Na Západe nič nové
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60249/bmid_na-zapade-nic-nove-iAi-60249.jpg
5
8754
902
Svetoznámy príbeh siedmich spolužiakov vohnaných do sveta surového násilia je realistickým zobrazením hrôz 1. svetovej vojny.
Literatura světová , Romány , Válečné
Vydáno: 2002 , Slovenský spisovateľ
Originální název:
Im Westen nichts Neues , 1928
více info...
Přidat komentář
Povinná četba z dob, kdy jsme měli toto dílo k maturitě. Román z období 1. světové války jsem si připomněla v aknize. Pojednává o ztraceném mládí mladých ještě ne 20-tiletých lidí, kteří byli vysláni do války. Příběh podle skutečných událostí, který je i dnes aktuální.
Pro tuto knihu jsou typická slova: zákopy, bomby, palby, kryty, nedostatek spánku, hlad, vši, krysy, plyn, vrhače plamenů, střely, záblesky, exploze, miny, hromadné hroby, fontány bláta a železa......TMA.
Autor autenticky popisuje pocity vojáků, smutný skutečný příběh, ze kterého mrazí po dlouhá léta. Dílo nelze číst najednou, jsem vždy smutná z těchto knih, pokaždé jsem měla pocit, že jsem v popisovaných místech, kde se jen čeká.....
Kniha se mi četla ne úplně snadno. Trvalo mi, než jsem se chytla. Autorův popis války a všech běsů kolem je napsaný poutavě a čtenář si uvědomí, jak strašná doba to musela pro všechny být.
Autorův neznámější román o strastiplných osudech chlapců odvedených ze školních lavic, kdy je jim nesmyslně vštěpováno, že boj za koho!? je povinností. 1. světová válka byla dalším mlýnkem na maso pro muže, kteří na bojištích strádali, překonávali sami sebe, pomáhali jeden druhému a snažili se přežít. Kolik se jich vrátilo "celých", jaké prožívali traumata a kolik se jich nevrátilo na všech stranách fronty válek.
Asi nejlepší beletristická kniha poukazující na zrůdnost a zbytečnost válek, jaká se mi kdy dostala do rukou. V jednoduchém příběhu sledujeme partu mladých kamarádů v zákopech 1. světové války. Chvíle v zázemí se střídají s nekonečnými hodinami na frontě. Celé to na mě působilo jako popis práce v pekelné továrně, kde vám ulpívá život podle rozpisu směn. Jenže tahle fabrika není o postávání u výrobního pásu, tady se krčíte s hlavou zabořenou v hlíně a čekáte, až přestanou konečně dunět děla nepřítele, abyste se mohli posunout zase o jednu díru blíž ke střelbě. Šrapnely, zoufale dlouhé minuty v jedovatém plynu, snad ta maska bude fungovat, snad jsem si ji dobře nasadil. Odnášení raněných spolubojovníků, lazarety plné lidí bez končetin, doslova plejáda toho, co všechno vám může strojově řízená válka utrhnout. A pak jste zase v zázemí. Ležíte na louce plné rozkvetlých vlčích máků a vzpomínáte na dobu před tímhle zlým snem, na školu, na spolužáky, z nich už téměř nikdo nežije a na učitele, představitele starší generace, který vám měl být vzorem, měl vás nasměrovat do života a místo toho vás nakazil svojí zapáleností a vy jste díky tomu tady. Jenže teď už na to koukáte úplně jinak, teď už máte úplně jiné pocity než při slavnostním odjezdu. Knihu jsem četl nyní podruhé a musím říct, že mě zasáhla více (možná kvůli aktuálnímu dění) než během povinné četby na střední škole. Doporučuji i výborné divadelní představení Na západní frontě klid / Zelené koridory v divadle X10 v Praze (syrové, temné vizuální ztvárnění a nechybí v něm všechny klíčové pasáže).
Silná válečná kniha, která pojednává o hrůzách První světové války a hned z první ruky pohledem autora. Najdeme tu výčty všemožných zranění i psychických následků války. Filmová adaptace je dost jiná, ale líbila se mi.
Útlá knížečka, kterou jsem před čtvrtstoletím získal v jedné literární soutěži. Sáhl jsem po ní až teď. Některé knihy ale asi mají být přečteny v ten správný čas. Remarquova odysea od zákopů první světové války až po lazaret není velká formátem, ale obsahem přímo obří. Bez patosu, ale i tak vám dokáže vehnat slzy do očí. Neskutečně silná, drsně poetická a pokládající ty správné otázky, které nezestárly ani po sto letech. Zkrátka majstrštyk, který tu s námi bude už navždy.
Četla jsem, ale bylo pro mě děsivé, ta válka... Ke knize jsem se již nedokázala vícekrát vrátit.
Celého Remarqua jsem přečetla... kdysi... Teď jsem se vrátila k této a myslím, že mě to zasáhlo ještě víc než tehdy v pubertálních letech.
Když mi bylo asi čtrnáct, přečetla jsem i pár knih Remarquea. Tehdy se mi ty knihy moc líbily, celkově jsem tehdy drancovala mamčinu knihovnu. Nedávno tuto knížku četl syn v rámci povinné četby, tak jsem po ní sáhla taky.
Nevím, jak tehdy, ale teď jsem sama cítila tu beznaděj, marnost, bolest a touhu po životě, po tom, o který ti mladí muži navždy přišli.
Výborná kniha, klasika a taky povinná četba. Ale taková, která neotravuje a stále má co říct.
Mně se tato kniha s válečnou tématikou líbila velmi! Autor se nestranil přímému popisování surové války a zároveň dílo zněžnil líčením přírody a krásy života, na kterou mohou vojáci pouze vzpomínat. Po přečtení jsem viděla i nejnovější verzi filmového zpracování a také mohu doporučit. Za mne čtení pro každého člověka, co válku nezažil, aby věděl, jaké hrůzy naše předky potkalo a aby si vážil toho, že naše generace v tom žít nemusí a snad už ani nikdy nebude muset žít!
Kniha je jako jenom Búú válka je hrozná a nic víc , tímhle nechci zesměšnit nikoho kdo v té válce bojoval jenom my příjde že James Jones v tenké červené linii nebo Mailer v nazí a mrtví zachytil krutost a surovost války mnohem líp !
Hustý. A silný jak vzrostlej strom. Posloucháno jako audio, přičemž Jaroslav Plesl tomu svým hereckým projevem dodal možná ještě o krapet větší sílu. Paulův příběh vypráví naléhavě a autenticky. Přenáší posluchače skoro až do zákopů.
Před dvěma lety jsem to hodnotila 4 hvězdičkami. Dnes při zpětném zamyšlení bych Na západní frontě klid ohodnotila 5 hvězdičkami. Ta surovost vyprávění a krutá realita celé knížky ve mě dodnes zanechává silný dojem.
Knihu jsem četla joko povinnou četbu. Dobře napsaný, dobrá hlavní myšlenka. Akorát mě to moc nebavilo a nedokázala jsem se do knihy vžít, ale to bylo tématem války, který nemusím. Rychle to ubíhalo až na některé hluché části.
Tohle mě nakoplo víc než kdejaká seberozvojovka! Musím říct že číst taky něco jiného než knihy o tom jak být lepší verzí sebe sama je přinejmenším zajímavé. Čtivá kniha ve smyslu jazykovém ve smyslu pocitovém již je to o něčem jiném. Každopádně mě kniha od nějaké 30. Strany již nepustila a zhltl jsem jí jedním dechem. Člověk si při čtení uvědomí mnohé. Netflix vs Remarque - 2:4 - kniha jak už to tak bývá upoutá smysly více než suchý Netflixácký počin avšak pompézní a s knihou se dobře doplňuje. 43/52
(SPOILER)
Kniha přečtena v rámci povinné četby, hodnocena jinak než mnou vybrané knihy :)
V této knize se autorovi podařilo naprosto přesně a surově popsat hrůzy války. Jak sám podotýká hned na začátku, knihu by se dalo označit jako svědectví, takovou zpověď všech ztracených vojáků.
Popisy a celkově atmosféra knihy pro mě byly strhující. Bylo mi tak líto mladých chlapců, které válka naprosto zničila. V jejich věku by se takovými věcmi vůbec neměli zabývat, mohli by být skoro mými vrstevníky! Neměli by přeci vidět tolik krutosti a smrti, neměli by zabíjet s nacvičenou lhostejností a být neustále pod tak neuvěřitelným tlakem – neustále v nejistotě, co přijde v další minutě, jestli budou v další minutě vůbec naživu. Zároveň mě hluboce zasáhla bolest z nepochopení a nuceného odloučení od rodiny, kdy Pavel sice přišel na dovolenou domů a byl se svými blízkými, ale bylo to, jakoby byl od nich stále na míle vzdálený – nikdo mu nerozuměl, byl někdo úplně jiný, za tak krátkou dobu a v tak strašlivých podmínkách dospěl. Jeho prvním zaměstnáním po studiu bylo zabíjení. Kam se tedy měl on a jeho přátelé vrátit, když nic jiného neznali?
Vše bylo popsáno s ledovým odstupem, příběh se stával čím dál tím více temným a nasyceným tak nesnesitelným zoufalstvím, že mě z toho doslova mrazilo.
Myslím, že by si tuto knihu měli přečíst všichni diktátoři, kteří se dobrovolně zapojili do války, kteří do války poslali své lidi. Protože je tak strašně nespravedlivé, že za nenávist pár výše postavených lidí musí umírat a tolik trpět zbytek národa. Že to vlastně na obou stranách vždycky odnesou ti nevinní.
Jedna z nejlepší protiválečných knih plná bláta a krve, ale i kamarádství a myšlenek na mír. Mohlo by to znít pateticky, ale v téhle knize určitě ne.
CITÁTY:
Fronta je klec, v níž člověk musí nervózně čekat na to, co se stane. Ležíme pod mříží granátových oblouků v napětí nejistoty. Nad námi se vznáší náhoda. Když se blíží střela, můžeš se přikrčit, a to je všecko; kam dopadne, netušíš, ani to neovlivníš. Stejná náhoda rozhoduje o tom, jestli tě něco trefí nebo zůstaneš naživu. V betonovém krytu tě to může rozmačkat a naopak v otevřeném terénu můžeš bez jediného zranění přečkat i deset hodin bubnové palby. Voják zůstává naživu jen díky tisíci náhodám. A proto věříme a důvěřujeme náhodě.
První minuty v plynové masce rozhodují o životě a smrti. Přiléhá těsně? Znám tu hroznou podívanou z lazaretů: Lidé zasažení plynem se dáví a dáví po mnoho dní a zvracejí kusy spálených plic, až je vyzvracejí celé.
Pouhý rozkaz udělal z těchto tichých postav naše nepřátele; pouhý rozkaz by je mohl změnit v naše přátele. Na nějakém stole ležela listina - podepsalo ji několik lidí, nikdo z nás je nezná - a po celé roky bylo naším nejvyšším cílem to, na čem jinak spočívá opovržení světa a nejvyšší trest.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) zfilmováno psychologie německá literatura autobiografické prvky západní fronta (1. světová válka)
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Kniha Na Západe nič nové je v
| Právě čtených | 101x |
| Přečtených | 14 750x |
| Čtenářské výzvě | 1 595x |
| Doporučených | 1 013x |
| Knihotéce | 1 800x |
| Chystám se číst | 1 129x |
| Chci si koupit | 258x |
| dalších seznamech | 76x |
Velmi silná kniha o první světové válce, která si nebere servítky a vše čtenáři předkládá ve vší surovosti, kterou toto období přinášelo. Při čtení jsem hluboce prožívala všechny útrapy společně s mladičkými německými vojáky a velmi mne vtáhla psychologická linka o vlivu vojenského prostředí na psychiku a problémy se začleněním se zpět do všedního života.
*** Jakýsi rozkaz udělal z těchto tichých postav naše nepřátele; jakýsi rozkaz by je mohl proměnit v naše přátele. U nějakého stolu podpíše pár lidí, které nikdo z nás nezná, kus papíru, a po celé roky je našim cílem to, co je jinak trestáno opovržením světa a jeho největšími tresty. ***
Během povinné četby jsem se jí vyhýbala a tak přišla na řadu během letošní čtenářské výzvy. Jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala.