Erich Paul Remark citáty

Erich Maria Remarque · pseudonym

německá, 1898 - 1970

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (168)

„Koukej neztratit svou hloupost, protože ji nemáš čím nahradit!“

„Křičím, jen mě neslyšíte.“

„Kto potrestá Boha zato, že nám způsobuje utrpení? Když něco takového udělá človek, dají ho do vězení, nebo ho pověsí. Kdo pověsi Boha?“

„Květy všechno zakryjí. Dokonce i hroby.“

„Láska - to je někdo, s kým chceme zestárnout.“

„Láska je něco nádherného, ale kazí charakter.“

„Láska není obchodník, který chce dostat zpátky své investice.“

„Láska neví, co je to důstojnost.“

„Láska v člověku začíná, ale nikdy v něm nekončí.“

„Láska ženám oči otvírá, mužům zavírá.“

„Lásku nemáme špinit přátelstvím. Konec je konec.“

„Léto je krátké a život je krátký. Ale čím to, že jsou krátké? Je to proto, že víme, že život je krátký. Vědí kočky, že je život krátký? Ví to pták? Motýl? Domnívají se, že život je věčný. Nikdo jim to neřekl! Proč to řekli nám?“ — Noc v Lisabonu

„Lidé se v lásce vždycky ptají příliš, a když začnou opravdu vyžadovat odpověď, láska brzy zmizí. (Noc v Lisabonu)“

„Mám pocit, že jsem mezi samými lidmi, kteří si myslí, že budou žít věčně. Aspoň tak jednají. Šetří svůj majetek a utrácejí svůj život.“

„Medzi nami sa chveje záhada, ty a ja, volanie a odpoveď rodí sa z večerov, zo súmrakov, z extázy všetkých milencov, vytepaná z najvzdialenejších výkrikov brutálnej žiadostivosti do zlatej búrky, nekonečná cesta od améby k Rút a Esther, k Helene a Aspasii, k belasým madonám v kaplnkách pri prašných cestách, z džungle a zo zvieraťa k tebe, k tebe... (Víťazný oblúk)“

„Milovat - to je někdo, s kým chceme zestárnout. (Noc v Lisabonu)“

„Miluji tě a vím, že v životě nebudu nikoho tak milovat, protože už nikdy nebudu takový, jako v tuto chvíli, jež mizí, zatímco já o ní mluvím a kterou nemohu zadržet ani za cenu svého života.“

„Miluji tě tak, že žárlím i na postel, v níž ležíš. Měla bys ležet ve mně, v mém srdci, v mé krvi.“

„Mluvit je dobré, když za tím stojí štěstí, když řeč proudí lehce a živě, ale co zmohou konec konců věci tak ošemetné jako jsou slova, když člověk je v neštěstí. (Cesta zpátky)“

„Mne pripomína front strašidelný vír. Aj keď je človek ešte ďaleko od jeho centra, v pokojnej tíšine, cíti už jeho saciu silu, čo ho pomaly, neodvratne, bez veľkého odporu priťahuje.“ — Na Západe nič nové

„Možnost sebevraždy je milost, kterou si člověk zřídkakdy uvědomuje.“

„Muž nemá s ženami diskutovat. Vyjde z toho vždy jako poražený. Logika v jejich rukou je vosk.“

„Muž víry a muž vědy stojí pod světlem. Pro ty není svět neurčitým, chvějícím se neklidem, ani duněním z hloubek, ani blýskáním na časy ledových prostorů éteru. Jsou to muži víry a vědy ,mají olovnici a závaží, váhy a míru, každý jinou, ale to je netrápí. Jsou bezstarostní, mají jména, která mohou na všechno přilepit jako štítky, mají dobrý spánek a cíl, a to jim stačí. Dokonce i hrůza, ta černá opona před sebevraždou, má v jejich životním pořadači své místo, má své jméno a klasifikaci, a tak přestala být nebezpečnou. Pouze bezejmenné usmrcuje, nebo to, co své jméno přerostlo. (Černý obelisk)“

„Na světě je dnes už tolik knih, že při příští potopě Bůh pravděpodobně nepoužije vodu, ale papír.“

„Na světě je dnes už tolik knih, že při příští potopě Bůh pravděpodobně nepoužije vodu, ale papíru.“

„Na světě je dost místa pro věci, jen pro lidi ne.“

„Načo toľko rečí, či toho máme viacej alebo menej, keď klamlivé slovo mať znamená iba toľko ako objímať vzduch.“

„Napijme se tedy na umění. Je to jedna z mála věcí, na které se dá dneska ještě s trochou jistoty pít. Krajiny nestřílejí.“

„Naším neštěstím je, že věříme, že máme právo na život. Ale nemáme je. Když tohle člověk pochopí, opravdu pochopí, pak mnoho hořkého medu rázem zesládne. (Lillian Dunkerque /Nebe nezná vyvolených)“

„Nechť si přijdou měsíce a léta, nic mi už nevezmou, už nic mi vzít nemohou. Jsem tak sám a tak prostý všeho očekávání, že jim bez bázně mohu hledět vstříc. (Na západní frontě klid)“