achilles komentáře u knih

Opět výborné. Stále velice poutavé čtení, jen hrdinové se mění. Gaius Marius začíná blbnout a Sulla začíná sklízet ovoce. Historicky velkolepě podané dílo, které krásnou formou popisuje Starověký Řím do nejmenších detailů.

2 27.03.2016

Mé první setkání s Colleen McCullough a vskutku nemohlo být lepší. Velice zdařile historicky uchopené dílo bez zbytečných okras, ale zároveň poutavé. Něco pro labužníky antiky. Velice podařené jsou i vysvětlivky na konci- nejsou ale fádní jako bývá obvyklé, ale autorka s nimi zachází jako s další kapitolou se svými skvělými komentáři.
Pěkné je jak vysvětlila jméno Tydlytátus (orig. Lucius Tiddlypuss):
" V USA by to byl Joe Blow, v Británii Fred Bloggs nebo - pokud by šlo o aristokrata - Lord Muck of Dunghill Hall."

2 10.03.2016

Těžko bychom hledali pestřejší dějiny, než dějiny Ruska. Tolik mrtvých či zmařených životů, tolik zničených národů a národností, tolik hlouposti a lhaní, a to všechno díky jedné doktríně zvané komunismus. Nebylo větších zrůd na světě než Lenin a Stalin.

" Chléb pro mne je materiální otázka, chléb pro druhého, je otázka duchovní."
Berďajev

2 07.03.2016

Hodně kruté vyprávění. Těžko uchopitelné. Nedokážu si to představit -nejprve neznalost, neinformovanost, pak beznaděj a hrůza. A k tomu opěvovaný Gorbačov, že "vše máme pod kontrolou". Doporučuji všem k přečtení, toto dílo ukazuje zrůdnost komunismu, jeho nezájmu o lid a pouze zájmu o moc.

6 15.02.2016

Velice silný příběh. Charakter hrdiny a myšlenkové pochody pečlivě vykresleny každým okamžikem, jak se měnily. Clyde byl velice rozpolcené povahy. Není se čemu divit, pocházel z chudé křesťanské rodiny a poté načichl k bohatství. Už nebylo úniku, tragédie byla blízko. Nejhorší na tom je, že člověk jeho chování dokáže pochopit, i tu myšlenku, i tu neschopnost něco takového provést.

6 08.02.2016

Mistrné. Je těžké okomentovat stručně toto dílo, vzhledem k jeho rozsahu. Pokud někdo kritizuje dnešní Rusy a v mnoha případech má k tomu důvod, musí si zároveň ale přečíst jejich historii. Pak možná pochopí. To, že pár generací Čechů bylo poznamenáno komunismem, není nic v poměru, jakým byli Rusové zničeni bolševismem, který trval přes 70 let.
Tolik umělců, vědců, inteligence, rolníků a dalších lidí bylo zlikvidováno, muselo nutně poznamenat jinak bohatý národ.
Tolik strachu, beznaděje, bolesti a nejistoty jako bylo a stále asi je v ruském lidu, nepoznal zřejmě žádný národ.
Nejhorší na tom je, že ten národ nelikvidovali nájezdníci, okupanti či agresoři, nýbrž vlastní občané, vlastní vůdci, vlastní vláda, vlastní policie či armáda.
Jsou to dějiny, ale velice tragické dějiny. Po přečtení jsem marně hledal pozitiva. Snad jen, když se někteří schopní lidé zachránili pomoci emigrace či vyhoštění a dál tvořili za hranicemi (např. Nabokov). Nebo když se smrt obrátila na ty, kteří sami nelidsky zabíjeli (Trockij, Tuchačevskij, Ježov a naštěstí stovky dalších).
K zabití carské rodiny historik Pajps píše:
„Když si vláda přisvojuje právo zabíjet lidi nikoli za to, že něco udělali, nebo dokonce mohli udělat, ale proto, že je jejich smrt zapotřebí, vstupujeme do světa, v němž platí zcela odlišné morální zákony. V tom tkví symbolický význam událostí, jež se stal z 16. na 17. v Jekatěrinburku. Tato vražda se stala prvním krokem lidstva na cestě k vědomé genocidě.“
Může se tedy někdy ruská společnost vyléčit z těchto hrůz? Kolik generací v sobě ponese toto závaží?
„ Živel války lidi sjednocuje, jen pohromadě je možné úspěšně bojovat s nepřítelem. Živel velkého bolševického teroru však lidi rozděloval, rozbíjel ta nejpevnější společenství- přátelství, rodinu, národ.
Člověk se ocitl v soukolí teroru zpravidla na základě udání. Mnozí lidé se udávali navzájem. Jedni, aby si vyřídili účty, druzí kvůli kariéře, třetí, aby se zbavili okoukané manželky (manžela), čtvrtí, aby se zmocnili sousední místnosti v komunálním bytě, pátí, aby nebyli sami udáni ještě dřív. Teror nutil vidět v bližním krutého nepřítele a vyhýbat se mu. Moc to sice nepomáhalo, ale vedlo to k tomu, že se lidé strašlivě odcizili jeden druhému. Nedůvěřivost, tajnůstkářství, uzavřenost se v těchto letech staly neodmyslitelnými povahovými rysy sovětských lidí.“
Mimochodem, proč stále vystavují toho nabalzamovaného zločince Lenina? Dříve to sloužilo jako náhražka za pravoslavné náboženství, které bolševici likvidovali, ale nyní? Že by stále ten strach? Třeba, až se někdo odhodlá mauzoleum zlikvidovat, změní se i ruská duše.

7 08.02.2016

Hugh Ambrose se moc nepotatil. Dílo sice je z vojenského hlediska dokonalé, ale spíše připomíná sled událostí nebo kroniku. Chybí mi návaznost, je to útržkovité. Žádnému vojákovi jsem nedokázal nahlédnout do srdce, jako třeba u Bratrstva. Je to takové syrové a vůbec jsem k tomu nepřilnul. Snad seriál lépe vystihne jednotlivé charaktery vojáků a onu událost jako celek.

1 02.02.2016

Další pastva pro oči od Kinga. Vynikající zápletka, napětí až do konce, ačkoliv ten konec je vždy trochu očekávaný a popravdě, takové konce mě nikdy moc nebaví, když se toho stane moc najednou. Každopádně si autor zasluhuje obdiv. Po dokonalých hororech nyní předvádí dokonalé krimi.

1 27.01.2016

Od té knížky jsem hodně očekával. McDougall, Born To Run- skvělá kniha, to bude podobné. Začátek skvělý, lepší nemohl být.
Nakonec z toho je slátanina ze všeho možného, jako když pejsek s kočičkou dělali dort a děj silně pokulhává. Napětí, ač téma bylo dobré, téměř žádné. Vsuvky do příběhu, v podobě toho, co je dobré a co ne, byly dalšími slátaninami.
Co jsem si z toho díla odnesl? Že bych měl běhat po lese nahý a bosý, házet oštěpem a kamenem a hlavně se naučil krást jak Řekové:
" Zlodějina nebyla jeho řemeslo, bylo to poslání, ba umění, způsob jak z nemožného udělat možné a z představ skutečnost."
3* pouze za začátek, historické souvislosti a kapitole o škodlivosti cukru.

2 21.01.2016

Nebudu hodnotit, ale komentář napíši. Je to bezduchý příběh. Válečných knih jsem četl dost a málokdy je odkládal. Autor je námořník a tudíž se zaměřil na denní život námořníků. U knížek ale očekávám i nějakou myšlenku, napětí. Čekání, kdy se někde objeví mina, není příliš poutavé. Možná ve filmu.

Je těžké komentovat každou knihu Saské kroniky a zároveň se vyvarovat podobného shrnutí. Je to stále nádherný historický příběh nádherného období Británie.

2 11.01.2016

Může být několik pohledů na toto dílo. Ten, kdo to považuje za obscénní, či snad erotické dílo,nepochopil to a nechal se vézt vlastní představivostí či snad úchylkou.
Čtenář mravokárce jistě také odsoudil toto dílo. Zneužití dítěte, pedofilismus, fuj. Podle mě tápe ve tmě a ztratil se na nějaké stránce. Dílo lze chápat i jako zoufalství muže.
Ale nebudu se snažit popisovat možnosti pochopení díla jinými, protože se možná pletu a každý ho může chápat podle sebe.
Já bych dílo charakterizoval jako vyznání. Hlavní hrdina se vyznával ze zakázané lásky a to způsobem připomínající lyrickou poezii. A těch krásných metafor kolik autor použil!
Anebo si to všechno jenom namlouvám a zamiloval jsem se do Lolity jako H.H. Vždyť se "Podobala Botticelliho rusé Venuši-jemný nos a zastřený půvab", kdo by odolal.
Ale kdo ví....
" Kdo ví, je možné, že podstata přitažlivosti,kterou pro mě má nedospělost, netkví ani tak v průzračnosti čisté, mladé, zapovězené kouzelné krásy dívenek jako spíše v bezpečném vědomí situace, v níž nekonečná řada dokonalostí zaplňuje mezeru mezi málem dávaného a mnohostí přislíbeného-té ohromné růžové šedi, jíž se nikdo nezmocní."

1 09.01.2016

Velice silný příběh. Ač voják, byl Degrelle i inteligentní a kniha o tom vypovídá. Opět těžko hodnotit jeho názory a pohled na svět. Jsme v jiné době. Získal si mé sympatie, neměl to lehké a svůj život si skutečně vybojoval. Myslím, že nikdy nelitoval a kdyby dostal druhou šanci, bojoval a vybral by stejně.

6 06.01.2016

Cornwell je mistr slova a napětí. Dokáže perfektně manipulovat s city čtenáře, které se přelévají z dánské pohanské na anglickou křesťanskou a opačně. Věřím, že ani rodilí Angličané si kolikrát nejsou jisti, zda to anglické bigotní křesťanství bylo to pravé.
A nelze opomenout Cornwellovo zdůrazňování velikosti starověkého Říma:
"Pohled na trosky římských staveb ve mně pokaždé vyvolal zvláštní smutek. Vnímal jsem je jako důkaz toho, že náš svět nezadržitelně sklouzává do temnoty. Kdysi na tuhle mramorovou krásu padalo světlo, zatímco my se teď plahočíme v blátě."

04.01.2016

Bohužel musím sáhnout k celkem nízkému hodnocení. Očekával jsem zřejmě příliš. Dočkal jsem se vcelku nudné příručky, která mi akorát naznačila, že mě hodně naučí, abych se po její dočtení dozvěděl, že kdo si kouše nehty je zřejmě nervózní. A takových perel je tam více :-)
Opravdu nic převratného.

3 29.12.2015

Výborá kniha pro ty, kteří obchodují s akciemi,nikoliv pro ty,kdo s tím chtějí začít. Musíte být více fundovaní, abyste porozuměli psanému slovu. Nemohu této knize (příručce) nic vytknout, snad jen to, že autor preferuje americké akcie. Vzhledem k tomu, že je to česká kniha, bylo by lepší věnovat se spíše českým akciím.

29.12.2015

Velice slabé. Nemohu si pomoci, ale toto Velké století má sestupnou tendenci. A to rapidně. Když jsem psal po prvním díle (Stavitelé mostů), že doufám, že se série povede autorovi jako Kenu Folletovi, tak bohužel nepovedlo. Je to mdlé vyprávění, bez myšlenky, napětí či nějaké zápletky. Obyčejné až všední starosti lidí, kteří by mohli míti neobyčejné a nevšední osudy.
Nebýt občasných zajímavých událostí z 2.světové války, hodnotil bych níže.

2 24.12.2015

Oceňuji, že autor stále drží laťku vysoko, což se ne každému spisovateli daří.
V knize mě oslovila Uhtredova lest s věšteckou jeskyní. Připodobnil bych ji k dnešním médiím, ať TV či tisk, oba pracují na tom, aby lidé měli to, co chtějí, a zároveň slouží politikům, kteří zase přes ně ovlivňují lidé. Uhtred to měl ale přecijenom důmyslnější a minimálně pro mužskou část atraktivnější.

22.12.2015

Politicko-utopický apokalyptický román s vizí Evropy, kde vše začalo ve Francii.
Tato kniha je velice aktuální k současným událostem. Není to tragédie či balada ani komedie či pohádka se šťastným koncem. Čtenář si dokáže vybrat pozitiva i negativa. Ze začátku se hrozíte, pak procitáte a ke konci se smíříte (podvolíte). Abyste totiž věděli: „Vrchol lidského štěstí spočívá v absolutním podvolení.“
Spíše mě zaráží autorova myšlenka. Evropa ztrácí víru (rozuměj křesťanskou) a má ji nahradit muslimskou? Ta prý nabízí narozdíl od křesťanského odříkání i radosti, např. polygamii či nulovou nezaměstnanost. Autor si vybral akademickou půdu, kde dochází k tomu podvolení, ke konverzi. Ano, akademická půda, vděčná to skupina (že by se inspiroval pražskou lumpenkavárnou).
Každopádně je tato kniha mementem a k zamyšlení. Jakou cestu byste si vybrali vy?
„Pohled na ženský zadek, ta nejmenší útěcha odehrávající se v rovině snění, přestal být dostupný.“

4 21.12.2015

Pohodovka. Pohádka pro dospělé, nebo spíše pohádkové fantasy. Opravdu zdařilé dílo. Geralt sympatický, přesto svou přítomností vždy budil neklid. Připomíná mi trochu Krysaře, lidé ho potřebovali, ale zároveň nesnášeli. Tam, kde se objevil bylo něco v nepořádku a proto bylo lepší mít ho daleko od těla.

2 20.12.2015