Sajaka Murata
japonská, 1979
Nové komentáře u autorových knih
Za sklem
„Kniha se mi velmi líbila . Díky za námět k přemýšlení.“
— lencin
Za sklem
„Na knížku jsem náhodně narazila v knihovně a sem tomu moc ráda. Rozsahem nevelká, ale doznívá mi v mysli déle, než mnohá obsáhlá díla. Myšlenku, kterou nese, vystihla v komentářích již řada čtenářů přede mnou. Já jen dodám, že se mi kniha líbila a doporučuji ji.“... celý text
— zazvorka
Za sklem
„Zajimavá kniha. Podle komentářů většinu lidí neoslovila. Mě ano ale to je důsledek toho že se mu kniha trefí do nálady a nebo toho že prožívá podobný problém jako hlavní hrdinka.
Je to normální život. Ten je defacto totiž každý den také stejný. Asi bych to doporučil spíše lidem kteří mají problém s tím že jim okolí v "dobré víře" radí co mají dělat vlastně proto aby byli stejní jako ten co jim to radí. Musíš se vdát,mít děti,postavit dům, koupit auto, bazen... Jen zasadit strom po nás dnes asi nikdo nechce.
V supermarketu jsem nikdy nepracoval ale dělal jsme ve výrobě takže jsem se v určitých momentech velmi nasmál. Kam se hrabou zde hojně provozované různé časti které mají zlepšit výrobu a jsou převzané z japonska. Gemba, 5S... a kvanta podobných nástrojů které na naší mentalitu naprosto nepasují.“... celý text
— Lu Tze
Za sklem
„Po dlouhé době jsem se začetl do knihy od japonské spisovatelky na doporučení booktuberky. Je to kniha na jedno posezení a knihu hodnotím kladně.
Hlavní postavou je KEIKO, která se odlišuje od svých vrstevníků. Má 36 let, žije sama, nemá přítele, neplánuje děti a nemá stálé zaměstnání. Má mladší sestru. Má vysokoškolské vzdělání. Pracuje jako brigádnice v jednom minimarketu konbini už 18 let a práce ji stále baví a naplňuje. Keiko se postupně seznamuje s jedním mladým mužem ŠIRAHOU.
Autorka popisuje práci a každodenní činnosti v tomto minimarketu i mimo zdi tohoto obchodu. Vidíme, jak zaměstnanci musí oslovovat zákazníky a jaký tam platí řád. Sledujeme, jak se Keiko přizpůsobuje ostatním lidem zaměstnancům i přátelům, aby zapadla do společnosti a měla klid.
Když se člověk jakýmkoliv způsobem vychyluje od normálu, je považován za podivína, ale myslím si, že by to takto nemělo být a pokud možno by člověk měl zůstat sám sebou a stát si za svými názory, i přestože by se ostatním kamarádům, přátelům, známým nelíbily. Ostatní lidé by měli respektovat náš soukromý život.
Některé části mi připadaly úsměvné, i když v celkovém kontextu byly smutné, ale to byl autorčin záměr, aby vystihla absurdnost situace a abychom se nad těmito tématy zamyslely a možná přehodnotili uvažování, pokud se nacházíme v situaci, kdy o někom nesmýšlíme tak, jak bychom měli a radíme mu, co by měl dotyčný člověk dělat či nedělat.
V závěru knihy se nachází DOSLOV, což oceňuji a také medailonek autorky.
Citáty:
Normální svět nestrpí odlišnosti a cizí prvky tiše likviduje. A každý, kdo do něj nezapadá, je srovnaný do latě.
Lidé, kteří se domnívají, že byli zneuctění, se možná cítí o trochu lépe, když stejným způsobem zaútočí na druhé.
Když na sebe vezmeš masku obyčejného člověka a chováš se podle manuálu, tak nehrozí, že tě vyženou z vesnice ani že s tebou budou jednat jako s obtížným hmyzem.“... celý text
— Marekh
Za sklem
„Docela fajn sonda do přemýšlení zřejmě autistické ženy (explicitně řečeno to nebylo) a japonské společnosti. Ale to je tak všechno.
Je to velice krátká kniha a už tak mi přišla dosti dlouhá. Styl psaní je neuvěřitelně jednoduchý a to má pravděpodobně vypovídat i o mentálním rozpoložení protagonistky Keiko. Její život je extrémně lineární, každý den se opakuje jedno a to samé. Doplnit sodu do chladícího boxu, vyvěsit reklamu, přerovnat chlebíčky a hlavně se usmívat na zákazníky... Je to velice jedoduchý život a Keiko to tak vyhovuje, ale společnosti ne a dává to jasně najevo. A tam začínají ty problémy.
Upřímně, ta jednoduchost celé knihy mi činila potíž - sice se to neuvěřitelně snadno četlo, ale neustálé opakování toho samého mi lezlo na mozek. Celou dobu jsem přesně věděla, oč se kniha snaží a jak příběh skončí. Bylo to až bolestně očividné a transparentní.
Postavy byly hrozně šablonovité, spíš takové koncepty a zhmotnění myšlenek, než aby byly uvěřitelné jako lidé. Působilo to na mě dojmem, že pouze sloužily příběhu, byly jen nástroje k protlačení určité pointy. Vždyť Keiko i Šihara byli popsáni (řekla bych až zredukováni) jako představitelé dvou způsobů přemýšlení, které se vymyká společenské normě.
Celkově si myslím, že by toto dílo lépe fungovalo jako film, na knihu je to příliš krátké a jak už jsem trilionkrát řekla, jednoduché. Přes všechnu mou kritiku však nemůžu říct, že by kniha byla špatná, měla i své světlé momenty a jednou jsem se i nahlas zasmála. To se mi moc nestává. Také samotný koncept knihy, konbini jako alegorie společnosti, měl potenciál.
P.S.: Dlouho jsem přemýšlela, co mají být hnětenky, než mi došlo, že je to vymyšlený překlad pro onigiri... Docela mě to odrovnalo.“... celý text
— BeyondHorizon
Sajaka Murata - knihy
| 2019 |
 Za sklem |
Žánry autora
Štítky z knih
Japonsko japonská literatura osamělost začleňování do společnosti
Murata je 6x v oblíbených.