pavel2849
přečtené 268
Svět podle Garpa
2003,
John Irving
Do Světa podle Garpa jsem poprvé zavítal někdy před rokem a po pár stránkách si znuděně povzdechl a odešel. Nyní musím říct, že to bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat, poněvadž kdybych před tím rokem vydržel jen dalších deset stran, už bych knihu neodložil a dnes bych místo dočtení skvělé knížky seděl opřený o postel, házel chlupatým tenisákem o zeď a drbal se v rozkroku. Poté, co jsem předevčírem z nudy opět Garpa otevřel, nic jsem od toho nečekal, o to víc mě kniha pohltila a o to víc jsem si ji užil, ačkoli to není tak úplně správná formulace. Jsem z ní, prostě a jednoduše řečeno, v p*deli. Irving napsal originální dílo s tragikomickými situacemi, ve kterých do sebe všechny detaily z předchozích stránek zapadnou jak táta do mámy. Zábavné, čtivé, jímavé... Lidské. Závěrem bych asi dodal ještě jedno obrovské plus, všechny příběhy jsou dovyprávěny do skutečného konce. Toho jediného, nevyhnutelného konce společného pro všechny tvory.... celý text
Norské dřevo
2005,
Haruki Murakami
Stejně jako vždy, když otočím poslední list nějaké skvělé knihy, i u této mi po dočtení útroby svírá tíživý pocit, že něco skončilo, že další takový příběh znovu neprožiji. Mám nutkání procházet stránky a dokola pročítat své oblíbené pasáže a tak alespoň na chvíli ten příběh trošku natáhnout. Chci toho zažít víc s potrhlou Midori. Poslouchat melodie vycházející z kytary Reiko. Usmívat se nad Nagasawovou žifotní filozofií. Dál kráčet cestou Tóru Watanabeho, v němž vidím tak moc ze sebe samotného... Příběh je to plný erotiky, deprese a především smutku. Jenže ve smutku se mnohdy skrývá spoustu krásy a tato kniha byla nádherná.... celý text
