Žil jsem zbytečně
Jiří Hejda
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/5649/mid_zil-jsem-zbytecne-5649.jpg
5
67
18
Kniha, která prostřednictvím vzpomínek jediného člověka zachycuje velkou část naší novodobé historie. Začíná v zákopech první světové války, pokračuje obdobím budování prvního samostatného státu Čechů a Slováků, deziluzí z Mnichova a hrůzou následujících sedmi let, poválečným nadšením a novými iluzemi, jejich bolestnou ztrátou o tři roky později, absurdní temnotou padesátých let a naivními nadějemi Pražského jara. Následuje zamřelé teploučko normalizace... Život vypravěče skončil v roce 1985. Na jeden lidský osud je toho dost a dost, i když jde o osud člověka opravdu neobyčejného. Snad právě proto jsou memoáry Jiřího Hejdy, ačkoli v nich několikrát opakuje „žil jsem zbytečně“, jakoby podsvíceny neuhasitelným optimismem.... celý text
Přidat komentář
Za mě průměr. Některé pasáže byly podle mě až příliš dlouhé (novinařina), některé trochu moc krátké (ÚPK, zatčení, příprava procesu). Příjemný je jazyk knihy, který nenudil, ale celkově mě kniha nějak nenadchla. Londonovo Doznání mi přišlo poutavější.
Asi je dobře, že se pan Hejda nemohl dožít dnešní doby. Myslím, že by zastával postoje, za které by ani dnes nebyl režimem uznávaný. Je až mrazivé si uvědomit, nakolik se dnešní akciovky a nadnárodní společnosti pokoušejí (a velmi úspěšně) o totéž, před čím on varoval. Ani jeho jasný postoj k tomu, jak nás bratři Slováci za války zradili a poté si od Čechů nechali vybudovat průmysl, by nebyl populární. Jeho vyprávění je až syrově chladné, bez melancholie, s jistou dávkou patosu a sebechvály. Ale myslím, že nebýt těchto jeho vlastností, nemohl by svůj osud vůbec unést. Vždyť on nebyl obyčejným občanem, on skutečně měl vysoké postavení, založené na svých mimořádných schopnostech a dovednostech. I přes svůj neárijský původ dokázal přežít holocaust, byl aktivní v politice, ekonomické sféře, byl právníkem, tak trochu i lékařem, a vedle toho měl linii novinářskou, spisovatelskou i básnickou. Pro český stát a jeho občany byl připraven udělat vše, co bylo v jeho silách. Muselo pro něj být těžko pochopitelné, že se nový režim právě takto schopných lidí potřeboval zbavit. Je dobře, že, i kdyby nic jiného, tak po něm zůstanou alespoň tyto paměti. Tato kniha by se měla stát povinnou četbou ve školách...
Poslouchala jsem zkrácenou verzi na Vltavě a zpočátku jsem taky ne vždy našla s autorem názorové souznění.
"Ptali se mě zda se nastěhovat do vysídleného domu v pohraničí..... jednoznačně ano."
Stejně jako 'spdb' ve mně mnohé nevyvolávalo sympatie a stejně jako 'RH factor' mě rušila sebechvála autora.
Nicméně mnoho dobových detailů ilustruje naší pohnutou historii očima činorodého a nezdolného muže, který není příliš známý.
Oceňuji zejména autentický popis vězeňských praktik a atmosféry v těchto zařízeních v padesátých a šedesátých letech.
Trochu historie českého vězeňství tohoto období.
Je to soukromé století s mnoha detaily, které by rozhodně neměly zapadnout. Období po propuštění je zprvu dojemné a po roce 1968 smutně příznačné! Ovšem uvažování autora je ve zpětném pohledu excelentní.
Dostala jsem darem i eknihu, kde nechybí obrazový doprovod.
Nebude dlouho trvat a k mnoha detailům se ráda vrátím podrobněji.
Velká spokojenost a doporučení.
Velmi zajímavé a poučné čtení mapující osobními zážitky historii naší republiky od roku 1918 po současnost. Líbil se mi popis vzniku trochu "vnuceného" našeho státu národnostním "menšinám" a líčení budování kultury a školství na Slovensku. Samozřejmě nejzajímavější bylo vyprávění o monstrprocesech padesátých let a zážitky z autorova odsouzení a věznění. A vlastně i jeho propuštění a návrat do normálního života poznamenaný jeho skeptickým "žil jsem zbytečně" a jeho následným odpoutánim se od toho názoru je znamenité. Je to příběh o tom, že co těžce nabyl, lehce mu sebrali komunisté. Jen mě trochu zarazil jeho názor, že :
"V roce 1939 jsme pokládali Hitlerův vpád za konec samostatnosti české, a zatím nám přinesl za šest let to největší vítězství v dějinách českého národa – odsun 3,5 milionu Němců, a tedy provedení něčeho, o čem jsme se nikdy nemohli odvážit ani snít."
Podle mne to byla spíše ostuda než vítězství, a proto dávám jen čtyři hvězdy. Závěrečný citát Olgy Scheinpflugové ohledně psaní se mi líbil velice :
" Koneckonců, nezáleží na tom, kdy vyjdou moje práce tiskem – a vyjdou-li vůbec. Že jsem je napsal, není žádná moje zásluha. Olga Scheinpflugová mi jednou řekla: „To je jako těhotenství. Člověk to nosí tak dlouho v sobě, až to porodí. Ale ven to musí. I když je to třeba potrat.“
Doporučuji.
Tato kniha je mou srdeční záležitostí. Jednak proto, že jsem v ČKD dost dlouho pracoval a zejména jsem měl možnost setkávat se a mluvit s lidmi, kterým říkám "dělnická aristokracie". Jiné oslovení pro ně nemám, protože jsem jich bohužel již moc nepoznal. Tito úžasní lidé pracovali ještě za pana Hejdy, byli vždy hrdí, že vytvářejí nové hodnoty, které měly po opuštění továrny hodnotu perfektních výrobků. Málo kde byla ke spatření taková kumulace skvělých konstruktérů a technologů . To vše bylo zásluhou autora, který dělal čest panu ing.Kolbenovi. Ten posledně jmenovaný bohužel zahynul (ve vysokém věku) v koncentračním táboře.
Je smutný konec ČKD, který způsobila parta gaunerů společnosti INPRO svou t.zv.privatizací, která byla otevřeným rozkradením, kterého se pan inženýr bohudík již nedožil.
Tak tenhle čtenářský zážitek si budu pamatovat dlouho. Je to opravdu mimořádná autobiografie, napsaná mimořádným člověkem. Zajímavá je od počátku do konce, ale pro mne osobně bylo nejzajímavější autorovo vzpomínání na období První republiky.
Pana Hejdu jsem neznala a kniha pro mě byla velkým objevem - přečetla jsem ji jedním dechem, velmi poutavé čtení o nelehkém životě. Jak již bylo uvedeno níže, pan Hejda zbytečně rozhodně nežil.
Úžasná autobiografie národohospodáře a spisovatele Jiřího Hejdy. Osud pana Hejdy byl podobně pohnutý jako osud celého Československa. Bojoval v zákopech první světové války, byl významným novinářem a následně dokonce ředitelem ČKD, za druhé války skrýval svou židovskou manželku. Po roce 1948 byl však odsouzen v procesu s Miladou Horákovou a strávil dvanáct let ve vězení. Po propuštění psal knihy, bohužel nastávající normalizace ukončila i jeho spisovatelskou kariéru. Tato jeho autobiografie mohla být vydána až v roce 1991. I přes pochmurný název je Žil jsem zbytečně veskrze optimistická knížka, která čtivou formou seznámí své čtenáře s českými dějinami 20. století. Jiří Hejda rozhodně zbytečně nežil.
Jedno z největších literárních překvapení. O Hejdovi jsem vůbec netušil, pro mne hrdina dvacátého století.
Ze začátku knihy, mi Hejda moc sympatický nebyl, ale v průběhu děje si získal mé sympatie a nakonec ho považuji za odvážného inteligentního člověka s nelehkým osudem. Respekt.
Inspirativní člověk s neuvěřitelným příběhem a velkou vůlí k životu. Cítím se až trapně, že jsem o něm neslyšela dříve. Zasloužil by si to.
Téměř celé jedno soukromé století.... Tyto vzpomínkové knihy jsou často velmi, velmi zajímavé a stojí za přečtení. Myslím, že kdyby si každý člověk vedl po celý svůj život poctivě svůj osobní deník, nebylo by potřeba psát žádné další knihy...Tato kniha je pro mě podnětná, fascinuje mě činorodost pana Hejdy a jeho neustálá žízeň po vzdělání, ať už se octne kdekoliv a kdykoliv během svého života. Přiznám se, že mě místy trochu ruší jeho sebechvála /co všechno by se bez něj neprovedlo, nepromyslelo, či promyslelo, ale ne až zas tak dobře, jako se stalo jeho přičiněním/, ale třeba to tak opravdu bylo, kdo ví...Vzpomínkové knihy tak jako tak subjektivismu prosty prostě už ze své podstaty nemohou být...Takže toto čtení je hutné a výživné a za přečtení tato polozapomenutá kniha rozhodně stojí!
Perfektní životopis!
Musí být kruté, když něco celá léta budujete a najednou se k moci dostane někdo, komu jste nepohodlní. A najednou je celý váš život a vše co jste vybudovali úplně k ničemu.
Doporučuji.
Pozoruhodná autobiografická zpověď pro mě doposud neznámého člověka, která začíná v zákopech 1. světové války, pokračuje vznikem ČSR, Mnichov, 2. světová válka, nástup komunismů k moci, delší pasáž o persekucích a věznění politických odpůrců režimu v 50. letech, postupně kniha vrcholí začátkem 70. let. Autor velmi sugestivně popisuje na svém životě události, které ovlivnily dějiny celého národa. Přitom ukazuje dopad na sebe a svou rodinu. Pan Hejda byl za první republiky velmi úspěšným člověkem, který měl styky s nejvyšší elitou národa - nejen politickou, ale i podnikatelskou a kulturní, byl novinářem, psal divadelní hry, poté úspěšně vedl ČKD a před válkou a během ní vedl vlastní podnik, který vybudoval. V knize je velmi dobře vylíčen osud mnoha za první republiky úspěšných lidí, kterým konec 40. let po nástupu komunistů k moci, zcela změnil život. Velmi působivě byla napsány kapitoly popisující jeho pobyt ve věznicích (Leopoldov, Valdice, Pankrác).
Musim dat jen 4 hvezdicky, pro nudne pasaze v uvodu, ale pak nastal obrat a knihu jsem nakonec precetla se zaujetim.
Naprosto vynikajici kniha, ktera vlastne dokumentuje historii CSR od prvni svetove valky az po dobu normalizacni. Jeden z nejlepsich pribehu, jake jsem kdy cetl.
Krásná kniha úžasného člověka, o kterém se moc nevědělo a nepsalo. Nevím koho je to vina, asi i má, že takovéto lidi neznáme. Přesto jsem rád, že jsem se o něm dověděl a mohu být zase mnohem více hrdý na to, že jsem Čech. Kniha je takovu historií Československa viděnou očima úspěšného člověka.
Štítky knihy
vzpomínky 50. léta 20. století normalizace (1969-1989) politické soudní procesy první republika, 1918-1938 politická perzekuce političtí vězni oběti komunismu autobiografie
Autorovy další knížky
| 2010 |  Žil jsem zbytečně |
| 2015 | Útěk |
| 2010 |  Sonety |
| 2023 | V zemi hákového kříže - Německo 1934; Bída v pohraničí - Československo 1935 |
| 1934 | V zemi hákového kříže: Německo v srpnu 1934 |
Kniha Žil jsem zbytečně je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 86x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 16x |
| Knihotéce | 55x |
| Chystám se číst | 79x |
| Chci si koupit | 15x |
Výborná kniha zajímavého a velmi schopného člověka. Za mne jasný nadprůměr.