pajaroh
přečtené 1182
Cesty za štěstím
2022,
Kristýna Tronečková
Přebal i název jako motivační dílko od sluníčkáře, ale pozor, jedná se o velmi pěkný "filozofický" cestopis plný zajímavých informací, nejednostranného pohledu nejen na štěstí obyvatel a pěkných úvah o životě na třech odlišných místech. Autorka v zemích strávila v rámci studia dost dlouhou dobu, aby danou krajinu i lidi poznala, takže vyprávění má hloubku a opravdu se nejedná o cestopis stylu "týden jsem baťůžkařila tam a tam a vím vše". Bhútán mě nadchl, překvapil a donutil hodně přemýšlet o našem evropském spěchání a dochvilnosti. Izrael spíše potvrdil mé dřívější odcizení, dobrý kontrast k Bhútánu i Islandu. A Island... vzpomínky (především na Západní fjordy a poloostrov Snæfellsnes) prolínající se s opravdu vystihujícím popisem pocitů i cest autorky, které dokáže neskutečně dobře zachytit a dát do slov. Také fotografie jsou pěkné a celková grafika uvnitř knihy přehledná. Těším se na autorčinu další "šťastnou" knihu.... celý text
Čarojas
2023,
Tim Tilley
Čarojas je dětská kniha obsahující jednoduchý příběh a občas trošku kostrbatý styl, ale to vůbec nevadí, protože poselství a zaměření na lásku k lesu, přírodě a zvířatům a nutnost je chránit a zachovat je to důležité. Jak já bych ráda stejně zatočila s harvestory a babiznami Mizerovými i jinými Mizery v mém okolí.... celý text
Básně a deníky 1970–1979
1996,
Patti Smith
Ze všech knih Patti Smith mě tato oslovila nejméně, ale autorka zůstává mou oblíbenou osobností.
Kdo seje do sněhu
2024,
Tina Harnesk
Navzdory těžkým tématům je kniha Kdo seje do sněhu příjemně vyprávěný příběh, místy až pohádka. Postavy jsou téměř bez výjimky laskavé, občas mile popletené, děj odhadnutelný. Sámská historie, kořeny a reálie knihu posunují na vyšší úroveň, co se zajímavosti týče. Vzhledem k zaměření knihy a lokaci mi chybělo více popisů přírody a okolí, některé vedlejší příhody (především Máriddja a její "protizákonná" jednání) na mě působily rušivě, ale celkově hodnotím jako příjemné počtení.... celý text
V zemi sobů
1940,
Nino Bussoli
V dnešní době máme o Sámech a Laponsku mnohem více informací a knih, ale v době, kdy tento cestopisný záznam vznikal, byl něčím unikátním. Autor sám procestoval kus Laponska na saních tažených sobem, navštívil Sámské rodiny, komunity, naslouchal svému průvodci, psal si záznamy, srovnával a filozofoval o lidském údělu, civilizaci, (ne)spokojenosti ve světě majetkového bohatství. Nejspíš tato témata řeší lidstvo již dlouho. A já si tento záznam zmizelé doby a kultury opravdu moc užila. "Znamená to věčně se toulati, stále něco opuštěti, začínati po sté zase znovu, nemožnost usaditi se trvale, vytvořiti dílo trvalé hodnoty. Tento lid nepociťuje potřeby vykonati něco, co by vydrželo déle než stany, které se každou chvíli skládají, co by přetrvalo sníh, který mizí v jarním slunci."... celý text
Elena to ví
2023,
Claudia Piñeiro
Přes první polovinu jsem se málem neprokousala, rozjezd je opravdu pomalý. Téma těžké, různé mezilidské propletence a odlišné pohledy, nemoc i kontroverzní témata. Přestože mi není blízké prostředí ani mentalita, jsem ráda, že jsem knihu dočetla, zapřemýšlela nad ní. Jak už zde v komentářích zaznělo, přebal - přestože je velmi pěkný - naprosto nevystihuje zaměření a atmosféru knihy, díky čemuž se podle mého často dostane do rukou čtenáři s jiným očekáváním.... celý text
Toulky Skandinávií
2023,
Alex Roddie
Velice kvalitně zpracovaný cestopis nebo spíše průvodce na doma (vzhledem k formátu). Obsahuje nejznámější (chápej zalidněné) trasy po Skandinávii, ale odkazuje či alespoň zmiňuje v textu i ty méně profláklé varianty a odbočky. Ideální pro někoho, kdo chce pěšky lépe poznat severské země a neví, kde začít... kniha výborně vystihnuje právě specifika jednotlivých tras a oblastí (včetně zmíněných úskalí či negativů, což je velké plus), dle kterých se čtenář může rozhodnout. Pod kapitoly o těch mnou prošlapaných stezek a oblastí se mohu v klidu podepsat. Namazat kolena, krosnu hodit na záda a vyrazit.... celý text
Zmizela v mlze
2017,
Michaela Klevisová
Tento díl opět dokazuje přesah žánru "detektivek" M. Klevisové. Výborně vykreslená atmosféra, severská příroda, střípky sámské kultury, psychologie postav, osobní příběhy, konflikt tradice a moderního a další témata, která kniha nabízí. Ve výsledku mě vražda a její řešení zajímala nejméně. " 'Já sem utíkám před civilizací... Když jsem tady, můžu si nalhávat, že pořád ještě existuje úcta k přírodě, k tradicím, ke kořenům. Jenže pak sednu do auta a za první křižovatkou mě stejně něco vyvede z omylu.' V hlase mu zaznívala hořkost. Je depresivní jako všichni lidé, kteří se cítí být součástí přírody, nikoli jejími vlastníky a vládci, pomyslel si Bergman. Jejich svět se zmenšuje a jim nezbývá než okolo sebe zoufale kopat... nebo se stáhnout do ústraní jako tento muž." "Nejistota je vždycky lepší než jistota zlého."... celý text
Tlouštíci hoří rychleji & další fatální moudra z krematoria
2017,
Caitlin Doughty
Caitlin Doughty si při psaní nebere servítky, což už název napovídá (i když je ten český morbidnější než název v originále). Nehledí na nějakou diskriminaci či ohleduplnost, servíruje své poznatky upřimně a bez příkras. Drsné? Ano. Kontroverzní? Taky, ale ne o moc více než když skloňujete slovo "důstojnost" u rozkládajícího se těla. A to mi na pohřbech děláme... líbí se ji její útočnost na kremační korporáty a vůbec předražený pohřební byznys. Naopak blízká mi není snaha šokovat a úplně zbytečná mi přišla její osobní "vztahová" linka. Při čtení jsem dělala přestávky a ne všechny kapitoly mi byly příjemné (vlastně žádné), ale je to přesně ten druh literatury, který mě nutí k hlubšímu zamyšlení nad společností i vlastním životem.... celý text
Po stezkách
2023,
Raynor Winn
Několik míst prvního dílu Pobřežní cesty se mi letos podařilo navštivit. Se třetí knihou Po stezkách jsem se naopak vracela do míst a na traily Skotskem a částečně Anglií již prochozené. A byl to krásný návrat (i když ty čtené davy na West Highland Way mě vyčerpaly, já měla to štěstí je začátkem deštivého května nepotkat stejně jako pakomárce). Raynor opět mistrně vypráví o krásách i strastech dlouhých poutí a života, zachycuje přírodu v její hloubce, popisuje zajímavosti a dobrá i uspěchaná až nepříjemná lidská setkání, apeluje na ochranu přírody a nezastírá problémy ve Skotsku i Anglii (země, které si já, pravda, dokážu přes častou návštěvnost idealizovat). V první knize byli k cestě donuceni, teď už putují z vlastní vůle, jsou mnohem zkušenější a mnohem více si vše přes nelehké podmínky užívají. Přirozeně inspirující. Lepší knižní začátek roku jsem si nemohla přát. "Pajdám pryč. Vypadá to, že nezáleží na tom, na které straně meze stojíme: chorobná potřeba bránit vlastní hranice je lidem vrozená (...) Všichni žijeme v jedné společné zahradě, ale místo abychom si ji užívali a kochali se její krásou, neumíme nic než se hádat, komu patří včely."... celý text
Jak se dotknout nebe
2015,
Barbora Šlapetová
Z hlediska autenticity a zachycení ztrácející se části světa a kultury je to neocenitelné dílo, ale osobně jsem na hony vzdálená od pochopení mentality kmenů této části.... celý text
Vlčí les
2023,
Nora Brechová
Textu aby čtenář pohledal, ale všechno vynahrazují krásné obrázky a fantazie... ideální pro zapáleného vypravěče (jako čtenář-začátečník jsem marně hledala v knihách překrásné příběhy, které si k obrázkům vymýšlel můj nečtecí táta). Myší a trolí detaily pobavily a navíc dědův "nejkrásnější domek na světě" vypadá přesně jako farma v Norsku, na které jsem před mnoha zimami žila...... celý text
Hledání dobré smrti
2023,
Caitlin Doughty
Téma smrti jsem v literatuře dosud zkoumala spíše z duchovního hlediska, kdežto pohled majitelky pohřebního ústavu Caitlin Doughty je v této knize silně fyzický. Takový reálný cestopis po různých místech spojených se smrtí. Já se pročetla z počátečního znechucení přes zkoumání, proč mi to přijde morbidní, ke zjištění, že to vlastně morbidní ani není (smrt samotná) a k podivení, co všechno lidi nevymyslí v rámci tradic a rituálů (asi jako naše Vánoce). Kupodivu mi nejmorbidnější či nejméně přirozený přišel japonský způsob pohřbívání a jejich virtuální návštěvy hrobu a online pokládání kytek. A trochu mě mrzí (i když se obyvatelům nedivím), že nevyšla ta hrobní pyramida v Londýně, to by byl vrchol mého průvodcování tímto městem :-) Určitě je to zvláštní kniha, autorka umí psát chytlavě až "blogově" a to na nezvyklé téma. Za mě opravdu stojí za přečtení a zamyšlení. A je to poslední úlovek z mé oblíbené literární kavárny Academia v Brně (které po 22 letech končí). A ještě jedna zvláštnost - knihu jsem si vybrala jen podle šíleného přebalu, což se u mě snad ještě nikdy nestalo...... celý text
