YA-girl přečtené 296

Všichni jsme děti bohů 1991, Erich von Däniken

Hned po Vzpomínkách na budoucnost to byla moje druhá kniha od autora. Měla jsem tenkrát dojem, že se těchto spekulací o mimozemšťanech nikdy nenabažím! :) Dnes už vnímám, že některé úvahy a z nich plynoucí závěry pana Dänikena jsou až příliš jednostranně zaměřené a že by se na ně dalo podívat i z jiných úhlů, přesto ale... ne nadarmo se říká, že na každém šprochu pravdy trochu... ;-)... celý text

Křížový výslech 1992, Erich von Däniken

V knize autor shromáždil nejčastější otázky, které mu na přednáškách podávají jeho obdivovatelé a/nebo kritici, a shrnul své odpovědi na tyto otázky. Některé věci tedy opakoval z předchozích knih, někdy mluvil úplně mimo hlavní téma (ovšem nutno dodat, že i přesto odpovídal dle mého názoru chytře a s vtipem, resp. "šprýmoval" ;)), ale pár nových zajímavostí jsem se i přesto dočetla. Raději ale čtu jeho knihy podané formou "souvislého vyprávění" než formou otázek a odpovědí :).... celý text

Návrat bohů 2012 2010, Erich von Däniken

Autor předkládá své důkazy svědčící o tom, že na Zemi již před dávnými věky byli mimozemšťané, kteří původním obyvatelům Země předali spoustu vědomostí i artefaktů, a kteří slíbili, že se jednoho dne vrátí. Tento odkaz je obsažen ve svatých knihách všech světových náboženství, stejně jako je tam "zašifrováno", že "Bohové" opravdu na naši planetu vstoupili, jak vypadali a co všechno pro lidstvo udělali... Kniha ve mně zanechala silný dojem, že "takhle nějak by to opravdu mohlo být"; všechno to do sebe zapadlo - autor prostě provádí svůj výzkum pečlivě a nemám dojem, že by nás vědomě tahal za nos. Spíš jde o to nechat oči i uši dokořán, nedívat se jen jedním směrem, ale zůstat přístupný i dalším možným vysvětlením :).... celý text

Vzpomínky na budoucnost 1969, Erich von Däniken

Mě tyhle teorie bavily - a baví :). Jak už psal někdo pode mnou, nikdy mi nepřišlo, že by autor "tlačil na pilu" a tvrdil, že jenom jeho vysvětlení je jediné správné; naznačil prostě i další možnosti a směry, jak si vykládat všelijaké záhady... nebo např. shody objevující se ve starodávných textech po celém světě...... celý text

Nejšťastnější miminko v okolí 2008, Harvey Karp

Kniha se mi dostala do rukou, aniž bych ji zatím potřebovala, ale ze zvědavosti jsem ji za tři hodinky sfoukla ;). Spoustu rad jsem si opsala, protože mi přišly jednoduché a přitom z mého pohledu dokonale logické a smysldávající; budoucnost ukáže, jestli jsou ty rady i funkční ;-D... celý text

Za sklem 2019, Sajaka Murata

Kniha pro mě byla takovým vhledem jak do úplně jiného světa (japonského) a prostředí (nepřetržitě otevřený obchod zaměřený stoprocentně prozákaznicky), tak i do mně neznámé mysli (Keiko, která ve svých letech měla úplně jiné potřeby, touhy nebo cíle, než mám já). Román byl opravdu originální, svižný a čtivý, zajímalo mě, co nového se v konbini vyvrbí a co tedy bude muset Keiko řešit, ale i jak si poradí s narůstajícím tlakem jejího okolí na to, aby se už konečně začala "chovat normálně"... Mám ráda knihy, které mi pomůžou se "dostat úplně jinam" - a téhle knize se to povedlo hned na několika úrovních :).... celý text

Vědomí konce 2012, Julian Barnes

Šedesátiletý Tony Webster vzpomíná na své mládí, dospívání, na svůj život. Ve svých vzpomínkách se melancholicky rochní; jejich prostřednictvím nostalgicky bilancuje a filosofuje na téma "naše selektivní paměť", "námi zveličené nebo naopak pozapomenuté zážitky" nebo "dopad nenápadných skutků na život druhých"... Kniha na mě opravdu zapůsobila, po jejím dočtení jsem na sobě najednou taky pocítila tíhu ubíhajícího času a stárnutí ;). *** Menší SPOILER *** Zaujaly mě úvahy o tom, jak každý z nás vnímáme svou historii po svém, jak si pamatujeme nakonec jen to, co chceme, a i to si ještě upravujeme, protože když nejsou svědci (resp. když s těmi svědky nejsme v kontaktu), nemá nám to kdo opravit ;) Zajímavý byl i ten příběh sám o sobě, to, jak se postupně měnil před očima a že dopadl úplně jinak, než to člověk v průběhu čtení očekával... Ovšem po skončení románu se pak na dobře deset stránek rozepsal nějaký literární kritik - nerozuměla jsem půlce věcí ani zbla a v druhé půlce jsem se dověděla, že jsem vlastně plno náznaků z té knihy vůbec nepostřehla, autorovy hlavní myšlenky jsem nepochopila a celkově mi prostě plno věcí uteklo ;-D... celý text

Džungle rtěnek 2010, Candace Bushnell

Kniha mě bavila, co se prostředí týče - mám ráda společenské romány z prostředí bohatých, kam se asi jinak než formou právě knih nikdy nedostanu ;). Ale jinak mě vyprávění nevtáhlo do děje, hlavní hrdinka mi ani jedna k srdci nepřirostla (neměla kdy, čas hrozně rychle plynul) a celkově mi ty příběhy přišly ve výsledku dost plytké a stereotypní (ve smyslu: bohaté ženy - závist v práci - snaha kolegů o převzetí jejich místa - mladší milenci - problémy v manželství), nebylo to napínavé, nestalo se nic nečekaného.... celý text

Tajemství Genesis 2009, Tom Knox (p)

Tuto knihu jsem dočetla spíš ze zvědavosti, co za tajemství se dozvíme neboli s jakou teorií autor přijde, než že by mě to opravdu bavilo – na můj vkus totiž byla opravdu nechutně drsná! Přitom jsem už četla i viděla kde co, ale tohle bylo silné kafe i na mě, plno stránek jsem vyloženě přeskakovala a co jsem "přeskočit nestihla", to mě ještě dlouho strašilo v hlavě... A popravdě, ani ta pointa za to "utrpení při čtení" až tak nestála.... celý text

Dreamologie 2016, Lucy Keating

Dle anotace jsme se měli smát nahlas - a ani u mě se toto proroctví nenaplnilo ;)... Hlavně mě ale zklamalo, že se z námětu románu dalo vytěžit mnohem, mnohem, MNOHEM víc... Těšila jsem se víc na popis těch snů a toho, jak se pak třeba prolíná či naopak liší snový a skutečný svět, ale místo toho děj zabředl do pátrání po tom, proč se Alice a Max ve snech vůbec potkávají (a to vysvětlení podle mě za to dlouhé pátrání ani nestálo ;)). Snový Max byl opravdu sympaťák a mrzí mě, že mu nebylo věnováno víc prostoru, a celkově i tomu snění jako takovému - na jednu stranu si ve snech hrdinové mohli dělat, co chtěli, ale přitom vlastně tak úplně nebyli schopní ty sny ovládat podle sebe, nebo aspoň Alice nebyla... Přijde mi, že autorka prostě měla nápad, ale neměla už dost fantazie na jeho zpracování (tedy samozřejmě takové zpracování, jaké bych si já představovala; je mi jasné, že jiným čtenářům se do noty naopak trefila ;)).... celý text

Fandom 2018, Anna Day

Přiznám se, že mě taky dobrých 70 % knihy nudilo; nevzdala jsem to tak trochu ze "studijních" důvodů... ;-) Mě totiž hlavně nezaujal ani ten "svět Šibeničního tance", na takový film bych se v životě nedívala, a proto mě nemohlo bavit ani to, když se pak do tohoto světa "propadla" čtveřice teenagerů... Přitom námět knihy se mi jeví jako dobrý a svým způsobem i originální, ale to zpracování to kazilo - bylo to takové rozvleklé, nezáživné, nevtáhlo do děje. Začalo mě to zajímat až na posledních asi sto stránkách, kde došlo k pro mě trošku nečekanému zvratu a byla jsem pak zvědavá, jak se to celé vysvětlí. A i to vysvětlení na závěr bylo zajímavé a promyšlené a dost mi spravilo celkový názor na knihu :). Každopádně pokud by měl vyjít další díl, tak už se asi nalákat nenechám...... celý text

Společnosti 2018, Josef König

Přiznám se, že úplně nejvíc se mi líbil prolog... a pak epilog :). Těch osm jemně propletených povídek mezi prologem a epilogem mi svým více či méně nápadným navazováním na sebe navzájem připomnělo Bábovky, ovšem na rozdíl od Bábovek bylo tohle mnohem víc k zamyšlení a mělo to určitou hloubku. Plus navíc nebylo třeba kreslit si do grafu, jak spolu jednotlivé postavy souvisí, protože jich zde nebylo mnoho ;). Kniha se mi četla dobře a lehce, líbil se mi autorův vypravěčský styl. Po dočtení jsem však malinko zklamaná, protože (v souvislosti s tím pro mě perfektním prologem) jsem čekala nějaký "wow efekt" - a ten se nedostavil.... celý text

Vycházející slunce 1993, Michael Crichton

Příběh se odehrává jen ve dvou dnech a byl pro mě napínavý takovým zvláštním způsobem - nešlo mi ani tak o vyšetření vraždy samotné, jako mě spíš zajímalo, jak se Japoncům povede zahladit další a další stopy... V románu navíc bylo obsaženo hodně faktů ohledně Japonska a odlišností v jejich kultuře či obchodních praktikách. Moc mě to bavilo - a navíc jsem se čtivým, nenásilným způsobem dověděla spoustu nového :).... celý text

Dvojí tvář 2013, Kathrin Lange

Kdybych neviděla slovo "thriller" natisknuté přímo na obálce knihy, myslela bych si, že to tady na webu někdo hodně špatně zařadil: něco tak nezáživného a unylého už jsem dlouho nečetla... Přispěl k tomu nejen styl vyprávění (er-forma, jednoduché věty bez jakéhokoliv stupňování nebo spádu, ploché postavy, ke kterým se nedal vytvořit žádný vztah), a pak taky to, že většina zvratů, které by bývaly mohly v knize nějak dramaticky zapůsobit, bylo vyzrazených už v anotaci na zadní straně knihy! Ve výsledku mě to vůbec nebavilo a četla jsem to jen proto, abych to dočetla. :(... celý text

Líbali jsme se 2015, David Levithan

Příběhy jednotlivých kluků byly sice zajímavé a čtivé, ale díky vyprávění v er-formě a pro mě nízkému počtu přímých řečí se nedalo s žádným z hrdinů nějak sžít, oblíbit si ho, procítit jeho starosti nebo radosti. Naopak, pohled vypravěčů (duší) byl velmi citlivý, jemný, dojemný, ale přitom moudrý; pro mě právě ten nadhled zemřelých neboli "nás, kteří jsme to nemohli/nestihli zažít", pozvedl úroveň knihy o hvězdičku výš :).... celý text

Den co den 2013, David Levithan

Nápad mě nadchl, přišel mi originální a neotřelý - ale zamrzelo mě, že z něj autor nevytřískal malinko víc; v podstatě se to pak zvrtlo v hrdinovo posedlé toužení po blízkosti holky, kterou vlastně ani moc neznal (toto mi přijde shodné s romány od Johna Greena). Na druhou stranu to asi chování náctiletých odpovídá - to, že jsou schopni se do někoho zamilovat, aniž by vlastně věděli, co konkrétně je na dané osůbce přitahuje :). Takže jako YA román je to vlastně ok, ale já tam čekala díky té fantasy lince něco navíc :).... celý text

Kde se potkává Bůh s medicínou 2018, Neale Donald Walsch

Od knihy jsem čekala mnohem víc - něco jako propojení názorů a vhledů lékařky a "duchovního mistra" do jednoho nádherně logického celku... Ale postřehy té lékařky nebyly nic extra, v podstatě tam hrála pouze roli tazatelky; občas sice přispěla nějakým svým náhledem, ale nebylo to nic, k čemu by pan Walsch nedošel i bez ní ;)... Kniha mi prostě nepřinesla vůbec nic nového, takže já osobně jsem zklamaná. Ale pokud se někdo o tuto oblast teprve začíná zajímat, může to pro něj být přínosné - kniha určitě dokáže zaujmout a případně nasměrovat někam dál...... celý text

Něco za něco 2011, Markéta Dočekalová

Líbilo se mi, že příběh postupně vyprávějí (ač tedy v er-formě) tři hlavní hrdinky. A jak čtenář díky těmto odlišným vypravěčkám mění úhly pohledu, musí přehodnotit všechno to, co na prvních stranách působilo tak jednoznačně (tedy například klasické ohodnocení ve stylu "podváděná manželka", "naivní milenka" a "nenáviděná tchyně"). První zhruba půlka knihy mě moc nebavila, přišlo mi to až příliš tuctové a jednoznačné, viz. předchozí věta :). Pak přišla originální, zajímavá zápletka, takže jsem se začetla... Ale na konci už mi to všechno přišlo zase až moc přitažené za vlasy a překombinované. Nakonec to tedy musím zprůměrovat na tři hvězdičky.... celý text

Až tady nebudu 2018, Linda Green

Přidávám hvězdičku za opravdu originální příběh a nápad, ale jinak hodnotím knihu průměrně. Z toho nápadu šlo totiž podle mě vytřískat mnohem víc! Hlavně mi v tom chyběly jakékoliv emoce, bylo to spíš takové strohé (nemyslím tím rozsah ;))... *** Dále možný SPOILER *** A jak už zmiňovalo víc čtenářek, i mně přišla Jess taková jednodušší - hrozně rychle se smířila s tím, co pro ni "osud nachystal", aniž by využila toho, že vidí budoucnost a může vše zkusit nějak ovlivnit; její synek se jí přece mohl narodit, aniž by si musela nechat vše líbit. Plus na závěr mě ještě zklamalo, že chybělo jakékoliv (nadpřirozené) vysvětlení toho, proč se jí na FB ty budoucí vzkazy objevily, aspoň podané formou Jessina zamyšlení... prostě NĚCO :-).... celý text

Bez naděje 2014, Colleen Hoover

Dějový nápad mi přišel perfektní, průběh a pak i závěr překvapivý, ale to zpracování mi přišlo takové zdlouhavé a plytké. Hodně mi vadilo, že plno věcí šlo hrdince na ruku jen proto, aby jí to šlo na ruku... Ten příběh prostě obsahoval až moc neuvěřitelných náhod; je jasné, že děj je v knihách potřeba trochu popostrčit, ale když už to začne být až příliš do očí bijící, tak to podle mě není úplně dobře napsané.... celý text