Sněžková přečtené 439

Valgir 2021, Milada Střítezská

Dědicové Tuonely 2019, Milada Střítezská

Harfeníci severu 2019, Milada Střítezská

Abych řekla pravdu, knihu jsem našla náhodou a asi jen proto, že sleduji jisté metalové servery a skupiny. A konečně mi docvaklo, že ta paní, která píše recenze na moje oblíbené desky šílenců ze severu, napsala i tohle. Nejsem zrovna člověk, který by cíleně vyhledával nové autory nebo knihy, jsem spíš „knihobudkař“. Ale po přečtení webu Ilusie jsem nemohla jinak a koupila si první dva díly (těsně před tím, než vyšlo Probuzení Louhi). A ano, přiznávám se, louskání prvního dílu mi trvalo skoro tak dlouho jako cesta Saaru na Sever. Kniha určitě není tím nejlepším, co jsem kdy četla, ale dokáže navodit neuvěřitelnou atmosféru, která na mě působila opravdu silně. Několikrát jsem se přistihla při tom, že se směju u pasáží, u kterých by se normálně nikdo smát neměl. Ale to je způsobeno zvolením jmen hrdinů příběhu. Nedávno autorka vydala podcast, ve kterém některá jména a charaktery vysvětluje. A já osobně, když čtu o lidech jako je Marco, Eicca, Perttu, Lauri – představuji si je přibližně tak, jak vypadají ve skutečnosti jejich „předlohy“ z reálného světa. Taky proto jsem měla velký problém, když zabila jednoho z nich v bitevní vřavě a nenechala Saaru ani pořádně truchlit. Stejně tak jsem jí stále neodpustila harfeníka, kterého pověsila na stromě, aniž si v příběhu jedenkrát drnknul... Příběh je vcelku jednoduchý a jasný, líbí se mi odkazy na dějiny, je to ale takové otevírání ran. Nicméně objevování země, její kultury a lidí a v neposlední řadě sebe sama, dýchá z každého písmene, každého slova. Nádherné popisy přírody a toho, co se děje uvnitř uzavřených lidí se střídá s mizérií celé situace, ve které se hrdinové ocitají. Na druhou stranu popisuje i to, jak se takoví lidé dokáží radovat i z mála. A z pálenky. Jak už jsem psala – podle mě se nejedná o vrcholné dílo, ale rozhodně mě první díl naladil na to, abych pokračovala dál. Druhý díl mě – stejně jako první - zaručeně překvapí nějakou tou ošklivou mrtvolou, novými postavami, kterým se budu smát, protože v nich opět uvidím někoho, koho bych vůbec vidět neměla a pevně doufám, že nepřijdou o svého favorita. Ano, je zvláštní, je jiný, je svůj, ale básníci asi nemůžou žít na věky. I o tom mě první díl přesvědčil. Ať tedy žijí draci.... celý text

Poslední přání 2011, Andrzej Sapkowski

Sněhurka, Kráska a zvíře - klasické pohádky dovedené do extrému. Ale naprosto geniálním způsobem. První kniha od pana Sapkowskeho, kterou jsem četla. Dlouho, předlouho jsem odolávala nátlaku široké veřejnosti i svých známých a kamarádů, kteří všichni říkali: „Přečti si Zaklínače, je to bomba!“ Ani původní polský seriál jsem neviděla, možná první díl? V knihách budu ale zaručeně pokračovat, mám v držení celou sérii, takže si hodlám přečíst celou ságu. Postava Geralta mě baví, Marigold je trochu horká hlava, ale počítám s tím, že se v dalších knihách objeví taky, když byl v povídkách. Občas jsem tápala v popisech bojových scén a říkala si, že se musel při výskoku s mečem do otočky plavmo vzad prostě zašmodrchat. Ale je to jednou zaklínač, tak si asi poradí. Jo, líbilo se mi to.... celý text

Nikdykde 2006, Neil Gaiman

Básně 1981, Josef Rybák

Už delší dobu jsem nečetla básně, které by mě tak moc nebavily... Své čtenáře si jistě najdou, já už se k nim ale vracet nebudu.

Ráno hráče karet 2013, Kristin Dimitrova

Poezie, která se nerýmuje, ale má zajímavé myšlenky - rozhodně dospělejší než spousta poezie, která se mi za poslední dobu dostala pod ruku a kterou jsem zabila hromadu minut a hodin, jež jsem mohla strávit mnohem lépe. Myšlenky, které se týkají života, vzpomínek, pohledů na situace, které třeba mohly být jinak...? Ale nejsou. A moc se mi líbí design knihy, která je úplně jiná než běžné - tmavě šedý papír, světlé písmo. Ano, blbě se to čte pod umělým světlem, ale rozhodně zaujme. Zmlkněte, hloupí rádcové Malé lístky, ktrým se svěřuješ, už tě nesnesou. Zapomeň, proč jis tady, zapomeň, jak snadno můžou tvá ústa lhát, když je necháš myslet.... celý text

Belzebubové 2020, JP Ahonen

Knížka, u které jsem se pobavila jako dlouho nad žádnou knihou. Když jsem zjistila, že je konečně v češtině, nutně jsem ji musela dostat do své skromné knihovničky. A vedle Pac a Pussy by ani nemusela začít hned doutnat... Pana Ahonena a jeho Belzebubs sleduji už nějakou dobu na internetu, kapelu Belzebubs jakbysmet a pevně doufám, že další díl (v češtině) na sebe nenechá dlouho čekat. Hubbath je sice mým oblíbencem, jelikož jeho „lidská alternativa“ je basák a chrčák mé oblíbené kapely, z hlediska fórků mi ale k srdci přirostli Sløth a Obesyx. A musím vyseknout poklonu slečně-paní překladatelce, protože jestli neposlouchá trve black metal a nemá s komunitou požíračů duší nic společného, o to víc by měla být vychvalována. Její češtinářská salta typu azazelňačka - to je zkrátka „boží“.... celý text

Láskám a samotám 2014, Zdeňka Vaněčková

Minutové grotesky 1978, István Örkény

Asi si pod pojmem „grotesky“ představuji něco jiného nebo jsem spíš po knížce sáhla ve špatnou dobu. Některé povídečky měly vtip, nápad a spád, ale o většině bych řekla, že na nich nebylo rozhodně nic k popukání - tábory, hlad, spíš než hezký humor se jednalo o takový ten zoufalý... Předpokládám ale, že své čtenáře si kniha zaručeně najde. Díky Ti, kunratická Knihobudko, za další kousek.... celý text

O princezně, která se zachránila sama 2018, Amanda Lovelace

Knížku jsem dostala k Vánocům od kamarádky. Asi podlehla myšlence, že když je na ní napsáno, že se jedná o nejlépe hodnocenou básnickou sbírku toho a toho webu, že v ní bude i něco, co se dá číst. Myšlenka to byla dobrá, ale souhlasím s Krab1cí. Příliš málo slov, která by nadchla na přílišném množství zabitých stromů. Poezii si představuji jinak. Dědeček. Hrabě. Seifert. Krchovský, sakra! Pár myšlenek za to čtení sice stojí, rozhodně to ale nebudu nazývat sbírkou poezie. Jsem z jiného století a na mém výběru veršů se to asi dost podepisuje. Ne, nejsem stará. Jen upřednostním kvalitu před prázdnými slovy (a stánkami). Tohle mě zkrátka nebavilo.... celý text

Lovci hlav 2011, Jo Nesbø

První kniha, kterou jsem od autora četla. A nezklamala mě. Vlastně úplně jednoduchý děj, na jehož konci zjistíte, že všichni zúčastnění milují svým způsobem jen sebe a jsou schopni udělat cokoli, aby dosáhli svého cíle. A čím víc se všechno bude tvářit jako „služba ostatním“, tím víc na tom budou profitovat sami. Zvláště ve světě „velkých zvířat“. A moc se mi líbila tato pasáž: „Krásní lidé nepotřebují skořápku, nemusí se učit všechny ty obranné mechanismy, které si vytváříme my ostatní, abychom se chránili před odmítnutím a zklamáním.“... celý text

Kniha hřbitova 2008, Neil Gaiman

Na Knihu hřbitova jsem se těšila, protože znám páně Gaimanovy povídkové knihy, znám Americké bohy, miluju neuvěřitelnou pestrost jeho příběhů a nepřeberné množství nápadů a zajímalo mě, s čím že zase přijde. Kniha se mi moc líbila, protože je v ní všudepřítomná smrt braná jako součást lidského života i vysvětlení, že zodpovědnost smrtí někdy nekončí. Vypíchnout ale musím kapitolu pojednávající o ghúlech. Nepřijde mi jako součást knihy pro děti, ale asi je to tím, že mám moc bujnou fantazii. Stejně mi připadala nejlepší. Popis světa ghúlů je tak děsivý a tak moc připomíná metaforu dnešního světa, že je to až neuvěřitelné. Pane Gaimane, každou další knohou, kterou od Vás čtu, mě utvrzujete v tom, že Vaše fantazie nezná mezí. A to je to, co na Vás miluju.... celý text

Hvězda zvaná pelyněk 1986, Jiří Procházka

Moc pěkně a lidsky napsaný příběh o vojácích, kteří se rozhodli, že už nechtějí válčit. Nevím, jak moc je kniha spjatá s realitou, ale vzpoura z historického hlediska opravdu proběhla, třeba jen postavy z ní smýšlely trochu jinak. Nejsem příznivkyní vojenských románů či povídek, ale tahle knížka byla spíše pohledem do zbytečně trýzněných duší, které by si místo kulky zasložily spíše doživotí v kruhu rodiny, v „pracovním táboře“ své domoviny, kde by byly obklopeny takovými zbraněmi, jako je půda, nářadí a smích vnoučat.... celý text

Dekameron 2000 aneb Láska v Praze 1990, Vladimír Páral

Po půlroce trápení a přeskakování od této knížky k jiným knihám jsem ji konečně udolala... Nejde o to, že by byla těžká na čtení, spíš jsem byla líná ji s sebou tahat. Všech těch skoro šest set stran narvaných krásným projevem, otevřenými srdci i klíny, touhou, chutí i nechutí, hloupostí i dobrotou. Všechny povídky jsou reálné, mohly se stát. Mohl je autorovi taky kdosi vyprávět. A nebo se zkrátka umí dívat a naslouchat, jak moc je život obyčejný se svými deseti deky salámu a dvěma rohlíky i nádherný s prachovými peřinami a kaviárem a šampaňským. Život je fajn. Pane Párale, opět děkuji za krásné počtení.... celý text

Řbitov zviřátek 2019, Stephen King

To, co jsem očekávala od pana Kinga, se mi opět splnilo. Umění natahovat příběh jako strunu skoro až k prasknutí a nenechat čtenáře ani na okamžik polevit. Musím říct, že si dám zase na pár dní „oraz“ a přečtu si něco lehčího žánru. Miluju páně Kingovy knihy, ale asi jsem poslední dobou nějak moc přecitlivělá, protože některé pasáže této knihy na mě působily jako dávidlo. Ne z představy rozkládajících se mrtvol. Spíše z představy neznámého strachu, který se jako mlha dokáže připlížit klíčovou dírkou a něco tak iracionálního a nesmyslného jako je „pocit na temeni“ mi naruší celé ráno. Mezi námi - pohřeb dítěte už je sám o sobě dost nepříjemný a při představě, že vám ho podává mistr hororu...... celý text

Docta ignorantia 2010, Tereza Hejdová

Miniaturní sbírka poesie, která mě ani neohromila ani neurazila. Některé obraty se mi moc líbily, ale asi mám raději pravidelnější verše. Můj obdiv má ale jednoznačně část s názvem Prima vindemia. Deset básní napsaných zcela stejnou formou, každá je o něčem jiném, ale všechny mají svá „jestliže“ a závěrem „nezbývá než“. To je z mého pohledu úžasně nápadité.... celý text

Eva tropí hlouposti 1990, Fan Vavřincová (p)

Tuhle knížku jsem našla v knihoboudě a delší dobu jsem přemýšlela, zda se mi chce nebo nechce ji číst. Ale musím říci, že jsem se při ní královsky bavila. Film znám a mám ho ráda, tak proč nepřečíst i knihu? Nadhled tety Pa je okouzlující v podání psaném i hraném a musím říci, že Fredy (ve filmu Zdeněk) mě okouzlil tak, že bych nevěděla, zda mu dát políček nebo pusu. A nebo spíš korunu. Myslím, že to bude jedna z těch knížek, které se asi do knihobudky hned tak nevrátí.... celý text

Šel malíř chudě do světa 2000, Jaroslav Seifert

Z mého pohledu spíše jednodušší, dětské verše, ale našla jsem v nich odkazy i na hákový kříž. Moc se mi líbily básně o jaru, které z těch veršů úplně dýchalo, zeleno a naděje v každé slabice. Ne nadarmo je pan Seifert jedním z nejlépe hodnocených a nejvíce čtených básníků.... celý text

Ty, lásko, pozdravena buď 2014, Jaroslav Seifert

Mám ráda verše pana Seiferta. Mám tedy raději ty vázané, které se opravdu rýmují, ale v této sbírce se mi moc, ale opravdu MOC líbila Modelka. Nerýmovaná, ale nádherná představa toho, jak mistr Hynais zpodobňuje Zimu. Celkově je sbírka protkaná jemným citem, básněmi o jaru a o Praze - všehochuť, ze které čiší radost ze psaní i melancholie a taky trochu postupné stárnutí.... celý text