Šmírbuch jazyka českého

Pozoruhodná pocta bohatství češtiny, nejvtipnější jsou překlady z argotu do knižní řeči v úvodu každé kapitoly. Šmírbuch mi nejen umožnil excelovat ve společenské konzervaci, ale také mne díky literárním ukázkám upozornil na řadu zajímavých knih.

Jako asi to muselo dát hodně práce a mnoho výrazů pro mě bylo překvapením, ale asi jsem čekal něco jiného. Jako beletrie se to opravdu číst nedá, jak zde někdo zmiňoval.
Jedná se prostě o seznam tu více tu méně používaných slovních variant pro některé výrazy.

V roce 2007-8 jsem knihu zasílala v knihkupectví Luxor všem co si ji objednali, to bylo poprvé co jsem měla tušení že kniha existuje, zapsala si ji do sešitu tzv. "chtěných knih", v roce 2012 mi jí půjčil manželův bratranec , po vrácení jsem jí od něj dostala novou k svátku a od té doby se k ní ráda vracím , vždy v ní objevím něco nového . Snad se brzy dočkám i slovníku nespisovné češtiny (pro srovnání) .

Konečně pořádný slovník češtiny, který se dá číst v posteli jak beletrie. Kam se na něj hrabe Hacknutá čeština.

Bible našeho učitele češtiny na gymnáziu. On a Šmírbuch se zasloužili za surrealistické chvíle, kdy jsme vděčně zapomínali na aktuální větné členění a dozvídali se, jak "přeručkovat šaška", mrtví smíchy. Díky za ten originální pokus nás nadchnout pro rodný jazyk...

Přečteno průběžně během dvou let. Mimořádné dílo! Jen to nečtěte v tramvaji, všichni se na vás budou dívat, proč se dusíte smíchy. :D

"Aniž bych chtěl prdět vysoko, mám troufáka tvrdit, že Ouředníkova kniha, obsahující zdaleka nejúplnější sbírku českých argotismů druhé poloviny 20. století, znamená průlom do české prudérie," začíná proslov M. Hyblera na samém začátku Šmírbuchu.

Tento slovník nekonvenční češtiny (Patrik Ouředník, Paseka, 2005), který mi včera večer zničehonic padl do spárů, může být pro mnohé až nestravitelný, ale já mám slovíčkování i češtin rád a tudíž se chechtám.

Šmírbuch není typickým slovníkem. Je v něm sice shromážděno na 16 000 výrazů pocházejících z argotu, slangu, expresivní češtiny a hantýrky (tj. "mluvy tuláků, žebráků, nevěstek, falešných hráčů a vůbec lidí zločinných"), kniha se ale rozhodně nesnaží být odbornou jazykovou příručkou ani popsat absolutně všechny výrazy, vyskytující se v Čechách v letech 1945 - 1989. Úvodní poznámka vysvětluje, že cílem projektu bylo zejména shromáždit dostatečné množství materiálu, jímž lze poukázat na barvitost a vtip "nekonvenční češtiny". Šmírbuch pak díky šikovným rejstříkům může posloužit k práci původní i překladatelské.
[ riončina recenze z roku 2011 ]

Docela mi trvalo než jsem to dočetl. Autor ukazuje bohatost češtiny a oceňuji jeho práci se všemi výrazy a hlavně citáty z knih.

Nejstarší brácha jakožto student češtiny si Šmírbuch zakoupil a my s druhým bratrem jako puberťáci jsme si ho tajně půjčovali a naučili se z něj spoustu nových sprostých slov, která jsme ale nikdy nepoužili :-)

Při poslední návštěvě hospody se Šmírbuchem jsem smíchy (naštěstí jen) brečel a všichni okolo taktéž. Opravdový skvost české literatury. Zábava, co zábava, hlína jak sviň a k tomu poučení, slovní zásoba. Schola ludus v křišťálové podobě.

Nevím, jak pro zbytek světa, ale... pro každého lingvistu, překladatele, korektora a redaktora: NEDOCENITELNÝ POKLAD!

Klasika, která neomrzí

Skvělý a zábavný způsob, jak si obohatit nekonvenční slovní zásobu. Skvěle pobaví na cestách, u ohně, prostě kdekoli...

Neskutečně vtipná kniha. Doporučuji všem, jež si chtějí rozšířit slovní zásobu...:-)