noir
přečtené 172
Údolí světel
1995,
Stephen Gallagher
Hm, dobře napsané nic. Angličan Gallagher nás zavádí do Phoenixu v Arizoně, aby rychle, klipovitě odvyprávěl příběh cynického, ovdovělého, hláškujícího policisty (kolik takových vypravěčů už bylo: stovky, tisíce, miliony?), který se střetne se zvláštním, hravým zločincem, toužícím po uznání a publiku. Navzdory krátkému rozsahu jsem knížku četl snad měsíc a musel ji pořád prokládat něčím, co by mě bavilo a zaujalo víc. Údolí světel je především kriminálka, přítomnost nadpřirozeného prvku z něj může dělat nadpřirozenou kriminálku, ale podle mě ne horor, protože mu většinou chybí ty správné ingredience jako třeba atmosféra a pořádné napětí, o nějakém metafyzickém prvku, tajuplnosti a děsu z kontaktu s neznámem si člověk může vinou tvrďáckého vypravěče nechat jenom zdát, i když zrovna tady by se tento prvek dal využít, protože zločinec je koncipovaný jako neznámé, nepostižitelné, nepojmenovatelné Zlo. Hororem se nestane ani tím, že se v něm páchá násilí na dětech a detailně popisují vraždy a rozstřílená těla. Knížka se svými šablonovitými postavami a soustředěním na jednu dějovou linku s povinným střídáním akčnějších a pomalejších pasáží působí jako rodokaps, sotva něco víc. Pro mě zklamání.... celý text
