rusalka123
přečtené 522
Podivuhodný život osamělého pošťáka
2017,
Denis Thériault
Spoiler. Kdybych se na Podivuhodný život osamělého pošťáka koukala jako na normální knihu, nevím nevím, jak bych ji hodnotila. Hlavní hrdina mi byl celkem protivný, ze způsobu, jakým si nechal postupně "vzít svůj život" a "vetřel se" do života cizího, mrtvého muže, jsem se musela místy otřást, u básní druhé části knihy, tedy těch eroticky laděných, jsem měla pocit, jako bych to byla já, kdo čte cizí dopisy a nebylo mi to vůbec příjemné. Navíc východní filosofii nejsem zrovna nakloněna. Nicméně rozhodla jsem se knihu číst tak trochu jako pohádku. Pohádku pro dospělé. S tím jsem ji dočetla a musím uznat, že má něco do sebe. Ale zatím ji nehodnotím a nevím, jestli vůbec budu. Jsem z ní zkrátka taková rozpačitá a s tím se těžko hodnotí.... celý text
Spratek: Příběh dítěte, které nikdo nemiloval
2008,
Torey L. Hayden (p)
Poměrně dlouho jsem se odhodlávala vzít knihu do ruky, protože jsem se jí po přečtení některých místních komentářů trochu děsila - jak z ní bylo spousta lidí smutných, rozhořčených, zhnusených. Zcela pochopitelně. Já to tak ale ani nevnímala. Pro mě nebyla ani tak o týrání, bolesti a utrpení malého dítěte, jakkoliv to místy bylo smutné. Byla pro mě o pomoci a síle výchovy dobrým pedagogem. Asi stejně tak, jako nemocnici (narozdíl od některých lidí, se kterými jsem se o tom bavila) nevnímám jako místo, kde lidé trpí, ale kde je jim pomáháno. Proto pro mě bylo vyznění knihy veskrze pozitivní. Myslím, že to snad byl i autorčin záměr. Studuji obor, se kterým bych se klidně mohla dostat do podobné pozice, jakou měla Torey, a i proto to pro mě bylo takovým nakopnutím, motivací, inspirací. Že to má smysl.... celý text
Marie a Magdalény
2017,
Lenka Horňáková-Civade
Achjo... Proč autorka udělala ze všech hrdinek..... Jak to říct slušně? Nemanželské dítě je jedna věc. Ale ty příběhy, jak k němu přišly? Škoda. Knížka měla větší potenciál. 2,5. Nahoru zaokrouhluji díky pozadí dějin, na kterém byla vystavěna.... celý text
Úchvatná! Odhalte tajemství ženské duše
2006,
John Eldredge
No co si budeme povídat, bylo to tak straaašně americké... :D Ale když já se v tom tolik našla... Nemohlo se třeba stát, že autoři nějakým zázrakem psali o mně? :) Skvělá knížka!... celý text
Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením: somatopedická a psychologická hlediska
2001,
Jiří Jankovský
A ty ses nevrátil…
2015,
Marceline Loridan-Ivens
"Byl jsem v Osvětimi. Nic jim nevyprávěj, nechápou to." "Nepochopila, nebo nechtěla chápat, odkud se vracím." "Tentokrát jsem se na ni zlobila. Nic nepochopila." Myslím, že v každé knížce o přeživších holokaustu, kterou jsem četla, se nějaké takové věty objevily. Pochybuju, že vůbec mezi těmito oběťmi existoval někdo, kdo netrpěl nepochopením ze strany těch, kdo to nezažili. A já se po přečtení každé takové knížky sama sebe ptám: chápu? A musím si zahanbeně, ale upřímně odpovědět, že asi ne, nechápu. Myslím, že se to ani nedá. Muselo jít o naprosté ztělesnění zla, které je nad chápání člověka, dokud se v jeho spárech sám neocitne. Anebo se dá chápat, ale my nechceme? Možná si jen stavíme bariéru, abychom sami sebe chránili... Kdybychom do důsledku pochopili, možná bychom ztratili všechny své iluze a poničili si tak život... Člověk může přečíst těchto knih desítky a uvědomovat si při tom tu strašnou nestvůrnost, může ho to drásat, může ho to vést k tisicům otázek o dobru a zlu, může cítit velký soucit či rozhořčení... Ale obávám se, že ve skutečnosti stejně nepochopí...... celý text
Studna ve stínu
1960,
Katharine Susannah Prichard
Ten konec na mě byl už nějak moc... Celý ten příběh tak plynul. Tiše, jemně, víceméně radostně... A na tom konci se tak strašně nepochopitelně rozpadl... Nečekala jsem nějaký happy end a ani bych ho nechtěla (vlastně jaký by vůbec měl být?). Přála jsem si konec takový, jaká byla celá kniha (a jaká byla Kúnardú) - s něčím tiše krásným uvnitř. Ale z tohohle mě vážně bolelo u srdce...... celý text