yaoiyuri
přečtené 1007
Zavraždění kapitána Haniky: tragédie jednoho manželství
1993,
Hermann Ungar
Autorova troška k případu, který ve dvacátých letech hýbal celým Československem – „krásná Hilda“, nešťastné manželství a na konci vražda. Jde vlastně jen o strohý popis událostí na základě svědectví a dobových zdrojů, jen s občasným přispěním vlastního názoru / domněnky – sympatické bylo, že autor bral v potaz možné zaujetí (čistě mužské) poroty i negativní vliv, který na celý proces měla senzacechtivá média. Moc jsem nevěděla, co od takové útlé knížečky čekat. Znovu bych ji nečetla, nemůžu ji ani zvlášť doporučit, někde na internetu se určitě dá najít "živější" zpracování celého případu.... celý text
Ptákovina
2015,
Milan Kundera
Dramaticky absurdní, slizce zvrhlé, bizarně ujeté, ostře satirické... prostě naprostá ptákovina. Postavy jsou směšné i tragické zároveň a odporně (ne)sympatické stejně jako jejich repliky. A všechno to začalo jedním – do ciziny "nepřeložitelným" – kosočtvercem, aby to u jedné takové pí** zase skončilo aneb moc je nejsladší, když je úplně nepřiměřená – když blbec vládne moudrému.... celý text
Kočičí deníky
2023,
Džundži Itó
Od pana Itóa jsem po všech těch zmutovaných rybách, duchařských balóncích a démonických spirálách měla teda mnohem vyšší očekávání. :/ Je to o kočkách – a přitom je to o ničem. Hororové prvky jsem hledala těžko, zábavné to místy je, ale spíš jen protože sama mám kočky a dokážu se ve spoustě věcí s autorem a jeho ženou ztotožnit. Děj prakticky neexistuje, je to jen soubor krátkých epizodek na téma „život s kočkou“ očima zarytého milovníka koček přesvědčeného o jejich kočkovité výjimečnosti a nejkočkovatější kočkovatosti - ale v tomhle ho naprosto chápu. Kresba je typicky itóovská, ale jako celek to nijak neohromí.... celý text
Půlnoční přízrak
2005,
Robert Lawrence Stine
Záhada kolem ďábelských „psů“ se navzdory délce knihy táhne jako sopel, cca 2/3 doby máte pocit, že hrdina je mentál, který se bojí vlastního stínu (nebo větve, listu, tmy). Nepomáhá tomu ani prankující bratříček, divná holka od sousedů a klasicky nevěřící-nezaujatí rodiče. Vysvětlení zásady je dost meh, protože se vlastně vůbec nic nevysvětlí. Tohle je slabý odvar toho, co R. L. Stine umí, nejspíš je to způsobeno i tím, že cílovkou jsou opravdu děti (oproti puberťácké Fear Street ze Stop Hrůzy). Třetí * za ten konec, který jediný to trochu oživuje. (Srovnání s jinými díly Husí kůže nemám.)... celý text
Broučci
2001,
Jan Karafiát
Strašně rozporuplná kniha. Na jednu stranu lyricky starosvětská, protkaná cyklickým plynutím času s důrazem na roční období a zakalená notnou dávkou nostalgie (i díky populárnímu večerníčku), na druhou plná škrobeného moralizování, ubíjející slepé poslušnosti a fatalismu, kdy vše je v rukou božích a za sebemenší prohřešek je zvídavý Brouček potrestán tak, že sklapne krovky a stane se prakticky kopií vlastního otce, do toho místní mravnostní policie, manipulátorka Janinka, která se nebojí ani victimblamingu a nejrůznějších podob citového vydírání. Negativa za mě bohužel převažují. Osobně jsem zastáncem toho, že pohádky nemusí nutně obsahovat cukrkandlový happy-end (viz některé lidové pohádky, Grimmové nebo Andersen), ale tady? „Však jestli zmrznou, oni poslušně zmrznou.“ Brr... Hnusý náboženský fanatismus.... celý text
Nimona
2019,
Noelle Stevenson
Ze začátku naprosto střelená ujetost – především dílem neřízené Nimony – pár kapitol potřebujete na zorientování, protože jste hozeni doprostřed rozjetého příběhu mezi „superpadouchem“ a všemi ostatními, do světa, který má svá osobitá pravidla fungování (magie X věda X technologie) postupně se však děj stává vážnější, atmosféra houstne, na povrch vyplouvají dávné křivdy, zlé vzpomínky a traumátka. A taky naprosto jasně vystupuje sympatický duhový podtext mezi dvěma postavami. :3 Komiks navíc (mladším čtenářům) pěkně ukazuje, že svět ani v něm lidé nejsou černobílí, ne všichni, kteří se mají zasazovat o vaše dobro a bezpečí, to skutečně dělají, i když to tvrdí, a největší padouch nemusí být nutně ten nejhorší a nejbezcitnější člověk v království. Kresba je sympaticky osobitá, příjemně barevná a přehledná i v bojových scénách. Moc pěkně a nápaditě jsou ztvárněny i Nimoniny "transformace". Jen mě občas fascinovaly Ambrosiusovy muší nožky. :D... celý text
Dvanáct povídek o poutnících
2005,
Gabriel García Márquez
Už delší dobu vím, že nejsem nijak závratný fanda magického realismu. Dává mi dost velkou práci se na něj „naladit“ a přistoupit na autorovu „hru“ se čtenářem, ale musím uznat, že povídky to byly zajímavé, vesměs neotřelé, většinou se zajímavým dějovým zvratem nebo minimálně s takovým takřka „magickým“ nádechem, který ve mně nějakou dobu po přečtení ještě rezonoval. Přesto si myslím, že jako naprostý neznalec latinoamerické (kolumbijské?) mentality a reálií mi mezi řádky unikla spousta detailů a narážek, takže můj prožitek je neúplný a (středo)evropansky ochuzený - a nemůžu říct, že bych si z té knihy vyloženě sedla na zadek. Nejvíce mě zaujaly povídky Přišla jsem si zatelefonovat, Šťastné léto paní Forbesové, Stopa tvé krve ve sněhu a Světice. Nicméně ke sbírce jsem se prapůvodně dostala skrze magicky tragické Světlo je jako voda.... celý text
Hamlet, dánský princ
2016,
William Shakespeare
Claudius: Pro případ, že bys Hamleta nezabil, natřel jsem jedem jídlo, závěsy, a dokonce i Rosencarla a Guildenlennyho. Guildenlenny: Když se nás Hamlet dotkne, zemře! Rosencarl: Jo! *plác a smrt* Oh, wait. To bylo v Simpsonech. Nevadí. Z těch tří "tradičních" Shakespearovských tragédií, které se pravidelně objevují v seznamech maturitní četby, je tohle rozhodně ta nejkomplikovanější na čtení, pochopení i samotný rozbor – a to i v Hilského překladu, který je mnohem uchopitelnější, než některé jiné (hl. starší). Přesto Hamleta můžu jen a jen doporučit. Stojí to za to.... celý text
