3DD!3 komentáře u knih
Marvelem nyní hýčkaný dvorní scenárista Donny Cates svou práci na Strangeovi ukončuje se vší parádou a kromě Vegas vytahuje z pekla démony i samotného satanáše. Ďábla, který si chce zahrát karty. To zní povědomě… Doktor Strange vizuálně vždycky připomínal doktora Solferna z české klasiky Hrátky s čertem a místním čtenářům muselo vrtat hlavou, jestli tenkrát kreslíř Steve Ditko nezaložil vzhled ikonického mága právě na něm. Odpověď si vzal do hrobu. O vizuální stránku sedmého svazku této série se postaral navrátivší se Niko Henrichon (Noe, Metabaron), v jehož temném šrafovaném podání vypadají celé Vegas, démonické obludy, oběti u hracích automatů, lámané údy či Avengers s hořícími hlavami po čertech dobře.
Závěr skvělé, rozšafné série, která cestuje časem i paralelními vesmíry, je takový, jak to mají milovníci Spider-Mana rádi. Kdo patří ke konzervativcům a chce uzavřené příběhy, ten se k téhle čtvrté knize série asi ani nedostal. Funguje pouze a jenom jako součást „pavoučího“ univerza.
Na fan-fiction velice slušné, ale kvalit originální trilogie Nesmrtelnost nedosahuje. První polovina je zajímavým vysvětlením událostí, které byly útržkovitě zmíněny v poslední knize, ale druhá polovina už je spíše z řádu fantasy a připomíná poslední řadu seriálu Ztraceni. Konflikt jing a jang dalo by se říci. Přesto klobouk dolů příjemné čtení s ryze fandovským epilogem. "Umřít na nahé ženské? Určitě existuje i horší smrt."
Metodická likvidace gangů v nejmenovaném městě, pro pár dolarů navíc. Reacherova klasika, ale mám pocit že Childa už i trochu nudí. Některé věci jsou strašně rutinní a Spravedlnost už prostě nemá čím překvapit. Reálie jsou malinko jiné a potěší i naivní konec s převodem peněz - kéž by takhle jednoduše fungoval svět. Pohádka pro dospělé. Reacher dokázal být v minulosti mnohem kousavější.
O dost lepší než první kniha. Gangsterka střihlá tajemnem. Děsivý chlap s něměckým přízvukem a hoří černým ohněm jako záporák? Hmhm. Kvalita.
Šílený Max, akorát je to Wonder Woman. Přihoďte kostry Baťi a Supíka a letos to v rámci vydavatelství DC nemá konkurenci. Vývoj postav, vrstvení vzpomínek a prolínání se současnou linkou Darien Warren Johnson zvládl ukázkově. Špinavý, možná i lehce dětský vizuál do radioaktivného světa zmutovaných stvůr překvapivě sedí. Black Label edice je velkým úspěchem, který by se měli pohlaváři z WB vydat při tvoření rozšířeného filmového vesmíru DC. Slabší povahy to odepíšou, ale pro příznivce dystopických příběhů jde o balzám na duši.
Speciálně vyšlechtěný zabiják známý jako Showman Killer patří k Jodorowského nejbizarnějším kreacím. Některé z příběhových zvratů si nezadají s nejšílenějšími veletoči seriálové Futuramy, okořeněné homosexuálním incestem, brutalitou, neuvěřitelným cynismem a špetkou humoru.
Akční popkorn podle Aarona. Bitevní náhul trošičku kazí nepřítomnost výraznějšího kreslíře. Vizuálně jde tak spíše o průměr. Je fajn že některé ze sérií na které Válka říší navazuje u nás vyšly, ale dost jich pořád chybí. Pořád ale velký palec nahoru.
Dalo by se říct, že jsem post-seriálový čtenář a musím říct, že kniha je nepřekvapivě lepší. Autoři v první knize zcela ignorují politickou linku a zůstává tak čistá noir detektivní linka ve futuristickém prostředí obydleného asteroidu kombinovaná s akční hororovou sci-fi, kde sliz vyrobený z mrtvol kape z útrob vesmírných lodí. Oproti seriálu je zde více cynického humoru. Vše se soustředí výhradně na Millera a Holdena a jejich vnímání situace. Miller tak dostává mnohem větší hloubku a člověku je ho víc líto. Výborná kniha a slibný začátek série.
Velká paráda a do jisté míry i Brubakerova osobní zpověď. Tyhle komiksy jsou o racionalizací všeho co většina lidí považuje za nenormální až psychopatické myšlení. Každá postava, která vypráví svůj příběh věří, že jedná podle svých nejlepších schopností, i když jsou si vědomi právě páchaných chyb, nedokázali uhnout svým osobnostním profilům. Nezáleží na tom jak moc chcete být někdo jiný, lepší. Pořád, ať se hnete kamkoliv, budete sebou. Se všemi chybami, které na sobě nesnášíte. Bohužel.
Táta s Gatlingovým kulomentem prakticky ukončil válku na Manhattanu. Série nabírá malinko jiný směr a mění se v klasické putování za pomstou. Kresba to ohromně zvedá.
Vizuální žranice s archetypálním příběhem, který teď v době (kolikátá že už je to vlna) Covidu skvěle rezonuje. Trochu kostrbaté dialogy/monology trochu ruší tu parádu, ale tenkrát se to tak prostě v Marvelu dělalo. Velký formát tomu sedí. Galactus je vážně ooooobrovský.
Zajímavý náhled do kultury streamovacího gigantu. Kultura bez pravidel není pro každého, přesto bych ji doporučil každému manažerovi, který kdy někoho řídil. Obsahuje cenné rady vhodné do každodenního fungování v korporátu i příklady fungování různých rozhodovacích procesů. Příklady různých pokusů jsou skvěle popsané a není nouze o vtipné historky. Shrnutí každé kapitoly je k věci a trefné. Překvapilo mě že se mé vnímání Netflixu jako služby změnilo. Díky jejich cílům lépe chápu rozdělení nabídky, prapodivné styly propagace i překvapivou kvantitu produkce jejich pořadů. Chtějí růst a zkoušet nové věci, každý si už najde něco svého.
Solidní zakončení Conanova smrtícího příběhu. Pár příběhů ze života pak nahradí plnokrevné finále s proklínajícím Cromem. Kresba Mahmuda Asrara ale pořád není tak dobrá jako ten kousek který dělal Gerardo Zaffino. Celkově ovšem spokojenost, Howard by měl určitě radost.
Skvělé povídky s často velmi originální pointou. Kotleta umí vykřesat zajímavý děj i z poměrně banálních zápletek.
Působivé album nádherných obrazů provázejících čtenáře poměrně dlouhým kusem historie. Miller v podstatě nevypráví příběh jen se na některých místech zastaví, ohromí a zase pádí dál. S filmem to moc společného nemá.
Kniha Tělo je předposlední v sérii a celá je tak věnována k budování a přípravám velkého finále. Azzarello rozmisťuje figury a posouvá je jak psychicky tak emocionálně na práh konfliktu, kde se nebude bojovat o nic menšího než je božský Olymp. Wonder Woman na konci přiznává svou novou roli. Ona je Válka. Kdo je víc? A co na to filmové studio, která z ní chce udělat posla míru, rovnosti a ženských hodnot?
Los Angeles čtyřicátých let bylo bohatou studnicí příběhů. Ať už šlo o scénáře pro stříbrné plátno nebo zákulisní šu(š)kandu. Také to byla doba Hollywoodské černé listiny, která zahrnovala praxi upírání zaměstnání zaměstnancům zábavního průmyslu, o nichž se věřilo, že jsou nebo byli komunisté nebo jejich sympatizanty a nátlaku federálního úřadu pro vyšetřování na odhalování těchto jedinců. Navíc má nenapodobitelnou atmosféru konce zlatých časů. Magické pozlátko odtržené jako odchlíplý strup až překvapivě začíná zrcadlit naši současnost.
Loki v Divném kabátě si přehazuje roli se Strangem. Cates skvěle převrací na hlavu celý koncept. Hlavní hrdina je za padoucha a obvyklý padouch se chová hrdinsky? Potěší zakomponování Sentryho do role jakési nabíječky, škoda že to nevydrželo. Zábavná předehra k Válce říší.
Brubaker si pro Fatale nachystal finále, které dělá čest Lovecraftofskému mýtu. Temné kulty, démoni a svět skrytý za tím naším se Lashovi plně odhalují v poslední pořádné píchačce se sličnou Jo. Hořko sladký konec, kde ženská dostane to co chce a chlap ostrouhá bude po chuti všem feministkám.