna, další zabita. Sám upadá do zajetí, musí se zřeknout Boha, aby si zachránil svůj život i ostatních Francouzů. Přežije jen s podporou novice Henriho, který i přes své mládí prokáže velkou sílu.

A v tu chvíli se biskup de Béhaine ukáže jako mstivý, bezohledný a vypočítavý manipulátor, který jde přes mrtvoly svých kněží za svým cílem. Donutilo mě to googlovat o tomto biskupovi, který stál u zrodu dnešního Vietnamu. Překvapilo mě, že podle všech zdrojů byl naprosto jinačí než zde v románu.

Původní trojice se rozpadá, jednotliví hrdinové jsou střídavě mezi povstalci a vládnoucí dynastií. Čte se to velmi dobře, kniha má rychlý spád. Někdy na několika stranách uteče sotva den, jindy kapitola poskočí o několik let.

Jednu hvězdu ve svém hodnocení beru za uspěchaný závěr, který mi přijde dost odfláknutý. Jak kdyby si autor řekl, že už má napsáno 300 stran, tak je to rychle potřeba ukončit, dovysvětlit, napsat epilog a jít od toho.

6 27.02.2024

Taková nenáročná „jednohubka“ napsaná v 60. letech minulého století o hledání Atlantidy. Četlo se to dobře, ale nikde to nešlo příliš do hloubky. Jsou tam základně popsány staré civilizace, geologie, teorie Obručeva o vzniku Golfského proudu.

A do toho vše se neustále promítá, že staré kultury na břehu Ameriky a Starého světa si jsou tak podobné, že Atlantida musela být spojnicí. Jen v jednom krátkém odstavci se autorka zmíní, že skeptici mají problém s tím, že kultura Sumeru, Egypta nebo Řecka je o tisíciletí starší než kultura Olméků, Aztéků nebo Mayů. To je jednou větou vysvětleno tím, že západní část Atlantidy se mohla potopit až o několik tisíc let později. Takové vysvětlení mě tedy nepřesvědčilo.

Každý, kdo má rád záhady Atlantidy, by si to ale měl asi přečíst. Třeba tam bude alespoň jedna nová myšlenka i pro staré záhadology Mně z toho v hlavě asi zůstane hlavně jedna z posledních vět knihy, že u téměř všech starých kultur zůstala vzpomínka na Atlantidu, domov předků. To je věta, kterou jsem četl mnohokrát, ale ve výčtu těch kultur jsou uvedeni i židé a jejich biblický ráj, který je vzpomínkou na Atlantidu.

6 17.02.2024

(SPOILER) Náhodně koupeno v antikvariátu a díky tomu jsem se podruhé setkal s Johnem Grishamem. A už bude opravdu na čase pořídit si a přečíst si od něho mnohem více knih. Četlo se to velmi dobře i když ta přeměna hlavního hrdiny mi přišla neuvěřitelná, já bych to nedokázal.

Román je psán v ich-formě, kdy vše popisuje dvaatřicetiletý Michael Brock, vynikající právník velké právnické firmy Drake & Sweeney. Zná jen práci, práci a práci. Žije takřka dokonalý život, krom toho, že s manželkou jsou již prakticky jen náhodní spolubydlící. Na prvních stránkách knihy tuto dokonalou kariérní idylku naruší bezdomovec, který vtrhne do kanceláří právnické firmy a vezme několik rukojmích, jedním z nich je i Brock. Únosce nevyjednává, jen upozorňuje na bezdomovovecký život a je zastřelen.

Všichni rukojmí další den jdou dál do práce, jen v Brockovi se něco mění. Najednou zjišťuje, že manželství se nedá zachránit, pátrá po tom, kdo byl únosce a zjišťuje, že před týdnem ho jeho právnická firma spolu s dalšími bezdomovci nechala vystěhovat ze squatu. A chce vědět víc a tak zapomíná na práci a zjišťuje, jaké jsou ve městě sociální útulky, kdo je bezdomovcem, kdo jim pomáhá.

Brock začíná skládat první střípky a zjišťuje, že došlo k podvodu na bezdomovce, který vymyslel jeden z jeho kolegů právníků. Náhodně umírá dvaadvacetiletá matka se čtyřmi dětmi, která byla také vystěhována. A tak přichází neuvěřitelný přerod. Brock dává výpověď, souhlasí s rozvodem, vzdává se dosavadního života a jde pracovat do sociální poradny jako advokát chudých, za zlomek peněz, co měl dříve. Ukradne spis ze své práce původní práce a tím na sebe spustí hon právnických es. Ale nevzdává se, spolu se svými kolegy ze sociální poradny bojuje, aby dokázal pravdu i za cenu, že sám sebe zničí, přijde o licenci.

Na konci přichází očekávaný konec. Doufal jsem v nějaký zlom a ne takové očekávané zakončení, ale budiž.

Rozhodně všem doporučuji.

6 12.02.2024

(SPOILER) Pohodová víkendová oddechovka. Jako téměř v každém svém románu i zde má Vandenberg problém s církví. Děj je takový předvídatelný, jednoduchý a postavy podobné všem předchozí postavám z jeho předchozích románů.

Profesor Gregor Gropius je skvělý a bohatý chirurg, kterému zemře pacient po transplantaci jater. Když se zjistí, že transplantovaná játra byla cíleně otrávena, začne profesor pátrat po vrahovi. Do toho se motá jeho manželka Veronika, která se s ním chce rozvádět. Jeho kolegové mají své vlastní zájmy.

Gropius ve snaze odhalit, kdo může za vraždu archeologa se nejprve zamiluje do vdovy po svém pacientovi, pak o něco později do krásné Italky. Všechny ženy mu padají k nohám, čtyři měsíce jen cestuje po Evropě, netrpí nedostatkem peněz, všude se domluví německy, nikdy nechybí nikomu z přátel. Prostě krásně naivní. Hezky se mi četlo, jak Gropius pátral v Praze a našel tajnou kliniku na transplantace v Poděbradech.

Stejně jako ve všech předchozích podobných románech od Vandenberga, je tady tajná organizace, která vše ovládá a hlavní hrdina se s ní musí utkat a samozřejmě ji zničit.

Ze všech Vandenbergových knih mi přišlo, že se četla nejlépe.

6 26.11.2023

Klasický kýčovitý Mark Stone, dokonalý agent SDPP opět v akci spolu se svým věrným androidem. Tentokrát krom středověké planety, kde je opět obléhání hradu, vzbouřený hrabě, spousta znásilnění a do toho spousta krásných žen, které Markovi skáčou za odměnu do postele, se objevují i vesmírní piráti.

Část děje se odehrává i ve vesmíru, dochází k bitvám astronefů a vesmírných křižníků. Mark Stone zase nemá svůj dokonalý astronef Merkur, který získal v minulém díle. Takže číslování dílů řady nějak moc nesedí.

Vše probíhá rychle, akce střídá akci. Jednotlivé postavy jsou krásně šablonovité, ale i tak se to čte krásně. Jak já jsem to kdysi hltal začátkem 90. let.

Kdo si chce užít oddechu, klidu a zábavy na pár stránkách, měl by po tomto sáhnout a moc u toho nepřemýšlet.

6 30.09.2023

Jednoduchá kýčovitá oddychovka, která se skvěle čte a nesmí se nad ní příliš přemýšlet, protože jinak najdete spoustu absurdit. Ale pobaví to a to je ten hlavní účel.

Mark Stone je opět odstaven na tři měsíce od služby a tak se nechá najmout podivnou krásnou ženou na výpravu na neznámou planetu Tarak. Tam zjistí, že ji sužuje podivný král a tak spolu se svým androidním přítelem Rayem změní osud planety, přitom odhalí královo tajemství i to, kdo byla ta tajemná žena, která ho na Zemi na tuto misi najala.

Opět spousta bitek, krásných žen Prostě ať je to jakýkoliv díl, je to stejná šablona. Ale má to své kouzlo.

6 09.09.2023

Válečnou epopej, tak jak je popsaná v anotaci knihy si představuji jinak. Jedná se o kratší román přibližující vyprávění o praporu kapitána Saburova, který je jedním z mnoha tisíc, kteří bránili Stalingrad na podzim 1942.

Sledujeme několik týdnů ze života Saburova a jeho spolubojovníků. Běžné vojenské starosti. Saburovo zamilování do mladé zdravotnice Ani, které je 18 let a má pocit, že Saburov ve svých 29 letech už je dospělý, starý a vše prožil.

Ukrajinci, Rusové a dokonce i Tatar z Irkutska, to jsou běžní sovětští vojáci v zákopech u Stalingradu. Čte se to dobře. Dostala mě část, kdy velitel divize Ukrajinec Porocenko, předpovídá vítězství ve válce. Ale temně varuje, že za 30, 50 let nebo později se válka vrátí, znovu se bude bojovat. Simonova zcela určitě nenapadlo, že přijde válka, kdy Rusové a Ukrajinci budou bojovat proti sobě.

Knížka byla napsána v roce 1944 a je až překvapující, jak se Simonov dokázal vyhnout obdivu vůči Stalinovi a šílené komunistické propagandě. Dnes to neumíme pořádně ocenit, ale myslím si, že to musela být odvaha, vynechat ta politická hesla ve 40. Letech, odvaha ukázat, že Stalingrad se dokázal ubránit bez geniálního Stalina.

Rozhodně doporučuji k přečtení.

6 22.08.2023

V dětství mi tato KODovka utekla, zkusil jsem si ji přečíst teď v dospělosti. A nuda a nuda. Děj se odehrává někdy cca 850 let poté, co lidstvo poprvé přistálo na Marsu. Celá Sluneční soustava je zalidněna. Lidstvo staví celé mechanické planety, zkolonizovalo planety i asteroidy a chystá na cestu první hvězdolet, který má vyrazit k jiné hvězdě.

Skupinka dětí vyráží zachránit uvízlé trosečníky v podivné řece meteorů. S sebou si berou robota, který vypadá jako jeden z nich. Jsou neohrožení, bez chyb, dokonalí dětští hrdinové.

Dost tam chybí děj, nějaké další postavy krom těch dětí, nějaké názory apod.

No, číst to jako kluk někdy v době prvního vydání té knihy, asi bych byl nadšený. Teď nemohu dát víc jak tři hvězdy a nikdy se k té knize už nevrátím.

6 28.07.2023

Nevelká historická knížka, která je zhuštěním Přemyslovské epopeje od Vlastimila Vondrušky. Na necelých dvou stovkách stran sledujeme takovou Hru o trůny po českém způsobu.

Období přemyslovských králů je jedním z mých nejoblíbenějších v českých dějinách. Bratr válčil s bratrem, spojoval se s bratranci i cizími lidmi. Papežové a římští císaře hráli partii šachů a jednotliví králové byli figurkami na šachovnici.

Krásně napsané a vše pochopí i laik, který o daném období nic neví a v hodinách dějepisu ho to nezaujalo.

Rozhodně doporučuji k přečtení.

6 01.07.2023

Po dočtení prvního dílu jsem se hned vrhnul na druhý a čekal jsem, že děj bude hned pokračovat v rychlém tempu, ale omyl. Opět spousta politikaření, galavečerů, tlachání a Ozzieho nudného putování.

Lidský nepřítel - Hora jitřního světla, je skvěle popsaný a části, kde přemýšlí a kde je popisován jeho mimozemský svět patří k nejlepším částem knihy.

Lidstvo si začíná uvědomovat hrozbu, ale dává ji jen malou šanci. Po dlouhém vyjednávání je rozhodnuto o vybudování vesmírného loďstva, do roka je postaveno prvních několik bitevních lodí. Některé z hlavních postav si začínají uvědomovat, že pomatení Strážci identity asi měli celou dobu pravdu a tajemný Hvězdoplavec existuje a infiltroval vedení Společenstva.

Invaze na více jak 20 planet Společenstva je epická a lidé po smrti několika milionů spoluobčanů teprve natvrdo vidí, jaký nepřítel proti nim stojí.

Je jen jeden vesmír a tak má být jen jeden život - Hora jitřního světla. Zajímavá myšlenka v diskuzi :)

Doufám, že třetí díl už trochu vypustí tu vatu a hlavně Ozzie konečně někam doputuje.

6 18.03.2023