1amu komentáře u knih

"Kde jsme se poznali? Bylo to na Smíchově ve Švandově divadle, já tam začínala jako Bianca ve Zkrocení zlé ženy. To mi ještě nebylo sedmnáct let. Karel Čapek dopsal právě svého Loupežníka. Bydlil blízko za Újezdem a chodil mne doprovázet vždy, když jsem hrála. Bydlela jsem v Thunovské ulici, ale my zacházeli až do Chotkových sadů. A měli jsme pořád o čem mluvit. Můj tatínek neměl z těchto schůzek takovou radost jako my dva. Vydával se za námi a snažil se vysvětlovat zamilovanému básníkovi, který byl naštěstí jeho literárním i redakčním kolegou, že jsem na takové schůzky moc mladá. Samozřejmě, že jej Karel Čapek ujišťoval, že tomu tak není, protože právě dopsal hru, kde hlavní hrdinka Mimi, jak on to slyší, má můj hlas. Mluvil o ní stále a já jsem mu ji musela stále předčítat..."
Tak začal příběh dvou duší, kde on byl o 13 roku starší. K sňatku došlo až v srpnu roku 1935.
Autorka vzpomíná na krásné společné chvíle, ale také na ty smutné, které se dovršily až v prosinci roku 1938.
Tato kniha je sestavena (bohudík) z novinových článků, statí, recenzí i rozhlasových vzpomínek autorky za období od r.1946-1968.

"Dej mi svou ruku do dlaně
a řekni to povinné ano,
nám už je dlouho oddaně,
nám bylo již požehnáno.

Ale i Dík:
"za to, že,s umřel na mém rameni,
že z očí vyhaslých mi slzy kanou,
za to, že smrt na lásce nic nezmění,
za to Ti říkám : díky, na shledanou !

18 11.08.2020

Tato kniha je mou srdeční záležitostí. Jednak proto, že jsem v ČKD dost dlouho pracoval a zejména jsem měl možnost setkávat se a mluvit s lidmi, kterým říkám "dělnická aristokracie". Jiné oslovení pro ně nemám, protože jsem jich bohužel již moc nepoznal. Tito úžasní lidé pracovali ještě za pana Hejdy, byli vždy hrdí, že vytvářejí nové hodnoty, které měly po opuštění továrny hodnotu perfektních výrobků. Málo kde byla ke spatření taková kumulace skvělých konstruktérů a technologů . To vše bylo zásluhou autora, který dělal čest panu ing.Kolbenovi. Ten posledně jmenovaný bohužel zahynul (ve vysokém věku) v koncentračním táboře.
Je smutný konec ČKD, který způsobila parta gaunerů společnosti INPRO svou t.zv.privatizací, která byla otevřeným rozkradením, kterého se pan inženýr bohudík již nedožil.

18 01.08.2020

Roseana byla tou první ze série a domnívám se, že šlo o zdařilý start. Samozřejmě je úsměvný rozdíl, pokud někdo čte o M.Beckovi a jeho partě nyní . Pamatuji na dobu, kdy jsem si koupil z edice 3x tuto knihu. Nevím to jistě, ale myslím si, že tito autoři otevřeli ze široka bránu tomu, čemu se dnes říká "Severská, nebo skandinávská detektivka", kde preferuji jednoznačně Švédsko v čele s mým oblíbeným Henningem Mankellem.
Roseanu řadím mezi ty lepší ze série, ale jsem rád, že doma je mám všechny a občas se k nim vracím. A spojovatelky v telefonních ústřednách mi nevadí. Pouze policajty ze Stockholmu lituji, že neměli možnost třeba "mejlovat".

18 23.07.2020

Dlouhodobě se zajímám o Osvobozené divadlo, zejména v létech 1927-1938. Uvítal jsem tedy tuto knihu, i když jsem bohužel musel začít s II.dílem (jiné zatím nejsou k dosažení).
Úplnou novinkou pro mě byly dvě informace :

1. Snaha V+W upravit Komenského Labyrint světa a ráj srdce pro velkou divadelní scénu. V daném případě šlo o jednání se správou Stavovského divadla. Představa autorů byla velkolepá . Rozšířit vyloženě pro tuto hru herecký soubor o členy Národního divadla. Hra měla být samozřejmě doprovázena hudbou Jaroslava Ježka. Oba hlavní protagonisté uvažovali pro sebe s glosátorskými postavami Všudybuda a Mámení.
Je obrovskou škodou, že k realizaci nedošlo, zřejmě kvůli negativnímu stanovisku smluvního partnera.

2. Po velkolepém úspěchu filmu HEJ RUP a velmi úspěšné hře Balada z hadrů, hrané v divadle Rokoko s t.zv. Spoutaným divadlem po skandálech českých fašistů při hře Kat a blázen (v Osvobozeném divadle), začali V+W pomýšlet na zfilmování příběhu o rebelovi F.Villonovi . Začal se rodit scénář i úvahy, koho (vedle hlavních protagonistů) obsadit do stěžejních rolí. Byla zde povětrná Kateřina, role jako šitá pro A.Mandlovou. Na hlavní roli F.Villona by se vytvořila nepochybně fronta - Villona by chtěl hrát každý.
Krásné plány přerušila politická situace, od Balady z hadrů se upustilo a začal se psát angažovaný scénář pro film Svět patří nám. Podotýkám, že na slečnu Mandlovou se v tomto filmu dostalo. Zahrála si kladnou roli hlasatelky Markétky.
Tato kniha není pro každého. Ocení ji ti, kteří o historii Osvobozeného divadla již něco ví. Těším se na díly I. a III. - pokud je seženu.

18 22.07.2020

Emil Zátopek, kromě toho, že byl běžecký génius, uměl vypravovat. Skoro jako běhat. Pokud seděla vedle Emila paní Dana (obyčejně před davem lidí) neměla zkrátka šanci, manžel ji nepustil ke slovu. Ale postupně si zvykala.
Náš nejlepší sportovec měl vzácný dar, uměl sdělovat své příhody a poutavě vypravovat o všem, posluchače strhnout a se zvukových záznamů je patrno, že se mu těžko vždy ukončovalo.
V dobách své největší slávy, což byly roky 1948-1955 měl obavy, že se kvůli četnosti pozvánek nedostane k běhání . Na malinkém stadionku v Houštce u Brandýsa nad Labem, na výtečně připravené dráze (kdepak žádný tartan tenkrát nebyl) panem Siberou, ještě k tomu před neuvěřitelným počtem diváků překonával jeden světový rekord za druhým (v bězích na dlouhé tratě).
Dá se o tom také něco říkat ? Velký Emil to dokázal vždy. Máme Jágra, Nedvěda, početný dav tenistů (v poslední době zejména žen), ale Emil Zátopek byl jenom jeden.

18 14.07.2020

Je zajímavé kolik lidí prošlo baťovským Zlínem. Mluvil jsem s některými a kupodivu nikdo si na ta léta nestěžoval. Vesměs říkali, že se tam mnohému naučili, někteří na ta léta vzpomínali celý život.
Emil Zátopek tam začal cíleně běhat, ještě k tomu pod odborným vedením. Postupem času se vypracoval až "do sportovního nebe".
Obdivuji autorův široký záběr ve výběru osobností, o kterých bude psát.
Ovšem chybí mi tam jeden, který také prošel baťovským Zlínem. Oč méně sportoval, o to více se zajímal o levý směr politiky. V té skončil "jako kůl v plotě".

18 13.07.2020

Kouzlo příběhů Vlašťovek a Amazonek je také v fikci, kterou občas zkušený autor použije. Zde je to Petr Kachna. Jsem přesvědčen, že právě to čtenáři, pro které je kniha především určena - to chápou, kniha je baví a přečtou ji velice rychle. Asi tak, jak jsem s nadšením hltal úžasné příhody té výborné party před x-léty.
Pokud ji z nostalgie čteme jako rodiče či prarodiče jde o něco jiného.
Ano - Arthur Ransome především uměl psát ! Uměl vytvořit příběh . Uměl vytvořit i Petra Kachnu .
A máme-li to štěstí, že naši potomci čtou vydání z r.1961 s kouzelnými ilustracemi Kamila Lhotáka, pak to nemá chybu.

18 02.07.2020

Karla Čapka nelze nemilovat ! Připadám si při hledání jeho knih, které jsem doposud nečetl jako náš andulák Arpád II., který labužnicky vyzobává nejdříve zrníčka prosa s vitamíny. A tak je tomu u této knížečky, kde se mi více líbila druhá část rozebírající problem tvorby nového filmu.
Autor při psaní i tohoto drobného dílka viděl o mnoho let dopředu.
Tak třeba: "Scénář musí mít lákavý titul, má to být něco vysoce avantgardního neboli uměleckého, ale musí se brát zřetel na široký okruh obecenstva. Pravý filmový scénář se prostě nedá uměle produkovat. Může vzniknout leda tajemnou shodou okolností, které nejsou řízeny žádným plánem nebo rozumovou úvahou."
O 50 roků později byl uveden film TRHÁK, úžasné dílo ukazující, že ten Čapek měl pravdu ! Vzpomeňme na scénáristu Zdeňka Svěráka, který nevěřícně sleduje jak mu režisér Ladislav Smoljak mění (hlava nehlava) celé jeho životní dílo. Včetně výbuchu kulis vesnice (i když zcela náhodou).
Po přečtení jsem došel k názoru, že o tvorbě filmů vím pořád proklatě málo.

18 24.05.2020

Protože jedno z mých hobby je i Osvobozené divadlo (dále OD), sbírám archiválie, zvukové a filmové záznamy a zejména knihy, které mi pomohly dokumentovat pro sebe šířeji tuto významnou divadelní scénu prvorepublikového kulturního života ČSR. Rád bych se s lidmi stejných, či podobných zájmů o něco ze své sbírky podělil.
Tato hra byla napsána původně V+W pod názvem Král a blázen a měla být o českém králi Václavu IV. a jeho dvorním šaškovi. Politická situace republiky se celosvětovou krizí přiostřovala a "kluci", na které se do OD především chodilo, si uvědomili realitu. Předělali děj a posunuli hru do Mexika a také do současnosti.
Již při natáčení filmu Peníze nebo život přislíbili V+W možnost hrát v některé divadelní hře OD mladičké Ljubě Hermanové. To se realizovalo na podzim roku 1934, kdy jednu z větších rolí Ljuba H. získala (bylo jí teprve 21 let). Jako jediná z ženských představitelek si zazpívala s komiky na předscéně, a to píseň Šaty dělají člověka ! Živelná koketérie a svůdnost herečky nedělala v zaběhaném souboru dobře.
Skandály pravičáků při této politické satiře způsobily stáhnutí Kata a blázna po pouhých 114 reprízách. A s Ljubou byla urychleně ukončena smlouva.
Hra je přitom výborně napsána . Jiří Voskovec hraje kata Gaspara Radúza, který má vykonat ortel soudu na Melicharovi Mahulenovi . Ten byl odsouzen k hrdelnímu trestu kvůli výkřiku "fuj", když zrovna okolo něj projížděl slovutný císař. Ale ouha ! Mahuleno si pouze ulevil, když uklouzl na psím hovínku.
Jeho štěstím je, že kat se zoufale ve věznici na ostrově Sv.Pankráce nudí, guillotina je zrezivělá a kat s odsouzeným zažívají 25 let zábavy v jinak šedivém prostředí, a to o samotě.
Dialogy V+W vyvolávaly u publika ovace. Nosná myšlenka hry a naopak vztek a nenávist u jeho druhé části . Jednotlivá představení stupňovala skandály až byla hra stažena. Přesto svou kvalitou patří k těm nejlepším v OD.

Post scriptum: jeden z mých oblíbených si dal jméno určité nosné postavy hry.

18 12.05.2020

Má srdeční záležitost, i když bohužel již dva zakládající členové požádali převozníka Chárona, aby je převezl tam, odkud již není návratu. Ale i s tím se my, kteří hudbu a písně této skupiny milujeme, smiřujeme. Dál sledujeme a posloucháme story o Odvrácené straně měsíce a další geniální skladby.
Tato kniha není laciná, ale dělá nám radost a (ostatně jako vždy) chválím SLOVART, že nám ji nabídl.

18 04.05.2020

V současné době využívám nařízené izolace k tomu, co mi vždy udělalo radost- tedy ke čtení knih. A je-li průvodcem Karel Čapek, pak je celkový dojem z jeho "výkladu" tím nejlepším řešením.
Rozlohou jsme skoro jednou tak větší jako Holandsko, leč to zas má skoro o 7 miliónů více obyvatel, což je dáno především vysokou životní úrovní, za kterou míří chudá emigrace.
My máme nádherné lesy, rybníky a jezera, oni zbudovali poldery, což jsou hrázemi vytvořené velké plochy pro budoucí žírná pole. My vyvážíme (namátkou) pivo a české sklo , oni neuvěřitelné množství květin, sýry a zdravé mléko.
My vyrážíme o víkendech na chalupy, oni to berou zdravěji : když není zima, vyrážejí na kolech (na kterých jezdí běžně v obrovských množstvích i ve všední dny) na zdravý vzduch.
A v zimě navleče rodinka brusle a vyráží po grachtech (zamrzlé kanály), které spojují jednotlivá města i městečka ke svým přátelům. Nepotřebují natankovat pohonné hmoty, tedy ušetří.
"Od města k městu vedou rovné kanály, ale ty vedou nad zemí. Hladina vody jest nad hladinou země, voda teče nahoře, lidičky si to šlapou dole. Lodi jim plují skoro nad hlavami, ale oni mají pevnou důvěru k svým hrázím a ke své vodě, snad ta důvěry ty hráze podpírá..."
My chováme psíky a vodíme je na obojcích. Pan Čapek sděluje : "Pejskové nemají náhubků, proto se pořád smějí, neperou se a nepokouší nikoho ani na sebe nevrčí. Z toho je vidět,že svoboda bez náhubku není pro kočku, ale pro psa a pro nás lidi....Nikde není tolik starých lidí jako v Holandsku, jsou jich plné lavičky a hřejí se na milosrdném sluníčku. Ta vlídnost k starým je také pravé staré Holandsko."
Autorovi se nejvíce v zemi líbily domečky k bydlení: " Před okny zahrádka ničím neohrazená, velká okna nezastřená, aby každý kolemjdoucí mohl vidět blahobyt rodiny pod domácí lampou. Nebudují se tam domy, nýbrž ulice. Domy, to je cosi jako vnitřní zařízení, jde o skříně a skříňky pro lidské bydlení."
A blíží se finále.
"Nebýti Rembrandta, byl bych si odnesl závěrečný dojem, že pěkná a dobrá věc je malé štěstí malého národa. Taková hezká,hladká a rozumná země. Tak pěkně si vede a tak pěkně si žije. Nemá hor, ale přesto tam zeje propast smutku, záření a strašné krásy. To je Rembrandt. A jinak je to taková spokojená a praktická země !"
Před ukončením ještě perlička:
Vážený spisovatel na Kongresu Pen klubů v Haagu při své pečlivosti zjišťoval předem výši spropitného při jízdě taxíkem v bedekru.
Pečlivka Čapek chtěl po své první jízdě zaplatit šoférovi spropitné+ cosi jako nad - taxu. Rozčílený taxíkář mu hodil stříbrné holandské drobné opovržlivě k nohám a chrochtavou holandštinou spustil prý cosi, z čeho pasažér usoudil, že jde o sprosté námořnické nadávky nejhrubšího zrna. Zmatený Čapek se poptal jak postupovat dále při placení v taxíku -tamního hotelového vrátného. Poradil.
Od té doby vždy přidal půlku guldenu (který si prý při snídani odtrhl od huby, tím se stal (u taxíkářů v Haagu) váženým cizincem .
A závěr knnihy ?
"Není snad tou nejlepší metodou pro malé národy nahradit kvantitativní ideály ideálem kvality ? Je-li náš krámek malý, pak v něm není místa pro šmízo, humbuk, polotovar a šmejdy ! Špatné zabírá tolik místa jako dobré a my toho místa na slunci nemáme nazbyt. Nemluvím o produktech, ale o tom důležitějším - o ideálech. Nemohu si pomoci, ten malý národ holandský se svým způsobem zachoval jako biblická Marie, vyvolil sobě lepší stránku . "

18 30.03.2020

Útlá knížečka, psaná autorem po návštěvě již fašismem s černými košiláči bobtnající Itálie. Po přečtení jsem si říkal jak lituji, že Karel Čapek a v tomto času žijící novinář-cestovatel Jiří Peňás nebyli spolužáky na Filozofické fakultě v Praze. Nepochybně by si padli do noty.
Byl jsem udiven, že autor měl z Benátek více negativních, než pozitivních dojmů. Z druhé strany, níže v Toskánsku již byl spokojen, ale tam se líbí každému.
Úžasný je postřeh z Neapole - žádné : vidět Neapol a umřít ! Ale: "Už Goethe psal o stádech neapolských koz, které potřebují ráno podojit. Vydávají strašný řev, vystrčím hlavu z okna a dole přežvykují (mají obličej jako anglické ladies)"... dost ! To jste trefil pane Karle, říkám si a těší mě podobnost našich postřehů.
A pak Italské Tyroly ... jde o naskrz německou zemi, čistou, přívětivou, úhlednou a pečlivou. Hory jsou posypány čerstvým sněhem, opatřeny lanovkami a čisťounkými hospodami, na každém kopečku je nějaký hrad. Lidé jsou vážní a čistí, ale ochotní a když mluvím o horách, vždyť to je poutníče to, co ti tam dole scházelo, aniž bys toho byl si vědom . Veškerá antika je kamenná a kovová, nemá dřevo, leč já jsem ze země dřevěné a říčky nevysychající, stružky a prameny, vždyť ty živoucí vodo - nejsi rovna moři ?
A tak se těším na další postřehy moudrého autora.

18 25.03.2020

Anja Klabunde napsala poctivou knihu. Již v úvodu si pokládá zásadní otázku :
Jak mohla tak inteligentní a vzdělaná žena padnout za oběť takovému fanatismu ? Jak mohlo dojít k takovému barbarství a jak bychom se zachovali v oné době my ?
Proto se rozvíjí na více než 300 stránkách příběh ženy, v mládí zamilované do ruského emigranta židovského původu Vitaly-Victora Arlosoroffa. Avšak později na začátku 20-tých let minulého století nabývá přesvědčení, že Židé v poválečném Německu ztrácejí na společenské prestiži a o ni Magdě především jde. Seznámí se s G.Quandtem o více než 15 roků starším mužem. Je šarmantní, s vytříbeným chováním, ale co je hlavní disponuje velkým bohatstvím. Je vdovec, má dva syny. Magda jedná racionálně, není zamilovaná, ale s matkou usoudí, že jde o výtečnou partii. V roce 1921 je uzavřen sňatek. Ani toto manželství nevydrží. V roce 1929 dochází k rozvodu. Magda je bohatě odškodněna, ale zoufale se nudí. Náhodou se jde podívat na jedno z volebních shromáždění nacistů a osudově se potká s malým, kulhajícím, ale sebevědomým řečníkem, který ji svým proslovem doslova fascinuje. 31.5.1931 si Goebbels píše do deníku: "Domluvili jsme se s Magdou, že až dobudeme Říši, staneme se mužem a ženou." Za měsíc ji Goebbels představuje Hitlerovi. Magda se rozhodla zvolit Hitlera a Gobbelse za "objekty své lásky". V prosinci r.1931 si bere Goebbelse za manžela. Ani ne za deset roků mu porodí šest krásných dětí.
V r.1945 jako jediná z žen nacistických pohlavárů šla po pádu Třetí říše dobrovolně s dětmi na smrt.
PS:
Přežil syn s prvního manželství Harald Quandt, poručík letectva, zadržen Brity v r.1944. Propuštěn na svobodu v r.1947. Spolu se svým nevlastním bratrem se stali dědici ohromného majetku po svém otci s účastí zejména ve firmách Mercedes-Benz a BMW. Harald, též otec pěti dětí zahynul při leteckém neštěstí v italském Cuneu v r.1967, bylo mu 45 roků.

18 15.03.2020

Alexandre Dumas, st. byl ve své době pro vášnivé čtenáře "zjevením". Nutno ihned dodat, že nejen ve své době, ale pokračuje to. Jeho knihy dostaly mnohdy nevycválané puberťáky (mezi které jsem patřil) k něčemu úplně jinému : romantice, šlechetnosti, boje dobra se zlem a také ke krásným ženám, ale zejména k mušketýrům.
....Dvacet let uběhlo, v Anglii vede zoufalý boj o holou existenci král Karel I. s O.Cromwellem, jehož představy o novém uspořádání země jsou naprosto odlišné. Jedním z vyslaných emisarů z Anglie, hledajících podporu krále je Lord Winter (ano byl chotěm ďábelské Mylady). I rozvíjí se dialog s Athosem :
"Poctíte mě mylorde, že se mnou povečeříte ?"
"Děkuji hrabě," řekl Winter. "Setkání s oním mladým mužem mi vzalo všechnu chuť k jídlu, nebudu dnes asi spát, co k čertu v Paříži dělá ? Věřte, že mě ten chlapík děsí, mluví z něho krvavá budoucnost !"
"Co dělá v Anglii ?"
"Je jedním z nejvášnivějších stoupenců Cromwella . A nenávidí k smrti krále . Ten ho prohlásil za nemanželské dítě, zabral mu všechny statky a zakázal mu též, aby používal jména Winter."
"A jak se teď jmenuje ?"
"Mordaunt. Je puritán a jezdí po Francii převlečen za mnicha..."
A máme zde padoucha jak "vyšitého".
Mušketýři opět po dvaceti létech s ním budou mít plno práce. Zejména Athos, vlastním jménem hrabě de la Fére, muž vznešený a ušlechtilý, jenž se stal mušketýrem díky velkému zklamání v lásce...
Jak se praví v úvodu této knihy.

18 12.03.2020

Málokterý autor je čtenáři tak rozdílně hodnocen jako Vladislav Vančura. Jasným důkazem je tato kniha. Má vše - kouzelný jazyk, úžasně vybrané postavy, k tomu děj se odehrává v nádherné scenérii na jihu Čech :
V poněkud zpustlých říčních lázních na břehu řeky Orše se denně setkávají tři postarší pánové: majitel lázní Antonín Důra, sečtělý abbé Roch a major ve výslužbě Hugo. Počasí je nestálé, většinou poprchává a tak má pan Důra nouzi o zákazníky. Většinu času tudíž tráví v rozmluvách a drobných půtkách se svými přáteli. Žádná hádka ovšem není tak vážná, aby ji nespravila sklenice vína a pár utopenců s cibulí. Rozruch do jejich života však přinese potulný kouzelník Arnoštek a především jeho půvabná schovanka Anna. Ta totiž hned při prvním večerním vystoupení okouzlí každého ze tří svérázných filosofů. A ti se o ni začnou každý po svém ucházet...
Ostatně mnozí z nás viděli rozkošný film Jiřího Menzela se stejným názvem.
Nedivím se, že autor z toho všeho co napsal měl nejraději tuto svou knihu. Představme si, jak se musel bavit, když ji psal.

18 31.01.2020

Útlá knížka, v ní šest povídek. Pouhých 70 stránek textu, ale kolik moudrosti je do nich vloženo. Kolik nenávisti k hlavnímu nepříteli - válce.
... Za mraky vychází rudý smutný měsíc, pomalu se zmenšuje a zjasňuje až stříbřitě osvětluje americký hřbitov v Romagne. V bledém světle se leskne 14.000 křížů. Čtrnáct tisíc křížů v řadách za sebou, jsou tak překvapivě rovné, svislé, úhlopříčné, až člověka pálí oči.
Všichni zabiti při útoku na Mountfancon, zabiti pár týdnů před začátkem míru. Jenom jeden hřbitov pro tolik lidí. A všude na stovkách dalších míst leží ostatní. Bílé dřevěné kříže Francouzů, černé Němců....

18 08.08.2019

Pana Foglara považuji za úžasného autora své doby pro kluky a holky. Budoucí kniha vycházela nejdříve na pokračování v časopise Mladý hlasatel . Díky tomuto prozřetelnému nápadu vystoupil náklad časopisu na 210.000 výtisků !
Opakovat zde obsah knihy je zbytečné, učinilo tak přede mnou mnoho čtenářů. Je zajímavé, že Mladého hlasatele zlikvidovali v r.1941 poskoci nacistů a jeho pokračovatele časopis Vpřed ani ne o 10 let později komunisté. Je to symbolické. Do pubertální mládeže začali soudruzi ládovat Pavlíka Morozova či Vasku Trubačova a jiné slátaniny.
Pokud by tomu nebylo a klub Rychlých šípů by pokračoval, nedovedu si představit Rychlonožku s pionýrským šátkem a třeba o chvilku později Jarku Metelku ve svazácké košili !
Jde o krásnou klasiku, na kterou nostalgicky vzpomínám.

18 26.05.2019

Nejsem čtenář sci-fi. Podnět k přečtení mi dal Terva. Dle titulu knihy bych si ji nikdy nepůjčil, ale tato databáze je úžasná v tom, že si mohu (nevědomky) dát poradit. To jsem učinil, ale zároveň musel udělat ještě jeden krok. Knihu nemohu číst jako řadový čtenář. Nešlo jinak (zní to hloupě), bylo třeba hledat společného jmenovatele s mravenci. Jó chvíli to trvalo a zdařilo se. Mám kliku, z poslední návštěvy knihovny se mi podařilo přinést tři klenoty. A tato kniha byla jedním z nich. Někdo vyhraje ve Sportce, jiný odejde spokojen s knihou. Řekl bych, že ta druhá alternativa je pro mne lepší. A ještě na závěr: nevím ve které knize Jana Wericha jsem se seznámil s jeho nadšeným líčením o tom, co právě čte.Bylo to ve XX.století. Téma ? Mravenci.

18 11.09.2018

S panem Hasilem jsem se i setkal. Bylo to na Velkém náměstí v Prachaticích, kde byl vláčen v poutech s bratrem... a o hodně později jsem viděl film Král Šumavy ! Narvané kino, očekáván film o Hasilovi (to nečetli, že tam bude Švorcka s Valou a napsal to Kalčík ?) Pokud by to bylo o Hasilovi (v té době)-muselo jít o padoucha non plus ultra ! Tato kniha mohla být vydána až po r.1990 a také pan Hasil mohl přiletět a odcestovat na svou Šumavu o hodně později. Pomohl mnoha lidem. A zejména je dobře, že tenkrát z té basy zdrhnul !

18 30.03.2018

Když v roce 2007 vydala Olympia onu očekávanou a těžkou (pro děti) bichli, běžel jsem ji rychle koupit, i když stála přes šest stovek. Samozřejmě jsem vlastnil všechny sešity vydávané z Ostravy okolo roku 1968 (protože mé Vpředy mi rozkradli). Byl to dobrý tah - později narozený syn byl spokojen, že to může číst. Toto vydání je určeno pro vnuky. Bylo krásné vrátit se po mnoha létech do doby, kdy jsem se s Mirkem Dušínem a spol. a také s Dlouhým Bidlem a spol. seznámil. Pan Foglar to uměl. S panem Fischerem to již bylo super (později mi Marko Čermák jaksi neseděl). Pořád vidím před sebou Haha Bimbi-alias Alžbětu Prknářovou s neuvěřitelnou žlutou hučkou na hlavě. I ta některé jména epizodních postav nelze zapomenout (třeba Tonda Pírko). Dříve krásný barevný seriál na poslední stránce časopisu Vpřed, nyní se tomu říká komiks. A bohužel také sbohem Rychlé šípy. Gottwaldovci začali krátce vydávat Vpřed pionýři. A Rychlé šípy, ta parta milých kluků šla v posledním příběhu budovat socialismus. Ještě, že nám koncem 60-tých let přiblížil dětské hrdiny pan režisér Bočan. Pamatujete ? Losna - Mažňák, tedy Vyskočil a Sloup a k tomu Široko (či Sirrocco ?) - to se povedlo. A nakonec ještě zmínka o prvo-rebublikovém Mladém hlasateli - tam to všechno začalo. Není to ironie, že Hlasatele zlikvidovali nacisté a Vlajkaři + Kuratorium z Protektorátu a Vpřed komunisté ?
Hezká analogie...

18 30.03.2018